0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Kázání z neděle 5. března 2017
Na text: Kol 3,12-17

Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost,
pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.


Křesťanský život je odpovědí na Boží milost. Moc křesťanského života pochází z důvěry, že jsme lidé, které Bůh miluje a kterým Kristus dává svou milost. Jestliže jsem přijal Boží milosrdenství a laskavost, sám také dávám milosrdenství a laskavost druhým. Protože jsem zakusil Boží přijetí a odpuštění, přijímám druhé a odpouštím jim. Samozřejmě to nejde snadno. Avšak když v nás milost pracuje, skutečně se to děje. Jde o to, abychom to dokázali uskutečňovat v křesťanském životě, i v křesťanském společenství, a usilovali o to, aby se tato síla lásky zjevila. V dnešním oddíle se opakuje jedna výzva. Výzva k vděčnosti. Praví se zde: buďte vděčni, oslavujte Boha s vděčností
v srdci, a děkujte Bohu Otci.

Vděčnost je naše přiměřená odpověď Bohu za to, že jsme od něj přijali drahou milost spásy. Teolog Karl Barth říká: "Milost a vděčnost je dvojice jako nebe a země. Jako hlas vyvolává ozvěnu, tak milost vyvolává vděčnost. Jako blesk doprovází zahřmění, milost doprovází vděčnost. To znamená,
že je-li Božím dílem darovat milost, dílem Božího lidu je vzdát díky. Žijeme skutečně život plný vděčnosti? V současné kultuře se zaměřením na růst a úspěch spíše ztrácíme vděk za hodnotné věci nám darované. Teolog Dietrich Bonhoeffer říká: "Zatímco jsme se modlili za velkou věc, zapomněli jsme poděkovat za běžné a drobné dary. V křesťanském společenství nacházíme spíše slabost, nedostatek víry a potíže, než úžasné zkušenosti či znatelné výsledky. Ale pokud nebudeme děkovat každý den za společenství a místo toho si stěžovat, že vše je nezajímavé a triviální, budeme tím spíš obtěžovat Boha, který buduje společenství podle normy Krista a v jeho plnosti.

Jsou tu i další důvody pro nedostatek vděčnosti v naší kultuře. Dlouhou dobu jsme si mysleli, že nezávislost je tím nejdůležitějším v našem životě. Proto jsme se zaměřili na vlastnění věcí a tlačili sami sebe k trvale zaneprázdněnému životu. Kvůli postoji, že vše je v mých silách, nebo kvůli výmluvě, že jsem příliš zaneprázdněn, abych si udělal čas, začal život ve vděčnosti ztrácet půdu pod nohama. Moderní lidé jsou také velmi citliví na svá práva. Jsou přesvědčeni, že mají právo přijímat stále lepší věci a užívat si jich. Tento požadavek práva je jistě v pořádku s ohledem na lidskou důstojnost a rovnost, avšak jeho přílišné uplatňování může způsobit nekonečnou nespokojenost a postoj nevděčnosti. Spirituální teolog Henri Nouwen říká na základě své zkušenosti soužití s chudými v jižní Americe: "Co jsem pokládal za své právo, oni přijímali jako dar. Co bylo pro mě jasné, to bylo pro ně nečekanou radostí; co jsem přijímal jako jistotu, to bylo pro ně předmětem vděčnosti a potěšení. Zjistil jsem, že vše přítomné bylo darováno Bohem lásky. Vše je milost – a proto můžeme říci, že jsme vděčni.

Apoštol Pavel říká: ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův. Pokuj tu neznamená klidný a pohodlný stav mého srdce. To, co se má naplnit, se nevztahuje na stav srdce. Pokoj Kristův znamená požehnání spočívající v pravém vztahu, který Kristus obnovil. V Kristu byl obnoven vztah mezi Bohem a námi. Bariéra hříchu byla rozbita, a nyní zakoušíme požehnání věčného života v těsném společenství s Bohem. A jdeme-li ještě o krok dál, jedná se také o pravý vztah mezi všemi Božími dětmi, věřícími v Krista. Ve sboru v Kolosích, kde spolu žili Řekové a Židé, obřezaní a neobřezaní, otroci a svobodní, připomíná Pavel důvod, proč je Kristus takto spojil v jedno. Jako členové jednoho těla jste byli povoláni k pokoji. To je výzva k vytváření pokoje ve společenství tím, že nechají vládnout Krista ve svých srdcích. A přidává ještě jednu výzvu důležitou pro tuto práci:

Buďte vděčni.

Především máme být vděčni za to, co pro nás Kristus udělal. Máme si připomínat jeho oběť pro naše spasení a pokoj, a děkovat za to neustále. Nemáme zapomenout na skutečnost, že jsme milovanými Božími dětmi. A máme s nadšením sdílet s druhými to, co jsme obdrželi. Také můžeme děkovat ze sestry a bratry, s nimiž jsme byli povoláni v jedno tělo. V Tesalonickém sboru Pavel poděkoval Bohu za dílo víry a lásky a za vytrvalost naděje. Rovněž děkoval Bohu za sestry a bratry podílející se na díle evangelia spolu s ním. Není úžasné, že jsme tu v našem sboru lidé
z různého prostředí shromáždění v jedno tělo? I když i mezi námi ještě je různá slabost a potíže, neměli bychom ztratit vděčnost vůči Bohu za toto společenství. Jsem přesvědčen, že ti, kdo jsou tu se mnou, jsou lidé Bohem poslaní. Jsme povoláni k pokoji v jednom těle. Toto dílo pokoje, na kterém se všichni podílíme, má být zahájeno radostí a vděčností jeden za druhého.

Apoštol Pavel říká: Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství. Pavel vyzývá
k vzájemnému napomínání a učení v Kristových slovech a činech. My všichni máme něco napravit a změnit. Někdy pozorujeme, že lidé snažící se o změnu druhých nakonec nemají úspěch a jsou pak deprimováni. Evangelium nás ovšem učí, že chceme-li změnit člověka, je nutné odpouštět, být milosrdný, svěřit druhého do Boží lásky. Milovat Boha a milovat bližního lze jen tehdy, když do hloubky pochopíme a přijmeme, že Bůh nejprve miloval nás. Vděčnost je tedy důležitá i tehdy, jde- li o vyučování, napomínání a budování společenství. V noci předtím, že byl Ježíš uvězněn, vzal chléb a víno, vzdal díky a rozdával svým učedníkům. Mezi nimi byl muž, který jej pak zradil, a také muž, který jej pak zapřel. Nakonec Ježíše opustili a uprchli všichni. Avšak Ježíš vzdal Bohu díky. A pak, když položil svůj život na kříži, promluvil slovo milosti. Hroznou noc zrady proměnil ve vzácnou noc – svou vděčností. Díky milosrdenství nemůžeme ztratit dobrou vůli vůči svým
bližním. Můžeme pokračovat v tom, co Bůh chce, abychom dělali.

A konečně Pavel říká: "Všechno, cokoli děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu. To znamená, že vše, co děláme, má být odpověď vděčnosti na Kristovu milost. Tedy - i když se setkáváme s nespravedlností, máme se jako křesťané jen usmívat a mít pozitivní postoj? Nikoli.
Žít ve vděčnosti neznamená být netečný k bolesti a zlu v naší blízkosti. Schopnost vděčnosti nezávisí na tom, kolik máme. Spíše se odvozuje od schopnosti poznat, co skutečně máme. Ti, kdo vědí, že Bůh je naším věrným strážcem i v nesnesitelném žalu, mohou vzdát díky. Postoj vděčnosti nám pomáhá zakořenit v lásce a důvěře, a připomíná nám, že přítomná obtíž nemůže určovat naše
životy. Vzdáváním díků Bohu můžeme získat sílu pro dlouhou cestu k obnově a spravedlnosti. Vzdáváním díků v těžkostech si uvědomujeme, že neznáme celý příběh svého života – a že tento příběh ještě není u konce. A také si máme být vědomi toho, že nám Bůh daroval vzácné lidi a dobré věci. Kdo žije ve vděčnosti, nežije bez smutku a obtíží, ale zakouší hlubší milost a naději.

Kdo je zbožný křesťan? Reformátor Jan Kalvín řekl, že zbožnost je bezmezná vděčnost za to, co nám Bůh dal. Moje rodina se každoročně účastní tábora společně s českými bratry a sestry. Kdykoliv jsem přítomen na ranní modlitbě, cítím hlubokou úctu k faráři, který vede tuto modlitbu. Z jeho úst přímo přetéká bezmezná vděčnost. Když slyším slova malé a krásné vděčnosti, svět získává novou barvu a moje duše se opět probouzí. Vděčnost začíná, když vnímáme dobrotu, krásu a milost kolem nás. Když mluvíme o Boží věrnosti a dobrotě, když vyjadřujeme vděčnost za boží dary a vděčnost, naše společenství zažívá hojnost. Když začneme den s díky Bohu i bližnímu, a zakončíme den se vzpomínkou na milost a dobrotu, naše každodenní zkušenost bude naplněna vděčností. Děkujme Bohu za všech okolností! To je Boží vůle pro vás. Amen.

br. farář Kwanghyun Ryu


zpět ...
© 2005 archa.cz