Název našeho kostela odkazuje k biblickému příběhu o praotci Jákobovi, přesněji k jedné klíčové události v jeho životě (Genesis 28, 10–16). Poté, co se Jákob podvodem zmocnil požehnání, které mělo patřit jeho bratru Ezauovi, uprchl před bratrovým hněvem do neznámé ciziny. Večer unavený ulehl ke spánku a ve snu se mu zjevil sám Bůh. Spatřil žebřík či spíše schody vedoucí až do nebe, po nichž vystupují a sestupují andělé. Nad ním stál Hospodin a představil se jako Bůh Abrahamův a Izákův. Pak Jákoba ujistil, že ho navzdory jeho provinění neopustil, dá mu zemi, na které leží, a velice rozmnoží jeho potomstvo.
Kostel U Jákobova žebříku, zejména pak jeho zvonice připomínající žebřík, je viditelným vyznáním důvěry, že Bůh se ve svém milosrdenství sklání k člověku poznamenanému vinou a trápením. Je místem, kde lidé mohou spočinout, poznat Boží blízkost a načerpat naději do dalších dnů. Chceme být společenstvím otevřeným pro všechny, včetně těch, kdo se ocitli ve svých životech na rozcestí a hledají další směr svého života. Zároveň je náš kostel zázemím pro lidi různých národů a kultur, kterým umožňuje i v cizím prostředí zakusit přijetí a pohostinnost. Toto zázemí se neomezuje jen na duchovní rovinu: nedílnou součástí sborového domu jsou také prostory sloužící lidem v církvi i mimo církev ke krátkodobému a dlouhodobému ubytování i k pořádání různých setkání a konferencí.