0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
20. února (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v Psychiatrické nemocnici Bohnice
21. února (čtvrtek)
17:00 zkouška pěveckého sboru Conciola Jacobi v kostele U Jákobova žebříku

18:30 biblická hodina v kostele U Jákobova žebříku
24. února (neděle)
9:30 bohoslužba (v češtině) v kostele U Jákobova žebříku (káže bratr Jan Hon)

11:30 bohoslužba (v korejštině) v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba (v japonštině) v kostele U Jákobova žebříku
zpět ...
Několik poznámek k Břízovu ordinariu
Při našich bohoslužbách v uplynulém adventním a vánočním období jsme několikrát zpívali ordinarium P. Karla Břízy, které je také součástí našeho sborového zpěvníčku "Potěšte můj lid". Reakce členů sboru po jeho zpěvu byly rozdílné. Využívám tedy příležitosti a chci k této problematice něco říci. P. Karel Bříza se narodil 14. 10. 1926 v obci Krucemburku (Křížová) na Vysočině, na prahu dospělosti vstoupil do řádu redemptoristů, byl hudebním skladatelem, varhaníkem, sbormistrem, pedagogem a stavitelem varhan. S jeho varhanami označenými opusovým číslem 1 jsem se setkal v kostele Sv. Martina v Řepích a využil jsem možnosti si na tento zajímavý nástroj zahrát. P. Bříza po dokončení teologických studií přijal začátkem 50. let minulého století kněžské svěcení, avšak tajně, proto nemohl pracovat v duchovní správě. Věnoval se tedy hlavně povznesení bohoslužebného zpěvu. Zemřel 9. 12. 2001 a pohřben je na Svaté Hoře u Příbrami.

Své ordinarium P. Karel Bříza vytvořil koncem 60. let minulého století (vznikalo současně s ordinariem Petra Ebena, které je v našem sboru již dostatečně známé). Vzhledem ke stylu hudby lidového charakteru (což bylo i v zadání tehdejší liturgické komise) došlo velmi rychle k jeho rozšíření a ke značné oblibě mezi účastníky boholužebných shromáždění v celých Čechách a částečně i na Moravě. Ve srovnání s ordinariem Ebenovým je Břízovo ordinarium po hudební stránce jednodušší a prostší, avšak domnívám se, že ne méně působivé. Zvláště jeho Gloria - Sláva na výsostech Bohu - při radostném zpěvu vyznívá velmi jásavě. Poněkud problematické se jeví pouze jeho Credo (vyznání víry), které je rovněž velmi pěkné, avšak vzhledem k poměrně dlouhým pasážím deklamačního charakteru je z technického hlediska ke společnému zpěvu celého shromáždění poněkud nevhodné. Z toho důvodu se při zařazení Břízova ordinaria i při katolických bohoslužbách dává přednost společnému vyznání víry recitovanému.

Vedle řady pozitivních reakcí účastníků shromáždění na toto ordinarium jsem vyslechl i některé reakce negativní. Jejich hlavním argumentem byl pocit přílišného pokatoličťování našich bohoslužeb. Pravdou je, že Břízovo ordinarium je v katolické církvi asi nejrozšířenější, avšak zpívá se tam i ordinarium Ebenovo, které v duchu návratu ke starokřesťanským tradicím bylo v našem sboru přijato pozitivně. Možná, že důvodem určité rezervovanosti v tomto ohledu je i nedůvěra k zavádění něčeho "nového" do našich bohoslužeb. Při osobních návštěvách katolických bohoslužeb nebo při jejich rozhlasových přenosech jsem se ale přesvědčil, že např. i řada písní zařazených v našem zpěvníku je rovněž součástí katolických bohoslužeb. Měli bychom snad proto tyto písně při našich evangelických bohoslužbách ignorovat? Kam se potom dostáváme s naším ekumenismem? Vždyť se přeci modlíme ke stejnému jedinému Bohu, stvořiteli nebe i země a k Jeho Synu i Duchu svatému.

A tak tedy tohoto Boha společně chvalme a oslavujme, jeho prosme a jemu děkujme celým srdcem a jedněmi ústy i s našimi katolickými a ostatními bratry a sestrami.

Jiří Polák


zpět ...
© 2005 archa.cz