Kázání
Skutky apoštolů 1, 1–14
(1) První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku
(2) až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu;
(3) jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím.
(4) Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli.
(5) Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“
(6) Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“
(7) Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci;
(8) ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“
(9) Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.
(10) A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu
(11) a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“
(12) Potom se z hory, které se říká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu.
(13) Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův.
(14) Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.
Milé sestry, milí bratři,
kniha Skutků apoštolů je pokračováním Lukášova evangelia. V dnešním textu, který je úvodem ke knize Skutků apoštolů, Lukáš stručně zmiňuje, co napsal jako první. Bylo to „vše, co Ježíš činil a učil od samého počátku až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu“. Zde se objevuje slovo vzestup, které odkazuje na to, že Ježíš opustil tuto zemi a vystoupil k Otci do nebe. Tato situace přirozeně vyvolává následující otázku: Pokud Mesiáš, který přišel, takto odešel, co se stane dál? Když příchodem Mesiáše nastala nová éra spásy zaslíbená Bohem, znamená Mesiášův návrat tam, kde byl předtím, konec dějin spásy? Nebo to znamená, že bude pokračovat jiným způsobem. Je-li dnešní text krátkou odpovědí na tuto otázku, pak celá kniha Skutků apoštolů je odpovědí delší.
Dvě klíčová slova, která odpovídají na tuto otázku, jsou zmíněna ve druhém verši: apoštolové a Duch Svatý. Slovo apoštol znamená ten, kdo je poslán. Ten, kdo posílá, je Ježíš. Apoštolové jsou ti, které Ježíš vyvolil a vyslal s posláním. Budou pokračovat v díle, které Boží Syn začal poté, co přišel na svět. Neměli by však toto dílo vykonávat svévolně. Musí následovat příklad, který Ježíš praktikoval a učil. Za tímto účelem Ježíš mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím. Porozumění vtělení, ukřižování a vzkříšení Krista, tedy způsobu, jakým Bůh skrze svého Syna obnovil svou vládu na zemi, bude určovat směr a vzor služby, kterou apoštolové budou vykonávat. Tento prvek umožňuje, aby práce vykonávaná skrze vyslance byla pokračováním práce, kterou započal Ten, kdo je vyslal. Ale je tu ještě jeden prvek. Je to Duch Svatý.
V Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům. Ježíš vyslal apoštoly a dal jim pokyny skrze Ducha svatého. To není nic podivného. Vše, co Bůh učinil skrze Ježíše, Mesiáše poslaného Bohem, bylo ve skutečnosti učiněno skrze Ducha svatého. Ve Skutcích 10, 38 apoštol Petr říká: Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním. Duch Svatý, který byl vylit na Ježíše, aby konal Boží dobré a mocné dílo, bude nyní vylit na apoštoly, a když na ně Duch Svatý sestoupí, obdrží moc a budou jeho svědky. Poté, co Ježíš dokončil své dílo na zemi, jak ho poslal Bůh, vrátí se tam, odkud přišel. Avšak Boží dějiny spásy, které chce nakonec v tomto světě skrze Ježíše uskutečnit, budou pokračovat skrze lidi, které Ježíš poslal, a skrze Ducha Svatého, který byl vylit na Ježíše a který bude vylit na ně. Proto jim Ježíš říká, aby čekali na Ducha Svatého. Až Ježíš odejde, přijde Duch Svatý. A až přijde Duch Svatý, budou mocnými svědky Pána.
Ale než se to stalo, zeptali se Ježíše: Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael? Proč se na to ptali právě v tu chvíli? Stále očekávají, že Ježíš nastoupí na trůn Izraele a politicky osvobodí národ od útlaku pohanů? Vzhledem k tomu, co jsme četli výše, však vidíme, že tato otázka nepřišla z čista jasna. Od vzkříšeného Ježíše přece už slyšeli, jak se jeho příchodem naplnila proroctví o Mesiáši ze Starého zákona. Pán jim otevřel mysl, aby mohli rozumět Písmu. A jak je zaznamenáno v dnešním textu, čtyřicet dní od vzkříšeného Ježíše slyšeli o Božím království. Kromě toho jim Ježíš řekl, aby čekali na to, co slíbil Otec, a že za několik dní budou pokřtěni Duchem Svatým, protože vylití Ducha Svatého je podle proroka Izajáše znamením naplnění Božího slibu obnovy Izraele. Jinými slovy, je zcela přirozené, že se apoštolové po Ježíšových slovech, že slíbený Mesiáš přišel a že bude vylit zaslíbený Duch svatý, zeptali: Nastal konečně čas obnovení království Izraele? Ježíš jim však odpověděl takto: Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.
Ježíšova odpověď není popřením obnovení Božího království v Izraeli. Je to poselství pro ty, které Ježíš poslal, aby věděli, na co se mají v souvislosti s tímto dílem zaměřit. Říká, že není na nich, aby věděli, kdy se to stane nebo jak dlouho na to budou muset čekat. To je zcela v Boží moci. To však neznamená, že do té doby nemohou nic dělat. Boží dílo spásy nebude dokonáno v okamžiku a nezmění náhle svět. Bude se spíše postupně uskutečňovat v tomto světě skrze ty, které Pán poslal, a skrze působení Ducha svatého, který jim umožňuje tuto práci vykonávat. Až přijde Duch Svatý, stanou se svědky Pána mimo Jeruzalém po celé Judeji a Samaří a až na konec světa. A skrze jejich slova a životy se budou i nadále rodit noví Boží lidé na místech, kde se věrně svědčí o Ježíši Kristu a evangeliu Božího království. V důsledku toho se budou hranice, které vymezují Boží lid, nový Izrael, nadále přepisovat. V následujících příbězích Skutků apoštolských vidíme, jak to ve skutečnosti probíhá. Nakonec přichází Duch Svatý a apoštolové přijímají moc a vydávají svědectví o Pánu. Člověk, který dříve nemohl vstoupit do chrámu kvůli postižení, zažívá uzdravení ve jménu Ježíše Krista z Nazaretu, vstupuje do chrámu a chválí Boha. Pohani, kteří dříve nebyli považováni za Boží lid, slyší evangelium, uvěří v Ježíše a nyní vstupují do společenství Božího lidu. Všechny tyto události se nedějí nezávisle na Božím zaslíbení obnovy Izraele. Doprovázejí obnovu stávajícího izraelského lidu a směřují k úplnému obnovení společenství Božího lidu, jak to Bůh původně zamýšlel.
Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru. V jednu chvíli ho před jejich zraky skryl mrak, ale učedníci pokračovali v upřeném pohledu na nebe. Pak se vedle nich postavili dva muži v bílých rouchách a řekli: Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet. Minulý čtvrtek, deset dní před Letnicemi, byl v církevním kalendáři Den Nanebevstoupení. Co pro nás dnes znamená, že Boží Syn, který dokončil své poslání na zemi, byl vzat do nebe před očima svých učedníků?
Vzkříšený Ježíš byl vzat do nebe živý. To znamená, že je stále naživu a bude vždy s lidmi, kteří zůstali na zemi, a přijde a ukáže se tam, kde zachovávají Jeho slovo a svědčí o něm. Pán chce, abychom věděli, že i když ho nevidíme svýma očima, není od nás vzdálený. Vzkříšený Ježíš zůstal na zemi čtyřicet dní, než vystoupil do nebe. Během této doby nezůstal se svými učedníky po celou dobu, ale navštěvoval je čas od času a prokazoval, že žije. On, který zemřel, jim osobně ukázal své vzkříšené tělo, aby dokázal své vzkříšení. Ale také změnil formu vztahu: kdysi byl s nimi vždy na jednom místě, nyní přicházel a zjevoval se jim příležitostně. Pán je zřejmě předem připravil na to, aby mohli poznat, že je živý a vždy s nimi, i když ho nemohou vidět svýma očima. Tímto způsobem církev plní své poslání na této zemi až do dne jeho opětovného příchodu a věří v Pánovo zaslíbení, že se vrátí stejným způsobem, jakým odešel do nebe, a že bude vždy s námi.
Poté, co Ježíš vstoupil do nebe, se učedníci shromáždili v horní místnosti v Jeruzalémě, kde bydleli. Text zmiňuje jména jedenácti učedníků, kromě Jidáše Iškariotského. Říká se však, že se tam shromáždilo asi sto dvacet lidí, včetně žen, Marie, matky Ježíše, a jeho bratrů. Co dělali? Ti všichni se svorně a vytrvale modlili. Slyšeli Pána říkat, aby neopouštěli Jeruzalém a čekali až do chvíle, kdy budou pokřtěni Duchem svatým. Zatímco čekali na splnění tohoto zaslíbení, shromáždili se a svorně se modlili. Proč je Pán nechal čekat? Mohl vylít Ducha Svatého hned, ale proč je nechal čekat dalších deset dní? Pravděpodobně proto, že potřebovali čas na modlitbu. Během těch deseti dnů studovali Bibli a snažili se hlouběji porozumět příchodu Ducha svatého, obnovení Izraele a poslání, které přijali, a byli ještě horlivější ve své touze, aby se slovo Pána v nich a skrze ně zcela naplnilo. Jako suché dřevo před zapálením byli v modlitbě připravováni jako společenství, které přijme zaslíbeného Ducha svatého a zjeví Boží divy.
Čekejte na to, co slíbil Otec, až přijde Duch Svatý, budete mými svědky. Platí tato slova Pána pouze pro první apoštoly? Štěpán, který v té době nebyl přítomen, byl později naplněn Duchem Svatým, svědčil o Pánu a byl umučen. Duch Svatý také sestoupil na Kornelia, pohana, a na ty, kteří se shromáždili v jeho domě. Svatí z církve v Antiochii, kteří se postili a modlili, uslyšeli hlas Ducha Svatého, aby oddělili Barnabáše a Saula pro dílo, ke kterému je Pán povolal, a vyslali je jako misionáře. Od té doby, v průběhu dvou tisíc let křesťanské historie, byli nesčetní křesťané oděni mocí Ducha Svatého a žili jako věrní svědkové, kamkoli je Pán poslal. Proto dnes musíme pozorně naslouchat slovům Pána zaznamenaným v dnešním textu. Někteří křesťané se chovají, jako by mohli vykonat Boží dílo svou vlastní moudrostí a schopnostmi. Na druhé straně někteří křesťané ustupují a říkají, že Boží dílo je něco, co mohou vykonat pouze výjimeční lidé – a co může udělat nedostatečný člověk, jako jsou oni sami? Tyto dva přístupy se zdají být velmi protichůdné, ale jsou stejně problematické v tom, že Boží dílo vnímají jako něco, co se točí kolem „mě“. Pán nás volá ke svědectví a to, zda se staneme jeho svědky, nezávisí na našich vlastních schopnostech. Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky. Boží poslání je zcela vedeno Bohem, a když na nás sestoupí Duch Boží, přijímáme moc a máme na ní podíl. Proto, pokud se vy, já a naše církev chceme účastnit Božího díla v tomto světě, musíme nejprve začít čekat na Ducha Svatého, jak nám Pán přikázal v dnešním textu, a musíme se také začít modlit společně jedním srdcem, jak to učinili první učedníci, když uslyšeli tento příkaz. Pánovo dílo není něco, co musíme dělat sami bez Pána, ale něco, co začíná u Pána a je dokonáno skrze nás. Je to něco, co Pán, který žije navěky, dokonává skrze Ducha svatého s námi.
Amen.
Kwanghyun Ryu