0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. neděle po Trojici (13. června 2010) - konfirmační slavnost
Lukáš 14; 15 - 24

První čtení: Deuteronomium 6; 1 - 9

Text kázání: Lukáš 14; 15 - 24
(15) Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“
(16) Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí.
(17) Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘
(18) A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘
(19) Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘
(20) Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘
(21) Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘
(22) A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.‘
(23) Pán řekl služebníku: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.
(24) Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘“


Milé sestry a milí bratři,

chystá se velká hostina. Mnoho významných lidí na ni dostalo pozvání. Měla to být pro pozvané velká čest. Mezi V.I.P. pozvanými byl například významný podnikatel v zemědělství, majitel nepřehlédnutelných hektarů polností, lesů, rybníků. Jiný podnikal v živočišné výrobě. Přední uznávaný odborník. Žádný úspěšný projekt v oblasti chovu dobytka se neobešel bez jeho dobrozdání. Jiný byl zase významný politik, místopředseda parlamentní strany. Jenomže byl nějak dlouho singl. Bez rodiny. Pro práci v politice mu nezbývalo času na osobní život. A mohli bychom pokračovat. Úspěšný sportovec, olympionik. A také malířka světového jména. A zpěvačka ze státní opery. A další a další a další. Neměla to být žádná snobská párty. Nebylo plánováno jinak příjemné srovnávání laků a rtěnek Heleny Rubinstein a Kevina Kleina nebo parfémů Yves Saint Laurent a Christian Dior. Nemělo jít o to, co život zpříjemňuje, ale co mu dává smysl, co ho určuje v jeho nejhlubších hlubinách. Na hostině mělo zaznít zásadní slovo k tématům „kvalita života“, „smysl života“, „záchrana života“. „proměny života“ a také „nový život - šance pro každého“. Bylo připraveno bohaté pohoštění, hostitel si dal záležet, hostiteli totiž na pozvaných velmi záleželo. To on připravil taková důležitá témata. Žádná podobná akce se dosud nekonala.

Vše je připraveno, sál osvětlen, mikrofony zapnuty, stoly se prohýbají, hostitel čeká. Ale co to? Takové zvláštní ticho. Sál je prázdný. Nikde nikdo. Že by hosté zapomněli? To by se snad dalo nějak omluvit. Ale přece jen takové pozvání na hostinu, kde se bude mluvit o šanci pro nový život, to má prioritu. Běž to zjistit, běž jim to připomenout, slyší pomocník.

Podnikatelé rozmnožují majetek. Ten v oboru zemědělství koupil nová pole. Musí je přehlédnout, musí se pokochat nově nabytým majetkem. Musí zjistit, je-li vše v pořádku. „Skutečně teď nemám čas. Vidíš, jak je to důležité. Mojí prioritou je majetek a jeho růst. To je moje nejvyšší hodnota. To hostitel jistě musí pochopit a také pochopí. Vždyť je přece rozumný. Vyřiď mu to.“

Ten v oboru živočišné výroby právě tak. Koupil pět párů volů. To je ale tažná síla. To se to bude pracovat. Bude je pronajímat, má již své plány. Budou mu vydělávat. Jen je potřeba vyzkoušet je. Neodkladně. Je to důležité. „Tomu přece bude hostitel rozumět, vysvětli mu to, prosím, a omluv mne. Jindy třeba ano ale dnes jistě ne. Moji prioritou je podnikatelský úspěch a tomu je potřeba vše podřídit. Proto je potřeba vyloučit každý možný omyl.“

A co ten svobodný významný politik? Oženil se. Nemůže přijít. „Pochop to přece člověče, tak dlouho jsem čekal, přece teď nebudu od své ženy odcházet. Ne, ta by se mnou nešla. Chce mě mít jen pro sebe, dost na tom, že sedím pořád na nějakých politických schůzích. Tam ale musím být, ztratil bych přehled a možná i moji pozici. Ještě tak nějaká hostina. A to téma. Jen by mě to zdržovalo a kdo ví, jaký nárok by na mě hostitel naložil. Ne, jistě to pochopí, že chci zůstat se svoji ženou. Je to moje priorita. Chci budovat rodinu. To je teď moje nejvyšší hodnota. Potřebuji pro to klid.“

A další a další mají své dobré důvody, proč nepřijít. Jakkoliv je hostitel známý dobrák, říká se o něm, že je milosrdný a dlouho shovívavý, toto je na něj přece jen moc. Rozhněvá se. „Běž a pozvi ty, kteří mají vždycky čas. Jejich jedinou prioritou je přežít do dalšího dne a jejich hlavní hodnotou je sám život. Třeba je budou zajímat nejen plné talíře a poháry vína ale také to, proč jsem je pozval. Počítám s nimi. Jejich bolesti a nemoci a strádání a dokonce ani smrt k jejich životu nemá poslední slovo. Nový život jsem pro ně připravil. To jsem chtěl říci také těm V.I.P., že jejich postavení a v něm starosti a mnohdy samota a strach a úzkost a odtud také mnohá zloba nejsou v jejich životě určující, ale nabídka nového života. Hledání a nalezení posledního smyslu všeho lidského konání. Jenomže oni byli a jsou příliš fascinováni svými úspěchy, svým postavením, svými obavami o své pozice, jsou příliš spoutáni svými úspěchy a obavami z neúspěchů.

