0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
15. neděle po Trojici (13. září 2015)
Bél a drak 1; 2 - 22

Text kázání: Bél a drak 1; 2 - 22
(2) Daniel stoloval s králem a byl nejváženější ze všech jeho přátel.
(3) Babylóňané měli modlu jménem Bél a každý den jí obětovali dvanáct měřic bílé mouky, čtyřicet ovcí a šest nádob vína.
(4) Král ji uctíval a každý den se jí přicházel poklonit. Daniel se však klaněl svému Bohu.
(5) Král se ho zeptal: „Proč se neklaníš Bélovi?“ Odpověděl mu: „Neuctívám modly udělané rukou, nýbrž živého Boha, který stvořil nebe i zemi a panuje nad vším tvorstvem.“
(6) Král mu řekl: „Myslíš si, že Bél není živý bůh? Nevidíš, kolik toho každý den sní a vypije?“
(7) Daniel s úsměvem odpověděl: „Nebuď na omylu, králi, ten je uvnitř z hlíny a na povrchu z kovu. Nikdy nic nejedl ani nepil!“
(8) Král se rozhněval, zavolal kněze Bélovy a řekl jim: „Jestliže mi neřeknete, kdo pojídá tak velké oběti, zemřete! Dokážete-li však, že to pojídá Bél, zemře Daniel, protože se Bélovi rouhal!“
(9) Daniel řekl králi: „Staň se podle tvého slova.“ Bélových kněží bylo sedmdesát, kromě žen a dětí.
(10) Král vešel s Danielem do Bélova domu a
(11) Bélovi kněží mu navrhli: „My vyjdeme ven a ty, králi, polož pokrm a víno smíšené s vodou na oltář. Potom zavři dveře a zapečeť je svým prstenem. Neshledáš-li ráno, až přijdeš, že Bél všechno snědl, zemřeme. Jinak zemře Daniel, že o nás lhal.“
(12) Mluvili sebevědomě, protože pod oltářem měli udělaný skrytý vchod, kterým vstupovali dovnitř a brali si oběti .
(13) Když odešli, král předložil pokrm Bélovi.
(14) Daniel však nařídil svým služebníkům, aby přinesli popel a rozsypali jej jen v přítomnosti králově po celém chrámě. Potom vyšli, zavřeli dveře, zapečetili je královským prstenem a odešli.
(15) V noci jako obyčejně přišli kněží i s ženami a dětmi a všechno snědli a vypili.
(16) Král i Daniel vstali časně ráno.
(17) Král se zeptal: „Danieli, jsou pečeti neporušené?“ Odpověděl: „Neporušené, králi!“
(18) Jakmile byly otevřeny dveře, král okamžitě pohleděl na oltář a zvolal velikým hlasem: „Veliký jsi, Béle, nelze ti dokázat ani ten nejmenší podvod!“
(19) Daniel se zasmál, zadržel krále, aby nevešel dovnitř a řekl: „Pohleď na podlahu, podívej se, čí jsou to stopy!“
(20) Král řekl: „Vidím stopy mužů, žen i dětí!“
(21) Velmi se rozezlil, dal hned shromáždit všechny kněze i jejich ženy a děti a museli mu ukázat skryté dveře, jimiž vcházeli, aby snědli, co bylo na oltáři.
(22) Potom je dal král popravit a Béla vydal na pospas Danielovi, který ho zničil i s jeho svatyní.


Milé sestry, milí bratři,

„Co je pravda?“ ptá se Pilát Ježíše a my se ptáme spolu s Pilátem. My, co jsme vyrostli v husitské tradici, často jsme slýchali Husova slova o pravdě: „Protož, věrný křesťane, hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti; neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné, jež jest odloučení věčné od milosti Boží.“ Jsou to jasná slova, důrazné pozvání k životu v pravdě, ale na Pilátovu otázku neodpovídají. K pravdě zvou, ale co to pravda je, to neříkají. Ještě nás mohou namotivovat k hledání odpovědi na otázku po pravdě slova Alberta Schweitzera: „Protože základem duchovního života je pravda, znamená každá pravda nakonec nějaký zisk. Rozhodně je lepší pravda než nepravda.“ Pomoci hledat odpověď na tu otázku nám může text z deuterokanonické knihy Daniele, který jsme slyšeli. Nasměrovat, otevřít nové cesty k přemýšlení o tom nejednoduchém tématu. Ne nalézt odpověď. To si musíme každý sám za sebe a pro sebe. A ptejme se, co dělá pravda a konfrontace s pravdou s člověkem a co působí v lidském nitru.

Příběh z knihy Daniel nabízí čtyři typy, směry, jak na člověka působí pravda a jak se k ní člověk může stavět.

1. Tím prvním typem jsou Baalovi kněží. Zde vlastně ani nelze hovořit o postoji k pravdě a když, tak jen že pravdou pohrdají. Jsou to jednoduše lháři. Lžou, aby z toho měli vlastní prospěch. Lžou do očí a svou lží se vysmívají všem včetně krále. Lež se jim stala životním postojem, cestou. Kdo ví, jestli vlastně vědí, že lžou? Kdo ví, zdali se jim lež nestala tak normální a přirozenou součástí života, jsou si sebou jistí, ani je nenapadne, že by na jejich lež mohl někdo přijít. Že je ani nenapadne o své lži pochybovat. Spíš z těch, kdo se snaží na jejich lež upozornit, dělají nepřátele většiny, kterou ani nenapadne o kněžích pochybovat. Oni ale vědí, že lžou. Mají ze své lži materiální prospěch. Lžou bez uzardění. Ke svým cílům využívají lži. Na podvodu postavili svou životní cestu a vůbec jim nevadí, že mohou ublížit Danielovi, že se tu hraje o jeho život. Jsou to sice kněží Baalovi, ale jsou to přece jen kněží.

Když se lež provalí, dojde k trestu. Je tvrdý, nekompromisní. Odnesou to nejen lživí kněží, ale i jejich ženy a děti. A nás to může pobouřit, protože nesouhlasíme, že to odnesou i nevinní. Ale nemůže nám ten text vztyčit varovný prst a říkat, že každé zlo, tedy i naše zlo, může dopadat na nevinné a může jim ubližovat? Počítá s tím ten, kdo slouží zlu? Co rozséváme, to také sklízíme, slýchával jsem doma. Nemůže nás ten příběh vybízet k tomu, abychom rozsévali lásku a dobro a pravdivost a pokoj? A žili s nadějí, že to vše také budeme sklízet?

2. Dalším typem je král Kýros. Je to sice mocný král, ale jeho moc se trvale chvěje. Pokud jde o jeho vztah k pravdě, je někde na cestě. Poctivě se ptá Daniele, jestli je Baal živý Bůh. A hned dokazuje, že ano, když toho tolik sní a vypije. Jakousi naivitu cítíme z Kýrových slov. Nelze mu upřít, že hledá pravdu. A když ji nachází, nemůže se pro ni rozhodnout. Nemůže uvěřit, že to, co slyší, může být pravda. Vlastně se té pravdy bojí. Musel by se nějak zachovat, musel by se rozhodnout. Na to je ale příliš slabý. Není schopen se postavit na vlastní nohy, mít vlastní názor. Tu věří jedněm, jindy jiným. Jen nevěří sobě. Nechová se jako dospělý zralý muž. Nedokáže odolávat ani vnějšímu nátlaku, když se proti němu bouří lid, ani nátlaku vnitřnímu, úzkosti, nejistotám.

3. Třetím typem jsou Babyloňané, lid. Pravdu by brali, kdyby se jim pod její váhou nehroutily iluze, vlastní představy, hroutí se jim svět. Potřebují jistotu, která je jim víc než pravda. Ale ta jistota je mylná, je vylhaná, je to paradoxně ta největší nejistota. Jsou rádi klamáni, protože pravda by jim rozbourala jejich stavebnici světa. Raději nevědět, raději se na nic nevyptávat, co kdyby slyšeli něco jiného, než na čem vystavěli svůj svět? Tak raději zavírají oči. K čemu pravda, potřebují přece jistotu. A tak nás nepřekvapí, že raději než přijmout pravdu, na kterou by museli reagovat, chtějí se zbavit Daniele. Chtějí ho zabít.

4. Čtvrtý model představuje Daniel. On je tím nositelem pravdy. On odhaluje lež a vystoupí proti ní. Babyloňané se ho bojí, a proto ho nenávidí. Strach o to, že člověk přijde o jistoty, byť jsou falešné, a nenávist vůči nositeli pravdy, jsou sourozenci. Ano, je nám sympatický ten Daniel. A přesto je zde něco, co nás ruší. Daniel to dělá dobře, když přesvědčuje Babyloňany o jejich lživé cestě. Navíc to dělá chytře. On je chytrý. Ale jak to dělá, to nás ruší. Jeho pravda je pravdou bez lásky, bez milosrdenství. Jakoby pro své ideály neviděl lidi, neviděl kolem sebe. Co myslíte, bratři a sestry, vadí mu, že za jeho důkaz pravdy zaplatily životem desítky mužů, žen a dětí? Těžko hledat odpověď na tuto otázku, i když se odpověď, že mu to nevadí, docela nabízí. Je tedy pravda víc než život? A je pravda, pro kterou umírají nevinní, ještě pravdou? Nestala se nástrojem dokazování své, lidské, nikoliv Boží pravdy? Zanícení, zahoření pro ideál pravdy, to je v Danielovi. Ale proč ten zvláštní chlad pro bolest konkrétních lidí? Kde je soucit s utrpením a bolestí člověka?

Milé sestry, milí bratři, jako bychom se dívali do zrcadla, když si přibližujeme ty čtyři typy vztahu k pravdě. V každém z nich se můžeme nalézt. Jeden teolog, který se tímto textem zabýval, napsal: „Všechny osoby příběhu mají svá pozitiva i svůj stín. Vyzkoušejte si na tomto příběhu, která z uvedených osob zahrnuje nejvíc vás samotné. Cítíte se nejspíše jako Daniel? Pak možná máte schopnost jasného a racionálního uvažování, ale možná můžete být ohrožen fanatismem. Nebo se cítíte jako Baalův kněz? Pak možná postupujete ve svém životě pragmaticky, ale někdy třeba rezignujete na pravdu a využíváte klamu ve svůj prospěch. Nebo se cítíte jako král Kýros, hledáte pravdu celý život, ale poté, co ji naleznete, nemáte odvahu se za ni postavit? Nebo se cítíte jako některý z Babyloňanů? Ctíte kořeny, řád a tradice, ale někdy vám úzkost ze ztráty jistot zabrání přijmout pravdu? Jestliže se v některé osobě spatříte jako v zrcadle, třeba to povede ke snaze po proměně. Ale jakým směrem?“, ptá se autor komentáře.

A my se ptáme, jakým směrem se tedy vydat? Který model je nejlepší? V jakém je pravda? Co jsme to četli v prvním čtení z evangelia? „Ježíš odpověděl Pilátovi: „Já jsem se proto narodil a proto přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Jinde Ježíš řekne: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ Jaká je Ježíšova pravda? Jaké pravdě přišel vydat svědectví? Nechci nám za každou cenu vyrábět alibi, nechci vést ke zneužívání Kristovy lásky k nám všem. Ale tou Kristovou pravdou je, že ať se poznáváme v tom či onom modelu, je tu pro nás připravena Kristova milost. To za nás slyší Ježíš Pilátovu otázku: „A co je pravda?“ To pro nás je Ježíš ukřižován, aby bylo do konce věků sděleno, že pravdou Kristovou je oběť za nás, pro náš hřích, pro naši pravdu. Nebo pro naši lež. Máme v tom mnohdy také nepořádek. Tak „Ježíš byl ukřižován a umřel za nás. Třetího dne byl vzkříšen.“ To je ta Kristova pravda. Pro naše spasení.

Amen.

Miroslav Erdinger


© 2005 archa.cz