0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
30. září (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
1. října (čtvrtek)
17:30 schůzka pastorační skupiny v kostele U Jákobova žebříku

18:30 biblická hodina v kostele U Jákobova žebříku
2. října (pátek)
14:30 dětská biblická hodina v kostele U Jákobova žebříku

14:30 konfirmační cvičení v kostele U Jákobova žebříku
4. října (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Otázky, otázky a naděje v prosbách
Rád jsem jezdíval nakupovat na Prosek do Billy. Je tam čistírna, lékárna a vinotéka a mnoho jiných praktických nabídek. Vracíval jsem se do Kobylis radostně a bezstarostně. Přece jen takové nakupování a zajišťování, to bývá starost. A najednou všechno zařízeno. Od nedávné doby tam jezdím ne nerad, ale ne tak radostně a ne tak bezstarostně. Jsem plný otázek a nedaří se mi na ně nalézt odpověď. Jakoby nepřekročitelný kámen. A vrací se a přichází do cesty již nejen při mých návratech z Billy.

To jsem nedávno jel z Počernic. Poslední den prázdnin. Volný průjezd, písničky v autě, pohoda. Pak kolona aut, hlavní křižovatka u Billy zavřená. Nastaly komplikace, objíždět bloky a jako nerodilý Pražák vyhledávat na mapě pracně cestu. Naštvalo mě to. Co se asi stalo? Pak mi policista řekl, že se na Ládví nedostanu, že je na Proseku nehoda. Nic víc. Snad nic vážného, pomyslel jsem si a vydal se objíždět pražské části. Večer u zpráv jsem ztuhnul. Nic vážného mohlo být jen přirozené přání. Stalo se něco vážného a to dokonce nejvážnějšího, co se mohlo stát. Holčička, která stála na chodníku a čekala před přechodem na zelenou, zahynula pod tíhou auta, které se na ni převrátilo. Řidič nebo řidička nedala přednost, najela do jedoucího auta a to se v rychlosti převrátilo právě na místo, kde čekala nic netušící dívka. Nevím, jestli jsem to popsal přesně. Snad to ani není důležité. To důležité je bohužel tragické. Domů se nevrátilo dítě.

Ať se ptám jakkoliv, nemám žádnou odpověď. Vím, že se nemám ptát slovem proč, mám se ptát po smyslu té tragedie. Mám se ptát, kam mě to vede, co mi to říká. Mám se ptát po smyslu utrpení, které prožívají blízcí i vzdálenější. Ve známém novozákonním příběhu o vzkříšení dcery Jairovy (Lk 8, 52) říká Ježíš plačícím: „Neplačte, nezemřela, ale spí“. Jak pohádkově zní ta věta ve vztahu k té prosecké tragedii. Ať se ptám jakkoliv, odpověď nenalézám. Vracím se v bolavě živých vzpomínkách na Českomoravskou Vysočinu, do vesničky Karasín. Byl jsem tehdy administrátorem sboru ve Veselí, kam Karasín patřil. V záplavách tam utonula osmiletá holčička. Jediné dítě své svobodné matky. Pohřbíval jsem ji v první den prázdnin. Cítil jsem bezmoc, lítost. Modlil jsem se za sílu pro tu nešťastnou maminku a také prarodiče, modlil jsem se za všechny, kteří procházeli a procházejí podobným utrpením. Všechny jsem tehdy znal.

V případu tragického úmrtí dívky z Proseka neznám nikoho. A přesto, kdykoliv jedu od prosecké Billy do Kobylis, zpomalím na křižovatce, kde před přechodem smutně plápolají svíčky a snad i ten růžový plyšový medvěd spolu s dalšími hračkami mezi svíčkami pláče. Bývá mi úzko. Nic nemohu. A přesto něco mohu. Modlím se. Prosím za sílu pro rodiče a nejbližší té dívky, která, jak věřím, raduje se kdesi, kde není pláč ani nemoc ani bolest ani smrt, protože je tam vše nové učiněno a Bůh je tam uprostřed lidí. Tak nějak to vyčítám ze Zjevení Janova. Ale zde ta dívenka chybí. Modlím se za všechny rodiče a blízké, kteří procházejí podobným utrpením. Tolik jich je nejenom v naší zemi.

„Dobrý Bože, nerozumím tomu. Mám v sobě prázdno. Naplň mě novou nadějí, naplň mě světlem, naplň mě láskou, podepři víru. Pane nebes i země, tvůj Syn, Kristus Pán nejen pro nás trpěl, on i nyní trpí s námi. Nejen že mu na nás záleželo, záleží mu na nás stále. Doprovází nás. Nejsme v našich bolestech sami. Prosím, je-li to možné, přines takové potěšení a povzbuzení i těm, kteří se s bolestí dívají na prázdná místa u nedělního stolu nebo ve školní lavici.Teď již umím jen mlčet, došla slova. Slyšíš mě, Pane? Amen“ .

V Praze dne 5. září 2012
Miroslav Erdinger, farář


zpět ...
© 2005 archa.cz