0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
10. prosince (neděle)
9:30 bohoslužba (v češtině) v kostele U Jákobova žebříku (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba (v korejštině) v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba (v japonštině) v kostele U Jákobova žebříku
11. prosince (pondělí)
14:00 vystoupení dětí z Bratrské školy v domově pro seniory Slunečnice v Čimicích
13. prosince (středa)
9:30 bohoslužba v domově pro seniory Slunečnice v Čimicích

15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v Psychiatrické nemocnici Bohnice

18:00 setkání mládeže v kostele U Jákobova žebříku
14. prosince (čtvrtek)
17:00 zkouška pěveckého sboru Conciola Jacobi v kostele U Jákobova žebříku

17:00 setkání mateřského centra Benjamin v kostele U Jákobova žebříku

18:30 biblická hodina v kostele U Jákobova žebříku
15. prosince (pátek)
14:30 biblická hodina dětí v kostele U Jákobova žebříku

14:30 konfirmační cvičení v kostele U Jákobova žebříku
16. prosince (pátek)
14:00 zkouška vánoční dětské hry v kostele U Jákobova žebříku
17. prosince (neděle)
9:30 bohoslužba (v češtině) v kostele U Jákobova žebříku (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba (v korejštině) v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba (v japonštině) v kostele U Jákobova žebříku
Kdo jsme

při cestě metrem tu reklamu prostě nelze minout. I když si člověk dá pomyslné klapky na oči a plakáty nabízející různé – prý naprosto nepostradatelné – výrobky se snaží ignorovat (obzvlášť v adventu), přece jen tu a tam nějaký slogan utkví v paměti. Tento zní vlastně celkem neškodně, neútočně, nepodbízivě. Všechny dárky vyřešíte na – a uveden název známého prodejce elektroniky. Tato reklama nám – možná neúmyslně – sděluje: dárky se nekupují, dárky se řeší. Řeší se, jak známo, problémy. Dárky prý představují značný problém. A známá firma nám nabízí jeho rychlé a bezbolestné řešení. Stačí strávit chvíli u počítače a pak už jen počkat, až dárky samy doputují do našich domovů.

Proč jsou vlastně dárky problém? Obvykle ne až tak proto, že zatíží naše peněženky. Daleko spíše proto, že problémem jsou moji blízcí. Protože si ani nejsem moc jistý, co by si vlastně na Vánoce přáli. Nemám čas se jich zeptat, mluvit o jejich přáních, představách, snech. Nemám chuť přemýšlet o tom, co jim dělá radost, co by je potěšilo. Nechci jim věnovat víc než pár minut svého života. Zároveň ale nemohu tu dárkovou povinnost jednoduše hodit za hlavu, to se přece nedělá. Chci ji mít jen co nejdřív z krku, odstranit ten nepříjemný balvan a věnovat se zase sám sobě. Kdo ví, možná se časem objeví noví poskytovatelé služeb s nabídkou: Vánoce na klíč. Objednáme si člověka, který se nenápadně zeptá našich dětí, rodičů, prarodičů, sourozenců, co kdo chce mít pod stromečkem, a pak vše zajistí.

Představme si Boha, pro kterého jsme my lidé na obtíž. Pro kterého jsme problém. Ano, my tím problémem skutečně jsme. Ale Bůh ho nechtěl „vyřešit“. Nechtěl se nás rychle zabavit, třebaže by na to měl právo. Vždyť jsme ho hluboce zklamali, odcizili jsme se mu, vzbouřili se proti němu. Žádné konečné řešení lidské otázky ale nepřišlo. Místo toho přišel Bůh sám mezi nás. Zvolil to nejméně pohodlné, to nejvíce strastiplné řešení. Udělal si pro nás čas. V Ježíši Kristu na sebe vzal celou naši problematickou existenci. Nic nepřeskočil, nic si neusnadnil, nic neobešel. Od narození až po smrt byl s námi, byl jedním z nás.

Milí přátelé, přeji Vám požehnaný adventní a vánoční čas – čas, který nám Bůh daroval, abychom si ho nenechali pro sebe, ale vzájemně
sdíleli.

Ondřej Kolář, farář



Farní sbor působí v kostele U Jákobova žebříku, který využívá společně se sborem korejských a japonských křesťanů žijících v Praze. K jejich sborové činnosti jim poskytuje také místnosti v prvním poschodí fary a k nedělním bohoslužbám jim dává k dispozici prostory kostela.

S výjimkou prázdnin se každou první neděli v měsíci v půl desáté dopoledne konaly společné mezinárodní bohoslužby. Vykonávaly se česky a korejsky a jejich trvalou součástí se stalo čtení Písma také v japonštině. Při společných mezinárodních bohoslužbách, které vykonávali faráři Ondřej Kolář, Kwang-Hyun Ryu a Sinil Son, se vždy konalo vysluhování sv. večeře Páně. Samostatné korejské bohoslužby se konaly v dalších nedělích vždy v půl dvanácté a ve dvě hodiny odpoledne na ně navazovaly bohoslužby v japonštině. Po mezinárodních bohoslužbách pokaždé připravili členové korejské komunity v zadní části kostela malé pohoštění. Sestry a bratři z korejské části sboru se během týdne scházeli v kostele k dalším vlastním sborovým akcím.

Vždy na jaře konáme mezinárodní den se společným obědem, který připravují především korejské sestry. Češi přispívají pečivem a sladkostmi upečenými doma. Vloni se společné setkání konalo v neděli 3. května. Dlouhou tradici má také „bazar jídel“, na kterém se podílejí Korejci, Japonci a Češi. Uskutečnil se v sobotu 28. listopadu v poledne a jeho účastníci za pohoštění utratili 37 824 korun. Jako v minulých letech jsme za výnos z prodeje koupili přes sto dárků pro pacienty chronických oddělení Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Účastníci biblické hodiny ve čtvrtek 18. prosin­ce dárky zabalili a opatřili jmenovkami podle systému, který připravili Rut a Petr Kolínští. S prací pomohli také členové sdružení LOGOS, kteří pro všechny připravili v jídelně pohoštění. Na Štědrý večer předali dárky pro pacienty léčebny bratři faráři Kwang-Hyun Ryu, Sinil Son, Miroslav Erdinger a Ondřej Kolář. Korejský farář Kwang-Hyun Ryu a japonský farář Sinil Son jsou zaměstnanci sboru. Do společných prostor jsme koupili ještě klávesy a posilovací lavici.

Faráři našeho sboru Miroslav Erdinger a Ondřej Kolář působili po celý rok nejen v kostele U Jákobova žebříku, ale také mezi pacienty Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. V kostele sv. Václava v areálu bohnické nemocnice se konaly bohoslužby s vysluhováním sv. večeře Páně každou středu v půl čtvrté odpoledne.

Bohoslužby se uskutečnily každou středu kromě Vánoc. Vykonával je bratr farář Ondřej Kolář, kterého pětkrát zastoupil br. Jan Ratiborský a jednou Filip Němeček. Na popeleční středu sloužil br. Kolář ekumenické bohoslužby spolu s br. farářem Janem Kofroněm.

Bratr farář Miroslav Erdinger a bratr farář Ondřej Kolář se jako členové týmu Spirituální péče Psychiatrické nemocnice v Bohnicích podíleli na skupinovém pastoračním sezení na oddělení závislostí, v doléčovacím pavilonu psychicky nemocných, prováděli pastorační péči na oddělení ochranné léčby nebo v pavilonu interny, a na přání pacientů vykonávali individuální návštěvy na dalších odděleních. Miroslav Erdinger vykonával pravidelná pastorační setkání především na oddělení sexuálních deviací a psychóz. Každý z farářů vykonal těchto náročných setkání během roku přibližně pětačtyřicet.

Působištěm Farního sboru je také Domov seniorů „Slunečnice“ v Čimicích. Vloni tam bratr farář Erdinger vykonal dvacetkrát dopolední bohoslužby, při některých z nich pastorační pracovnice Eliška Erdingerová doprovázela sborový zpěv na klavír. Velikonoční program pro seniory z Domova se sváteční promluvou bratra faráře Erdingera se konal 30. března odpoledne. Adventní program se zvěstí o narození Krista, s účastí dětí z Bratrské školy a s koledami zpívanými i obyvateli Domova, se konal 14. prosince.

V prvním poschodí fary pracovala nezisková organizace nazvaná Středoevropské centrum misijních studií, zaměřená na misiologickou činnost v Evropě. Od roku 2006 působí na půdě Farního sboru Komunitní centrum, které jednou měsíčně pořádá odpolední kavárničky pro seniory, podílí se na činnosti mateřského centra Benjamin a na organizaci sborových besed, prostředky na činnost několikrát získalo úspěšně podanými granty.

Kobyliský sbor v loňském roce nadále poskytoval své prostory a všeobecnou podporu křesťanům s homosexuální orientací, jehož členové oceňují podporu kobyliského sboru. Jako členové občanského sdružení LOGOS se scházeli každou první neděli v měsíci odpoledne.

Duchovní část setkání připravoval bratr farář Ondřej Kolář za spolupráce člena LOGOSu br. faráře Tomáše Adámka.

Zprávu o pravidelném programu v kostele U Jákobova žebříku začněme schůzkami mateřského klubu Benjamin, vedeného Eliškou Erdingerovou. Maminky s dětmi přicházely do kostela kromě prázdnin každé pondělní odpoledne.

Na těchto schůzkách se mnohdy setkávaly nejen členky sboru, ale také maminky s dětmi mimo církev, pro které měly tyto okamžiky až pastorační charakter. V úterý večer se scházely střídavě skupiny mládeže a tzv. střední generace, které vedl bratr farář Kolář. Na schůzky mládeže chodilo v průměru pět účastníků, na střední generaci deset. Ve středu ve dvě hodiny odpoledne se konaly pod vedením bratra faráře Erdingera biblické hodiny pro dospělé, které pokaždé první středu v měsíci vystřídalo neformální setkání s pohoštěním a společenským programem nazvané Kavárnička. Ve čtvrtek v pět hodin odpoledne se scházel pěvecký kroužek Contiola Jacobi, který vedla Eliška Erdingerová. Čtvrteční večer od půl sedmé byl věnován biblické hodině, kterou vedl bratr farář Kolář, zástupně také bratr farář Erdinger, bratr farář Miloš Rejchrt nebo Jan Hon. Po biblické hodině se vžilo společné posezení dole v jídelně.

Ve středu večer se během roku uskutečnilo několik zajímavých besed nebo koncertů s hosty. Informace je obsažena v samostatné zprávě Komunitního centra U Jákobova žebříku.

Nyní uveďme souhrn událostí a důležitých údajů podle sborové statistiky, kterou vede bratr Jan Polák. V kostele U Jákobova žebříku se vloni konaly služby Boží sedmapadesátkrát, při nichž byla osmadvacetkrát vysluhována sv. večeře Páně. K dětským bohoslužbám neboli k nedělní škole se děti sešly třiatřicetkrát. Vedli je Jan Bouček, Jan Šotola, manželé Lebedovi, manželé Beranovi a Anička Boučková. Ta také každou první neděli v měsíci připravovala s paní farářovou Yeon Sil Cheong program pro korejsko-českou nedělní školu. Mezinárodní bohoslužby se konaly jedenáctkrát. Průměrná účast na shromážděních byla 73 účastníků. V roce 2015 kázali v Kobylisích šestadvacetkrát Miroslav Erdinger a osmnáctkrát Ondřej Kolář. Čtyřikrát měl bohoslužby jáhen Filip Němeček, dvakrát Jiří Hoblík, dvakrát Miloš Rejchrt, dvakrát Kwang Hyun Ryu, jednou polský host Marek Izdebski a jednou japonský farář Sinil Son. Po bohoslužbách, ať českých nebo korejských, se vžilo společné posezení v jídelně nebo přísálí, přes léto také na zahradě kostela. V loňském roce faráři U Jákobova žebříku vykonali dvě svatby, šest křtů a tři pohřby. V přípravě a přednesení sborových oznámení se střídali kurátor Pavel Veselý a místokurátorka Vlasta Rejentová, jednou četli ohlášky Jiří Holý, Jan Hon a Jan Ratiborský. Při bohoslužbách jsme vloni osmatřicetkrát vyznávali Apoštolské vyznání víry, šestkrát jsme zpívali vyznání Nicejsko-cařihradské, dvakrát jsme zpívali píseň 605 začínající slovy My vyznáváme, jednou píseň Útěcho duše mé a desetkrát byly bohoslužby bez Creda. Vloni jsme při bohoslužbách zpívali celkem dvacet dva různých žalmů a sto šedesát tři písní, při kterých sborový zpěv jedenačtyřicetkrát doprovázel Jiří Polák, devětkrát Eliška Erdingerová, čtyřikrát Pavel Veselý, jednou Josef Marek, Lucie Klára Tóth a jednou Matěj Bouček s Jiřím Polákem.

Projděme si minulý rok týden po týdnu. V neděli 11. ledna byla mimořádná schůze staršovstva zaměřená na dořešení používání bytu ve farním areálu rodinou br. faráře Ryu. V úterý 20. ledna se účastníci schůzky střední generace sešli s organizátorkami setkání z Taizé, které se uskutečnilo na přelomu roku. V pátek 23. ledna jsme se v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů zúčastnili shromáždění v katolické farnosti sv. Terezie. Výkladem slova Božího posloužil bratr farář Miroslav Erdinger. Ve středu 28. ledna jsme uspořádali besedu o životě českých evangelických sborů na Ukrajině. Na schůzi staršovstva 2. února bylo rozhodnuto o naší účasti v akci „polévka pro bezdomovce“. V garanci člena sboru Lukáše Kaliny jsme během roku ve 20 pátečních podvečerech uvařili a před hlavním nádražím rozdali bezdomovcům pokaždé přibližně 100 porcí polévky, nebo namazaných chlebů. Do akce se přidali také členové korejské komunity. V úterý 17. února jsme se sešli k Masopustnímu povídání a hraní inspirovanému bratrem Rejchrtem, zúčastnily se ho také děti, kterým bratr Kolínský vytvořil masky a ozdobil tváře. Den na to se v našem kostele konal česko-korejský den mládeže na téma „Mučedníci, svědkové víry“. V neděli 21. února se konaly meditativní bohoslužby, které s hudebním doprovodem Lucie Kláry Tóth vykonal bratr farář Jiří Hoblík. V únoru také staršovstvo rozhodlo vypovědět smlouvu s firmou Eltodo, která enormně zvýšila platbu za dva ukazatele ke kostelu, umístěné na pouličních stožárech. Zrušilo také dvě pevné telefonní linky a nechalo zřídit sborové mobilní číslo.

V neděli 22. března se konalo Výroční sborové shromáždění, proto bohoslužby započaly už v 9:00 hodin. V sobotu 28. března odpoledne se konala pod vedením Petra Kolínského Velikonoční výtvarná dílna, během níž více než třicet korejských, českých a afrických dětí, vyzdobilo dveře do zahrady barevnými vitrážemi. Společné prožívání velikonočních svátků jsme zahájili na Zelený čtvrtek jako v minulých letech čtením pašijních textů a večeří seder. Neděli na Hod Boží velikonoční obohatil zpěv našeho sboru Contiola Jacobi a hra japonských hudebníků. Poslední dubnový víkend a v polovině května navštívila skupina konfirmandů s br. farářem Erdingerem v rámci konfirmačního cvičení toleranční sbory na Vysočině. Ve čtvrtek 14. května byly v čase biblické hodiny bohoslužby k Nanebevstoupení Páně, které vykonal bratr Petr Mazur. Také vloni jsme se zúčastnili celostátní akce Noc kostelů, která se konala v pátek 29. května za účasti přibližně 230 návštěvníků. České i korejské akce, vhodně časově rozděleny vstupy se čtením z bible, byly rozloženy do prostor celého sborového domu. Na zdech v přísálí visela výstava foto-grafik, jejichž autorem byl Zdeněk Maria Hroch. Dále jsme v kostele vystavili malby Jiřiny Adamcové s názvem Variace na J. A. Komenského a výstavu Oheň je horký mladého autora z Obecně prospěšné společnosti Letní dům. Výstavy se uskutečnily v péči Kornelie Kolářové a Petra Kolínského. Na schůzi staršovstva 1. června se presbyterům představilo všech deset konfirmandů, z nichž dva byli Korejci. Konfirmace se uskutečnila v rámci mezinárodních bohoslužeb 7. června, předcházel jí křest dvou konfirmandů. Všichni dostali od sboru darem Evangelický katechismus pro dospělé, knihu o Mistru Janu Husovi a vydání Bible-Slovo na cestu. Během jara a počátku léta jsme uskutečnili brigády, zaměřené na úklid bohoslužebného areálu a na péči o zahradu, úklid dlaždic a zvýšení úrovně terénu v betonovém prostoru. Udrželi jsme tradici občasné výjezdní biblické hodiny mimo kostel U Jákobova žebříku, tentokrát ve čtvrtek 18. června v Kafé Afrika na Starém Městě pražském. Třetí červnový víkend strávila skupina rodičů s dětmi z kobyliského sboru, vedena Janem Šotolou a Ondřejem Kolářem, ve středočeských Soběhrdech. Bratři faráři Erdinger, Kolář a Rejchrt vykonali před Velikonoci a 26. června před prázdninami bohoslužby pro děti a učitele Bratrské školy v Holešovicích. V sobotu 27. června byla jedna ze zmiňovaných brigád, na kterou přišlo i s dětmi 25 účastníků. V neděli 5. července, v rámci oslav 600. výročí upálení Mistra Jana Husa, jsme měli mezinárodní bohoslužby s 50 korejskými hosty. Bohoslužby připravil br. farář Ondřej Kolář, kázání polského biskupa Marka Izdebského probíhalo v angličtině a češtině. Po bohoslužbách následovala beseda s hosty a společný oběd. V neděli 9. srpna se z našeho sboru uskutečnily rozhlasové bohoslužby, ve kterých kázal jáhen Filip Němeček a br. farář Kolář vedl rozhovor s Beatricí Okiga. Jak se ukázalo, z technických důvodů šlo o zvukový záznam, který byl skutečně odvysílán v neděli 30. srpna. Bratr farář Erdinger od jara kázal vždy první neděli v měsíci v uprázdněném sboru v Mělníku. Bratr farář Kolář byl od září ustaven administrátorem sboru v Libčicích. S dobrým výsledkem jsme uskutečnili sběr oděvů pro detenční zařízení v Bělé pod Bezdězem a sbírku krabic na zboží pro obchůdek Jeden svět. Dobře hodnoceným oživením zářijových mezinárodních bohoslužeb byla píseň s kytarou místo interludia a hra Matěje Boučka na pianino.

Během letních prázdnin se konaly bohoslužby jak v kostele U Jákobova žebříku, tak v kostele sv. Václava v areálu Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. 1. září, tedy v první školní den, vykonali bratři faráři Erdinger a Kolář bohoslužby pro děti a učitele Bratrské školy v Holešovicích. Roční jáhenskou praxi v našem sboru ukončil bratr Filip Němeček, který byl zvolen farářem v Chomutově. V sobotu 12. září se konaly Dny evropského dědictví, ve kterých jsou otevřeny běžně nepřístupné stavby a památky. O náš kostel projevilo zájem přibližně 40 návštěvníků, kterým se věnoval bratr Jan Polák. Vykonali jsme sbírku a finančně podpořili mezináboženský festival Stánek míru v Berouně. Z podpůrného sociálního fondu jsme poskytli pět tisíc korun konkrétní syrské rodině, garantem akce bylo středisko humanitární pomoci Diakonie ČCE. Spolu s výběrem na sběrací listinu jsme darovali 13 620 Kč. V kostele byl do dalších prostor rozšířen přístup k internetu, s ohledem na komfort ubytovaných hostů.

Od pátku 18. do neděle 20. září bylo přibližně 50 členů sboru na tradičním pobytu v Bělči. Na programu byla například br. Kolínským připravená zážitková hra pro děti, inspirovaná citáty z J. A. Komenského a tématem imigrace, beseda s ředitelkou Bratrské školy Pavlínou Radovou, nebo rozhovor s faráři sboru o jejich práci v Psychiatrické nemocnici. Během září skupina ve složení Eliška Erdingerová, Jitka Ferstová, Jan Polák, Olga Poláková, Vlasta Rejentová, provedla inventarizaci sborového majetku, jako důležitý krok k seniorátní celodenní revizi hospodaření našeho sboru. Ta se uskutečnila 23. září 2015. Komise doporučila některá vylepšení, avšak neshledala pochybení v hospodaření anebo účetnictví sboru. Na čem trvala, je rozdělení funkce pokladní a účetní mezi dvě osoby. Tento úkol trvá a v současnosti se blíží ke splnění. Sestra Jitka Ferstová s ohledem na péči o maminku i o vlastní zdraví požádala o uvolnění ze staršovstva. V pátek 25. září se v kostele uskutečnil veřejný koncert korejských hudebníků. Ve dnech od 27. 9. do 2. 10. bylo v prostorách areálu ubytováno přes třicet mladých křesťanů z Norska. S přípravou pokojů, vybavení zadní části kostela matracemi a s úklidem, výrazně pomohli třicátníci s mládeží. Bratrská škola připravila na 5. listopadu v našem kostele představení Archa Noemova a 30. 11. dopoledne se uskutečnilo Putování s anděly. V sobotu 7. listopadu se konal Konvent Pražského seniorátu, na kterém sbor zastupovali kromě farářů delegáti Jan Bouček a Jan Hon. Na schůzi staršovstva 9. listopadu br. farář Erdinger informoval presbytery, že jej staršovstvo sboru v Mělníku nominovalo jako jediného kandidáta pro volbu faráře v únoru 2016. Zároveň br. Erdinger požádal synodní radu o dispens, který mu umožní zkrátit jeho mandát do 31. 8. 2016. Ve středu 11. listopadu se v kostele uskutečnila beseda s Milošem Vavrečkou, básníkem a farářem naší církve v Zádveřicích. V neděli 22. listopadu proběhly bohoslužby za spolu­účasti bratra faráře Adámka a dalších členů sdružení LOGOS. Byla vyhlášena akce Krabice od bot. V krabicích jsme shromáždili vánoční dárky pro sociálně potřebné děti. Do sběrného místa bratr Bouček odvezl 60 krabic. V sobotu 21. 11. se uskutečnila Adventní výtvarná dílna, ve které v režii Daniely Tinkové, Nelly Kolářové a Jana Boučka přibližně 65 dětí s rodiči vázalo adventní věnce a šilo látkové sovičky. Během podzimu sestra Erdingerová navázala kontakt s Rezidencí ROSA, v níž jsou ubytováni senioři. Konala se tři vzájemná setkání, na kterých měl br. farář Erdinger biblický program. V pátek 27. 11. jsme spolu s pracovníky Rezidence připravili v našem kostele benefiční koncert pro členy Parkinsonovy společnosti. Přibližně 100 návštěvníků slyšelo hudbu smyčcového kvarteta, varhaníka Jiřího Poláka, a zpěv sboru Contiola Jacobi dirigovaného Eliškou Erdingerovou. V prosinci došlo pro rok 2016 k přesunutí akce Polévka pro bezdomovce na čtvrtek, na suroviny jsme vypsali finanční sbírku. Večerní biblickou hodinu 3. prosince připravily Nelly Kolářová a Lucie Klára Tóth. Zazněly klavírní skladby a byly promítnuty obrazy Imre Amose a Marca Chagalla. V pondělí 7. prosince vykonali naši bratři faráři bohoslužby s žáky a učiteli Bratrské školy. Pro obyvatele Domu seniorů Slunečnice připravili v pondělí 14. prosince br. farář Erdinger s dětmi z Bratrské školy Adventní odpoledne. Dva dny na to byla odpoledne společná Kavárnička členů našeho sboru s klienty Rezidence ROSA. V pátek 18. 12. byl v kostele adventní koncert ZUŠ v Klapkově ulici. V neděli 20. prosince jsme uskutečnili rodinnou vánoční slavnost, pro kterou program s dětmi z Benjamina připravila Daniela Tinková, s dětmi z nedělní školy a z biblické hodiny Eliška Erdingerová. Na „půlnoční“ v deset hodin večer na Štědrý den přišlo asi 50 lidí, v posledním dnu roku jsme se sešli v šest hodin večer, vyslechli úvahu br. faráře Erdingera a ve debatě při pohoštění trávili večer do pozdních hodin.

Náš sbor stále přispívá na tři adoptivní děti. Jsou to Amos Kizza z africké Ugandy a dívky Anitha D´Souza z oblasti Karnataka a Femina Suzan z Tamil Nadu v Indii. Všem třem dětem jsme poskytli slíbené finanční prostředky a také s nimi udržovali živý písemný kontakt. Náš sbor je patronem Bratrské školy v Holešovicích. Kromě zmíněných aktivit obou farářů vyučuje Ondřej Kolář jednou měsíčně ve škole náboženství a zároveň vykonává funkci spirituála. Spolupráci sboru s Bratrskou školou v Holešovicích považuje staršovstvo za významnou součást působení farářů mimo kobyliský sbor.

Zaměstnanci sboru na pracovní smlouvu jsou Eliška Erdingerová, která má na starosti správu a provoz domu, a Olga Poláková, spravující ekonomickou a účetní stránku sboru. Technické problémy řešil a údržbářské práce na dohodu o provedení práce prováděl bratr Jiří Suk, úklid a pokojské práce vykonávala Antonina Yershova na živnostenský list. Poděkování vyslovme všem, kdo v neděli před bohoslužbami a ve středu před Kavárničkou přiváželi vlastními automobily do shromáždění méně pohyblivé sestry a bratry, Janě Plevové za vedení sborové kartotéky, Janu Boučkovi za Terasu a řadu dalších věcí, a spolu s Janem Polákem a pastorační pracovnicí Eliškou Erdingerovou za péči o naše webové stránky. Janu Polákovi za univerzální péči o věci sborové, a mnoha jiným za veškerou nezištnou pomoc v případě potřeby.

Staršovstvo Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Praze 8-Kobylisích



V tomto článku bych rád zrekapituloval možnosti a nároky dětí při nedělních boho­službách v našem kostele. Většina z vás základní situaci zná, ale věřím, že si každý najde v textu i něco nového – přinejmenším se dozvíte osobní dojmy učitelů nedělní školy. Děti na nedělní bohoslužby patří a to už od útlého věku. Jednak to potřebuji jejich rodiče (rodičovská „dovolená“ přináší dostatek omezení, tak proč k nim přidávat absence v kostele?). A jednak je dobré děti zvykat na život v církvi od malička. Pomůže jim to překonat nejistoty ve vztahu ke sboru, církvi a víře v období dospívání či později. Nejmenší děti zůstávají při bohoslužbě s rodiči v zadní části modlitebny či v přísálí. Počínaje „školkovým“ věkem mohou děti většinu boho­služby trávit na svém shromáždění v suterénu kostela. Jsou zde se svými vrstevníky a mají větší volnost – nemusí zde jen bezhlesně čekat, až skončí kázání, kterému ve svém věku mnoho nerozumí.

V ideálním případě jsou tato shromáždění dvě, podle věku dětí. Těm mladším je k dispozici herna (tzv. Benjamínek) a tomu odpovídá i program. Jde o to, aby děti v pohodě přečkaly čas a navzájem se blíže poznaly. Pokud je atmosféra příhodná, může tento čas být zpestřen písničkou, kratičkým povídáním či výtvarným motivem na biblické téma. Tedy žádné náročné či odborné přípravy není třeba. Jde jen o to vytvořit takové prostředí, kam se děti nebudou ostýchat chodit, zatímco jejich rodiče zůstanou na bohoslužbě. Tato nedělka zatím není pravidelná. Občas do Benjamínka sejde jedna rodina, někdy vezmou i další malé děti, jindy tam nejde nikdo. Předem plánované služby na každou neděli jsou asi vzdálený cíl. Ale pokud nějakou neděli přijdou do kostela rodiče, kteří jsou ochotni do Benjamínka zajít, mohli by (třeba prostřednictvím faráře) děti v úvodu bohoslužby pozvat. A všechny děti by měly o této možnosti vědět, aby se v okamžiku pozvání neostýchaly. Častější nedělka pro předškoláky by pomohla i učitelům v nedělce pro starší děti. Tam se totiž občas sejde velké věkové rozpětí dětí (třeba od 3 do 13 let) a připravit pro ně kvalitní program je téměř nemožné. Nedělka starších (ideálně už školních) dětí má pevnější řád. Na každou neděli ve školním roce je připraven program, jehož jádrem je výklad nějakého biblického oddílu. Doprovázen je většinou modlitbou, písničkami, někdy i krátkou hrou či výtvarnou aktivitou. Menší děti si během programu také něco namalují.

