0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
20. října (úterý)
19:00 sekání třicátníků přes Zoom
22. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
23. října (úterý)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
25. října (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra vikářka Anna Pokorná)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
3. neděle po Trojici (28. června 2009)
Lukáš 15; 1 - 10

První čtení: Žalm 148

Text kázání (Lukáš 15; 1 - 10):
(1) Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.
(2) Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“
(3) Pověděl jim toto podobenství:
(4) „Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne?
(5) Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena,
(6) a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.‘
(7) Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.
(8) Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde?
(9) A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: ‚Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.‘
(10) Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“


Vážení rozhlasoví posluchači,
milé sestry a milí bratři,

dvojí pozvání k radosti slyšíme z Ježíšových podobenství. „Radujte se se mnou“, zvolá muž, který nalezl ztracenou ovci. A stejně tak žena, která nalezla ztracený peníz: „Radujte se se mnou“. Na začátku prázdnin a dovolených je to skvělé pozvání. Odložte starosti, zapomeňte na zkoušení, opusťte školy, ordinace, dílny, zavřete své diáře a vystavte se působení voňavého vzdychu třeba na Vysočině, uprostřed krásných lesů, nebo slunce někde u moře, dopřejte si pohyb, kterého je během roku tak málo, oddávejte se snění, čtěte beletrii, dělejte to, co děláte rádi a ne to, co především musíte. Dosazujme si další možnosti, které nám prázdniny a dovolené nabízejí. Shrnuto: radujte se. Oddejte se radosti. Skvělé téma.

Jenomže se okamžitě nabízí otázky: A co lidé, jejichž stáří je smutné a bolavé, co ti v současnosti postiženi záplavami, co ti, kteří mají vedle sebe nenávratně prázdné místo, kteří sami nebo jejich milovaní zápasí s vážnou nemocí, a mnozí další na této straně neradosti, copak jich se radost netýká? Oni pozvání nedostali? Na ně s radostí nikdo nemyslel?

Ne, milí přátelé, ta pozvání z podobenství nejsou pouze prázdninová a jenom pro někoho. Jsou celoživotní, trvalá a jsou pro každého. A jsou také stejně tak pro zbožné farizeje a zákoníky jako pro celníky a hříšníky.

Celníci a hříšníci jsou zvědaví na Ježíše. Chtějí ho slyšet. Tísní se kolem něho. A on je přijímá, všímá ji jich, zajímají ho a dokonce s nimi i jí. Ježíš a v takové společnosti. Mezi těmi, jejichž životní cesty jsou neupravené, zaprášené, plné výmolů, klikatin a výhybek, kaluží a nánosů bahna. Co ten tam dělá? Proč je neodežene? Proč se s nimi vůbec baví? S takovými přestupníky zákona Božího. Celník, to byl tehdy ztělesněný hřích. Měli pečovat o veřejný majetek, vybírat daně a dbát o jejich řádné odevzdávání. Že to byla příležitost k osobnímu obohacování, k všelijaké korupci a podvodům je nabíledni. A že toho mnozí ne-li všichni využívali, snad ani není potřeba dodávat. V tomto směru se nic nezměnilo až do našich dnešních dnů. A hříšníci tomu přidají ještě další podoby cest mimo těch, které jsou vymezené Božím zákonem, přikázáními. Jednají v rozporu s Božími požadavky. Tak tedy hříšníci a celníci. A Ježíš mezi nimi. Je to ovšem pro Ježíšovo působení typické, je to běžný obrázek.

To se ovšem nelíbí spravedlivým a zbožným zákoníkům a farizeům. Podivují se nad tím, reptají. Tak to tedy ne. Mezi takovými nemá přece Ježíš co dělat, pro ně přece nepřišel. A nazvou ho milovníkem hodů a pitek, přítelem celníků a hříšníků. A začínají přemýšlet, jak jeho vliv omezit až docela vyloučit.

Ne, nemůžeme nic namítat proti spravedlivému a zbožnému způsobu života nebo alespoň proti upřímným snahám takový život vést. Ovšem až do chvíle, než si tito lidé začnou brát právo rozhodovat o druhých, povyšovat se nad nimi, pohrdat jimi, vylučovat je ze společnosti a dokonce ze společenství víry. Než začnou pracovat v kategoriích lepší horší, dobrý špatný, a jde to dál – horší než my – a odsuzování a pohrdání a vyloučení. Rozhodovat o tom, komu a jak Ježíš ano a komu Ježíš ne. Protože Ježíš přišel pro každého, od nikoho se neodvrací, nikomu nestraní. Zve každého stejně.

Když jsme se tímto příběhem nedávno zabývali v rámci spirituální péče v psychiatrické léčebně ve skupině mužů, kterým byla soudem uložena ochranná léčba, a ptal jsem se, na kom Ježíši záleží více a na kom méně, dostal jsem úlevnou odpověď: „Přece mu záleží na každém stejně“. Mohl jsem říci: „Ano, stejně. Na mě i na vás. Na každém stejně. Ta podobenství o tom hovoří jasnou řečí.“

Muž, který má sto ovcí, a jedna se mu někde zatoulá, si neřekne: „O nic nejde, mám jich ještě devadesát devět, ta jedna nic neznamená, to se ztratí v tom počtu“. Právě naopak. Vypraví se tu jednu jedinou ovci hledat. V jeho stádu má stejné místo jako všechny ostatní. Otevírá se nám téma lásky. Má je všechny stejně rád a ztráta jediné ovce ho bolí. Právě pro tu lásku, právě proto, že ji má rád stejně jako ty ostatní. Nejde tu jednu hledat proto, aby měl své stádo kompletní, ale proto, že nemiluje celé stádo jako jakousi pohybující se bekající masu, jako těleso, jako bezejmenný dav, ale v tom stádu miluje každou ovci jako jedinečnou bytost stejně vzácnou a cennou jako ty ostatní. Najde ji a my slyšíme první pozvání k radosti. Svolá přátele, svolá sousedy. Pojďte se radovat se mnou. Nalezl jsem tu jednu ovci, jako ty ostatní milovanou.

Žena, která má deset mincí a jedna se ji někam zakoulí, si neřekne: „Mám jich ještě devět, o nic nejde“. Navíc skutečně jde, v tomto případě se jednalo o celodenní mzdu. Je pro ni ta mince stejně důležitá jako ty ostatní. Slyšíme, jak je vyzdviženo hledání. Rozsvítí lampu, vymete dům, hledá pečlivě. Je to zkrátka práce, usilování. A pak přichází radost. Je před námi druhé pozvání do společenství radosti. Pojďte se radovat se mnou.

Oba příběhy spojuje nejen radost aktuální, přítomná, radost dané chvíle. Jsou spojeny také radostí budoucnostní, přesahující naše dny. Radostí v novém životě, v Božím království. V prvním případě: „Právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují“. A ve druhém případě: „Právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“ Také k takové radosti nás podobenství zvou. Ke společné radosti z odpuštění, radosti z lásky Kristovy ke každému z nás. Obojí, radost a láska pak prostupují i naši každodennost. Bára, jedna z hlavních postav Klímova románu „Poslední stupeň důvěrnosti“ napíše: „Já potřebuju radost, aby můj život měl smysl. Nechci žít bez radosti a bez lásky. Nechci svět zahlcovat povinnostmi, ale radostí.“

Jaký kontrast dvou světů před nás ta Ježíšova slova staví. Svět reptajících farizeů, nespokojených, že vedle nich kráčí příběh, do kterého nemohou zasáhnout, který nemohou poznamenat, který jde proti jejich vidění lidí a věcí a souvislostí, svět dusna a kárání a nemilosti a dělení na dobré a zlé a rozhodování o druhých komu víc a komu nic, svět pýchy a neporozumění lidské duši a lidskému srdci a nezájem o ně. Především ale neporozumění Ježíši a jeho evangeliu lásky a radosti. Neporozumění dobré zprávě o záchraně a vykoupení Kristovou obětí, o novém životě Kristovým vzkříšením připraveném. Musí být v tom světě k zadušení. Smutný svět, hořký svět.

A vedle něho svět radosti, představený příběhem, jehož středem je milující, k víře a pokání zvoucí, odpouštějící Ježíš, sám plný lásky a radosti, který k lásce a radosti zve. Který otevírá každému z nás nečekanou naději. Radostná hostina s přáteli a sousedy. Tak to ti šťastní, kteří našli ztracenou ovci a zakutálený peníz připravili. Předobraz radostné hostiny v novém životě, kde Bůh bude uprostřed lidí. Možná jsme, milí přátelé, nepřehlédli, že ta radostná hostina v novém životě začíná již zde, v tomto životě. Začíná ve chvíli, kdy přijmeme ujištění o Boží lásce v Kristu ke každému z nás, kdy přijmeme pozvání k vyznání vin a pokání, kdy nám je odpuštěno a my jsme Kristem, dobrým pastýřem nalezeni. A pak se radujeme prázdniny neprázdniny, stáří nestáří, samota nesamota, nemoc nenemoc, diář nediář.

„Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se ztratila“.
„Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.

Vážení rozhlasoví posluchači, milé sestry a milí bratři, být ztracenou ovcí je přinejmenším smutné, ale ne bezvýchodné. Být však poté ovcí nalezenou, to přináší ujištění, že jsme milováni. A to je přece úžasný důvod k radosti. Přeji nám všem takovou radost v každém dnu.
Amen

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz