0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
20. října (úterý)
19:00 sekání třicátníků přes Zoom
22. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
23. října (úterý)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
25. října (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra vikářka Anna Pokorná)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
11. neděle po Trojici (31. srpna 2014)
Genesis 39; 1 - 23

Text kázání: Genesis 39; 1 - 23
(1) Josef byl odveden dolů do Egypta. Od Izmaelců, kteří ho tam dovedli, si ho koupil Egypťan Potífar, faraónův dvořan, velitel tělesné stráže.
(2) S Josefem však byl Hospodin, takže ho provázel zdar; byl v domě svého egyptského pána.
(3) Jeho pán viděl, že je s ním Hospodin a že všemu, co on činí, dopřává Hospodin zdaru.
(4) Josef proto získal jeho přízeň a posluhoval mu. Potífar ho ustanovil správcem svého domu a svěřil mu všechno, co měl.
(5) A od té chvíle, co ho Egypťan ustanovil ve svém domě nade vším, co měl, žehnal Hospodin jeho domu kvůli Josefovi. Hospodinovo požehnání bylo na všem, co měl, v domě i na poli.
(6) Ponechal tedy všechno, co měl, v rukou Josefových. Nestaral se přitom o nic, leda o chléb, který jedl. Josef byl krásné postavy, krásného vzhledu.
(7) Po těchto událostech se stalo, že se žena jeho pána do Josefa zahleděla a naléhala: „Spi se mnou!“
(8) Ale on odmítl a ženě svého pána řekl: „Pokud mě tu můj pán má, nestará se o nic, co je v domě; svěřil mi všechno, co má.
(9) V tomto domě není nikdo větší než já. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe, protože jsi jeho manželka. Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu!“
v10) A třebaže se Josefovi nabízela den co den, nevyhověl jí, aby k ní ulehl a byl s ní.
(11) Jednoho dne přišel do domu, aby vykonával svou práci. Nikdo z domácích v domě nebyl.
(12) Tu ho chytila za oděv se slovy: „Spi se mnou!“ Ale on jí nechal svůj oděv v ruce, utekl a vyběhl ven.
(13) Když viděla, že jí nechal svůj oděv v ruce a utekl ven,
(14) křikem přivolala služebnictvo a vykládala jim: „Hleďte, přivedli nám Hebreje, a on se u nás bude miliskovat! Přišel za mnou a chtěl se mnou spát. Proto jsem se dala do takového křiku.
(15) Jak slyšel, že se dávám do křiku a volám, nechal svůj oděv u mne, utekl a vyběhl ven.“
(16) Uložila oděv u sebe, dokud nepřišel jeho pán domů.
(17) Jemu vykládala totéž: „Přišel za mnou ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, a chtěl se se mnou miliskovat.
(18) Když jsem se dala do křiku a volala, nechal svůj oděv u mne a utekl ven.“
(19) Jakmile Josefův pán uslyšel slova své ženy, která ho ujišťovala: „Jak říkám, tohle mi provedl tvůj otrok,“ vzplanul hněvem,
(20) vzal Josefa a vsadil ho do pevnosti, tam, kde byli vězněni královi vězňové. Tak se Josef ocitl v pevnosti.
(21) Ale Hospodin byl s ním, rozprostřel nad ním své milosrdenství a zjednal mu přízeň u velitele pevnosti;
(22) ten Josefovi svěřil všechny vězně v pevnosti. Řídil vše, co se tam mělo dělat.
(23) Velitel pevnosti nedohlížel na nic, co mu svěřil, poněvadž s Josefem byl Hospodin; všemu, co činil, dopřával Hospodin zdaru.


Milí bratři, milé sestry,

jak byste se zachovaly vy na místě Potifarovy manželky? A jak vám je, pokud se do té situaci vžijete? Chtěly byste se v takové nebo podobné situaci ocitnout nebo dokonce, promiňte mi tu impertinenci, ocitly jste se někdy v takové nebo podobné situaci?

Ponechme si ty otázky na dny přemýšlení o vztahu Bible a našeho života, o tom, je-li Bible současná a jak k nám dnes mluví.

Povězme si něco o těch dvou osobách. Ve chvíli, kdy se nyní setkáváme s Josefem, je ve složité, lidsky zoufalé situaci. Dvakrát prodán, nejprve obchodníkům s lidmi a jimi potom do Egypta, kde si ho koupil jeden z nejbohatších mužů Egypta, Potifar, velitel faraonovy tělesné stráže. Ubohý otrok Josef. Naprostá většina otroků umírala pod dozorskými biči a při úmorné, nekonečné a vyčerpávající práci při stavbách chrámů, zavlažování polí nebo třeba dobývání kamene. Někteří byli oslepeni a přikováni k žernovům při mletí obilí. Josef ne. U Potifara měl hned dobrou pozici, získal si naprostou a lze říci absolutní důvěru svého pána. Spravoval vše, co Potifar měl, všechno bylo v Josefových rukou. A není náhodné, že je řečeno, že Josef byl krásné postavy, krásného vzhledu.

Ten Josef, který tak namyšleně provokoval své bratry, preferovaný miláček otce Jákoba, vždy a všude první před ostatními sourozenci, a také normální práskač, který donášel na své bratry otci. Narcistická osobnost, řečeno jazykem psychologie.

Jen krátký exkurz o narcismu. Narcista je člověk s přehnaným obdivem sama k sobě, s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroj pro vlastní cíle. Přehnaně oceňuje sám sebe a stejné hodnocení vyžaduje i od svého okolí, které se snaží využívat a ovládat. Má přehnané představy o vlastní důležitosti, postrádá empatii. Ačkoliv vyhledává kontakty s opačným pohlavím, často se kvůli možnému zklamání nebo selhání závazků bojí.

Leccos z řečeného bychom nalezli u Josefa obzvlášť v jeho mládí. Zde je ale již Josef vyzrálý, prožil mnoho útrap a odíral si ramena i srdce v soutěskách života, prožil leckterá zranění. Z Josefa vyrostl a vyzrál čestný, důvěryhodný, pracovitý člověk. Silný, úctyhodný člověk. Možná přece jen něco z narcistického chování mu zůstalo, ale není to již příliš významné. Co však je významné, je trojí konstatování v přečteném textu: „S Josefem však byl Hospodin“, a znova „Ale Hospodin byl s ním“, a naposledy „Poněvadž s Josefem byl Hospodin“. Co to znamenalo a co to přinášelo? Docela jednoduše řečeno: Skrze otroka přichází požehnání. Všemu, co v Egyptě Josef dělal, dopřával Hospodin zdaru. Josef byl pro Potifara požehnáním. Všimněme si: Tam kde byl Josef, tam bylo požehnání. Týkalo se to ovšem těch druhých. Z požehnání, nesená skrze Josefa od Hospodina, měli prospěch ti, kteří si ho jako otroka kupovali. Ale on? Vhozen do pouštní cisterny, pak prodán bratry do Egypta, jde z vězení do vězení. Nic příjemného. A všude jednak nachází ty, kteří mu důvěřují a potřebují ho, jednak žádné věznění, žádné okovy, žádná složitá situace není taková, aby se z ní Josef nedostal. Umí v tom chodit? Ví si rady? Je až tak příliš ohebný? Dost možná je v něm ze všeho něco. To nejdůležitější je však řečeno těmi třemi slovy: Hospodin byl s ním.

Josefa nyní čeká jedna z nejtěžších chvil jeho egyptského pobytu. Setkání s Potifarovou ženou. Co je to za člověka? Dominantní, sebestředná, sobecká žena, která se vidí jako střed všeho dění, která ví, že se vše točí jen a jen kolem ní, která se domnívá, že si všechno může dovolit a také vše, co se jí zlíbí, si může vzít. Ta žena za to ovšem příliš nemůže. To základní, co charakterizuje jí a její osobnost, je právě narcismus. Jeho důsledkem je strach ze zklamání, strach z odmítnutí. Říká se tomu narcistické zranění. Z toho má strach, aniž by to tak pojmenovala. Je to v ní a nemůže z toho nijak ven. Copak Josef, s tím byl Hospodin, ale kdo je s Potifarovou ženou? Zdá se, že je sama. Zoufale sama. Ještě se k tomu vrátím. A tak také jedná. Nejdřív jako ta, která jde přes všechny hranice, která nectí důvěru a sliby a úctu. Žene

jí víc než touha její povaha. Vzít si, co chce. Bez zábran. A pak také jedná jako ta, která zraněná, se mstí. Intrikuje, jedná podle, nezáleží ji na nikom jiném než na ni samé.

Setkání Josefa a Potifarovy ženy je střetem hodnot. Zatímco Josef ctí důvěru svého pána, ctí ve vztazích poctivost a platnost slibů, odpovědnost za celý Potifarův dům a majetek. Ctí ten nečekaně hodnotný vztah, má v sobě něco, čemu se říká důstojnost mravní síly, ta žena nectí nic a jedinou hodnotou je jí ona sama, její moc, její přesvědčení o své kráse, dokonalosti. Arogantní vystupování, nedostatek pochopení pro druhé, kteří jsou jí jen nástrojem pro uskutečnění jejich vlastních cílů. Teď se má tím nástrojem stát muž krásné postavy a krásného vzhledu, Josef. Nikdo by si nedovolil jí v tom odporovat. Jenomže Josef zná svou cenu, váží si sám sebe a nehodlá to měnit. Váží si důvěry Potifarovy. A bojí se Boha. Josef nepřipustí, aby se stal něčím nástrojem, byť by to bylo na uspokojení zřejmě atraktivní ženy. Možná se v něm odehrává jakýsi vnitřní zápas s jeho přirozeností. Josef nezaváhá. Na emotivní, pudovou touhu uspokojující opakované volání „Spi se mnou“ odpovídá hodnotovou úvahou. „V tomto domě není nikdo větší než já. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe, protože jsi jeho manželka. Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu!“ Jednoduše respekt a úcta. A ctění pravidel a vztahu. Ne, řekne jasně. Vždyť s Josefem byl Hospodin.

Již se nám chce tu ženu odsuzovat, již se na ni spravedlivě hněváme. Zkusme se ptát, jaký je život té ženy? Mohla být kdesi hluboko v sobě osamělá, mohla být nešťastná. Vypadá to, že její osobní vztahy berou za své. Její Potifar je bohatý a mocný muž, ale nijak výrazný, stále kdesi mimo dům, jeho žena si ho očividně neváží. Vždyť si dělá co chce a nakonec to není Potifar, kdo určí další běh událostí, ale právě jeho žena. Může nám to připomínat současné manažery a podnikatele, muže mocné nebo bohaté, často obojí. Zajišťovače vezdejšího blaha, za peníze všechno. Však jsou naše satelitní městečka plná takových osamělých žen, které sice znají některé z čísel kont svých mužů a některé z čísel jejich mobilů, avšak, jak buší jejich srdce, jaký má rytmus a tep, to nevědí. Strádání duševní i tělesné. Nabídne se pak alkohol a promiskuitní vztahy. Touha po objetí, po intenzivnějším vztahu, intenzivnější mezilidské blízkosti, vyjádřená tělesným chtěním. Jedna smutně pravdivá psychologická poučka říká: „Muži nabízejí lásku, aby získali sex, ženy nabízejí sex, aby získaly lásku.“

Mohlo to tak být i u Potifarovy ženy. Jenomže u Josefa vsadila na falešnou kartu. Neodhadla ho. Říkal jsem, že ta žena má významně narcistické rysy. A jako taková ho nemohla odhadnout. Ona nevidí svět jaký je, ale vidí ho pouze takový, jaký by měl být v jejich očích, v jejím vidění a chápání dějů a vztahů. A tak vidí i druhé lidi. Ne, jací skutečně jsou, ale jací jsou v jejím vidění, jací by měli být. Jako ješitná a sobecká bytost sleduje ve svém životě jediný cíl – vlastní uspokojení. A díky němu také sebepotvrzení. Potvrzení vlastní důležitosti, výjimečnosti. Neodolatelnosti. Jenomže velmi riskuje zranění odmítnutím, když se Josefovi stále nabízí. A to zranění zákonitě přijde. Josef jí odmítne. Nic horšího, nic bolavějšího ta žena nemohla zažít. Neumí si vůbec představit, že by něco mohlo být jinak, než si ona sama přeje. Vnímá to jako nepřátelský útok na vlastní osobu a podle toho jedná. Intriky a pomsta.

A opět jsme v naší realitě. Copak to neznáme, když někomu nevyjdou představy a plány o tom, jak by měli jednat druzí lidé, jak by se měli chovat, jak by měli dělat všechno, stále projevovat vděčnost, protože oni mají zásluhy, jim všechno patří, oni to tak vidí. A když se ty představy nenaplní, pak se mstí. Ne, to opravdu není v našem světě tak neobvyklé. Ani nemusí jít o vyrovnání sexuálního napětí.

S Josefem byl Bůh. Josef byl nositelem Božího požehnání. K Bohu se upínal a Boha se bál. Josef se bál urazit Boha, bál se překročit pravidla daná Hospodinem. Bůh pro něj byl nejvyšší autoritou. Jakoby znal slova, která budou řečena dávno poté. „Boha se boj a jeho přikázání zachovávej. Na tom člověku nejvíc záleží.“ Tato úvaha ovšem může oslabit Josefovo mravní jednání. Může v našich očích klesnout. A co na tom, milé sestry a milí bratři. Není víc udržení důvěry a pravdivosti, není víc nezpochybnitelné mravní Josefovo jednání, není to všechno víc než nějaký náš názor, který beztak vychází z naší vlastní zkušenosti?

A co když se to nepodaří, co když člověk selže. Co když selžeme? Co kdyby Josef neodolal? A nejen v otázce, otevřené Potifarovou ženou. Je přece tolik dalších témat. Jeden z nekonvenčních, moderních komentářů tohoto textu říká: „Ježíš, který žil téměř dva tisíce let po Josefovi egyptském, vždy zdůrazňoval, že důležitější než lidské činy, je srdce člověka. Pro mravní hodnocení člověka je podstatný motiv, který ho k jeho jednání vede.“ To, že Bůh hledí k srdci, to nám může být pomocí a úlevou.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz