0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
4. neděle postní - ekumenická bohoslužba (2. března 2008)
Jan 6; 1 - 15

Text kázání (Jan 6; 1 - 15):
(1) Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji.
(2) Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.
(3) Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.
(4) Byly blízko židovské svátky velikonoční.
(5) Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?"
(6) To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.
(7) Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
(8) Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:
(9) "Je tu jeden chlapec, která má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!"
(10) Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
(11) Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.
(12) Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo na zmar!"
(13) Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.
(14) Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"
(15) Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.


Milé sestry a milí bratři v Kristu – Češi, Korejci a Japonci, ve vzduchu stále visí jedna podstatná otázka, kterou vyslovil můj korejský kolega: proč Bůh spojil Čechy a Korejce zde v kobyliském sboru? Nebo jinak: Co tím chtěl Bůh říci, co tím chtěl ukázat? Jak k nám chtěl Bůh tímto způsobem promluvit? Kam nás chtěl nasměrovat? Řekl jsem si, že budu hledat odpověď spolu s Vámi na pozadí biblického příběhu vždy při společných ekumenických bohoslužbách. Tady totiž tu odpověď nebo také odpovědi lze zřejmě nejlépe nalézt. Nebo – lze je uvidět. Kolem Ježíše je stále plno. Lidé jsou zvědaví. Ruku v ruce s ním totiž kráčí pověst divotvorce, jakéhosi miraclemakera. Koho by to nezajímalo. Především uzdravování bylo trhákem. Kdo má v ruce zdraví, kdo ho může ovlivnit, ten je vedle úctyhodnosti také opředen tajemstvím, vybaven mocí, přitažlivostí téměř magickou. Tak tomu bylo s Ježíšem. Šel za ním velký zástup, spojený velkým očekáváním. Viděli znamení a chtěli vidět další znamení. Člověk je zázraků nenasytný. Ježíš se svými učedníky vystupuje na horu, posadí se a rozhlíží se. Mohl by mít dobrý pocit.. Tolik lidí jde za ním. Mohlo by ho prostoupit uspokojení, kolik lidí k němu hledá cestu, zajímá je, co učí a co dělá. A ty zázraky, ty tak nějak patří k věci. Přichází překvapení. Velký zástup se blíží, očekávání situaci dramatizuje, - a Ježíš se ptá po chlebu. Kde nakoupíme chleba, Filipe? Kdo by čekal tak obyčejnou otázku. Jenomže Ježíše zajímají obyčejné věci. Zdánlivě obyčejné věci. Zajímá ho, má-li člověk co jíst, má-li střechu nad hlavou, není-li opuštěn a sám. Zajímá ho, je-li člověk nemocen či zdráv, smutný nebo veselý, co ho trápí a čím je určován. Právě teď ho zajímá, co budou ti lidé jíst. Už je dost pozdě a oni mají jistě hlad. Nezajímá ho, kdo a jací jsou ti lidé, odkud přišli, neptá se na jejich morální profil, náboženský směr, který vyznávají, na jejich původ, neukazuje do davu prstem s otázkou, jaký kdo je a co tam vlastně dělá. Zajímá se, co ti lidé budou jíst. „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli“. Se zájmem jsem, milé sestry a milí bratři, poslouchal ve středu na setkání pracovníků Středoevropského centra misijních studií vyprávění korejského teologa Lee o jeho práci v Rakousku. Korejská skupina křesťanů vytvořila ve Vídni organizaci, která se stará o africké uprchlíky, žijící v Rakousku. Připravují pro ně programy, pomáhají se zajišťováním práce a živobytí a samozřejmě přinášejí jim evangelium Pána Ježíše Krista. Korejci v Rakousku pomáhají Afričanům. Dělají sbírky, vyučují, tančí s nimi a zpívají a mnoho jiného. Z téměř ničeho sytí všelijak potřebné. A vždy mají, na každého se dostane, každý je tím či oním projevem lásky zasažen. Lámou chleby, rozdávají, přikusují rybičky a ještě zbývá na jindy. Ježíšovi učedníci po dvou tisících let. Celá ta dlouhodobá akce je jeden velký zázrak. Na Ježíšovu otázku, kde nakoupí chleba, odpovídá Filip. Nestačí chlebů ani za dvě stě denárů. Za takové peníze se dala koupit celodenní dávka chleba. Není tedy ani na denní jistotu. A přece, je zde jakýsi základ. Působí na první pohled až výsměšně: „Je tu jeden chlapec, který má chléb a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí“. A ejhle, je na čem stavět, je z čeho začínat, je co rozmnožovat. Základ toho dobrého, toho, co je pro člověka zachraňující, to Ježíš vidí a používá, k tomu se přiznává. Chléb a maso! Vždyť je to pokrm velikonoční, pokrm na cestě do svobody. „Tu noc budou jíst maso, upečené na ohni a k němu budou jíst nekvašené chleby s hořkými bylinami“. Dvakrát jsme četli slovo ryby. Dvě ryby ve verši devátém a ryby ve verši jedenáctém. Doslova bychom to řecké slovo „opsarion“ mohli přeložit jako něco pečeného, ryba či maso, zákusek, lahůdka, pečeně. Chléb a maso. Jen na okamžik, v jedné ruce chléb, ve druhé pečené maso, v kapse placatku s nápojem z hořkých bylin, vydáváme se s lidem Izraele na náročnou cestu do svobody. Trvale však vydáváme se s Kristem na cestu do nového života, vstříc Božímu království. Přijímáme Kristovu rozhojněnou milost, která stojí na základech Kristova utrpení a oběti. Pět chlebů a dva kusy pečeně. Směr je daný. Cestou kříže k novému dni vzkříšení. Tam ukazuje to hromadné hodování, které začalo takovým propadákem. A co budeme jíst? Nic není. Jen jakási troška, symbolický kousek. A kam člověka přivede? K plnému nasycení. O pár veršů dál řekne Ježíš: „Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu“. Ozvěnou mu je prosba, jakýsi refrén pro píseň života: „Pane, dávej nám ten chléb stále“. Kam nás vede kousek chleba a doušek vína? K čemu ukazuje? Hledajíce odpovědi na otázku, co tím chtěl Bůh říci, když zde spojil Korejce a Čechy a teď přidal ještě Japonce a dal nám nahlédnout do příběhu korejské pomoci Afričanům v Rakousku, otevíráme zatím jen maličké kukátko, jen nepatrnou výseč toho, na co společně čekáme. S radostí můžeme přijmout, že nám dobrý a milostivý Bůh chtěl dát nahlédnout k tajemství nového nebe a nové země, Božího království. Uprostřed postní doby, která vyvrcholí setkáním u Kristova kříže, smíme tak dát průchod na dálé radosti. A prosbě: Pane, dávej nám ten chléb stále. Amen

Miroslav Erdinger, farář


zpět ...
© 2005 archa.cz