0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
4. neděle po Trojici (4. července 2009)
Marek 2; 27

První čtení: Deuteronomium 5; 12 - 15

Text kázání (Marek 2; 27):
(27) A řekl jim: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

Slavíme dnes den sváteční. Dnešním státním svátkem se zabývat nebudu, neboť je to svátek tak trochu umělý a hodně mladý. Však teprve v roce 1863 rozhodl papež, z návodu olomouckého arcibiskupa, že památka Cyrila a Metoděje se bude připomínat ne v březnu, jak bylo na Moravě zvykem, ale právě 5. července. Pravoslavné církve dávno slaví cyrilometodějský svátek 24. května a mají římské církvi za zlé, že přesunula cyrilometodějské oslavy na den před výročím upálení M.J.Husa. Přiznávám, že i mně se jeví vhodné připomínat pohnutý život a zářné dílo těchto dvou příkladných křesťanů při jiné příležitosti, než je zrovna dnešní datum. Soluňští bratří na Moravu nepřišli 5. července, ani není známo, že by se ten den událo v jejich životě něco historicky významného. Přesto chci promluvit o slavení svátku; je totiž neděle a to první prázdninová.

Prázdniny a neděle spolu souvisí: Když jsme chodili do školy, naučili jsme se, že svátek se rusky řekne „prázdnik“. Svátek je tedy den uprázdnění od pracovních povinností, den, kdy se nedělá. Že máme kromě školních prázdnin pravidelně každý týden malé prázdniny, za to mohou naši izraelští praotcové. Židé byli první a svého času jediní na světě, kdo jednou za sedm dní odložili pracovní náčiní, vypřáhli i hospodářská zvířata, a nedělali nic: lépe řečeno, dělali víc, než se dá dělat, totiž slavili šábes, sabat, sobotu. Velmi výstižný překlad slova sobota do češtiny je slovo neděle. Babylonští lékaři, kněží a vladaři, sice v sedmidenních intervalech také nic nedělali, ale to proto, aby něco nezkazili, protože ty dny byly nešťastné. Pro naše praotce ve víře byl sobotní den naopak velice šťastný, nádherný, sváteční, těšili se na něj a těšili se z něj všichni, páni i kmáni, i ta němá tvář.

Četli jsme ve zdůvodnění 4. přikázání, že v sobotní den si má lid izraelský připomínat, co pro ně Hospodin učinil. V ruce silné a rameni vztaženém je vyvedl je z Egypta, z říše zla, z nepřetržité pracovní povinnosti, šikanování a genocidních praktik. Pryč z otroctví, ke svobodě zaslíbené země vyvedl Bůh svůj lid a stále jej tím směrem vede. Svoboda od nucené práce, svoboda od útlaku, od faraonových dozorců, svoboda pohybu, svoboda slova, svoboda sdružovací, svoboda náboženského projevu – to všechno přišlo se slavným vyvedením z Egypta. Svoboda je vzácný dar, svobody si važme a děkujme za ni. Však lidé vskutku svobodní a za svobodu vděční pak dovedou uskutečnit to, co 4. přikázání podle 5. Mojžíšovy přikazuje: ty druhé, včetně, služebníků, děveček a čeledínů, či snad moderněji řečeno včetně podřízených pracovníků s nižší kvalifikací, přijímej jako účastníky téhož osvoboditelského příběhu, jako podílníky téže milosti. I ten příchozí v branách, který přišel odjinud, z jiné země, z jiné kultury, žadatel o azyl či běženec, ba i ten docela normální ekonomický emigrant, je náš bližní, blíženec, však nás všechny Bůh vyvádí z otroctví všeho druhu a povolává ke své nádherné svobodě. Den sedmý, den sváteční je připomínkou, že jsme všichni rovným dílem nadáni nezadatelnou důstojností: univerzitní profesoři i pomocné síly v kuchyni, bílí i žlutí, domorodci i přistěhovalci. Tuto důstojnost máme od Boha a nikdo nám ji nevezme a také my ji nesmíme nikomu upřít. Dokonce i býk a osel, dobytče jakékoli, tedy i příroda nám svěřená zasluhuje, abychom se k ní nechovali jako faraón k otrokovi a zacházeli s ní partnersky. Vždyť jsme všichni partnery, spolupodílníky velkého jití Hospodinova, směřování ke konečné svobodě, ke konečnému spočinutí, k zaslíbené zemi.

Den sedmý sám Stvořitel odpočinul od svého dobrého díla. To je úžasná novina: Vševědoucí a všemohoucí Bůh umí i nic netvořit, nevylepšovat, nedodělávat.

Nechává bytí být a je uprázdněn k dokonalému spočívání v sobě. Boží šábes, to určitě není líná nuda člověka, který nemá, čím se zabavit, to musí být něco úchvatného, naplněného, závratného, až se nám při té myšlence na Boží prázdniny tají dech.

