Kázání
Zjevení Janovo 21, 5
(5) Hle, všecko tvořím nové.
Milé sestry, milí bratři,
stojíme na prahu nového roku. Jeden se uzavřel – se vším, co přinesl: s radostmi i zklamáními, s nadějemi, které se naplnily, i s těmi, které zůstaly nenaplněné. Druhý se před námi otevírá jako nepopsaná stránka. A právě do této chvíle zaznívá slovo z knihy Zjevení, které bylo vybráno jako heslo Jednoty bratrské pro tento rok: Hle, všecko tvořím nové.
Toto slovo neříká člověk, ale sám Bůh. Na přelomu roku si často dáváme předsevzetí, co všechno bychom odteď chtěli nebo měli dělat lépe, vytrvaleji, poučeněji – zkrátka nově. Chceme být zdravější, úspěšnější, rozumnější. Je to pochopitelné a myslím si, že bychom se novoročním plánům neměli vysmívat. Ale všichni víme, jak křehká tato naděje bývá, když stojí jen na nás.
Slovo Písma nás dnes vede jinam. Neříká se tu: Hle, musíš na sobě tvrdě pracovat, rozvíjet svůj potenciál, posunout se výš na společenském žebříčku. Není to žádné další moudro zbožného kazatele ani pokyn životního kouče. Je to ujištění přicházející od Boha: dříve, než se pokusíš o své zlepšení, dříve, než vůbec učiníš jakýkoli životní krok – já tvořím nové.
Naděje křesťana nestojí především na lidské vůli, ale na Božím jednání. To je hluboká úleva. Nový rok nemusíme nést sami. Nevstupujeme do něj jen se svými silami, ale s Božím zaslíbením. Zkusme na chvíli provést rekapitulaci minulého roku, ale trochu jinak, než to obvykle děláme. Nemysleme na to, co všechno jsme splnili a co nesplnili, co jsme vybudovali a co jsme pokazili. Zeptejme se každý sám sebe: kdy jsem v uplynulém roce pocítil Boží milost? Kdy jsem si uvědomil, že se mi něco podařilo ne kvůli mému vlastnímu nasazení a schopnostem, ale díky Boží moci a ochraně? A kdy se něco dobrého v mém životě událo dokonce navzdory mému selhání a neschopnosti? Takové otázky nás odvádějí od někdy dost skličujícího sčítání vlastních úspěchů a neúspěchů a přivádějí nás naopak k vděčnosti.
Důležité je zde i to zdánlivě bezvýznamné slovíčko hle. V řečtině i v češtině souvisí se slovesy hledět, dívat se. Hle tedy původně znamená: pohleď, všimni si. Nenech se pohltit tím, co tě tíží, ale zvedni oči. Nedívej se jen na to, co se běžně vnucuje tvé pozornosti, ale zkus se zaměřit na Boží jednání ve tvém životě. Tato výzva hle počítá s tím, že Boží přítomnost v tomto světě není vždy na první pohled rozpoznatelná. Je potřeba se na ni vědomě soustředit. Není možné pro ni podat důkaz, ale oči vedené vírou a vděčností ji dokáží nalézt.
Zjevení Janovo ovšem rozhodně nechce vyvolávat laciný optimismus. Nemaluje svět narůžovo. V těžké dějinné chvíli, při počínajícím pronásledování křesťanů, by nějaký kurz pozitivního myšlení sotva někdo bral vážně. Janova prorocká vize bere velmi vážně bolest i zlo. Právě doprostřed všeho, co nás trápí a drtí, Bůh prohlašuje: Já tvořím nové. Boží dílo tedy ještě není u konce.
Když se mluví o Božím stvoření, obvykle se tím myslí to, co Bůh vykonal na počátku, jak o tom hovoří první verše Bible. Heslo pro letošní rok se naopak nachází na samotném jejím konci. Vyhlíží nové Boží stvoření. Bůh tedy neopustil svět, neponechal ho napospas temným silám, náhodě ani slepému osudu. Ano, i tyto skutečnosti ovlivňují naše životní cesty, ale nejsou tím nejdůležitějším. Co Bůh započal, to také dovede k cíli, třebaže cesty k tomuto cíli mohou být často křivolaké a nesrozumitelné.
Kniha Zjevení mluví o novém nebi a nové zemi na konci času. To je perspektiva, která přesahuje tento svět. A přece se Boží zaslíbení netýká jen vzdálené budoucnosti. Bůh přece neříká: stvořím něco nového, ale tvořím – už teď a tady. Také Ježíš kdysi řekl: Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji. V Ježíši Kristu vstoupila do světa Boží obnova, nové stvoření. Moc jeho vzkříšení se rozlila do celého světa. A tak se Boží novost dotýká života už teď: tam, kde se rodí důvěra uprostřed strachu a nejistoty; tam, kde místo pomsty přichází odpuštění; tam, kde místo rezignace vzniká naděje; tam, kde člověk znovu vstává, i když selhal.
Hle, všecko tvořím nové, říká náš Pán do všech časů, zdaleka nejen do těch novoročních. Jak jsme ale na toto Boží nové připraveni? Nové totiž nemusí být vždy příjemné. Mnoho lidí se změn bojí a raději se zabydlují v tom starém, které jim už dávno nevyhovuje a je pro ně zátěží. Nechtějí vykročit do neznáma, do nezajištěného prostoru. Mají strach, že se v novém světě nezorientují a neobstojí. Jiní lidé mají zase pocit, že je jejich život beznadějně neměnný – nic nového nepřichází, stále stejná ubíjející prázdnota. Vyhlížejí změnu, ale ta nepřichází, a tak se postupně smiřují s tím, že jejich život zůstane nenaplněný.
Nové ovšem nemusí být vždy to lepší. Záleží na tom, co nám nové přinese. Ne každá novinka je žádoucí, nemáme s radostí vítat každou novou módu či trend. V Bibli nenajdeme žádné zjednodušené evangelium pokroku. Již starozákonní proroci dávali Boží obnově jasný obsah. U Izajáše se praví: Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte. Hle, činím něco docela nového, už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky.
Podle tohoto proroctví nám Boží obnova přináší především osvobození od tíživé minulosti. Nemají nás už dál určovat naše staré viny, chyby a traumata. Nemusíme na nich zbytečně ulpívat. Můžeme vykročit dál v síle Božího odpuštění a uzdravení. A symbol vody na poušti je srozumitelný nejen na Blízkém východě, kde má voda cenu zlata, ale i pro nás, protože každý z nás může ve svém životě najít pusté oblasti. Každý z nás se někdy cítil vyprahlý a neplodný, každý z nás poznal žízeň po pravém životě. Boží obnova je jako voda nesoucí život.
Nakonec bych se rád zastavil u slova všecko. Bůh všecko tvoří nové. To neznamená, že obnovený Boží svět nebude mít s tím přítomným vůbec nic společného. To by už byl nějaký úplně jiný svět. Máme se však spolehnout na to, že Boží obnova se dotýká úplně každého. Nikdo z nás není tak beznadějně pokažený a ztracený, aby byl na vyhození. Žádný život není na odpis. Naopak: každý život je v Božích očích natolik hodnotný, že si zaslouží být součástí toho nového, co pro nás Bůh připravil. Z toho se smíme těšit v novém roce.
Amen.
Ondřej Kolář