0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Advent 2015
„Potěšte, potěšte můj lid“, čteme v prvním verši čtyřicáté kapitoly proroctví proroka Izajáše. Zpozorníme. Potěšení je přece to, co potřebujeme. Přicházejí rozličná onemocnění a s nimi nejistoty, sevření, někdy až zoufalství. Smutek. Přicházejí životní zklamání, která boří vztahy, berou naději, půda pod nohama se chvěje. Smutek. Stáří se ujímá vlády nad člověkem. A v něm osamělost, obavy, jaké bude. Strach z utrpení, bolesti. Jen nebýt přítěží. Jen nezůstat sám. Smutek. Blíží se závěr života. Ať ve stáří, nebo v důsledku nemoci. Budu v těch chvílích sám, bude moje životní bilance vyrovnaná? A co bude potom? Obavy. Smutek. Nebo dramata současné doby. Kde zase někdo někoho postřílí? Kde vybouchne bomba na těle teroristy a vezme s sebou nic netušící, nevinné, doma prázdno... Jak je to blízko nám? Strach. Smutek.
Potřebujeme potěšení. Ne laciné utěšení, ne nic jen pro danou chvíli. Něco na celý život, co vydrží, co nese, podává ruku, vede. Obejme. Mám Tě rád. Záleží mi na Tobě. Potřebuji Tě. Jsi jedinečná bytost, jsi člověk jako každý. Jedno jestli vzdělaný nebo nevzdělaný, doktor nebo popelář, bohatý nebo chudý, pacient nebo lékař, kostelník nebo farář, starý nebo mladý, rodící se nebo umírající, pacient psychiatrické nemocnice nebo uživatel služeb domova pro seniory. To všechno jsou jen role. Každá jinak potřebná, každá jinak daná životní situací, možnostmi, výchovou... Jsi člověk. Potěšení.
„Duch Panovníka Hospodina je nade mnou“, čteme dál v proroctví proroka Izajáše v šedesáté první kapitole. „Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně... potěšit všechny truchlící... dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je „Stromy spravedlnosti“ a „Sadba Hospodinova“ k jeho oslavě...Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha, neboť mě oděl rouchem spásy, zahalil mě pláštěm spravedlnosti, jak ženicha, jenž si jako kněz čelenku bere, a jako nevěstu, která se krášlí svými šperky. Jako země dává vzrůst tomu, co klíčí, jako zahrada dává vzrůst tomu, co bylo zaseto, tak panovník Hospodin dá vzklíčit spravedlnosti a chvále přede všemi pronárody“. Takové je ono potěšení pro celý život. Není založeno na lidských schopnostech a možnostech, na lidských skutcích a zásluhách. Pramení z Božího rozhodnutí být tu pro člověka, být tu s člověkem. Je řeč o Božím služebníku. S velkým časovým odstupem o tom, o němž novozákonní stařec Simeon, který drží na rukou malého Ježíše, řekne: „...neboť mé oči viděli tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy, světlo, jež bude zjevením pohanům...“. Spasení, záchrana pro všechny, světlo na naše lidské cesty, do našeho všelijakého bloudění, do našeho lidského labyrintu, do našich všelijakých temnot. Záchrana a světlo. Radostná zvěst o tom že Dárci života na člověku záleží. Nezůstává kdesi v představách nebo nepluje na nebeském obláčku. Solidarizuje se s člověkem. Bůh sestupuje v Ježíši do našeho života. Obvazuje rány těm, kteří mají zraněná srdce, kteří si nevědí rady se životem, prožívají vztahová zranění.
A ten obvaz, to není jen tak nějaké tlakové obinadlo, které stahuje. Je to Boží láska, která osvobozuje – od strachu i smutku. Přináší amnestii zajatcům a vězňům. Lidé dostávají další šanci vzít život za lepší konec. Truchlící jsou ujištěni, že tento stav není konečná. Hlavu bude zdobit čelenka. Dokonce beznaděj vezme za své. „Potěšte, potěšte můj lid“. Taková je Boží vůle s člověkem a takové je trvalé potěšení.
„Velmi se veselím z Hospodina“, může říci prorok. Není to nějaká křečovitá radost za každou cenu, je to niterná radost, při které se chce člověku objímat, tančit, zpívat. I když mohou ještě téci slzy. Radost nezadržitelná. Život dostal nový smysl, novou motivaci. Člověku se chce žít, plně žít. I když nemoci stále doléhají, i když stáří ubírá síly, i když se Evropa a s ní valná část světa chvějí pod třaskavými údery zla, i když se mnohá lidská srdce chvějí pod tíhou necitlivých slov... Hle, už to klíčí, už to roste. Radost, potěšení, svoboda, blízkost a přízeň, veselí, naděje.
Člověk je potěšen. Protože přichází spása, záchrana. Je čas adventu, čas očekávání. Jako paprsek světla se prodírá tmou, jako čerstvý vánek zavane v zatuchlém pokoji, jako láska pomalu, krůček po krůčku vstupuje do lidských bolavých srdcí, jako drobný, nejistý úsměv přelétne přes smutný obličej, jako tiché slovo blízkosti naruší bolavé mlčení, tak advent vstupuje do našeho života. Přinese potěšení a radost. Přinese ujištění o Boží solidaritě s člověkem. A hle, již to přichází. Slyšíte? Vidíte? Cítíte? A pak to zazní naplno: „Narodil se Kristus Pán, veselte se, z růže kvítek vykvet nám, radujte se“.

Miroslav Erdinger, farář



zpět ...
© 2005 archa.cz