Kázání
Lukáš 19, 1–10
(1) Ježíš vešel do Jericha a procházel jím.
(2) Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč;
(3) toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit.
(4) Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít.
(5) Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“
(6) On rychle slezl a s radostí jej přijal.
(7) Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“
(8) Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“
(9) Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův.
(10) Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“
Jericho, staré město na Západním břehu Jordánu, několik kilometrů severně od břehu Mrtvého moře. Jeho historie se datuje do doby asi kolem roku 8000 před naším letopočtem a je to nejstarší nepřetržitě obydlené město na světě. Někdy je nazýváno také „město palem“. Archeologové zde našli nejstarší známé obranné hradby. Nadmořská výška je -275 metrů nad mořem. (Dnes nebudeme mluvit ani zpívat o dobytí Jericha Jozuem.) Od Jeruzaléma (nadmořská výška 754 metrů nad mořem) je Jericho vzdáleno vzdušnou čarou asi 30 kilometrů. Zvu vás do Jericha v době Ježíšově.
V Jerichu žije bohatý muž, celník Zacheus. Lidi ho nemají rádi, na ulici ho nepozdraví, když nemusí, tak se s ním do řeči nedají. Celníky přece nikdo rád nemá, natož vrchního celníka. Žijí na úkor obyčejných lidí, okrádají a jsou kolaboranti s okupační římskou mocí.
Aby toho nebylo málo – Zacheus moc nevyrostl, je malý. Další důvod být terčem posměchu.
Zacheus už dlouho cítí, že něco není v pořádku, něco by chtěl změnit. Už i v noci špatně spí, bojí se toho, co přijde.
Pak se najednou městem šíří zpráva, že se blíží Ježíš. Zacheus o něm už něco slyšel a teď by ho rád viděl. Ale je mu jasné, že přes dav lidí ho vidět nemůže a dopředu ho nepustí. Ani by se mu nechtělo se přes dav lidí prodírat.
Utíká napřed, tam, co čeká, že Ježíš dorazí, a vyleze na strom. Není to snadné pro malého člověka. Není to důstojné. Ještě ve volných šatech, které se nosí. Když se k tomu Zacheus odhodlá – je to odvážný krok ke svobodě.
Schovaný mezi listím moruše Zacheus skoro není vidět, to je mu příjemné, sám docela dobře vidí dolů. Má svoji tajnou pozorovatelnu.
(Zacheus jde setkání s Ježíšem naproti – to je dobře. Jdeme my někdy nějak „Pánu Bohu naproti?“)
Blíží dav s Ježíšem. Zacheus je napjatý, jak ten Ježíš vypadá. Docela obyčejně, napadne ho.
Lidé se tlačí na Ježíše, nahoru se naštěstí nikdo nepodívá.
(Jak je to ve sboru, v církvi? Není náš kruh kolem Ježíše příliš „sevřený“, že je těžko do něj proniknout? Anebo jinak – jsou lidé, kteří se chtějí na Ježíše podívat zatím tajně, nezávazně, být v kostele inkognito, nechme jim tu svobodu.)
Dav je pod stromem a – Ježíš se jakoby náhodou podívá nahoru. A docela samozřejmě řekne: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“
Když předtím Zacheus přemýšlel, jaký Ježíš je, jestli ho uvidí, určitě ho nenapadlo něco takového. Že ho Ježíš osloví jménem, že ho dokonce bude chtít navštívit!
(Představujeme si nějaké setkání s Ježíšem? Že by nás oslovil jménem, že by nám řekl něco tak konkrétního? Stáli bychom o to? Nebo bychom měli strach?)
Zacheus se možná chtěl jen tak nezávazně podívat a je zcela vtažen do děje, mezi lidi, k Bohu. Je tak zaskočen, že nemá čas váhat. Skočí dolů a vede Ježíše k sobě na návštěvu.
Tak začíná víra – osobní setkání, zavolání, jméno.
Lidé kolem jsou naštvaní. Nebo Ježíšovi nerozumí. Jak to, že Ježíš jde na návštěvu k tomu nejhoršímu člověku z celého města?!
Zacheův dům se otevřel. Je v něm život, světlo, radost. Chystá se hostina. Ježíš je hostem, ale trochu vlastně hostitelem (tak nějak to je i při večeři Páně). Zacheus se rozhodl, že bude žít jinak. Ježíš mu neřekl, co má dělat, na to přišel sám. Předtím hodně a nepoctivě vydělával peníze. S tím skončí a vrátí čtyřnásobně, co komu vzal neprávem. A polovinu svých peněz rozdá chudým.
Když přijde k člověku Ježíš, projeví se to i prakticky v jeho životě.
Možná je to ještě jinak – třeba byl Zacheus štědrý už předtím, jen to nikdo nevěděl. Teď se o tom nebojí říct.
Co se se Zacheem stalo? Co to bylo to setkání s Ježíšem, jeho návštěva, ochota přijít do domu k takovému člověku? Četli jsme, že přišlo spasení do jeho domu.
Zacheův dům není zavřený. Není to jako v podobenství o družičkách, kde se dveře zavřely a nikdo se tam už nedostal. U Zachea doma je teď otevřeno. Podobně jako v domě, kde je hostina na oslavu návratu marnotratného syna (Lukáš 15). Jenže – mnoha lidem se přes práh domu člověka, o kterém mají špatné mínění, nechce. Že by se mohl změnit? Tomu se nám věřit nechce. Proto se zlobil starší bratr marnotratného syna.
Spasení znamená „vyváznout z něčeho“ (problémů, samoty, nemoci, smrti), být zachráněn, uzdraven, mít se znovu – nebo konečně už – blaženě. Jiným slovem, jak říct spása, je „pomoc“
Něco podobného jako Zacheus nebo mladší, marnotratný syn zažil Martin Luther. Pochopil, že nikdy sám nebude dost dobrý, a byl z toho zoufalý. Jednou si jako učitel teologie ve Wittenbergu připravoval přednášku pro studenty. Měli číst epištolu Římanům. Luther už to určitě četl víckrát. Ale najednou mu to došlo: „Spravedlivý bude živ z víry.“ (Římanům 1; 17)
„Tady to je! Bůh není zlý! Já jsem se ho pořád tak bál! Ale vždyť on přece proto poslal svého syna Ježíše, aby nám řekl, že se ho bát nemusíme, abychom to pochopili. Stačí Pánu Bohu věřit. Ježíš chodil po světě za lidmi jako jsem já! S takovými jako jsem já sedával u stolu, na hostinách, povídal si s nimi, seděl s nimi i u poslední večeře. Boží spravedlnost neznamená, že nám Bůh v nebi ve velké knize sčítá všechno, co uděláme špatně, a pak nás za to nechá trpět v pekle. Takový není.“
Byl to jeho největší životní objev: Pán Bůh nás má rád. Ne protože si to zasloužíme. Ale z milosti, zadarmo.
Pane Bože, jako Ježíš přišel domů k Zacheovi, děkujeme, že přicházíš k nám. Chceme se ti otevřít, nabídnout. A chceme se s radostí rozhlížet, koho všeho ty máš rád. Pomoz nám i v tom.
Amen.
Lenka Ridzoňová