0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
3. neděle postní (7. března 2010)
1. Korintským 13; 3 - 7 + 13

Text kázání (1. Korintským 13; 3 - 7 + 13):
(1) A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
(4) Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
(5) Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
(6) Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
(7) Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
(13) A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.


Milé sestry a milí bratři,

Apoštol Pavel se právě tak jako my nesetkal osobně s Ježíšem z Galileje. V tomto smyslu tedy stejně jako my, kteří žijeme v 21. století. Je zde sice 2000 let časového rozdílu, ale Pavel ani my jsme se nesetkali s Ježíšem tváří v tvář. Apoštol Pavel se nově zrodil Kristovou schopností zmrtvýchvstání.

I v obtížných a hrozných podmínkách uskutečňoval Pavel věrně život lásky Ježíše.

V Pavlově epištole můžeme pocítit stopy života Ježíše z Galileje, jeho hlas, jeho myšlenky a duši. Dnes si poslechneme hlas Ježíše v Pavlově oslavě lásky.

Zejména budeme věnovat pozornost síle trpělivosti – schopnosti snášet i utrpení, kterou v sobě láska má.

V kapitole 13 ve 4. verši v Prvním listě Korintským Pavel říká “Láska je trpělivá...”

V této krátké zprávě můžeme vidět paprsek naděje, který k nám proniká v naší dnešní situaci. Pouze tehdy, když je láska doprovázena trpělivostí, může síla této lásky vytrvat. Láska, v níž není trpělivost, se naopak rychle změní v nenávist.

I láska, která byla žhavá jako oheň, se bez trpělivosti může v krátkém okamžiku změnit v ledový chlad. Je třeba, abychom více a hlouběji zkoumali vztahy mezi láskou a trpělivostí a pochopili je. Láska je skutečně silou, která vytváří nové opravdové vztahy.

Láska je vztah, je to síla, která působí na trvání tohoto vztahu. Tvorba vztahů lásky s jinou osobou je nemožná pouze vlastní vůlí, musí mít odezvu u jiné osoby, která je předmětem lásky.

Naše vůle a úsilí o vztah lásky při získávání odezvy od předmětu lásky může trvat dlouhou dobu. Naproti tomu to, co vztahy ničí, tedy nedůvěra, nenávist, sobectví, chamtivost a násilí, vyvolávají okamžitou reakci. V takovém případě velice rychle narůstá utrpení a šíří se strach. V podstatě nenávist vzniká rychleji než láska.

Ale čím je láska díky oné trpělivosti pomalejší, tím větší je dopad citu lásky oproti nenávisti a nechuti. Poté, co sneseme bolest a utrpení, pak společně pociťovaný cit lásky a radost rozechvějí naše nitro a začnou nám kanout vřelé slzy lásky.

Láska, kterou doprovází trpělivost - schopnost snášet utrpení, nám neustále dodává sílu. Je to posilující láska. Síla lásky se nesmí snažit zvítězit za pomoci nenávisti, která všechno zničí. Láska má v sobě schopnost snášet utrpení a proto, když utrpíme porážku, jsme schopni ji snášet bez poraženeckého pocitu. Víme totiž, že nebudeme poraženi navěky a taková porážka nám nakonec přinese vítězství.

Nejen to, porážka lásky nám ukazuje cestu, na které můžeme společně vyhrát a společně se nakonec radovat z vítězství. Pravda o smrti Ježíše v Golgotě, která vedla po třech dnech nakonec ke zmrtvýchvstání, je právě takovou cestou. Můžeme říci, že síla, která mění vztahy mezi námi a někým jiným ve vztah lásky, je právě silou božího království.

Ježíš řekl v podobenství, že království nebeské je jako kvas. Trpělivost - schopnost snášet utrpení - je právě silou tohoto kvasu. Láska svou schopností dlouho vydržet i utrpení působí na vznik krásného citu. A tak vzniká nový dokonalý pořádek. Tady můžeme pochopit znovuobnovený smysl toho, co apoštol Pavel zdůrazňoval, proč je láska podstatou.

Láska musí být vždy společně s vírou a nadějí. Ale jestliže řekneme, že mezi těmito třemi je láska tím nejvyšším, ptáme se, co je druhé a co třetí. Takto se sice můžeme ptát, ale ve skutečnosti je to špatná otázka. Není možné uvažovat tak, že láska je zlatá medaile, víra stříbrná a naděje bronzová medaile.

Proč je tomu tak? To proto, že víra bez lásky není vůbec nic. I kdyby víra byla tak silná, že by mohla hory přenášet, víra bez lásky není nic. Přesněji řečeno, víra by se pak mohla stát hroznou, škodlivou a zlovolnou silou. O tom, jak je víra bez lásky nebezpečná a hrůzu nahánějící, se můžeme přesvědčit ze zkušeností totalitarismu 20. století.

Nesmíme zapomenout například na to, že Hitlerova víra měla za následek desítky milionů životů, které padly za oběť této jeho víry. Právě tak se můžeme poučit jasně z dějin, že i naděje, v níž není láska, je pro lidstvo nesmírně škodlivá. Když se lživé naděje o beztřídní společnosti převtělily v apokalyptické vize násilné revoluce, pak tekla krev obětovaného lidstva.

Tedy na prvním místě je pouze láska. Pouze láska vytváří víru, v kterou je možno věřit, pouze láska nám dává zářící naději. Takto o tom hovořil apoštol Pavel: “Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.” (První list Korintským 13; 7)

V lásce se spojuje všechno, víra i naděje. V ní se těsně propojují v jedno odpuštění, tolerance a trpělivost. A tak začíná působit nový pořádek, boží vláda. To proto, že Ježíšův život nám odhaluje pravdivě a s citem Boží lásku, Boha, který na nás dlouho čeká, kdy se k němu navrátíme. Tím, že si na obtížné pouti z Galileje do Golgoty, kde se projevily jeho vize a konání, vybral porážku, tím nám osvětluje novou cestu, na které nakonec společně zvítězíme. To proto, že v bolestné porážce v Golgotě byla obsažena i schopnost všechno vydržet, tedy trpělivost lásky, a ta vyústila ve vzkříšení.

Síla, která udržuje lásku, rozhodně nevychází z romantiky, ale má původ v trpělivosti, ve schopnosti všechno vydržet. Ať je víra jakkoli hluboká, bez lásky je to jenom “dunící kov a zvučící zvon”. Jakkoli zářivě vypadá naděje, jestliže zde není láska, je to jen počátek těžké beznaděje.

A tak, i když se hodnota všeho mění a mizí, láska má navěky svou cenu. Láska svobodně přechází hranice věčnosti a času a dává nám opravdovou radost.

Protože Galilejský Ježíš má takovou lásku, byl schopen odpustit nenávist a zlobu, s níž se setkal při svém ukřižování na Golgotě. Z toho vychází vyznání apoštola Pavla, že jestliže máme takovou lásku, pak i smrt může přinést užitek.

Doufám, že náš kobyliský sbor skládající se z lidí různých národností se bude moci stát duchovním společenstvím, které zakusí věčnost v čase, společenstvím, které vytvoří nové dějiny, stane se společenstvím lásky. Misie znamená překračovat hranice mezi lidmi láskou z kříže.

Přeji si, aby se díky našemu kobyliskému sboru všichni lidé na světě jasně přesvědčili o tom, co je Ježíšovo společenství.

Amen.

Jong Sil Lee


zpět ...
© 2005 archa.cz