Při mezinárodních bohoslužbách se v přípravě programu střídají Korejci a Češi a program je vždy překládán (přes angličtinu) i do češtiny resp. korejštiny. Při přípravě českých nedělek využíváme příruček vydávaných Ústřední církevní kanceláří. K danému tématu nabízí převyprávěný biblický oddíl pro různé věkové skupiny dětí, spoustu poznámek k pozadí a zarámování oddílu, odkazy na písničky či návrhy her a jiných doprovodných aktivit. Příručky jsou rok od roku lepší a je za nimi vidět spousta práce. Příprava na nedělku tedy nevyžaduje žádné hluboké biblické znalosti, stačí si přečíst kapitolu v příručce a vybrat případné písničky či hry. I když by se dal náš program ještě v mnohém vypilovat (spoustu podnětů z příruček úplně vynecháváme), dětem se nedělky líbí. Jakmile se podaří zkrotit rozjívenost, se kterou někteří do kuchyňky přicházejí, jsou děti většinou ukázněné a hlavně je biblický program zajímá. Menší děti diskusi občas odvedou od tématu zcela jinam (třeba ke své oblíbené hračce, filmovému hrdinovi či k příhodám ze školky), ale tím se zase přiblížíme jejich myšlenkám a můžeme na ně navázat. A skoro pokaždé je na dětech vidět, jak rozkvétá jejich společenství. Jsou rády, že jsou spolu a zbývá jim jen slovem či vhodnou atmosférou sdělit, že je k sobě svolává Bůh.

Počet dětí v nedělní škole rok od roku roste. Průměrně se jich schází mezi 4 a 8, ale celkem máme ve sboru přes 20 dětí v nedělkovém věku (a to nepočítám Korejce při mezinárodních bohoslužbách). Horší je to s učiteli. Už několik let učí nedělní školu hlavně Janové Šotola a Bouček, občas Aleš Beran či Milena a Roman Lebedovi a výjimečně vypomůže i někdo další. Mezinárodní nedělku téměř pravidelně připravuje Yeon Sil Cheong a Anička Boučková. Zdá se to hodně, ale lidé v mladší či střední generaci obvykle nechodí do kostela každou neděli. Pak se stává, že učitel stráví většinu svých bohoslužeb s dětmi v nedělní škole a o kázání třeba měsíc nezavadí. Velmi by pomohlo, kdyby českou nedělku zajišťoval tým pravidelně se střídající čtveřice učitelů. Nebo může být učitelů více a střídat se méně pravidelně. Alternativou je i vést nedělku třeba ve dvou, ale po roce ji zcela předat jiné dvojici. A nemusí se zdaleka jednat jen o rodiče dětí ve sboru – například na Žižkově vedli nedělní školu studenti, kteří chodili do sboru na mládež, či jedna sestra, jejíž děti byly už dávno dospělé. Náš sbor měl dlouho mezeru v mladé a střední generaci. Tato mezera se postupně vyrovnává a bylo by škoda zadělávat si na novou tím, že se sbor nebude dostatečně věnovat svým nejmlad­ším členům.

Jan Šotola



Náš sbor se před několika lety rozhodl vstoupit do tohoto potoka a začal podporovat dvě děti. Jedno z Afriky, druhé z Indie. Africký chlapec ovšem mezitím dospěl, tak jsme místo něj vybrali nyní dvanáctiletého Amose z Ugandy. Několik let jsme společně podporovali indickou dívku Nishithu, podle zpráv velmi pracovitou a talentovanou, která se však nedávno s rodiči přestěhovala mimo oblast působení Adopce na dálku. Snad se i tak Nishitha neztratí.

Když jsme byli s bratrem farářem Erdingerem v kanceláři Arcidiecézní charity vybrat místo Nishithy jiné dítě, zmocnila se nás na chvíli zvláštní marnost. Představte si, že sedíte nad albem s fotografiemi a krátkou charakteristikou dětí z chudých oblastí světa a rozhodujete se, na koho svým ukazováčkem zamíříte.

Na tohoto hubeného z Afriky? Na dívenku z Madagaskaru, nebo opět na některé z dětí miliardové Indie? Museli jsme se vzájemně přesvědčovat, že neexistuje horší nebo lepší volba. Rozhodli jsme se pro osmiletou indickou dívenku Anithu.

Vzápětí jsme se dozvěděli, že na sborovém účtu „Adopce“ je nyní přesně tolik peněz, kolik máme poskytnou pro Anithu na celý rok. Následovalo jednání ve staršovstvu, které bez váhání schválilo přijmout mezi „adoptované“ U Jákobova žebříku ještě třetí dítě. Po rozhovoru, který jsme vedli v kanceláři adopcí  s bratrem farářem Erdingerem, je to Femina Suzan (8 let). Toto všechno je samozřejmě možné jen díky vaší obětavosti, která způsobuje, že sborové konto Adopce na dálku nevysychá.

Pavel Veselý, kurátor



je jedním ze sborů této církve, která se hlásí k dědictví českých bratří a evropské reformace 16. století. V České republice má tato církev 261 sborů, z toho dvacet na území hlavního města Prahy. Vnitřní život farního sboru i jeho jednání navenek jsou zakotveny ve zvěstování Božího slova a ve vysluhování svaté večeře Páně.

Od počátku 90. let 20. století se farní sbor stal podpůrným centrem sociálních aktivit vlastních členů i jiných organizací. Především práce farářů a členů sboru v Psychiatrické léčebně v Bohnicích objevuje možnosti, které dnes má církev ve svobodné společnosti. Účast farářů v týmech lékařů a ošetřovatelů a jejich práce v rámci tzv. pastorační terapie se ukazuje jako vítaná a přínosná všem. Věnujeme se také pastorační práci v hospici a domově důchodců v Praze 8. Ve sborovém domě se pravidelně od roku 1990 schází občanské sdružení Logos Praha, ekumenické společenství křesťanů s homosexuální orientací. Spolupracujeme s Diakonií ČCE, především s jejím pracovištěm v Ďáblicích, které poskytuje terénní pečovatelskou službu. Důležitá je spolupráce i s dalšími nestátními neziskovými organizacemi (Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, Servitus, Fokus, Česká asociace pečovatelské služby a další).

Práce sboru je propojena s činností Komunitního centra U Jákobova žebříku, o.s., jehož projekty navazují na aktivity sboru, rozvíjejí je a doplňují v oblasti sociální, kulturní a vzdělávací.

Výsadou našeho farního sboru je soužití se skupinou korejských křesťanů, které do Prahy přivedlo jejich zaměstnání. V kobyliském sboru našli nejen prostory k vlastní nedělní bohoslužbě, ale stali se součástí jednoho společenství. Působí zde korejský farář, který vykonává biblické a modlitební hodiny pro děti i dospělé. Také nově vzniklé Středoevropské centrum misijních studií, v němž hrají významnou úlohu korejští křesťané, našlo své sídlo v budově sboru. Každou první neděli v měsíci se konají společné česko-korejské bohoslužby, díky doslovnému tlumočení všem přítomným dobře srozumitelné.

Společenství farního sboru pěstuje a rozvíjí přátelské kontakty s místní katolickou farností a náboženskou obcí Církve československé husitské, ale také s mnoha sbory v zahraničí.

Farní sbor poskytuje prostory a ubytování pro vzdělávání v sociální oblasti a pro pobyty skupin nebo individuální návštěvy hostů. Pro různé semináře a konference nabízíme variabilní prostory – malý a velký sál s možností propojení, s celkovou kapacitou 120 osob, se zařízením pro simultánní tlumočení. Třináct lůžek ve čtyřech pokojích s odděleným hygienickým vybavením a šest lůžek ve dvou pokojích s vlastním hygienickým vybavením. Hostům je k dispozici kuchyňka s jídelnou.

Sborový dům s kostelem nazvaným U Jákobova žebříku stojí v tichém sousedství několika domků na okraji nevelkého lesoparku asi 8 minut chůze od stanice metra C Kobylisy. Ve své době velmi moderní stavba od švýcarského architekta Ernsta Gisela z roku 1971 je spjata s politickým a společenským uvolněním „Pražského jara“ a je jedinou církevní stavbou ČCE postavenou v době komunistické normalizace po roce 1968. V roce 1995 byla zahájena rekonstrukce a dostavba podle projektu pražského ateliéru Schaufler-Roskovec. Probíhá v jednotlivých etapách dosud s ohledem na možnosti financování, jehož hlavním zdrojem jsou dary. Cílem projektu je kapacitní rozšíření sborových prostor a změna původního uzavřeného výrazu budovy. Hotova je střešní nástavba s dřevěným obložením. Všechna čtyři podlaží spojuje výtah. Koncepce i provedení stavby umožňuje bezbariérový pohyb prakticky ve všech čtyřech podlažích budovy, jejíž součástí jsou i byty pro pracovníky sboru a faráře.

Parkování je možné na šesti parkovacích místech před objektem. Na Jákobův žebřík upomíná jednoduchá ocelová zvonice, která je díky své výšce dobrým orientačním bodem i jakýmsi zvukovým majákem vysílajícím pozvání do okolí. Poslední etapa dostavby rozšíří ubytovací část, zázemí kostela bude doplněno o víceúčelový sál. Stavebními úpravami vznikne bezbariérově přístupná zahrada.



ekumenickým společenstvím lidí z mnoha zemí a konfesí,

křesťanským sborem, který se v počtu cca 70 lidí schází k bohoslužbám,

společenstvím 662 členů,

součástí 31 farních sborů pražského seniorátu seniorat.praha@centrum.cz,

součástí Českobratrské církve evangelické www.srcce.cz

členy Ekumenické rady církví www.ekumenickarada.cz

členy Leuenberského Společenství Evangelických církví v Evropě (GEKE) www.leuenberg.net

členy Světové aliance reformovaných církví (WARC) www.warc.ch

členy Světového lutherského svazu (LWF) www.lutheranworld.org

Po čtyřiceti letech od slavnostního otevření si v roce 2011 připomínáme okolnosti vzniku církevního střediska v roce 1968 a jeho radikální proměnu po roce 1989. Zvláštní pozornost věnujeme dosud nedokončeným stavebním úpravám a jejich postupnému financování z darů institucí i jednotlivců.

Forty years after the ceremonial opening in 2011, we are commemorating the founding of the church centre in 1968 and its radical transformation after 1989. We are paying particular attention to the still unfinished remodelling of the church building and its gradual funding with donations from institutions and individuals.

PDF soubor ke stažení / Download PDF file


© 2005 archa.cz