0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
19. ledna (úterý)
20:00 setkání třicátníků na platformě Google Meet
20. ledna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
21. ledna (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
22. ledna (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom

18:00 ekumenická bohoslužba v kostele U Jákobova žebříku a na internetu
24. ledna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Záznam z bohoslužby 27. září 2020
Lukáš 16; 1 - 9

Milí přátelé, sestry a bratři,
jsme sice nyní od sebe fyzicky odděleni, ale pokoušíme se s vámi spojit prostřednictvím sdílených bohoslužeb formou videozáznamu.




Věřím, že možnost sdílení pro vás bude schůdná a umožní vám zprostředkovaným způsobem účast na nedělní bohoslužbě.

Přeji vám všem požehnanou neděli.
Ondřej Kolář, farář

Kázání
Biblický text (Lukáš 16; 1 - 9)
(1) Svým učedníkům řekl: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem.
(2) Zavolal ho a řekl mu: ‚Čeho ses to dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.‘
(3) Správce si řekl: ‚Co budu dělat, když mne můj pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím.
(4) Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!‘
(5) Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‚Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘ On řekl: ‚Sto věder oleje.‘
(6) Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.‘
(7) Pak řekl druhému: ‚A kolik jsi dlužen ty?‘ Odpověděl: ‚Sto měr obilí.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.‘
(8) Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla.
(9) Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.


Slyšeli jsme suverénně nejprovokativnější podobenství v celé bibli. Poodhaluje nám zákulisí temných finančních machinací, dnes bychom řekli tunelů. Jak je vidět, zdaleka nejsou jen záležitostí dnešní doby. Nic nového pod sluncem. Jen nám ale vrtá hlavou, proč takovou krimi vypráví Ježíš a co jí vlastně chce svým učedníkům sdělit.

Povězme rovnou, že Ježíš určitě neschvaluje nepoctivé jednání. Správce je nepoctivý, o tom není pochyb, ale současně je prozíravý. Doslova tu stojí rozumný. Možná by se dalo přeložit také šikovný, vychytralý, prohnaný – ale ta prozíravost se na něj hodí nejvíc. Ve chvíli, kdy hrozí, že přijde úplně o všechno, neskládá ruce do klína a najde si cestičku, jak z maléru vybruslit. Je to, pravda, opět cesta podvodná, ale důležité je, že mu otevírá nějakou budoucnost.

Podobenství obsahuje řadu nezodpovězených otázek. Myslím ale, že ani není nutné na všechny odpovídat. Ne každý detail tu má zásadní význam – to ostatně platí i pro jiná Ježíšova podobenství. Některé okolnosti zůstanou neobjasněny, protože nejsou pro pointu celého příběhu podstatné.

Na potíž narazíme hned v první větě: správce byl obviněn, že špatně hospodaří s majetkem svého bohatého pána. Byl obviněn právem, anebo šlo o očernění, takzvanou účelovku? Co když se ho chtěl někdo jen zbavit? V prostředí velkých peněz, kde jsou různé křivárny a podlosti na denním pořádku, by to nebylo nic neobvyklého.

Stejně tak netušíme, co se skrývá pod oním špatným hospodařením: vědomé obohacování, což by vzhledem k dalšímu správcově chování bylo nasnadě? O zpronevěře se tu ale přímo nemluví. Anebo prostě byl jen obchodně nešikovný, nesprávně investoval či manažersky selhal? Takové chyby mohou napáchat stejné škody jako úmyslný zločin. Opět: nevíme – a ani nemusíme vědět.

Asi nás zarazí reakce boháče. Pozve si svého správce na kobereček, ale mluví s ním poměrně vlídně. Žádné trestní oznámení na něj nepodá, takže správce nakonec odejde nepotrestán. Přitom kdyby se s ním jeho pán začal soudit, nejspíš by se mu podařilo dostat své peníze aspoň částečně zpět. Připomeňme si jiné podobenství, o nemilosrdném služebníkovi, kde se král rozhodne svého dlužníka prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, aby nahradil způsobenou ztrátu. Takové řešení se jistě také nabízelo. Ale boháč nechává svého správce vyváznout celkem bezbolestně. Prokazuje mu nevídané milosrdenství. Jediným trestem je nakonec propuštění samotné – a samozřejmě také zničená důvěra a pošramocená pověst.

Správce se ocitá na ulici a přemýšlí, co dál. Takového hospodáře už těžko někdo do svých služeb přijme. Kopat nemohu, říká si doslova, a žebrat se stydím. Nicméně jednu věc pořád ještě udělat může: dokud neodevzdá svému pánu účetnictví, má příležitost do něj ještě kreativně zasahovat. Svoje vlastní průšvihy už zakrýt nedokáže, ale vymyslí plán, jak si aspoň zavázat - neboli koupit - pár lidí. A ti mu pak z vděčnosti zajistí nějaké dobré místo. Žádný finanční úřad či audit mu do toho rýpat nebude. A tak si pozval dlužníky svého pána a část dluhu jim prostě umazal. Samozřejmě nemohl odstranit celý dluh, to by bylo moc nápadné. Ale jedná-li se třeba o sto věder oleje či sto měr obilí, je i zlomek z toho poměrně slušná částka.

