0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Jubilate Deo (3. května 2009). Česko-korejský den
Jan 15; 1 - 9

Text kázání (Jan 15; 1 - 9):
(1) „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.
(2) Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
(3) Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
(4) Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
(5) Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.
(6) Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
(7) Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.
(8) Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
(9) Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.


Milé sestry, milí bratři,

zůstaňte v mé lásce! No to je přece ten nejúžasnější imperativ, který můžeme slyšet. Ale to neříkám já, to vás nepřesvědčuji, nenabádám, nezvu já k mé lásce. Nejen moje ale obecně lidská láska, ó to bývá problém. A jak bývá vrtkavá, jak se umí stylizovat, jak umí být sobecká a proměnlivá. Vzplane a stejně rychle vychladne. Podléhá vlivům situace a všemožných tlaků. Nezaručuje žádnou stabilitu. Ano, to je na ní krásné a dynamizující a také motivující a vzrušující. Ale také ohrožující. Tedy žádný přílišný důvod k jásání. Ano, rozumíme si, že vás nezvu ke své lásce, jakkoliv by mi to bylo stokrát milé. Řeknu-li přesto, že je to nejúžasnější imperativ – zůstaňte v mé lásce, tak musím jedním dechem dodat, že to ne já, ale Pán a Spasitel Ježíš Kristus nás zve. Proto je ten imperativ tak úžasný.

Zůstaňte v mé lásce, říká Kristus Pán a my se ptáme, o jaké lásce to mluví, jak ta Kristova láska vypadá. Ježíš ji ukazuje na přirovnání vinného kmene a ratolestí, a také ovoci. Kmen své větve vyživuje, sytí, nese je. Z kmene vyrůstají, čerpají z něj všechny podstatné živiny. Na těch větvích pak roste ovoce. Krásné, plné hrozny, které pak vinař nakládá ke kvašení, aby z nich byl ten lahodný, opojný nápoj. Jeho lahodnost a opojnost se však nebere z ničehož nic. Plody, větve, kmen a – kořeny. Dobře hnojené, v kypřené půdě, zalévané, aby nevyschly. Zkonkrétněme si tuto symboliku. Plody. To jsme my, křesťané, kteří jsme byli v Krista pokřtěni. Jsme vyživování přes větve z kmene. Kmen, to je Kristus Pán. A ty kořeny, ta zálivka, to hnojení, kypření, život, to je nebeský Otec. Kristova láska nás přivádí k nebeskému Otci. K dárci a ochránci života. K jeho lásce.

Už rozumíme lépe, k jaké lásce nás Ježíš zve? V jaké lásce máme zůstávat? Jakou láskou se máme sytit? Tou, která má své kořeny, základ, počátek v Božím rozhodnutí, kterým je nejen život člověka, ale všeho stvoření. Tou láskou, kterou je sycen kmen a které je také kmen plný a přetékající a kterou sytí větve a skrze větve ta láska teče k plodům. A jestliže ty větve, nebo také ratolesti, dobře onu lásku vedou a propouštějí k plodům, pak jsou z nich šťavnaté bobule a těžké hrozny, ze kterých je lisováno chuťově bohaté, lahodné víno. Všechno však začíná u Božího rozhodnutí. Ano, zde bude život, zde se bude život zelenat, bude rašit a pučet a kvést a přinese plody.

K jakéže to lásce nás Ježíš zve? K Boží lásce, která skrze Krista dává život i nám. Která nás skrze Krista vyživuje, dává poslední smysl plodům. K lásce spolehlivé a stálé, která se obětovala, šla až za hranice života, aby ratolesti neuschly hříchem. A když byl ten kmen podťat, dostává novou podobu, nový tvar a také nový význam. Již nejen láska, která nás sytí v tomto životě a pro tento život, ale láska, která nás přenáší k novému životu. „Já jsem pravý vinný kmen a můj tec je vinař“, říká Pán Ježíš Kristus. „Jako si otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce“.

Milé sestry a milí bratři Korejci, Japonci, Češi, máme dobrý kmen, plný výživné šťávy, bez které život není možný. Plný lásky. Vyrůstáme z toho kmene, bereme z něj náš život. Ten kmen si nijak nevybírá, jaké větve z něho porostou. Jestli to budou Češi nebo Korejci nebo Japonci nebo Papuánci, jestli budou mít oči rovné nebo šikmé a jakým budou hovořit jazykem. Toto a mnohé další není nic pro kmen. Ten nabízí každému, každé ratolesti, svoji vláhu, svůj život. Aby na ratolestech mohlo růst a vyrůst dobré, šťavnaté ovoce, plné hrozny, které pak přináší radost a veselí. Ne ovšem veselí, způsobené zatemněným myšlením. Veselí, které je projevem vděčnosti za kořeny i kmen. „Plésej Bohu všechna země, zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho“. Jubilate Deo. Haleluja. Amen

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz