0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
12. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
16. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
1. neděle adventní (29. listopadu 2009)
Marek 13; 32 - 37

Text kázání (Marek 13; 32 - 37):
(32) O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.
(33) Mějte se na pozoru, bděte, neboť nevíte, kdy ten čas přijde.
(34) Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl.
(35) Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno;
(36) aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde.
(37) Co vám říkám, říkám všem: Bděte!“


Ve středu se zájemcům, kteří v podvečer přišli sem do sborového domu, dostalo od bratra Kefurta odborného školení, jak správně zhotovit správný adventní věnec. Je dobře, když se tato dovednost v evangelickém sboru pěstuje, však adventní věnec vymyslel německý evangelík. Bratr profesor Štefan ve středu při těch ručních pracích připomněl, jak velkým symbolickým bohatstvím je adventní věnec ověnčen. Přitom se jedná o vynález poměrně nový: vznikl před 170 lety. Ze severního Německa se rozšířil velmi rychle po celé tváři země a stal se tou lepší částí světového předvánočního folklóru.

Adventní věnec, to byl skvělý nápad, obchodníci by řekli „geniální marketingový tah“, kdy se nabídka přesně trefila do poptávky. My lidé na celém světě se totiž poptáváme po naději. Rádi přijímáme od adventního věnce poselství, že když se dny ještě krátí a tma houstne, už se něco světlého probouzí, tiše a ochotně se rozjíždí nenápadný protipohyb. Každou neděli se rozsvěcuje na věnci další svíčka, před Svatou nocí už budou čtyři. Veliký ohňostroj z toho nebude nikdy, ale světla přibývá. Světla pokorných, tichých světélek, která jsou bezbranná, dlouho nevydrží, poryv větru je sfoukne, ale dávají světu jinou podobu. Jak nádherné podobenství vyprávějí adventní svíčky!
„Lépe než žehrat na tmu je zažehnout svíci“. Poprvé jsem tento citát, mnohokrát obměňovaný a mnoha autorům připisovaný, četl na zdi Johna Lennona na Kampě za hlubokého komunistického přítmí. Zapsal se mi do srdce. „Lépe je zažehnout svíci..“ Ano, rozžehnout svíci má smysl! Temnotu světa moje svíce nezdolá, ale alespoň malý prostor kolem ní vypadá jinak, dává věcem jinou podobu, zvláště pak lidským tvářím. Zkuste si to doma!

O adventu se ale nejen otevíráme poselství adventního věnce, my také a především otevíráme Písma a čteme oddíly, které se k příchodu Páně vztahují. A četli jsme, že je dobře dát si pozor, aby nás Syn člověka při svém návratu nenalezl spící. „Bděte!“ říká Pán Ježíš.

Dost možná, že výzvou "bděte" končilo původně Markovo evangelium, než k němu byl připojen samostatný oddíl o utrpení Páně, začínající kapitolou 14. Tedy výzva všem lidem "bděte" má ohromnou závažnost, jako by byla shrnutím předchozích Ježíšových slov a jeho odkazem církvi: „Bděte, neboť nevíte, kdy pán domu přijde!“

To první a nejdůležitější na tom naléhavém slově je, že přijít má pán domu, ne zloděj, lupič, či jiný temný vetřelec. "Dej nám se v srdci poznati, bez hrůzy tebe čekati," zpíváme v nádherné Husově písni. Bděle čekáme laskavého Krista a prosíme jej, ať už přijde, ať už nejsou žádné hrůzy a bolesti a zklamání – však už jich bylo dost! Ten, který přijití má, je žádoucí. Je to Pán.

V bdění, k němuž Ježíš vyzývá, je tedy obsaženo radostné očekávání. „Bděte!“ – to není výzva k paranoidní bdělosti a ostražitostí vůči jakémusi zlovolnému záškodníkovi, to je pozvání k naději. Nežehrejte na tmu, rozsviťte svíci! Má přijít Pán, který shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa. Už to bude, už raší větev fíkovníku, ta doba milostivého léta už je za dveřmi!

Je pravděpodobné, že Ježíšovy výroky o završení dějin světa a příchodu Syna člověka uspořádal do jedné kapitoly nám neznámý, ale Duchem svatým osvícený jedinec z první generace křesťanů. Cítil, že se v církvi rozmáhá cosi nedobrého a potřeboval k tomu říci: „Ne!“ Totiž křesťané první generace toužebně vyhlíželi zaslíbený příchod Páně – řekl přece, že se vrátí a přijde brzy! Ani se dočkat nemohli, v každé katastrofě viděli jasné znamení konce světa a celou bytostí se vzpínali ke Kristovu příchodu, který učiní konec všemu a učiní všechno nové. Tou nadějí se někteří tak těšili, až se z ní omámili. Nic jiného nedělali, než očekávali. To jest, nedělali nic. Jako by spali.

Ale takhle to přece nejde! Kristus, jenž má přijít, chce přijít do prostředí nachystaného, do světa, kde se evangelizovalo, sůl solila, světlo světa svítilo, kde se modlilo a pracovalo, kde už se kus práce udělal. Přestaňte libě snít, dejte se do díla! Každý služebník, každý křesťan a křesťanka má odpovědnost za svěřený úsek i ten vrátný má své povinnosti. Nemyslete, že Kristus za vás udělá to, co máte udělat vy! Kristus za vás hřivny rozmnožovat nebude, nebude za vás shánět olej do lamp, to je vaše dílo!

Pán, kterého bez hrůzy čekáme, je šéf uznalý a laskavý.(Titulu „šéf „se v souvislosti s Kristem nemusíme bát, vždyť šéf znamená hlava.) Jako každý šéf ale vyžaduje od svých lidí, aby mu v jeho firmě odvedli nějaký výkon, a ne aby si tam chodili pohovět a potěšit se tím, jak to šéf jednou všechno dokonale zařídí, až se odkudsi vrátí. Bděte, neboť nevíte, kdy šéf přijde. Pracujte, ať on může díla rukou vašich potvrdit, dokonat, dát konečný tvar.

Kristus přijde, aby vyžádal počet z toho, jak že jsme si jako jeho církev vedli a zacházeli s tím, co nám svěřil. To ale není jeho jediný příchod: on přichází už teď k nám, navštěvuje nás, vstupuje do našeho srdce, do naší vůle, do našich přání a tužeb, do našeho podvědomí, do našeho cítění, do toho všeho, čím my lidé jsme.

A právě Advent je dobrá doba na to, abychom si připomněli, co všechno chce přijít do našeho srdce a co v něm chceme uvítat a co tam má vstup zakázán. Vrátný má nařízeno, aby bděl, tak jsme četli v evangeliu. I náš vnitřní život potřebuje ostražitého vrátného, který jen tak někoho dovnitř nevpustí. Však byla doba adventní chápána v křesťanstvu jako doba postní, doba odříkání se něčeho, oproštění. Potřebujeme se oprošťovat například od přemíry světelných efektů, pozlátek a vánočních koled útočících na naše uši už od listopadu, od všeho toho hypermarketového hluku a zmatku. Ticho lesa se stromy bez blikajících diod, to bdělý vrátný do našeho srdce jistě úslužně vpustí, též i dobrou hudbu. Doba adventní má své kouzlo a je dobré se mu otevřít. Doba adventní je zšeřelá, zklidněná. Tedy přijměme ji jako výzvu, abychom se zklidnili i my, abychom byli pozornější třeba k pokornému světlu svíce.

Zároveň se nechme povzbudit k nachystávání světa kolem nás na slavný příchod Páně. Bděte, to jest, připravujte cestu Páně a přímé čiňte stezky jeho!
Amen

Miloš Rejchrt


zpět ...
© 2005 archa.cz