Ve zprávě o stvoření veškerenstva hned na počátku Bible čteme, že byl večer a bylo jitro, den první, a byl večer a bylo jitro, den druhý, a tak dále až ke dni šestému. Den sedmý, kdy přestal Bůh konat veškeré své dílo, však nebyl večer a nebylo jitro; tento den se vymyká z řady dnů, nemá počátek a konec. Co nemá počátek a konec, ječ nekonečné, je věčné. Den sedmý, den sobotní, to je sám rozměr věčnosti, který se nad dny stvoření klene. A tuto věčnou sobotu, věčný svátek vystrojil Bůh sám sobě.

Ale nejen sobě, a to je na tom všem div největší. Pro člověka je sobota učiněna, praví Ježíš, a celý Boží lid má sobotní odpočinek teprve před sebou, praví apoštol. Tedy ta žádoucí, všechnu časnost přesahující sobota, posvěcená „prázdeň Boží“, je tu pro mne, pro tebe, pro nás. Až se naplní čas, vnoříme se do oceánu požehnané Boží věčnosti, spočineme v nádheře Božího odpočinutí. Ale už teď, v naší časnosti, je tu sedmý den, den plný jakési sváteční vůně.

Mnohokrát jsem musel i v neděli jít do práce, ne v černém služebním oděvu, ale v modrém – a nejen tam jít, ale lopatou se ohánět. A přece i v tom těžkém vzduchu kotelny ta vůně svátku byla přítomna. Den Páně je svatá doba, tak jsme to zpívali. A mám celoživotní zkušenost, že neděle prostě má jinou náladu než ostatní dny. Neděle nás odkazuje k blažené Boží věčnosti: Vyjděme vstříc dobrodiní neděli, hleďme, ať je pro nás pokud možno jiným dnem než ty ostatní.

Není člověk učiněn pro sobotu, řekl dále Ježíš, neboť musel bránit svobodu víry před úzkostným, až otrockým dodržováním sobotního nicnedělání. Farizeům se nelíbilo, že Ježíšovi učedníci si cestou utrhli na poli pár klasů, vymnuli je a obilným zrnem zaháněli hlad. To je vlastně už sklizeň, a jakkoli zemědělské práce jsou přece v sobotu zakázány! Farizeové úzkostlivě dbali na dodržování sobotního klidu tak hnidopišsky, až ze soboty učinili den úzkosti. Ježíš své učedníky brání a hlavně, hájí smysl sobotního dne: sobota je pro člověka, je pozváním k uvolnění od všeho nucení a stresu, k blažené Boží svobodě vůči vší nutnosti.

Úzkostlivé svěcení sedmého dne, toto pokušení farizeů, ale není dnes pokušením naším. Naopak, problémem celé kdysi křesťanské Evropy je, že neděle se stává stejně obyčejným, v obchodě a službách už stejně pracovním dnem jako ty ostatní. Ba ani ty stavební práce neutuchají – v Německu a Švýcarsku a několika dalších zemích přece jen utuchají, ale třeba ve Francii ne – stále větší počet lidí dává přednost nabídce vyššího výdělku před volnou nedělí.

To je dnes naše slabost, naše pokušení, že ne sobota, ale pracovní den je pro člověka, že práce a výkonnost, schopnost dělat a vydělat jsou v hodnocení lidských kvalit to hlavní! Kdo není dostatečně výkonný, není ochoten pracovat i v neděli, mohl by přijít o jakoukoliv práci, tím o své zapojení do světa lidí, posléze o svou důstojnost. Proto si pusťme k srdci tu dobrou zprávu, že pro člověka je učiněna sobota. Smysl soboty, se nevyčerpává v tom, že občas musíme vysadit, abychom unavený organismus zase odpočinkem připravili na další nápor a další stres. Smysl dne sedmého je připomínka, prožívaná a užívaná připomínka, že jsme povoláni víc než k jen práci, obstarávkám, uspokojování potřeb. Míříme dál a výš, než je dosažení vyšší životní úrovně, výš, než je jenom horizont stvořeného světa. Naše požitky a užitky jsou časné a dočasné, a to je pro naše srdce málo; ono chce víc, ono otuží po spočinutí, odpočinutí v Bohu, a dokud v něm nespočine, bude neklidné. Pro nás je určeno odpočinutí, jímž odpočívá Bůh, pro nás je určena věčnost, podíl na jeho sedmém dni, účast na Boží dovolené, společenství s Bohem, které se vymyká všem představám a všem zkušenostem, které máme se stvořeným světem, se světem šesti dnů.

Neděle nám nabízí, abychom se té vůně věčnosti alespoň trochu nadechli, a tím si prodloužili dech i pro náš všední den. Věčnost, která je pro nás učiněna, nám v den sedmý pootevírá dvířka – nezabouchněme si je. V čas, kdy se má odpočívat, odpočívejme, nádhery a dobrot stvoření si užijme a na zaslíbené odpočinutí všeho Božího lidu se těšme. Užijte si prázdnin a mějte krásné léto.
Amen

Miloš Rejchrt


zpět ...
© 2005 archa.cz