Kázání
Genesis 1, 26–28
(26) I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“
(27) Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
(28) A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“
Milé sestry, milí bratři,
člověk je Božím obrazem. To zní velkolepě. Anebo spíš nebezpečně? Hned o dvě kapitoly později totiž svádí had ženu slovy: budete jako Bůh. Zdá se, že nám k té bohorovnosti schází jenom velmi málo – a že to tak Bůh chtěl. Adam s Evou proto usoudí, že se stačí vzepřít tomu jedinému, kdo je pořád ještě nad nimi, a postavit se na jeho místo. A potom už budou skutečně jako on.
Ale nejenom had, také zbožný žalmista neslýchaně vyvyšuje člověka – a to už člověka hříšného, dávno po vyhnání z ráje: Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Ano, slyšíte správně: takhle vznešeně se v žalmu nemluví o andělech, ale o člověku. Potom žalm pokračuje ve stejném duchu jako první kapitola Bible: Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš.
Vlastně se ani nelze divit, že člověk nechce být věčně tím druhým. Stříbrná medaile je někdy k vzteku. Když už se vyšplhal tak vysoko, proč by se měl těsně před vrcholkem najednou zarazit? Není nakonec přirozené, že si stanovujeme stále vyšší cíle a chceme sami sebe neustále překonávat? Je vůbec možné dát lidstvu a jeho pokroku nějakou stopku? Například najednou zastavit další výzkum v medicíně nebo přestat zdokonalovat umělou inteligenci?
Jsi Božím obrazem. Představme si, že takto mluví nějaký poradce k prezidentovi velké země. A toho prezidenta to posílí v představě, že už má hezky nakročeno být Bohem. Má už přece tolik moci, úspěchů a obdivu, že může tu nabízenou Boží roli klidně přijmout a podle ní se chovat. Může začít třeba tím, že sám sebe nechá vyobrazit jako Ježíše Krista. Zdá se vám to přehnané nebo neuvěřitelné? Raději ani nebudu domýšlet, jak si bude takový prezident vykládat Boží výzvu: Podmaňte si zemi!
Nebezpečí bohorovnosti nespočívá tolik v tom, že budeme pomocí genových manipulací prodlužovat lidský život, létat dál a dál do vesmíru a vytvářet stále dokonalejší roboty. Jistě, věda a technika se dá snadno zneužít, to víme dávno. Ale to největší pokušení nepřinášejí nové vynálezy. Tkví v srdci člověka. Když se sobecké zájmy prohlásí za měřítko všech věcí, když zbytnělé narcistní já válcuje bližního, když mizí pokora a vědomí vlastní omezenosti – tam začíná nebezpečná hra na Boha.
Člověče, jsi Božím obrazem. Představme si pro změnu úplně jinou situaci: že tato slova slyší člověk s těžkým postižením nebo dlouhodobou chronickou nemocí. Nebo člověk, který se stal závislým na drogách, začal krást a skončil ve vězení. Nebo člověk v psychiatrické nemocnici, který má dlouhodobě pocit, že ho pronásleduje ďábel. A pak slyší: ano, i ty jsi Božím obrazem.
To není cynismus a ironie. Pro takové lidi se toto slovo může stát přímo evangeliem. Mají často pocit, že všechno ztratili, včetně vlastní důstojnosti. V čem by ještě mohli být Bohu podobní? Na základě čeho jsou ještě stále Božími lidmi?
Tyto otázky dobře ukazují, že Boží obraz v nás máme sklon posuzovat jen podle toho, jak jsme dokonalí a jak moc se přibližujeme svému Stvořiteli. Ale naše hodnota nezávisí na našich schopnostech, výkonech a pozici na mravním žebříčku. Je pevně zakotvena v tom, že pro Boha jsme navzdory všemu jeho obrazem.
Je to tak prosté. Jsme jím my všichni, ať už se s námi děje cokoliv, ať už se propadneme jakkoliv hluboko, jak se říká, pod obraz. Současně je Boží obraz cíl, k němuž jsme povoláni. Ekumeničtí překladatelé to formulují velice příhodně. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím. Být Božím obrazem je tedy naše poslání, naše věčné určení dané Bohem.
Bible od svých prvních stránek svědčí o tom, že tomuto poslání nikdo není schopen dostát. A přece nás Bůh přijímá a jedná s námi tak, jako bychom tím obrazem byli. On v nás ten obraz stále vidí, i když už je téměř nerozpoznatelný. Jedná s námi jako se svými partnery a svěřuje nám veliké úkoly.
Boží obraz v nás je tedy obojí. Je to trvalá výzva, která nás volá z naší pohodlnosti, lenosti a rezignace k tomu, abychom vedli život podle Boží vůle, abychom svůj čas nepromarnili a naplnili. Současně je trvalým ujištěním, že i když selháváme, i když tu Boží podobu v sobě různě deformujeme, Bůh s námi stále počítá.
