Život s Ukrajinci v Kobylisích

Začátky

Napadení Ukrajiny ruskými vojsky v únoru 2022 zděsilo celý svět. Lítost nad lidmi postiženými válkou vyvolávala u mnoha z nás v kobyliském sboru touhu nějak pomoci. Začátky však byly trochu váhavé. Mysleli jsme na Ukrajince v modlitbách, připojili se k několika sbírkám a diskutovali o dalších možnostech (například zda část modlitebny poskytnout k ubytování či jen k setkávání přes den).

Konkrétní činy přišly „zdola“. Několik farníků ubytovalo ukrajinské uprchlíky ve svých bytech či rekreačních objektech. Naše korejská komunita uvolnila svou setkávací místnost a ubytovali tam tři ukrajinské ženy. Záhy se rozjely pravidelné sobotní kurzy češtiny. Spolu s Lazariánskou pomocnou službou jsme uspořádali charitativní koncert.

Teprve v květnu se vše rozjelo ve větším. Uvolnil se jeden z našich pokojů a v něm jsme ihned ubytovali ukrajinskou maminku se synem. ZŠ U Školské zahrady odpověděla na naši nabídku volného sálu kostela a začala se v něm scházet adaptační skupina dětí pod vedením dvou ukrajinských učitelek. Sbor také začal přijímat první finanční a materiální pomoc.

Ve stejné době se jedna ze sester ujala práce koordinátorky pomoci uprchlíkům. Začala se také osobně starat o Ukrajince, ke kterým měl náš sbor nějaký vztah a kteří potřebovali s něčím konkrétním pomoci. Zahájili jsme spolupráci s celopražskou koordinátorkou z UCK. A přestože většina práce ležela na bedrech několika nejaktivnějších sester, menšími skutky začali přispívat i další lidé ze sboru.

Ubytování

Přestože máme v Kobylisích velký sborový dům, možností ubytovat uprchlíky není mnoho. Staršovstvo rozhodlo, že zadní sál modlitebny nenabídneme k nouzovému ubytování. Většina našich pokojů je dlouhodobě obsazená.

Nový kuchyňský kout

K ubytování uprchlíků využíváme jednak setkávací místnost korejské komunity (ke které přísluší i kuchyňka a záchod) a jednak jeden z našich hostinských pokojů (s toaletou a sprchovým koutem). Lidé zde ubytovaní museli za přípravou jídla cestovat tři poschodí do suterénní kuchyňky, o kterou se dělili s dalšími ubytovanými i se sborem. Proto jsme oprášili jeden starší stavební projekt a přes léto pokoj dovybavili malým kuchyňským koutem (za finančního přispění UCK). Děkujeme Jakubovi Roskovcovi, který vybavení navrhnul, koupil, dovezl a následně za pomoci Jana Poláka, Ukrajince Saši a Jiřího Suka sestavil a nainstaloval.

Sobotní kurzy češtiny

Výuka češtiny

Znalost jazyka je pro život v cizí zemi jednou z nejdůležitějších věcí. Ukrajinským běžencům nejen umožní blíže se poznávat s lidmi okolo sebe, ale hlavně jim otevře cestu k získání zaměstnání. Této myšlenky se chytla Jitka Boučková a prakticky vlastními silami rozjela pravidelná sobotní setkání s výukou češtiny. Díky pomoci Mileny Lebedové a několika dalších bratrů probíhala tato setkání nepřetržitě i o prázdninách.

Na kurzech se postupně utvořila celkem stabilní skupinka asi 15 lidí. Nedostatek učebnic jsme řešili kopírováním, sborová kopírka se téměř nezastavila. Po každém setkání následuje ještě kratší či delší posezení, na kterém si mohou Ukrajinci popovídat mezi sebou, ale i s českými sestrami či bratry, kteří jim mohou radou i činem pomoci s nástrahami života v Čechách.

Dětské adaptační skupiny

Výkresy dětí z adaptační skupiny

Většinu uprchlíků, přicházejících do Čech, tvoří maminky s dětmi. Cílem dětských adaptačních skupin je pomoci dětem začlenit se do života v nové zemi (ať už jsou zde nastálo či přechodně). Prakticky však jde hlavně o prostor, kde mohou děti trávit pracovní den, když si jejich ukrajinští rodiče našli práci. Součástí bývá výuka češtiny, ale další seznamování či sbližování s českou společností už není tak časté.

