11.–13. května, bývalá evangelická fara v Libštátu
Fara v Libštátu je celkem velký dům s mnoha pokoji vč. společné nocležny na půdě. Žel jídelna a společenská místnost je v přízemí, kdežto kuchyň v patře. Takže jsme se něco nachodili už je po domě.
Na sobotní výlet jsme se chtěli přiblížit vlakem, ale ten měl přes hodinu zpoždění. Takže nám ve Staré Pace ujel přípoj do Lomnice nad Popelkou a tak jsme zvolili alternativní trasu. Hezky pěšky do kopce. Celodenní hra se točila kolem osadníků Podkrkonoší a stavěli jsme saně, na kterých jsme dokázali kus cesty převézt lehčí členy družstva.
Při obědě u sochy Panny Marie se nad námi začaly stahovat mraky a my zvažovali, zda se vrátit. Nakonec jsme se vydali dál a za chvíli nás chytla obrovská průtrž mračen. I kdybychom se vraceli, chytla by nás také. Takto jsme došli do nejbližší vesnice a schovali se v autobusové zastávce a v polootevřené stodole. Mokří až na kost, nezpůsobilí pokračování.
Rozjela se záchranná akce: Zavolali jsme Evičce, která zůstala doma v Libštátu. Ta k nám přijela autem, odvezla do Libštátu všechny řidiče a ty svými auty dojeli pro zbytek účastníků. Odpoledne už jsme se jen sušili a vařili večeři. I tentokrát večer se našel čas na bojovku, která končila v potemnělém kostele.
Nedělní bohoslužby jsme prožili spolu s libštátským sborem v jejich kostele hned vedle fary. A protože nás sobotní výlet moc neuspokojil, skoro všichni jsme se cestou domů ještě zastavili na Klokočských pískovcových skalách a šli se podívat na hlubokou jeskyni Postojna.