Možná by ale mohl být biblický autor přece jen trochu konkrétnější. V čem přesně se Bohu podobáme? Jistě bychom mohli jmenovat mnohé – počínaje naším rozumem, přes naši svobodu až po naši kreativitu. V našem oddíle se ale o tom kupodivu vůbec nemluví. Místo toho je naše podobnost Bohu dána do souvislosti s naším úkolem vládnout zemi a podmanit si její tvory. Vypadá to, že Boží obraz, který každý z nás neseme, spočívá hlavně v tom, že uplatňujeme moc nad světem: naplňte zemi, podmaňte ji, panujte.
Také v tomto případě je zneužití téměř nevyhnutelné. Jako by Bůh spolu s mocí vložil člověku na bedra také obrovské pokušení, jemuž nejde odolat. A tak už jsme si zvykli vnímat moc s negativním předznamenáním. V bibli je ale moc chápana především jako odpovědnost. Bůh nám svěřuje vládu nad zemí, ale současně nás volá, abychom ze svého panování vydali počet. Nejvyšší vládce všeho bude soudit i naše vládnutí.
Stojí za povšimnutí, že se tu ještě zatím nemluví o moci člověka nad člověkem. To přijde teprve později. Ale je jasné, že pokud se moc zvrhne v ovládání, zotročování a vykořisťování, vzdaluje se tím od vlády, kterou má Bůh a kterou nám lidem svěřil. Je dobré si čas od času uvědomit, že prakticky každý z nás má jistý podíl moci, každý z nás s ní vědomě či nevědomě nakládá – a také její neuplatňování je závažné rozhodnutí, a ne vždy správné.
Právě Bůh sám a nikdo menší je tím jediným kritériem, podle kterého máme poměřovat, jak využíváme své schopnosti, svůj potenciál. Boží moc je moc pečující, ochraňující, spravedlivá. Taková má být i naše moc. Totéž měřítko máme pak přenést i do dalších oblastí našeho lidství.
Třeba v případě rozumu. Jestliže jsme ho od Boha dostali k užívání, pak vězme, že má sloužit k podpoře života, a nikoli k boření a zabíjení. Má se přibližovat Boží moudrosti.
Stejně tak je to se svobodou. Jsme svobodní, máme schopnost volit, přemýšlet o svých rozhodnutích a nést za ně důsledky. Máme-li se podobat Bohu, pak to znamená, že máme svobodu využívat nikoli k sobeckým účelům, ale k ne-lhostejnosti, odvaze být pro druhé.
Jsme bytosti určené pro vztahy – vždyť jsme byli stvořeni jako muž a žena; toužíme po porozumění, přijetí, souznění. Ale ještě dávno předtím Bůh sám je v sobě vztahem a dokonalým společenstvím. Máme proto své vztahy pěstovat a rozvíjet. Vzájemně si odpouštět tak, jako Bůh odpouští nám.
Tak by se dalo pokračovat dál. Bůh nám nastavuje vysokou laťku. Ježíš to ještě potvrdí: Buďte dokonalí tak, jako je dokonalý váš nebeský Otec. Tím ale naše podobnost Bohu ještě nekončí.
Nakonec to nejdůležitější, co z nás dělá Boží obraz, je, že Bůh s námi mluví a navazuje vztah. Samotné Boží oslovení a ne jakési „něco“ v nás je tím, co z nás činí tak mimořádné tvory. Bůh oslovuje úplně každého člověka. Věřící i nevěřící, zdravé i nemocné, úspěšné i ztroskotance. Nikdo není Bohem vyloučen, diskvalifikován pro svou nedokonalost.
Milí přátelé, dnešní neděle Jubilate má téma nové stvoření. Úvodní žalm nás vyzývá k oslavě velkých Božích činů – nejen těch minulých, ale i právě těch, které teprve čekáme. A úplně nejvíc se nám připomíná, že tím jediným pravým Božím obrazem je Ježíš Kristus sám. On je tím novým Adamem, on ztělesňuje obnovené lidství.
Mějme ale stále na paměti, že Ježíš pro nás jen jakýmsi nedostižným vzorem, za nímž beznadějně pokulháváme. On nám svým vzkříšením dává podíl na svém novém životě. Z něho smíme čerpat jako ratolesti z vinného kmene. My sami sebe napravit a obnovit nedokážeme. Nedokážeme vyčistit ten zakalený Boží obraz v nás. Jedině Duch svatý umí proměnit svět náš celý, včetně nás, v nové stvoření. Duchu svatý, nás svou mocí v lásce obnovuj.
Amen.
Ondřej Kolář