0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. neděle adventní (5. prosince 2010) - ekumenická bohoslužba
Lukáš 3; 1 - 6

Text kázání (Lukáš 3; 1 - 6):
(1) V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně,
(2) za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti.
(3) I začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů,“
(4) jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!
(5) Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné;
(6) a každý tvor uzří spasení Boží.‘


Milé sestry, milí bratři,

slovo Boží se stalo. Nebylo řečeno, ne že si někdo přečetl, uslyšel. Stalo se, to znamená: bylo uskutečněno, něco přineslo, něco poznamenalo, změnilo. Nebo někoho. Slovo Boží, které se stává, proměňuje člověka, zasahuje do života, přináší změnu. Zde se stalo slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, a stalo se na poušti.

A my víme, že se jednalo o toho Jana, který se narodil Alžbětě v době, kdy diagnóza byla trvalá neplodnost a věk již překročil všechny lidské předpoklady. I její muž Zachariáš byl již starý. Byl to kněz a věrně sloužil v chrámu. A tu se stal k Zachariášovi advent. Přepadl ho advent, kterému nemohl uvěřit. Přišel anděl a oznámil mu, že se mu narodí syn. Otevřel mu dveře očekávání. Tak se stává Boží slovo.

Tam, kde je již jen konec a nikdo nic nečeká, tam, kde je již jen zaběhnutý stereotyp, kde již i taková těžká věc, jako je ženina neplodnost, byla vytěsněna ze života a zanechala po sobě jizvu, tam začíná advent. Protože tam vstupuje Bůh a jeho slovo se stává.

Ale tu je kněz Zachariáš přistižen u zavřených dveří. Zkrátka již zavřel dveře všemu očekávání. Na všecko si již zvykl, vykonává svůj kněžský úřad, mívá službu v chrámu při oltáři, cesta domů k Alžbětě a zase cesta do chrámu a tam a zpátky a dny ubíhají. Dveře chrámu sice zůstávají otevřené, dveře srdce se však již zavřely. Jaképak očekávání, smířit se s daností, plnit si to své. Konec. A pak přichází anděl. Slovo Boží se stává a kněz není připraven.

To s Alžbětou tomu je jinak. Čteme o ní, že pět měsíců své těhotenství tajila a říkala: „Toto mi učinil Pán. Sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mě zbavil mého pohanění mezi lidmi.“ Alžběta zde vystupuje jako jakýsi prototyp ženy, která neztrácí naději. Která svoji víru spojuje s Boží láskou a Boží mocí. Její advent vypadá jinak. Tichá radost, pro kterou nikdy nepřestala být otevřená. Její víra a naděje dostaly svůj jasný tvar. Pán s ní sňal tíhu pohany. Také tak vypadá advent. To, co člověka nejvíc tíží, to přestává mít svoji sílu, to ztrácí na intenzitě. Také tak se slovo Boží stává.

A na galilejskou scénu vstupuje Jan Křtitel. Mnoho o něm nevíme. A přece něco. Při jeho narození byl jeho otec naplněn Duchem svatým a chválil Pána. A chlapec rostl a sílil na duchu. A žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael. A to je právě ta chvíle, kdy Jan vstupuje před Izrael. Ta chvíle začíná, když se k Janovi stalo na poušti slovo Boží.

To je zase Janův advent. Jeho život na poušti dostává své určení. Nebude to těkání od jednoho ke druhému, nebude to jen nesmyslné bloumání pouští skutečnou i pouští života. Jan dostává konkrétní úkol, jeho život dostává jasné určení a jasný smysl. Tak k Janovi přichází advent. Ve slovu, které se stává. A Jan to slovo nese a Jan přináší advent do mnoha dalších životů.

Zvěst, kterou nese a pro kterou byl určen, má jasné kontury: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů“. To je výzva k zastavení, to je výzva k hledání nové životní orientace, to je výzva k rekapitulaci prožitého, výzva k tomu, aby si lidé uvědomili svůj hřích. A to je výzva ke změně životního stylu. To je výzva k přijetí adventu.

