Kázání
Žalm 23
(1) Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.
(2) Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod,
(3) naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.
(4) I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.
(5) Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.
(6) Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.
Milé sestry, milí bratři,
tento žalm bychom mohli nazvat starozákonním vyznáním víry. V bibli nenajdeme žádné definice, kdo je Bůh a jaké má vlastnosti. Najdeme tam ale mnoho příběhů a zkušeností s Bohem. A tento žalm je jednou z těch nejznámějších a také nejdůležitějších.
Na začátku žalmu je napsáno: žalm Davidův. Když se blíže podíváme na život tohoto někdejšího pastýře a později slavného krále, uvidíme, že jeho životní příběh se s obsahem tohoto žalmu nedá tak úplně uvést do souladu. Copak David po celý svůj život odpočíval na travnatých nivách a klidných místech u vod? Vždyť se přece také hodně natrápil a nejednou se ocitl v ohrožení života! Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, zpívá David – a přitom byl přece tolikrát svými nepřáteli pronásledován! A když se mluví v žalmu o stezce spravedlnosti – copak David sám hrubě nepošlapal spravedlnost, když ukradl ženu svému vojákovi a pak jej poslal do války na smrt?
Když si promítneme životy dalších biblických mužů a žen, z nichž někteří si možná právě tento žalm zpívali, dospějeme ke stejnému závěru. Jejich cesty nebyly žádnou procházkou rozkvetlou loukou. Byly plné různých překážek, zkoušek, selhání a bloudění. A přece se všichni tito lidé mohli připojit k našemu chvalozpěvu. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. To není vyznání člověka, který si nikdy ničím zlým neprošel a kterému se vždy ve všem dařilo. Je to spíše slovo naděje navzdory životní realitě, která není vždy radostná.
Nebudu mít nedostatek. Kdo z nás to o sobě vůbec může říci? Dnes možná nijak zvlášť nestrádám, ale co bude zítra? Pokud máme to štěstí a žijeme v té bohatší části dnešního světa, pak ta věta do jisté míry smysl dává. Máme všechno potřebné pro to, abychom přežili alespoň do druhého dne a netrpěli zásadní nouzí. I když i v naší zemi se výjimky najdou – lidí, kteří neví, kde budou zítra spát a co budou jíst, není úplně málo. V některých překladech tohoto žalmu ta věta ovšem zní trochu jinak: nic mi nebude chybět. To je silné slovo. Vždyť i tomu hmotně zajištěnému něco chybí – pokud to není zdraví, což je ten nejčastější případ, pak je to třeba smysl života, láska, nesplněné sny, nebo někdo blízký, který mu zemřel.
V současné společnosti se navíc záměrně pěstuje jakási kultura nedostatku. Neustále jsme přesvědčováni o tom, že nám k dobrému životu něco chybí – nejčastěji je to nějaký výrobek, který se nám někdo snaží prodat. Zdá se mi, že k tomu v posledních letech přibyl ještě tlak různých poradců, kteří nás chtějí poučit o tom, jak bychom měli se svým životem naložit. Všimněme si například, jak často se nám dnes doporučuje, abychom nějaké aktivitě věnovali aspoň deset minut denně. Každý odborník nám vnucuje tu svou desetiminutovku, kterou musíme splnit, aby náš život byl konečně dokonalý. Deset minut cvičení, péče o pleť, hygieny, sledování finančních výdajů, přípravy zdravé výživy, psaní deníku… Snadno nás pak přepadne špatné svědomí, že neděláme dost, že svůj život žalostně zanedbáváme.
Bible nabízí opačný pohled. Ano, mnoho toho postrádáme a také našich vlastních nedostatků je hodně. Nemusíme se ale zběsile hnát za tím, abychom všechny tyto nedostatky odstranili, to by bylo bláhové počínání. Ve skutečnosti nežijeme v nedostatku, protože jsme Bohem obdarovaní. To neznamená, že nám Bůh vždy a všude zajišťuje blahobyt. Jsme Bohem obdarovaní, protože tím největším darem je Bůh sám. Vždyť se mnou jsi ty, slyšeli jsme v našem vyznání. Bůh je s námi v našich výšinách i pádech. Žalmista dobře ví i o té odvrácené straně žití. Ví, že člověk stále nepije jen z poháru plného Božího požehnání, ale také si musí projít lecjakým temným údolím. Ale ani uprostřed temnoty nezapomíná, že Hospodin je s ním, a proto se nemusí bát. Boží dobrota a milosrdenství je tou pevnou a spolehlivou oporou uprostřed neštěstí, zmatků a nejistot.
Dnešní neděle se v některých církvích nazývá nedělí dobrého pastýře. Jejím tématem je Bůh jako pastýř, který nenechává své ovce o samotě a sestupuje mezi nás v Ježíši Kristu. Bůh se lidem přibližuje natolik, že se stává člověkem. To je pozoruhodné: o Kristu bible mluví jako o našem pastýři, ale současně také jako o beránkovi. Starozákonní vždyť se mnou jsi ty tu totiž dospívá ke svému vrcholu. Bůh není jen s námi, ale je jedním z nás, poznává náš úděl na vlastní kůži. Není jen zachránce ztracených ovcí, ale sám se tou ztracenou ovcí stává. Na své cestě k nám umírá na kříži jako Bohem zavržený. A povstává z mrtvých jako Bohem zachráněný.
Příběh Ježíše Krista je nám ujištěním, že i když se zrovna nepopásáme na klidných místech u vod, Bůh na nás nezapomněl. Vždyť sám zažil žízeň, hlad a vyprahlost. Když nás naši protivníci drtí – a tím protivníkem nemusejí být jen lidští nepřátelé, ale cokoli, co nám bere radost a tísní nás – Bůh je vždy na naší straně. Vždyť sám dobře ví, co je to ohrožení a protivenství. Je toho mnoho, co se nám v životě nedostává, co nám nebylo dáno nebo co nám bylo odňato, co nestíháme nebo nezvládáme. A taky našich vlastních chyb a vin je dost. V tom všem ale smíme s důvěrou vyznat: nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty.
Žalm 23 končí zvoláním: do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů. Náš kostel sice není starozákonním chrámem, v němž přebývá Bůh, ale je místem, kde zakoušíme Boží přítomnost. Přicházíme sem, abychom se znovu ujistili o tom, že Bůh je nám nablízku. Sem můžeme přijít právě jako nedokonalí, nezvládající, nedostateční. Nemusíme zde předstírat svou pevnou víru a zbožný život. Stojíme před naším Pánem právě jako ti nedostateční – a přece očekávající, že budeme Bohem obdarováni a posíleni na další cestu. A konečně tu můžeme sdílet to, co nás trápí i co nás těší, a povzbuzovat se vzájemně ve své víře. Zde smíme mít svůj duchovní domov – přestože víme, že ten pravý domov, v ničím nenarušené Boží blízkosti, máme někde jinde.
Amen.
Ondřej Kolář