Nejtěžší část podobenství přichází nakonec. Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě, čteme tu. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla. Nevíme, kdo tato slova vlastně pronesl. Boháč, anebo sám Pán Ježíš? V prvním případě by to znamenalo, že se boháč o správcových svévolných škrtech dozvěděl, ale kdoví proč ho to vůbec nerozčílilo, ale spíš pobavilo. Možná byl natolik zámožný, že zmíněné položky pro něj byly jen drobné.

V druhém případě, tedy pokud slova pronesl Ježíš, si mnoho zbožných duší pomyslí: vždyť Ježíš tu vysloveně chválí lumpa a tuneláře! A přece je tato varianta pravděpodobnější. Připomeňme si: Ježíš přece nechválí samotnou nepoctivost, ale právě jen prozíravost. Podívejte se, jak chytří, pohotoví a rozhodní dokáží být synové tohoto světa. Ježíš své učedníky nevybízí, aby se přizpůsobovali a připodobňovali světu. Vyzdvihuje pouze jedinou vlastnost, kterou by si měli přivlastnit. Otázka tedy nezní, proč Ježíš chválí nepoctivého správce, ale proč Ježíš cítí potřebu svým učedníkům stavět před oči právě onu chytrost. Pro Kristovy následovníky, tedy pro syny světla je zjevně velice důležitá – ale zároveň je z nějakého důvodu nedostatkovým zbožím.

Chytrost si s životem věřícího člověka obvykle nespojujeme. A už vůbec ji nepokládáme za cosi morálního. Křesťanský ideál bývá spatřován v docela jiných ctnostech, jako je třeba pokora, tichost, nekonfliktnost. V křesťanském prostředí se tolik nemluví o tom, že život je často boj, nebo aspoň pohyb po nebezpečném území. Že je k životu zapotřebí také odvaha, schopnost rychle se rozhodnout a někdy riskovat.

Od nepoctivého správce se nemáme naučit techniky korumpování, ale ochotu nasadit se pro Boží věc ve světě a občas pro ni něco obětovat. Jako křesťané jsme za Boží království v tomto světě spoluzodpovědni, jsme spolupracovníci na Boží stavbě, jak říká apoštol Pavel. V tomto spolupracování nám ovšem mnohé brání. Příliš rádi se vyvlékáme z vlastní odpovědnosti. Za pokoru schováváme zbabělost. Nehasíme, co nás nepálí, a tak necháváme zvítězit toho silnějšího. A někdy jsme prostě jen pohodlní a líní se postavit zlému.

Americký teolog Harvey Cox kdysi upozornil na to, že hřích Adama a Evy nespočíval až v tom, že pojedli ze zakázaného ovoce, ale že se vůbec dali do řeči s hadem a neodkázali ho hned do patřičných mezí. Přece měli od Boha přikázáno nad zvířaty vládnout, a ne si od nich nechat mluvit do života. Být prozíravý dnes obnáší také být dobře informovaný o světě kolem nás, orientovat se v něm, neskočit na špek různým polopravdám a populistickým lákadlům.

V podobenství o nepoctivém či spíše chytrém správci však prosvítá ještě jedna linie, možná vedlejší, ale přece stojí za to se u ní zastavit. Jejím tématem je odpuštění. Velkoryse odpustil správcův pán – jeho trest byl ten nejmírnější, jaký si umíme představit. Viděli jsme, že nejvíce se nakonec vytrestal správce sám svým nedobrým hospodařením, které ho vyloučilo z dobré společnosti.

Co je ale ještě pozoruhodnější: také správce přece odpustil boháčovým dlužníkům. Jistě: snadno se člověku odpouští, když sám není věřitelem. Cizí ztráta nebolí a dokonce ještě pomůže nastartovat novou kariéru. A přece nelze přehlédnout jistou souvislost: odpustil mi můj pán, odpustím i já. Není také toto postoj, který bychom si od nepoctivého správce měli vypůjčit? Úkolem církve není moralizování a poukazování na hříchy druhých, ale zvěstování evangelia, odpouštění hříchů a úsilí o smíření. Jak nám odpustil náš Pán, máme odpouštět i my.

Úplně na konci Ježíš říká: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků. Správce si přátele skutečně získal pomocí peněz, s nimiž neoprávněně manipuloval. Opět: to pro nás jistě není vzor hodný následování. Jedno poučení z toho přece jen plyne. Svěřené hřivny nemáme opečovávat ve svých svatostáncích, ale nést je do světa, i s rizikem, že narazíme. A také hmotný majetek tu není od toho, abychom ho shromažďovali třeba na horší časy, ale abychom ho smysluplně využívali pro dobro druhých. Když si synové světa získávají spojence nekalými peněžními toky, neměli by synové světla o to víc usilovat o to, aby peníze sloužily potřebným?

Jednou budeme přijati do věčných příbytků, ohlašuje Ježíš. Ty jsou pro nás připraveny bez ohledu na to, jak jsme byli zde na zemi prozíraví či bláhoví, odvážní či zbabělí, rozdávající či šetřiví, odpouštějící či dluhy vymáhající. Zatím ale žijeme zde na zemi. A způsob, jak nakládáme se vším, co nám Bůh daroval, ovlivňuje životy lidí kolem nás. Mnoho jsme dostali a mnoho máme rozdávat.


Amen.

Ondřej Kolář


zpět ...
© 2005 archa.cz