0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
12. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
16. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Boží hod Velikonoční (23. března 2008)
1. Korintským 15; 1 - 4 + 12 - 22

Introit:
Ježíš vstal z mrtvých, Ježíš jistě vstal.

Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní. Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima. Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme a veselme se v něm. Halelujah.

Bohu buď za to vzdána čest a chvála nyní i na věky. Amen

Píseň:
346 Buď tobě sláva

Pozdrav:
Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého.

Milé sestry, milí bratři, dnes je největší křesťanský svátek, kdy si církev Kristova připomíná vzkříšení Pána. Z té zprávy o vzkříšení žije církev, z té zprávy žijeme i my, společenství křesťanů kobyliského sboru. Vítám vás při dnešních bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen

Odpověď:
Píseň: 641, 1 Svatý, svatý, svatý, všemohoucí

Slovo:
Pane, ty, který jsi přemohl smrt svým vzkříšením, smiluj se nad námi.

Kyrie:
801

Slovo:
Chválu Bohu vzdejme, víru zachovejme. Radujme se srdečně z Ježíše zde i věčně jej oslavujme (Evangelický zpěvník 334, 3)

Gloria:
802

Modlitba

Čtení:
Lukáš 24; 1 - 12
(1) Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišli k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.
(2) Nalezly však kámen od hrobu odvalený.
(3) Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíš nenašly.
(4) A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu.
(5) Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: "Proč hledáte živého mezi mrtvými?
(6) Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji,
(7) že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát."
(8) Tu se rozpomenuly na jeho slova,
(9) vrátili se od hrobu a oznámily všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním.
(10) Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům.
(11) Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim.
(12) Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.


Píseň:
347 Nastal nám čas přeradostný

Vyznávejme společně:
Pane, nejsem hoden, abys ke mne přišel, ale řekni jen slovo a budu uzdraven.

Text:
1. Korintským 15; 1 - 4 + 12 - 22
(1) Chci vám připomenout, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte,
(2) a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.
(3) Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem
(4) a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem.
(12) Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání?
(13) Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus.
(14) A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše víra klamná, a klamná je i vaše víra,
(15) a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých.
(16) Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.
(17) Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších,
(18) a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.
(19) Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!
(20) Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.
(21) A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:
(22) jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.


Kázání (Miroslav Erdinger):
V Kristu milé sestry a milí bratři,
stále víc a víc jsme bičování zprávami o tragických úmrtích, které se nás dotýkají někdy velmi osobně, nevyléčitelné choroby zasahují do mnoha lidských životů a zkracují je o dny i léta, smrt zůstává stále přítomnou veličinou, součástí života. Ptáme se tou otázkou, na kterou není odpověď: Proč? Hledáme odvahu ptát se jinak: Kam mě to vede, jaký to má smysl, co to pro mě znamená. A nakonec: Jak je to se smrtí a životem? Thomas Mann v Kouzelném vrchu píše: „Smrt je úctyhodná jako kolébka života…oddělena od života stává se strašidlem, ohyzdou a ještě něčím horším“. A tak se rodíme a sotva pohlédneme na svět, již se přibližujeme konci naší pouti v tom nepřehledném labyrintu života.

A tak se rodíme se do života, ale zároveň se rodíme i do smrti. Avšak: rodíme se pro život. Nerodíme se pro smrt. K takovému konstatování nás přivádí velikonoční evangelium, poselství velikonoc, vyznání, shrnuté apoštolem do několika slov. „Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem“. Žádný mistr zkratek by nevyjádřil všecko podstatné lépe. Doprostřed pochybností a nejistot korintského sboru, tam, kde sice znělo evangelium, jeho pravdivost však byla zpochybňována, kde byly stále více slyšitelné hlasy, které ten základ víry oslabovaly až se stavba sboru chvěla, tam zazní jasná, přímá apoštolova slova. Bez obalu, bez přípravy cestiček pro porozumění. Jde-li o něco tak podstatného, jde-li o sám základ existence sboru a církve, žádné kličky a přípravy a oslabování řečeného není na místě. A ono skutečně o to vše šlo. Zpochybnění vzkříšení mohlo mít dalekosáhlé důsledky. Minimálně takové, že by slova o rození pro život, nikoliv pro smrt, pozbyla na platnosti.

Ale, milé sestry a milí bratři, copak ta apoštolova slova nejsou také pro nás? Copak nás nepronásledují mnohé pochybnosti, neklademe si otázky, na něž marně hledáme odpověďi? Mezi životem a smrtí, mezi smrtí a životem a pak především tváří v tvář smrti způsobují ty otázky ostrou až palčivou bolest. To zraněná, zraňovaná, protože velmi převelmi zranitelná duše se chvěje, hledajíce nový tvar a novou podporu. Taková je ovšem cesta víry. Hledáme - li pro ni jistotu, nenalezneme ji u prázdného hrobu, kam bylo pochováno Ježíšovo tělo. Tam ovšem právě ta víra začíná. Na místě, které pro naši pozemskou pouť je koncem, které je také nezpochybnitelným symbolem konce, které však pro Krista a jeho cestu milosrdenství, odpuštění, pozvání k novému životu je začátkem. Paradoxně na místě největší nejistoty nalézáme, chtělo by se říci, jistotu. Ale ne. Nalézáme, nebo snad lépe, je nám nabízena, víra. Může být vším jiným, jenom ne jistotou. A přesto – Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a byl vzkříšen třetího dne podle Písem. Celá ta Pavlovy řeč může být pitvána všemi směry, mohou se nad ní dohadovat teologové, také lékaři nebo filosofové, může být zpochybňována nebo posilována – a nic se na ní nezmění. Můžeme parafrázovat věty ze známého filmu: A co se stane, když to vše zpochybním? Nic. S tou skutečností se nestane vůbec nic. Jen já začnu žít život, do kterého jsem se narodil - pro smrt.

Ale ona ta nabídka života pro život je stále platná, na nás nezávislá, na nás je jen její přijetí. Evangelium, které jsem vám hlásal a které jste přijali, v němž také trváte, skrze něž docházíte spásy... Které jste přijali. Korintští prochází sice jakýmsi obdobím pochybností, rozechvělosti, na druhé straně je toto období příležitostí pro připomenutí toho podstatného. Toho nosného. Všechno jiné je vedlejší. Vzpomínám, že v době svého působení na Vysočině jsem navštívil na Štědrý den umírajícího presbytera sboru, kde jsem byl farářem. Sněžilo, začal jsem jakousi společenskou konverzaci o sněhu na vánoce. Okamžitě mě ten muž zarazil se slovy: „To ne, nejdřív to podstatné“. Až po četbě vánočního evangelia o narození Krista, až po modlitbě a modlitbě Páně, až po požehnání začal sám. „Venku sněží, budou zasněžené vánoce“. Nesu si to setkání stále s sebou. To podstatné. Jak to ten člověk věděl, co je to to podstatné? Jak jinak než z víry, která i u něho tak jako u korintských, tak jako u kobyliských, tak jako u celé církve Kristovy je ze slyšení? A to podstatné bylo dokonale vykonáno v Kristu.

Od narození životem směřujeme ke smrti. Avšak pro život. Pro nový život, vykoupený Kristem. Nemusíme se obávat naší nedokonalosti, našich nedokončených, nehotových věcí. Nemusíme žít ve strachu, že se nám všechno nepodařilo. Anselm Gruen napsal v knížce : Kdybych už měl jen jeden den života: „Rád bych umíral ve svobodě, oproštěn od nutkání být srozumitelný všem, všem se ospravedlnit a vysvětlit, co jsem snad mínit tímhle jednáním a onou řečí. Nemusím být pochopen všemi. Nemusím po sobě zanechat obraz beze šmouh. Je dobré, zůstane-li ještě mnohé nedokonalé, hranaté. Smrt je velký transformátor. Přivede k dokonalosti vše, co je ve mně neúplné a chatrné. Doplní torzo. Slepí vše nakřáplé. Pospojuje všechno nalomené a rozlomené a vytvoří z toho obraz, který si o mě od věčnosti vymaloval Bůh“. Až k takové svobodě vede Gruena víra ve vzkříšení. To podstatné v životě bylo řečeno, uděláno, prožito. Teď přichází ke slovu to podstatné, co připravil Bůh. Ze svědectví apoštola dnes víme, že to podstatné Bůh připravil skrze Ježíše Krista, když ho vzkřísil z mrtvých. Nebo snad lze říci: když ho pozval do nového života. A s Kristem zve také nás.

Tak se pohřeb stává viditelným závěrem života, ne však jeho koncem (J,B.Souček). Tak to mohli vidět ti, kteří Kristovo tělo sňali z kříže, uložili do hrobu, a třetí den zažili pravděpodobně největší šok svého života. Začal, jak jinak než otázkou: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen“.

V další části textu do Korintu apoštol stupňuje naléhavost. Jakoby si hrál se slovíčky, opakuje již jednou řečené. V tom je však ona naléhavost, která vrcholí velmi odvážnými slovy: „Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí“. Ještě výstižnější je text profesora Součka: „Nemáme-li v Kristu, leč pouhou naději v něho v tomto životě, jsme nejnešťastnější ze všech lidí“. Nejnešťastnější. Kam by vedl ten celoživotní zápas víry, hledání Boha, mnohdy tak trýznivé, jaká by to byla naděje, jaká by to byla radost, kdyby to základní, ten úhelný, základní stavební kámen víry se rozplynul v pochybnostech? Ano, jistě, všechno lze zpochybnit, všechno lze rozprášit, rozházet, rozmělnit. Co však zůstává? Téměř Pavlovsky se stále, jako bychom si hráli se slovíčky, vracíme k jednomu tématu: Zůstane nám život pro smrt. Blízkost smrti na nás nepřestane naléhat, nové a nové, neustále se valící informace o neštěstích, nemocech a úmrtích nás budou deformovat, budou nám brát energii. A jakkoliv budeme tu či onde hledat štěstí, budeme stále nešťastnější. Ubozí, nešťastní, bez smyslu a kotvy.

Milé sestry, milí bratři, velikonoční evangelium, velikonoční víra nás probouzí k životu. Zve nás k životu, který můžeme žít pro život. Pro tento život, za který jsme odpovědni, ve kterém je mnoho otázek, mnohá sevření, bolesti, trápení, smrt. Ale také pro nový život, o němž autor Janova zjevení napíše: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí. Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid. On sám, jejich Bůh, bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti již nebude, neboť co bylo, pominulo“.

Amen.

Interludium

Modlitba + vyznání vin + slovo milosti:
vyznávám - Pane, buď milostiv mě hříšnému
věřím – Pane, spomoz mé nedověře
odpouštím – Pane, dej mi k tomu sílu
Přijměme slovo milosti: Dokazuje Bůh svou lásku k nám: Když jsme ještě byli hříšní, Kristus zemřel za nás. Když jsme nyní ospravedlněni prolitím jeho krve, spaseni budeme skrze něho. Křtem jsme spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce, i my vstoupili na cestu nového života.

Vyznání víry:
803 Nicejsko - cařihradské

Oslovení k VP a sbírce:
Ježíš Kristus uprostřed své církve zve ke slavení svaté večeře Páně. Při vysluhování druhého kola budou použity kalichy, ve kterých je čistá šťáva z hroznů. Třetí, případné další kola budou vysluhována jako první opět vínem.

Budeme nyní zpívat píseň 660 Buď Bohu všechna chvála čest, během předehry k písni bude vykonána sbírka, která je dnes věnována na hlavní dar lásky Jeronýmovy jednoty. Prosím presbytery, aby prostřeli stůl Páně.

Píseň:
660 Buď Bohu všechna chvála čest

Večeře Páně
Sanctus + Benedictus
804

Agnus Dei
805

Písně k VP:
339 Kristovo vzkříšení
336 Slavné Kristovo vzkříšení

Píseň:
348 V temné noci

Oznámení

Přímluvné modlitby
Na konci každé modlitby se připojíme "...k tobě, Pane voláme: 'Prosíme tě, vyslyš nás'"

Poslání:
Ozeáš 6; 1 - 3
(1) "Pojďte, vraťme se k Hospodinu, on nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také obváže.
(2) Po dvou dnech nám vrátí život, třetího dne nám dá povstat a my před ním budeme žít.
(3) Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat. Jako jitřenka, tak jistě on vyjde. Přijde k nám jako přívaly dešťů a jako jarní déšť, který svlažuje zemi."


Požehnání:
Žalm 121
Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici. Nebudeť býti na tě slunce ve dne ani měsíc v noci. Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé. Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš od tohoto času až na věky.

Požehnej vás Bůh Otec, Syn i Duch svatý.

Amen.

Píseň:
350 Přemohl Ježíš smrti noc


zpět ...
© 2005 archa.cz