A tak se hodovní síň plní zvláštní společností. Přichází chudí, zmrzačení, slepí a chromí. A jistě také hluší a bezdomovci a žebráci a nemocní. Pomocník vyšel na náměstí a do ulic a pak ještě na cesty a k ohradám a jistě také do veřejných parků a snad i veřejných domů a do psychiatrických léčeben a nemocnic a sirotčinců a starobinců, zkrátka navštívil ta mnohá místa, kam téměř nikdo nechodí kvůli těm, kteří se tam pohybují a o které je tak málo, pramálo zájmu. A tito lidé se stávají hlavními aktéry hostiny. Jejich život se mění. Někdo s nimi počítá, někdo je bere vážně, někoho zajímají. Velká hostina se uskutečnila, účastníci se nasytili, hostitel je ujistil o novém životě, který se také jich týká a který již začal účastí na hostině.

Milé sestry a milí bratři, to je podobenství, které Ježíš vypráví. Je o Božím království a účasti na něm. Je ale ovšem také o hodnotách a jak je máme v životě poskládané, je o prioritách a jak je máme vytvořené. V pohybu současného světa, v jeho nesrozumitelnosti dostáváme mnohá pozvání, mnozí lidé a mnohé skutečnosti si na nás chtějí dělat nárok, znesvobodňují nás, jsou pro nás až příliš určující. Je proto veledůležité, jak máme seřazeny své hodnoty my, jak vypadá náš žebříček hodnot a odtud jaké jsou naše priority. Denně se nějak rozhodujeme, podle něčeho, podle našich kriterií. To podobenství nám jisté priority doporučuje.

Hostitelovo pozvání je pozváním k víře. Všimněme si, jaké lidi hostitel zve. Kdo dostává první příležitost. Jsou to ti úspěšní, bohatí, mocní, významní. Mnohokrát jsem slýchával, že víra je jen pro slabochy, pro chudáky, kteří potřebují něco, oč by se mohli opřít, kteří hledají vysvětlení pro to, čemu nejsou schopni porozumět. A hle, zde jsou pozváni ti silní, bohatí a úspěšní. Jenomže oni sami Krista odmítají. Nevejde se jim do diáře, do jejich time managementu, nemají na Krista čas. Nepotřebují ho. To ale neznamená, že by nebyli pozváni. Dostává se jim pozvání, oni ho však nepřijmou. A to pozvání se opakuje a bude opakovat. Pozvání na cestu s Kristem. Nepřijmou, již mají své vidění věcí, své zkušenosti, svůj žebříček hodnot a hlavně své jistoty. Pozvání však přijmou ti druzí. Ti bez diářů a s prázdnými kapsami. Chromí, slepí, zmrzačení, chudí. Ti potřebují Krista. Oni to vědí, že potřebují Krista. A tak se s Kristem setkávají u stolu, u večeře, Kristem připravené. Jejich životy se nemíjí cílem.

Milí konfirmandi, jedna z otázek, kterou jste si promýšleli, je otázka na hodnoty. Co to jsou hodnoty, jak máte vy vytvořený jejich systém a kde v tom systému, jak vysoko, je víra. Trvale, trvale budete dostávat všelijaké nabídky. A bude to na dobu, kdy jsou bohoslužby, kdy jsou mnohá setkávání sboru. Sportovní akce, kulturní setkávání, bude to ve chvíli, kdy někdo kolem vás potřebuje pomoc. A vy se budete rozhodovat. Podle čeho? Podle hodnost ve vašem žebříčku. Čím výše bude v tom žebříčku víra v Pána Ježíše Krista, která ovšem půjde ruku v ruce s láskou, tím snadnější bude vaše orientace a rozhodování. Týká se to ovšem nás všech. Denně musíme volit, denně se musíme pro něco rozhodovat. Pokud máme v hodnotách jasno, bude naše rozhodování jednodušší. A když pak uslyšíme pozvání Pána Ježíše Krista k nebeské hostině, jejíž závdavek smíme okoušet již nyní kolem Kristova stolu, pak je to pozvání k životu. K plnému životu zde a v naději k věčnému životu poté. Stojí za to nenechat si to pozvání ujít a na hostinu s Kristem se vypravit. Myslím, že důležitější párty neexistuje. Tak do toho, milí konfirmandi. A my jdeme s vámi. A rádi.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz