0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
20. října (úterý)
19:00 sekání třicátníků přes Zoom
22. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
23. října (úterý)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
25. října (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra vikářka Anna Pokorná)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
19. neděle po Trojici (18. října 2009)
Matouš 9; 1 - 8

První čtení: Skutky apoštolské 3; 1 - 16

Text kázání (Matouš 9; 1 - 8):
(1) Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města.
(2) A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“
(3) Ale někteří ze zákoníků si řekli: „Ten člověk se rouhá!“
(4) Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: „Proč o tom smýšlíte tak zle?
(5) Je snadnější říci ‚odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ‚vstaň a choď‘?
(6) Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“
(7) On vstal a odešel domů.
(8) Když to uviděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválily Boha, že dal takovou moc lidem.


Milé sestry, milí bratři v Kristu,

s příběhy, popisující Ježíšovy nejrůznější uzdravující činy, si dnes většinou nevíme moc rady. Naše pozornost je totiž často nejprve automaticky upoutána k „zázraku uzdravení“. Přemýšlíme nad tím, jakou že to nemocí byla asi dotyčná osoba postižena, a nakolik je reálné, aby z takové nemoci byl člověk vyléčen tak, jak Bible popisuje - jak velké „nadpřirozené moci“ je k takovémuto vyléčení potřeba.

Na jedné straně jsou dnes lidé, kteří se pokouší za pomoci poznatků moderní medicíny poukázat na to, že se tu vlastně o žádné nadpřirozené uzdravování nejedná. Tělo a duše fungují jako psychosomatická jednota a Ježíšovo slovo působící na psychiku člověka vede až k tomu, že se ochrnutý člověk postaví a může chodit. Na druhé straně jsou takoví, kteří za základní a jedinou správnou léčebnou metodu považují modlitbu ke Kristu, aby byli zázračně uzdraveni, a to při léčbě psychiatrické diagnózy, nádorového onemocnění či zlomené ruky. Tato léčebná metoda má v drtivé většině případů tragické následky. Jsou lidé, kteří dosvědčují, že rozhodující podíl na jejich uzdravení měli právě modlitby a víra a jsou ovšem také ti, kteří se za své uzdravení modlí marně dlouhé roky.

Dnešní příběh o uzdravení ochrnutého toto naše dilema nevyřeší, nechme jej ale nyní promluvit, co že nám vlastně chce říct.

Tento příběh následuje v Matoušové evangeliu v rámci série uzdravení, která bezprostředně následují po Ježíšově kázání na hoře. Mnoha těmito příběhy se jako červená nit táhne téma víry. Víry v Ježíšovu moc, v moc přicházejícího království Božího, jehož základní kontury a ideová východiska právě v kázání na hoře. Je tomu tak i v našem příběhu, kdy k Ježíšovi přinášejí nějací lidé ochrnutého člověka na lůžku. Evangelisté Lukáš a Marek tuto scénu líčí dokonce tak, že tito lidé rozebrali střechu domu, aby se s ochrnutým k Ježíšovi dostali. Tedy takovou naději, doufání a víru v Ježíšovu osobu a s ní přicházející království Boží měli. Aktivita ochrnutého tu není nijak popisována. Jsou to často víra, doufání a modlitby někoho jiného, které nás nesou a vedou k záchraně.

Představte si nyní, že stojíte na jejich místě. Vláčíte přes půl města vašeho známého a v Ježíšovi máte poslední naději v jeho uzdravení… a on… on vašemu známému řekne: „Buď dobré mysli synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Je to málo, nebo hodně?

Z reakcí lidí okolo je zřejmé, že Ježíš tímto svým rozhřešením provedl něco zásadního, co je nenechává v klidu. Odpuštění hříchů totiž není nijak málo, ale je to naprosto zásadní věc a okolo stojící si toho jsou dobře vědomi. Při odpuštění hříchů se totiž rozhoduje o bytí či nebytí člověka, o smyslu jeho života, o jeho hodnotě, o jeho postavení tváří tvář Bohu, o jeho počátku i konci. Vezmete-li tuto skutečnost vážně a to navíc spolu s tou skutečností, že ve starověku byla běžná představa, že každá nemoc je „spravedlivou odplatou“ člověka za jeho viny či viny jeho předků, pak nás již méně udiví, že okolo stojící lidé se nijak nepozastavují nad tím, že Ježíš neuzdravuje. Naopak zákoníci, tedy teologové – znalci písma - jsou patrně více šokování, než kdyby ochrnutý ihned vstal a odešel. Ježíš, tedy obyčejný člověk z masa a kostí, člověk jako já nebo vy, se tu opovažuje odpouštět hříchy, tedy konat něco, co je ve výlučné pravomoci Boží – to je jednoznačné rouhání.

A skutečně může člověk takto odpouštět hříchy? Může na místě Božím rozhodovat o bytí a nebytí jiného člověka? Může měnit onen řád věcí, kdy je na Božích váhách zkoumáno srdce každého člověka a jsou váženy jeho skutky tak, aby byl jeho život spravedlivě posouzen? Může tesař z Nazaretu takto jednoduše celý tento systém postavit na hlavu?

Ježíš na to zákoníkům odpovídá poněkud zvláštně. Co je jednodušší říci: „odpouštějí se ti hříchy“ nebo „vstaň, vezmi své lože a jdi domů“. Dobrá otázka, že? Co myslíte, že je jednodušší? Jeví se mi, že k jednoduchosti má obojí značně daleko. Zákoníci o tom ale nemusí dlouho přemýšlet. Ježíš totiž vzápětí koná a druhá varianta se jim tak odehrává před jejich očima – ochrnutý je uzdraven, bere své lože a odchází. Stojíme tak spolu se zákoníky tváří v tvář nepochopitelné skutečnosti odpouštění hříchů, spojené se stejně nepochopitelnou skutečností uzdravení a moc si s tím nevíme rady.

Jako pozorní čtenáři Matoušova evangelia však můžeme začít vnímat tuto událost uzdravení v širších souvislostech. Ježíš „kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu.“ Evangelista Matouš chápe celou událost především jako potvrzení naděje Božího království. Toto království s Ježíšem a jeho činy vstupuje do tohoto světa, do naší reality a působí její proměnu.

Mezi základní kameny tohoto království patří právě odpuštění hříchů – otevření nového vztahu člověka k Bohu, k sobě samotnému a tím pádem také k lidem mezi sebou navzájem - otevření nové perspektivy. Ježíš káže o tvrdosti našich srdcí a vyzývá k pokání, to je uvědomění si, vyznání našich vlastních chyb, vlastní pokřivenosti, sebe zakřivenosti a sebe zahleděnosti jednoho každého z nás. Současně nás však ujišťuje, že Bůh dárce života je především ochráncem tohoto života. To znamená, že je tím, kdo nás jako milující spravedlivý otec chce nasměrovat k pravému životu, k životu mimo zajetí nás samých, k životu v pravdě a lásce – k dobrému životu v jeho plnosti a kráse. Životu přiznávajícímu si vlastní meze a omezenost, životu činícímu pokání a majícímu tak v odpuštění možnost nového počátku, nového žití z této perspektivy. Ježíš nás ujišťuje, že nebeské váhy spravedlnosti neváží podle lidských představ, ale že jsou „cinknuté“ Boží odpouštějící láskou fandící jednomu každému jeho stvoření, jednomu každému z nás. Tesař z Nazaretu tak skutečně mění staré pořádky a přenastavuje doposud platnou představu o fungování Boží spravedlnosti. A ve víře můžeme v životě, činech, smrti a vzkříšení Krista vidět, že se Bůh k tomuto jeho chápání spravedlnosti přiznává.

Ve víře v tuto lásku, ve víře v tyto nové možnosti království Božího byl k Ježíši přinesen také onen ochrnutý a Ježíš mu pomohl odpuštěním hříchů najít dveře k přicházejícímu království Božímu, otevřít mu tuto dobrou alternativu k jeho doposud nešťastnému životu. Ochrnutému se v odpouštění hříchů dostalo nové životní perspektivy království Božího, perspektivy, která s Ježíšem vstoupila do tohoto světa. Tato nová životní perspektiva pak byla potvrzena také jeho uzdravením, to je hmatatelným prolomením se království Božího do tohoto světa.

Zástup poté, co byl svědkem odpouštějícího uzdravení, chválí Boha za to, že dal takovou moc lidem. Také my všichni, každý jeden z nás, tak smíme a máme věřit a modlit se za to, aby království Boží přicházelo a vlamovalo se do tohoto světa. Ve víře také smíme činit ony velké věci Božího království, jako jsou odpuštění a zdravění životů našich bližních.
Amen

Jan Soběslavský


zpět ...
© 2005 archa.cz