0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. svátek vánoční (26. prosince 2009)
Matouš 1; 23

Text kázání (Matouš 1; 23):
(23) ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.

Milé sestry, milí bratři,

a to je právě to samotné, jediné a jedinečné jádro vánočního evangelia a to je také to nejpodstatnější sdělení pro člověka. Když zbavíme vánoce všech nánosů tradic a zvyků a folklóru, nebo když zůstaneme docela sami, když nás opustí manžel nebo manželka, když nás zklame rodina, děti, přátelé, když nám vyhoří nebo bude vyplaven dům, když budeme zapomenuti v domově důchodců, když nám zemře někdo blízký a vedle nás bude prázdné místo, když nebudeme mít ani chuť, sílu, náladu ozdobit si vánoční stromeček, když nedostaneme od nikoho žádné dárky, když dokonce zestručníme biblické slovo – nebude se nám ta Bible chtít číst, je dlouhá a kdo u ní má vydržet – a budeme se ptát, kde je to jádro, je to pro nás nejpodstatnější, pak je to ten přečtený text, shrnutý do jednoho slova, do jednoho jména, Immanuel, nebo česky: S námi Bůh. To jsou vánoce. Jednou pro vždy nám vánoční evangelium sděluje, že někomu na nás záleží, někdo je s námi, že sám Bůh je s námi. Bohu na nás záleží. Amen

Vlastně ještě ne. Ještě nehraj interludium, bratře varhaníku. Budeme pokračovat, i když to podstatné již bylo sděleno. Ptejme se, jak vlastně došlo k tomu, že právě toto slovo je tak podstatné pro náš život? Proč je právě toto slovo jádrem vánočního evangelia? Musíme se vrátit do Starého zákona, nahlédnout do života Božího lidu v době prorocké. Ten Matoušův text nás odkazuje k proroku Izajášovi.

Král izraelský Achaz je ve svízelné situaci. Buď se spojí do válečné koalice proti Asyřanům, nebo proti němu vytáhnou do boje nepřátelé. Jsou dva a jsou neobyčejně silní. Král je v tísni. Neví si rady. A tu k němu mluví Bůh: „Zachovej klid a neboj se. Neklesej na mysli kvůli těm dvěma čadícím oharkům.“ V Božích očích jsou nepřátelé jen zapáchající dým, jen čadící oharky, které znepříjemňují život. Má to ale jednu, řekněme, podmínku: „Nebudete-li stát ve víře, neobstojíte“. Ono to vlastně není podmínka, je to jakési upozornění, nabídka. Zkrátka kdo s Bohem bojuje po boku, nemůže nevěřit ve vítězství. Nejde ovšem o vítězství vlastních sil, jde o Boží vítězství.

Jak to bylo dál, umíme si představit. Víra Izraele byla prachbídná, víra krále Achaze stejně tak. A bojujte si, když nevěříte ve vítězství. Achaz nevěřil, že mu Bůh dá znamení, nedůvěřoval Bohu. A dokonce svoji nedůvěru zahalil do zbožných, dobře vypadajících vět: „Přece nebudu pokoušet Hospodina.“ Jenomže zde nešlo o pokoušení Hospodina, zde šlo naopak o spolehnutí se na Boží slovo. A to král neudělal.

Na samém okraji pádu, ve chvíli, kdy nikdo neví, co bude dál, dává Hospodin znamení sám: „Hle dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel.“ V tomto znamení se projeví jak Boží soud, tak Boží milost. I když Davidův rod projevuje stále Hospodina, zde šlo naopakmo zjjh
porušenost, Bůh s ním neskoncuje, počítá s ním, dává novou a novou příležitost. Dá mu potomka, jehož jméno bude dokládat to, od čeho odstoupil Achaz i jiní davidovci: věrnost Hospodinu a společenství s ním. Nejen jakési heslo do boje, ale životní postoj, vyznání víry – s námi Bůh – je život zachraňujícím vyznáním Izraele. A jestliže čteme o tom, že onen Immanuel bude jíst med a smetanu, pak toto jsou ukazatele mesiášské doby. Jakoby již zde je ukázán směr do budoucnosti. A v té budoucnosti bude svět Mesiáše moc, moc potřebovat.

Vraťme se ale k Matoušovu textu: „Hle panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, to je přeloženo Bůh s námi.“ Zase se Boží lid ocitá na prahu propasti. Nedůvěra, božstva a modly. A zase se má ukázat Boží věrnost. Tentokrát to již nebude jen jakési dočasné nebo přechodné znamení Boží přítomnosti. Již to nebude syn izraelského krále, který povede k obnovení věrnosti k Bohu. Na scénu dějin vstoupí syn Boží, jehož vladařství nebude konce. On přivede člověka k záchraně, on ukáže novou cestu, po které pak s člověkem půjde. Tak se má naplnit Písmo, tak má dojít k uskutečnění Božího plánu záchrany člověka.

Díky Boží věrnosti, díky tomu, že Bůh na své sliby nezapomíná a smlouvy plní, že to není nějaký lidský mluvka a nespolehlivý slibovač, ale věrný a pravdivý Bůh, díky tomu smíme číst: „Narození Ježíšovo se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě, proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle anděl Páně zjevil se mu ve snu a řekl: ´Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku, neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.´ To všechno se stalo, aby se naplnilo slovo proroka“.
Tak podivně se, milé sestry a milí bratři, děje Boží dílo záchrany. Tak podivně zní vánoční evangelium, zvěst, která vyjadřuje Boží touhu být s člověkem. Bůh s námi. Je možné pochopit tu nekonečnou Boží touhu být s člověkem? Ne, pochopit nelze. Ale můžeme tuto zvěst uchopit, přivlastnit si ji, přijmout ji pro sebe. I se mnou chce Bůh být. Ani mě nechce nechat opuštěného. Immanuel platí i dnes. Platí pro každého z nás.

Platilo to i pro Ježíšova svědka diákona Štěpána. Až na smrt zůstal svému mistru věrný. V Hospodinových očích měl Štěpán velkou cenu. Bůh s tebou platilo nejen pro Štěpánův život, také pro Štěpánovu mučednickou smrt. „Pane Ježíši, přijmi mého ducha“. A Pane, odpusť jim tento hřích.“ Tak se ve chvíli smrti modlí ten, s nímž je Bůh, jemuž je Bůh přítomen.

Milé sestry, milí bratři, prorocká zvěst neskončila v regálech historické knihovny, prorocká zvěst byla naplněna a stala se přítomností, součástí života každé doby. Jestliže si někdo zoufá, dostává naději. Jestliže je někdo pokořen nedověrou, zde je víra. Jestliže někdo strádá nedostatkem lásky, hle, zde se rodí láska a to, co se rodí a ten, kdo se rodí, je z lásky. Pokud jiný prochází bouřemi a vichry, hle, zde je dárce pokoje. Pokud další nemá dost síly podat ruku odpuštění, hle, zde přichází Mesiáš, který přináší odpuštění a daruje smíření. A jestliže je zde strach z konce tohoto života, jestliže je zde strach z temnot, hle, přichází ten, kdo dává nový život, věčný život, kdo prosvěcuje všechny naše temnoty, i ty poslední. Bůh s námi, slovo, platné v každé situaci.

Boží přítomnost v Ježíši Kristu je pro nás ovšem zavazující, nikoliv však svazující. Kdo žije s Ježíšem v jeho blízkosti, ten přijímá určení lásky a služby a pomoci a podpory. Ten se nezříká nových úkolů, ten se neobává nových cest. Ten si dokonce nemůže všechnu tu radost s Kristem nechat pro sebe. Přijímá poslání nést evangelium do všech končin, dosvědčovat všude, jaká radost a výsada to je, když je Bůh s ním, Bůh s námi.

Milé sestry a milí bratři, jsou vánoční svátky. Krásné, ale také citlivé, pro někoho i bolavé. Zvěstuje se v nich Boží přítomnost. Pokud se nenecháváme ničím zahltit, máme o Vánocích čas si Boží přítomnost uvědomit. My jsme dnes měli chvíli čas. A budeme ho mít ještě po Vánocích a v dalším roce, v každém dnu našeho života.
To Spasitel a Pán Ježíš Kristus prodlužuje ten čas, ve kterém naplno víme a prožíváme tu stále opakovanou zprávu: „Dnes se nám narodil Spasitel Kristus Pán v městě Davidově.“ Dnes se Bůh solidarizoval s člověkem. Dnes Bůh sestoupil mezi nás. Bůh s námi. Bohu díky. Amen

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz