0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
11. prosince (úterý)
19:00 schůze staršovstva v kostele U Jákobova žebříku
12. prosince (středa)
9:30 bohoslužba v domově seniorů Slunečnice na pomezí Bohnic a Čimic

15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v Psychiatrické nemocnici Bohnice

17:00 setkání mateřského centra Benjamin v kostele U Jákobova žebříku

19:30 setkání mládeže v kostele U Jákobova žebříku
13. prosince (čtvrtek)
17:00 zkouška pěveckého sboru Conciola Jacobi v kostele U Jákobova žebříku

18:30 biblická hodina v kostele U Jákobova žebříku
14. prosince (pátek)
14:30 dětská biblická hodina v kostele U Jákobova žebříku
16. prosince (neděle)
9:30 bohoslužba (v češtině) v kostele U Jákobova žebříku (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba (v korejštině) v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba (v japonštině) v kostele U Jákobova žebříku
Kdo jsme / Třicátníci

– tak se v našich sborech poněkud nepřesně, ale přesto s oblibou označují schůzky střední generace. K čemu jsou vlastně dobré? Proč nemohou jmenovaní navštěvovat „řádnou“ biblickou, chtějí-li naslouchat Božímu slovu? Když navíc uvážíme, že u Jákobova žebříku se během týdne konají hned dvě biblické hodiny, což je myslím v naší církvi ojedinělé, pochybnosti o smyslu dalšího pravidelného setkávání mohou ještě narůst.

K rozběhnutí třicátníků mě povzbudily dobré zkušenosti z jiných sborů (včetně mého předchozího působiště v Brně II), které ukazují, že po podobných schůzkách jednoduše je poptávka. Navzdory neustálé snaze prezentovat biblické hodiny jako setkání otevřená každému, kdo se přehoupl přes mládežnický věk, asi každý farář dosvědčí, že biblické zůstávají spíš doménou starší generace. Je scestné nad tím bědovat nebo z toho dokonce vyvozovat unáhlený závěr, že později narození nemají zájem o Boží slovo, jsou povrchnější, méně zbožní a podobně. Každá věková skupina prostě prožívá svou víru trochu jinak, má jiné životní zkušenosti, zaměstnávají ji odlišné věci, trápí ji jiné starosti. Zcela přirozeně proto chceme hovořit o víře a sdílet se s lidmi, kteří jsou nám věkově blízcí. Jestliže takový prostor pro sdílení má starší generace a mládež, proč by jej nemohli mít i třicátníci?

Už při první přípravné schůzce na začátku roku se ukázalo, že do střední generace se vejde poměrně slušné věkové rozpětí: od těch, co ještě magické třicítky nedosáhli, až po čerstvé padesátníky. Přesto mám pocit, že tento rozptyl nevede k roztříštěnosti. Nacházíme společnou řeč, vedou se živé diskuse, dvě hodinky (od sedmé večer zhruba do deváté) uběhnou – alespoň z mého pohledu – jak nic.

Oproti klasické biblické hodině je tu ještě jeden rozdíl, a sice obsahový. Náplní setkání není soustředěný výklad „po verších“, tedy důkladný rozbor textu vybrané biblické knihy. Nevylučuji, že bychom mohli v budoucnu něco podobného také zkusit, ale pro začátek jsem chtěl, aby se v rámci sborového života právě vytvořila alternativa k tradiční biblické – ovšem rozhodně ne s cílem poukázat na překonanost biblických výkladů! Na schůzkách střední generace, jak jsem je v církvi poznal, se obvykle hovoří o nějakém (často aktuálním) tématu, jehož uvedení si vždy připraví někdo z účastníků. My jsme se nakonec rozhodli, že nám tato témata bude dodávat a úvod k nim zajišťovat kniha, kterou budeme číst na pokračování. Jmenuje se Bůh – můj bližní, před pár lety byla přeložena z francouzštiny a vydána nakladatelstvím Mlýn. Je to jakýsi katechismus pro současného (nejen evangelického) člověka. Nemá ovšem podobu běžné věrouky, která se opírá o vyznavačské texty (Apoštolské vyznání víry, Desatero atd.), ale spíš sleduje problémové okruhy, v nichž se dnešní věřící snadněji najde: Utrpení mezi vysvětlením a tajemstvím, Jedná Bůh ve světě?, Opilost mocí, Věda a víra – jde to dohromady? Pozoruhodné nejsou jen názvy kapitol, ale i styl výkladu: srozumitelný, příliš nezatížený církevní mluvou, a přitom hluboký, jdoucí ihned k jádru věci. A ponouká k rozhovoru, o tom už jsme se několikrát přesvědčili.

Shodli jsme se také, že čtení knihy může být čas od času přerušeno či doplněno nějakým oddechovějším programem. Už jsme si to jednou zkusili a rozhodně nelitovali.

Kardinální otázka, kterou si účastníci setkávání střední generace musejí položit, je, jak často jsou schopni a ochotni se scházet. Lidé v nejproduktivnějším věku, vychovávající (zatím ještě malé) děti, k tomu ještě všelijaká (a jistě ne jen ta zavrženíhodná) lákadla velkoměsta… Po počátečním hledání jsme se usnesli, že se budeme setkávat jednou za čtrnáct dní v úterý; tuto frekvenci prozatím dokážeme dodržovat. Navzdory všem omezením vyplývajícím z třicátnického života se scházíme ve slušném počtu (10–15 lidí).

Takže: pokud vás tato nabídka oslovuje nebo víte o někom, koho by oslovit mohla, neváhejte a přijďte se k nám podívat, případně šiřte toto pozvání dál. A nezapomeňte: abyste mohli vstoupit mezi nás, nemusíte být jen ve věku Husákových dětí!

Ondřej Kolář



© 2005 archa.cz