0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
11. prosince (úterý)
19:00 schůze staršovstva v kostele U Jákobova žebříku
12. prosince (středa)
9:30 bohoslužba v domově seniorů Slunečnice na pomezí Bohnic a Čimic

15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v Psychiatrické nemocnici Bohnice

17:00 setkání mateřského centra Benjamin v kostele U Jákobova žebříku

19:30 setkání mládeže v kostele U Jákobova žebříku
13. prosince (čtvrtek)
17:00 zkouška pěveckého sboru Conciola Jacobi v kostele U Jákobova žebříku

18:30 biblická hodina v kostele U Jákobova žebříku
14. prosince (pátek)
14:30 dětská biblická hodina v kostele U Jákobova žebříku
16. prosince (neděle)
9:30 bohoslužba (v češtině) v kostele U Jákobova žebříku (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba (v korejštině) v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba (v japonštině) v kostele U Jákobova žebříku
Bohoslužby / Modlitba

V rodinném duchu se konalo shromáždění, kterého se zúčastnili křesťané Farního sboru Českobratrské církve evangelické Prahy 8 - Kobylis, Církve československé husitské, náboženské obce v Kobylisích, církve KS - Křesťanská společenství a církve Římskokatolické v Kobylisích. Po bohoslužbách se konalo přátelské setkání ve farním sále pod kostelem s rozhovory a občerstvením.


Kázání Miloše Rejchrta.

Dík za milé pozvání:
opět jsme si mohli dnes večer ověřit, že k sobě máme my křesťané z evangelického sboru u Jákobova žebříku a katoličtí křesťané z farnosti sv. Terezičky blízko: asi tak dvanáct minut volné chůze. A blízkost mezi námi není jenom kartografická.

Rádi u nás v evangelickém sboru zpíváme, že „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest pojí nás.“ Textařem této písně s nápěvem Petra Ebena je římskokatolický biskup Josef Hrdlička. V té písni vyznáváme, že Kristus je jeden, nerozdělen. My, kdo se ke Kristu jaké své hlavě hlásíme, však rozdělení jsme, například na katolíky a evangelíky jsme rozděleni. Většinou proto, že jsme se tak narodili nebo tak byli vychovaní, tu a tam i proto, že někomu osobně to či ono prostředí více vyhovuje. Rozdělení křesťanstva na různé církve a denominace jsme si ovšem nevymysleli my, my ho neprovedli, my ho zdědili a musíme se toho dědictví nějak ujmout.

Když už je to tak, že jsme rozdělení, ať ta rozdělenost není nepřátelstvím a konkurencí, nýbrž zbohacující růzností. Ve věcech podstatných ať je mezi námi jednota, ve služebných svoboda a ve všem láska. Však na to, abychom se měli rádi, nažívali ve vzájemné úctě, na to nepotřebujeme oficiálně z nejvyšších míst vyhlášené sjednocení. Pravda, nemůžeme spolu dělat úplně všechno společně, třeba eucharisticky společně stolovat oficiálně nejde. Je ale škoda ztrácet čas a energie stýskáním, co nejde. Už dnes můžeme spolu vycházet přátelsky a bratrsky, jako dobří sousedé. Sousedství se mně, domkáři z Kobylis, který má na sousedy štěstí, jeví jako žádoucí model i pro vztahy mezi církvemi. Sousedé nežijí v jednom domku, na jednom pozemku, dokonce je mezi nimi plot – ale ty ploty nejsou z ostnatého drátu, nebojte se, jsou prostupné nejen pro kočky, mají vrátka a branky, děti ze sousedství si společně mohou hrát, vypomáháme si všelijakou sousedskou výpomocí a čas od času dobří sousedé uspořádají nějakou zahradní slavnost, grilujeme a dobrou vůli spolu máme. Když také to sousedské soužití dokážeme provozovat jako církve, už tím svědčíme okolnímu světu, že Kristus spojuje, z rozdělenosti činí různost, pestrost obdarování. K těm věcem podstatným, v nich panuje mezi námi jednota, patří i společný úkol: svědčit. „Jste svědky toho všeho,“ říká vzkříšený Kristus. Jste svědky, že Boží láska, v Ježíši zjevená, je silnější než smrt, že Ježíš na kříž přibitý nezkrachoval, a nýbrž zvítězil, a budoucnost patří jemu.

Nechtějme lidem dokazovat Boha, obstarávat či vymýšlet důkazy, že Kristus je syn Boží, že opravdu vstal z mrtvých. Vždycky to, co můžeme poskytnout, bude jen svědectví: hodnověrné nebo nehodnověrné, podle toho jak hodnověrní jsme my, jak sami přijímáme, prožíváme a uskutečňujeme Kristovo vítězství nad hříchem a smrtí.

Je naším úkolem v jeho jménu zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům…Většina překladů se přiklání ke znění zvěstovat pokání a odpuštění hříchů všem národům.Odpuštění hříchů znamená, že všechno zlé z minulosti může být překonáno – a je toho hodně v dějinách všech národů i našeho. Kristus nás smiřuje s Bohem a umožňuje naše smíření s lidmi – to máme nejen hlásat, ale také názorně předvádět. Je naším posláním pozdravení pokoje Kristova předávat dál, když od stolu Páně jdeme v síle Kristova smíření domů, mezi naše blízké, ale i mezi lidi nám všelijak protivné. A máme zvěstovat pokání. Možná si s tím slovem až příliš spojujeme lítost a lítostivost, sevřené srdce, potřeného, ducha. A tak si pomozme jiným možným překladem toho řeckého slova metanoia: proměnu smýšlení, pozitivní změna našich úvah i citů. Máme hlásat a sami sebou dosvědčovat, že to jde i jinak, než kudy se hlavní proud našeho světa řítí, máme hlásat a prosazovat alternativní životní styl. Žití jako odpoutávání od sobeckých ambicí, hledání spásy druhých, obecného prospěchu, nacházení štěstí ve skromnosti, v prostém nezištném bytí s druhými.

Hlásejme a předvádějme radost i z dobrého sousedství, z takových milých setkání, jako je to dnešní. Amen.



Splněné proroctví o Božím služebníku
Mt 12, 15 - 21
V tomto oddílu se nás Ježíš snaží opět dostat na správnou cestu. Učí nás pokoře a také nám připomíná: " Nechlubte se cizím peřím."
Dává tím najevo, že to, co se s námi děje, je dílo Ducha svatého.
Proto také na jiných místech říká: " Tvá víra tě uzdravila."
Myslím si, že mnozí lidé v dnešní době často zapomínají na Ježíšova slova a říkají, že se z nějaké nemoci dostali sami. To je nesprávné tvrzení. Dobře dělají pouze ti, kteří řeknou: " S pomocí Boží jsem se uzdravil."
Z této věty je poznat, že tento člověk věří v Boží všemocnost.
Amen.
Jana Mullerová

© 2005 archa.cz