Člověk, který činí pokání, který vyznává svůj hřích, který pojmenuje své viny, prohry, všechno, co ho tíží a nedá mu spát, takový člověk přijímá advent. Protože se stává novým člověkem. Přijímá Krista a již nemůže jinak. Cesta k Bohu je otevřená. Janova výzva ukazuje cestu ke Kristu. Jaká je to cesta a jaký je to advent s Kristem?

Milé sestry, milí bratři, nepochybně někteří z nás znají tu situaci, kdy nevědí, jak dál, kdy propadají beznaději, kdy se otevírá propast a člověka jímá strach, kdy se zdá, že všude je jen samá tma, nic nemá cenu, cesty jsou křivolaké, a kdo ví, kam vlastně vedou. Známe to. Napadlo nás v tu chvíli, že je to konec. Že to přece nemůže trvat již dlouho, dál to neuneseme. A tu přichází advent. Nové očekávání.

Advent, který nám zvěstuje, že není žádná propast, do které bychom upadli až na dno bez možnosti záchrany. Že nejsou žádné hory a pohoří života, přes které bychom nakonec nepřešli, i když unaveni a poškrabáni. Že není žádná soustava zatáček, do které bychom se zamotali bez možnosti výjezdu. Řečeno ještě jinak: Není nic, v čem by s námi nebyl Bůh. „Noc jako den svítí, temnota je jako světlo,“ řečeno se žalmistou.

Volání Janovo je naléhavé. Volá do samého středu Božího lidu. Volání po změně je pro mnohokrát zdeptaný Boží lid náramně důležité. Vždyť v takové situaci je každá útěcha dobrá, i když s sebou přináší námahu. Jan tlumočí to, co Izraelci dávno znali z proroctví Izaiášova. Jako opora pro Janovo volání jsou zde ta prorocká slova. Zřejmě jsou to slova, která musí být stále znova a znova připomínána. V době, kdy je prorok Izraelcům říká, v té době se nalézají v zajetí. Situace je bezvýchodná, zajetí nekonečné, útrapy nevyslovitelné. A do takové situace zni to Izaiášovo slovo. Zajatý lid se má připravit na vysvobození, na novou cestu, má se připravit na vyjití do svobody. A to je také advent. Uprostřed zajetí slyšet o cestě do svobody.

Žádné zajetí není pro člověka jeho poslední zkušeností. I z něho je cesta ven. Jen nepropadat zoufalství a beznaději. Bůh nenechá svůj lid na dně beznaděje, na dně rezignace. Jen se připravte. A ty Jane, volej.

A Jan volá. Volá k pokání, volá ke křtu, který je znamením odpuštění hříchů. Ještě ovšem nejsme tak daleko, abychom mohli hovořit o křtu ve jméno Ježíše Krista, o křtu, symbolizujícím ono kristovství, spolehnutí na milost. Janovo volání ke křtu je voláním k otevření srdcí, voláním k pokání, k přijetí křtu. Kristovo volání bude voláním k milosrdenství a milosti, k odpuštění a hledání nových cest. Kristovo volání bude doprovázeno Duchem svatým. Janovo volání vybízí k opuštění starých, pohodlných cest, cest plných hříchu, propastí a temnot. Kristus vybídne k přijetí oběti, k lásce a milosrdenství.

Jan pokračuje v linii zákona, Ježíš tu linii přesměrovává do směru vzkříšení. Ale zůstaňme ještě u Jana. Jan přináší advent. Přináší takový advent, o kterém německý filosof Ernest Bloch řekne: „Přeji vám všem pěkný vánoční čas. Ale nezapomeňte: advent je stále. Přes vánoce i po vánocích. Advent je pořád“.

Milé sestry a milí bratři, i u nás je advent pořád. Každý den je nová nabídka k životu víry, lásky, služby, odpuštění, smíření. Každý den je darem, který máme zhodnocovat. Advent nemůžeme omezit jen na čtyři neděle církevního roku. Advent je stále. Každé nové ráno, každým okamžikem.

Také dnes je advent. A je v tuto chvíli zvěstování a je ve chvíli, kdy spolu budeme slavit svatou Večeři Páně. Advent je s námi. Ale je s námi také Pán Ježíš Kristus a chce s námi večeřet.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz