0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Štědrý večer (24. prosince 2009)
Matouš 2; 9b - 11

Milé sestry, milí bratři, přátelé štědrovečerní,

po setkání u štědrovečerní večeře, po prožití štědrovečerní radosti u vánočního stromku, a možná také po prožití štědrovečerního smutku – třeba někdo by raději byl s jinými lidmi, nebo ho trápí samota, nebo bilancoval a bilance byla k pláči – i to patří ke Štědrému večeru – se setkáváme v tomto kobyliském evangelickém kostele na programu je Hvězda. Star. Taková star, vedle které bledne každá superstar.

Každý za něčím jdeme, každý něco sledujeme, někteří se také za něčím ženeme, za nějakou představou, iluzí, úspěchem, bohatstvím někteří za přeludy krásy a moci, jiní jen tak bezcílně jdeme lidé, jdoucí, ženoucí se za něčím s očima před sebou, na pozoru – jakási vidina, nebo s očima sklopenýma k zemi, zarytá cesta, nic nevidět, jen to své, aby nic nezdržovalo, nebo ztráta odvahy zvednout oči a dívat se zpříma, nebo obava ze zranění, způsobené viděním pravdy a mohou to být i dobré věci, za kterými člověk jde nebo se za nimi žene, oči před sebou nebo k zemi všechny ty cesty, ať dobré, smysluplné, ať ty druhé, beze smyslu, mají jedno společné, je na nich plno únavy a málo naděje, málo radosti, spíše cesty neradosti, jakoby chyběl zdroj síly každý za něčím jdeme, někteří se ženeme „A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velmi velikou radostí,“ jak překládají kraličtí ti mudrci, ti také za něčím šli, také se za něčím hnali, také sledovali nějaký cíl, jistě to bylo ušlechtilé, ušlechtilý cíl nebo cíle dokonce se na své cestě při svém hledání setkávají s králem Herodem – setkání s mocným nevede k radosti
za něčím jít, něco hledat a v jednu chvíli nalezení něčeho, co nehledáme, co však změní naše životy až přijde rozhodující okamžik v životě mudrců – spatřili hvězdu hledání těch moudrých mužů je u konce, protože dostalo své završení, svou nečekanou korunu zaradovali se velikou radostí až setkání s hvězdou, jejíž svit má svůj původ v Božím rozhodnutí přinést člověku záchranu, až způsobuje mudrcům velikou radost. Jistě se v životě setkali s mnoha jinými hvězdami, vždyť to byli východní astrologové, měli přímo v pracovní náplni sledovat hvězdy velmi velikou radost měli však až z hvězdy nad Betlémem, protože se setkali s hvězdou, jejíž svit zůstává trvalý, svítí na cestu všem, každému z nás ta hvězda sdělovala, že se v Betlémě narodil Spasitel, kterýž jest Kristus Pán.

Milí přátelé, sestry a bratři,
říkal jsem na začátku – za něčím se ženeme, za něčím jdeme, něco sledujeme, mnohé jsou to dobré věci, jejich nalézání, setkávání se s nimi – a nejen věcmi, také lidmi – ó jak setkání s lidmi poznamenává a mění naše životy, s krásnými lidmi, kteří nás prohlubují, s krásnými lidmi, které prohlubujeme… i s těmi, kteří přináší prohry a zklamání, a přesto jsou to hvězdy, které mění náš život, poznamenají…

A tak vedle zklamání prožíváme i mnoho, mnoho radosti, jen zkusme v závěru roku zvažovat, kolik radosti jsme prožili, mnohdy tak nečekané, hluboké a krásné…a mnohdy tak pomíjivé, přechodné…
skutečnou, velmi velikou radost však budeme mít ve chvíli, kdy zvedneme hlavu k nebi, kdy začneme hledat a nalézat zdroj síly a radosti tam, kde reálně je – v Božím díle pro člověka – v Ježíši Kristu, Spasiteli ne v nás samých, ne v našem umění, práci, snažení, ne v našem bohatství nebo zásluhách je zdroj radosti velmi veliké
jen a jen v Ježíši Kristu, té vyšlé betlémské hvězdě, kterou viděli mudrci, je zdroj trvalé radosti, ta hvězda startuje radost na dlouhou trať, pro celý život dostáváme nyní a o těchto Vánocích novou příležitost, abychom se s tou hvězdou a s tím životodárným svitem Boží lásky setkat i my pak třeba i my bychom si mohli přivlastnit, že je to napsáno o nás: „A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se radostí velmi velikou“.

A ta hvězda svítila nad Prahou nebo nad Kežmarkem, nad Novým Městem na Moravě nebo nad Brandýsem nad Labem, Brnem nebo Cvikovem, svítila nad domy i byty, svítila malým i velkým, dětem i nejstarším, svítila šťastným i nešťastným, milovaným a milujícím…

A jejich radost byla velmi veliká. Vždyť to nalezené darované světlo svítilo do jejich srdcí a přinášelo jim lásku, světlo a dobro. Vždyť to nalezené darované světlo svítí stále. Amen

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz