0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
16. neděle po svaté Trojici - ekumenická bohoslužba (1. října 2006)
Jan 9; 1 - 7

Text kázání (Jan 9; 1 - 7):
(1) Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý.
(2) Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?"
(3) Ježíš odpověděl: "Nezhřešil on, ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.
(4) Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.
(5) Pokud jsem na světě, jsem světlo světa."
(6) Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči
(7) a řekl mu: "Jdi, umyj se v rybníce Siloe." (To jméno znamená 'Poslaný'.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.


Dnes Ježíš potkává od narození slepého člověka, jehož život je jednou velkou beznadějí. V Písmu je vykreslen jako „sedící žebrající slepec“. Tento výraz je symbolickým vyjádřením toho, jak zoufalý jeho život byl. Existoval pro něj pouze dnešek, který byl stejně temný jako včerejšek. Zítřek jako by nebyl. Míjely jen dny. Jeden za druhým, v nichž slibovaná budoucnost znamenala toto: dají-li, budu jíst, nedají-li, budu hlady. A právě v tu chvíli kolem něj prošel Ježíš. Pán k nám v takových chvílích vždycky přichází. Navštěvuje nás v čase, kdy se hroutíme, kdy je naše budoucnost temná a zitřek neexistuje.

Když učedníci vidí slepého, ptají se Ježíše. Čí je to vina, že je tento muž slepý? Je to jeho vina? Nebo se prohřešili jeho rodiče? To proto, že v tehdejší židovské společnosti se věřilo, že nemoc je následkem nějakého provinění.

Jedno z korejských přísloví zní: „Rozfoukávat hořící dům vějířem.“ (Zde by tomu odpovídalo české: „Přilévat olej do ohně.“) Zdá se, že právě takovým „rozfoukáváním hořícího domu“ byla otázka učedníků, kteří vůbec nepomysleli na duševní bolest slepého člověka a před ním se Ježíše takto zeptali. I on by se chtěl na to zeptat, ale zároveň mu tato otázka byla celoživotním trápením. „Bože, proč právě já jsem se zrodil k tak bídnému životu?“ „Čím jsem se tolik provinil?“

V Koreji žije jedna herečka. Celých deset let nevynechala ani jediný den a chodila jako dobrovolník pomáhat do zařízení pro odložená novorozeňata. Své pocity a dojmy z desetileté služby sepsala a vydala jako knihu. Název knihy se dá přeložit jako „Člověk přece není k zahození?“ V knize si autorka často klade otázku „Co tě bolí?“ Na jednu stranu diagnostikuje příčinu neštěstí odložených dětí, které bolí i ji samotnou, a zároveň skrze bolest těchto dětí začíná z nového úhlu pohlížet na svůj současný život, kdy žije odděleně od manžela. Přitom ve svém nitru odhaluje toleranci a pravou lásku. Vyznává se, že odložené děti se pro ni staly setkáním, při kterém objevila sama sebe.

Kdyby učedníci pohlíželi na slepce před sebou Ježíšovýma očima, asi by jejich otázka zněla jinak. Neptali by se „Pane, proč je ten člověk slepý?“, ale nejspíš „Pane, jaký to má důvod, že tento člověk přišel na svět v této podobě?“ Podle toho, na co se člověk ptá, se projevuje identita tázajícího se člověka. Kde chybí tolerance a láska, ptáme se na „zodpovědnost minulosti“. Pokud se ale na svět zahledíme očima Ježíše Krista, bude nás především zajímat Boží úmysl s událostmi, ke kterým na tomto světě dochází.

Ježíš dává odpověď, která naprosto překonává předpoklady a zažité představy učedníků. Není to ničí vina. Bůh na něm pouze hodlal projevit svoje skutky. Odpověď Ježíše nebyla výběrem z možností, byla to výzva nemožnému. Ano. Takový byl život lidí víry z Bible. Lidé víry spatří úžasné Boží skutky. Poté, co Ježíš udělal ze slin a hlíny bláto a potřel mu jím oči, řekl mu, aby šel k rybníku Siloe. A pouze tímhle mu daroval zrak. Ježíš učinil výzvu nemožnosti, která dosud neměla na světě obdoby, a nepoužil při tom nic víc než hlínu, sliny a slovo.

Hlína je naše původní podoba. Slina je symbolem pro nicotnost. A co je zač rybník Siloe? Není to mytické jezero opředené pověstmi. Siloe byl rybník nacházející se na nejníže položeném místě Jeruzaléma. A dnes poslal Ježíš slepce právě k tomuto rybníku. Řekl mu, aby šel k tomu nejspodnějšímu místu. Možná to byla pobídka krutá pro někoho, kdo neviděl na cestu, ale přísně vzato, pokud si přál prohlédnout, neměl ten člověk jinou volbu. Podle toho, zda přijmeme Ježíšova slova jako příkaz pro nás nebo pouze jako doporučení, bude se výsledek lišit jako nebe a země. Přitom volba není na nikom jiném, pouze na nás samotných.

Jsme sice křesťané, ale bylo by to příliš málo, pouze být s Ježíšem. Musíme se podřídit jeho slovům a následovat je. Dnes nám Ježíš říká, abychom šli na to nejspodnější místo. Nejspodnější místo ovšem není myšleno prostorově. Znamená to vlastnictví „nízké mysli“. Protože teprve když v sobě máme tuto mysl, projeví se Boží skutky.

Nizká mysl podle slov Listu Filipským znamená život shovívavosti. Shovívavost pak znamená skromnost a trpělivost. Skromný a trpělivý člověk vše přijímá. Přijímá vše, ať je to nízkost, hojnost či nouze. A na všechno Boží dílo pohlíží s vděčností a díky. Naším posláním je akceptovat právě to dějiště, které nám s naším životem bylo dáno. I kdyby to byl život prostý, nuzný a příliš krutý, od kterého bychom se chtěli odvrátit, měli bychom žít s vyznáním, že právě toto je Siloe, kam mě Ježíš poslal. Právě toto je životní postoj a přístup křesťana. Spoléhat na Ježíšova slova, žít a neztrácet naději, i když zrovna kráčím cestou v temnotách – to je životní postoj a přístup, který by měl křesťan zaujímat. V Bibli se tomuto říká víra.

Když se dnes podíváme do Bible, tak slepec se neptal na důvod Ježíšova příkazu, aby šel k Siloe. Bylo to proto, že víra přesahuje otázky. Proto ani Ježíš v posledním dějství svého života nevyřkl otázku Proč? Pronesl pouze modlitbu podřízení se, aby Bůh činil podle své vůle a nikoli podle jeho. Proto Ježíš mohl vyměnit pozemské zoufalství za očekávání na Nebesích.

Dnes nechává slepý člověk vše mlčky odplývat. Vlastní život plný zoufalství, namáhavou až bědnou každodennost, posměch učedníků i Ježíšův příkaz nechává roztát ve svém životě. Lidským očím se to bude jevit jako podřízenost a rezignace, ale on to povznáší a očišťuje vírou v Boha. A tak Bůh skrze něj zjevil své skutky. Skrze něj změnil nemožné na skutečnost.

Lidé víry jsou všichni „poslaní“. Poslaní lidé se nikdy neptají proč? Pouze kráčejí svou cestou. Protože očima víry již zahlédli budoucnost. Protože vědí, že včerejšek tu byl kvůli dnešku a dnešek je tu kvůli zítřku. Lidé víry vyznávají, že pro naplnění Boží vůli tu bylo zavření očí, vyčerpání i výsměch. Všechno vyznávají s vděčností, díky a radostí.

Milí bratři a sestry, Víra přesahuje otázky. V žádné situaci se neptejme proč, pouze se vyznávejme, že dnešek, právě tento okamžik je tu pro Boží skutky. Pánovy myšlenky jsou mnohem hlubší než moje, Pánova cesta je mnohem vyšší než moje. Lidé víry skrze bláznovství a slabosti tohoto světa hluboce rozjímají o činícím Bohu realizují Boží dílo a naplňují jeho vůli. Skrze naši víru, která se jeví jako slabost a bláznovství, se do světa šíří evangelium Ježíše Krista jako sůl, jako světlo, jako kvas. Amen.

Jong Sil Lee


zpět ...
© 2005 archa.cz