Děti z adaptační skupiny s paní učitelkou

Sál našeho sboru jsme celé jaro poskytovali adaptační skupině při ZŠ U Školské zahrady. Chod skupiny nejprve organizovala ZŠ, postupně však byla nutná větší pomoc lidí z našeho sboru. Nejprve jen pro technický provoz (úklid, kopírování učebních materiálů), v závěru školního roku i záskoky za chybějící učitelky. Přestože soužití s dětmi bylo někdy hektické, byla velká radost je občas potkávat či sledovat jejich výtvarné práce, které nám nechávaly na nástěnce.

Letní příměstské tábory

Ukrajinské děti na plovárně

Po celé letní prázdniny s výjimkou jednoho červencového týdne patřil náš kostel ve všedních dnech ukrajinským dětem. V červenci se zde setkávaly starší děti a byl pro ně připraven bohatý program – hry a sport na zahradě, výuka češtiny a angličtiny a občas děti vyrazily i ven z kostela, například na nedalekou plovárnu. Srpen byl vyhrazen skupině předškolních dětí, tedy něco jako prázdninová mateřská škola.

Rozcvička na zahradě

Obě akce se uskutečnily díky neúnavné práci Mileny Lebedové. Vše zorganizovala, sehnala ukrajinské vedoucí / učitelky a také sponzory na úhradu nákladů. V kostele byla skoro každý prázdninový den a pokud nepracovala přímo s dětmi, zajišťovala alespoň technicky každodenní setkání. Poděkování patří i jejím pomocníkům Romanu Lebedovi, Lence Dalecké, Filipovi Adámkovi, Lukášovi Kalinovi a dalším. Neocenitelnou pomocnicí byla i Johanka Lebedová, která strávila s ukrajinskými dětmi spoustu dnů, mluvila s nimi (a tím je učila česky), půjčovala či darovala jim hračky, starala se o nejmenší. Jí děkujeme také za většinu fotek. Pochvala patří i kuchaři Henrimu, který pro červencový tábor uvařil několik obědů.

Zapojení do církevního života

Noc kostelů 2022

Svou pomoc věnujeme ukrajinským uprchlíkům bez ohledu na jejich vyznání či příslušnost k církvi. Přesto (nebo možná právě proto) nás potěší, když se s někým z nich potkáme na bohoslužbách či jiném církevním setkání. Věříme, že sdílené naslouchání slovu Božímu nás může s Ukrajinci více sblížit a usnadnit či zpříjemnit jim život v cizí zemi.

Velký ohlas mělo i vystoupení ukrajinských dětí a hudebníků na letošní Noci kostelů. Máme radost i z toho, že jeden z ukrajinských chlapců se mohl zúčastnit letního tábora v Bělči spolu s českými dětmi.

Pomoc zvenčí

Všechnu činnost, o které se zmiňuje tento článek, vykonávali členové kobyliského sboru jako dobrovolníci, bez nároku na honorář. Přesto jsme s jednotlivými akcemi měli nějaké náklady. Ukrajinští instruktoři a učitelky dostali finanční odměnu. Děti v letních skupinách dostávaly svačiny (a v červenci i obědy). Některé učebnice pro adaptační skupinu i pro výuku češtiny jsme dostali darem. Ale buď jich bylo málo, nebo nepřišly včas, takže se toho spoustu tisklo či kopírovalo na sborové kopírce.

Tyto akce s sebou také přinesly intenzivní, do té doby nebývalé využívání našeho sborového domu a zahrady. Dům skutečně pulsoval životem od rána do večera. Nebylo vždycky snadné toto provozní zatížení zvládnout, ale snad jsme touto zatěžkávací zkouškou prošli úspěšně. Kromě všech zmiňovaných dobrovolníků má na hladkém provozu zásluhu i naše nová uklízečka Lydie Okiga, které oproti běžnému sborovému režimu narostl objem práce.

Jsme rádi, že na tuto činnost přispělo několik dárců ze všech stran světa:

  • Německá „Diakonie Katastrophenhilfe“ přispěla prostřednictvím Diakonie ČCE na ubytování uprchlíků a zjištění jejich základních životních potřeb.
  • Diakonie ČCE spolu s Člověkem v tísni poskytli peníze na výuku češtiny.
  • „Hilfswerk der evangelischen Kirchen Schweiz“ prostřednictvím UCK uhradila část nákladů na dovybavení pokoje pro Ukrajince kuchyňským koutem.
  • Spolek „Malování a kreslení“ uhradil část nákladů za červencový příměstský tábor.
  • „Hope Church in Seoul“ z Koreje a „Women´s Christian Association of Korean Church“ z Japonska darovaly prostřednictvím sestry Maery Min peníze na prázdninové dětské skupiny i pro další pomoc Ukrajincům.
  • Městský úřad Zdiby přispěl na svačiny dětí v prázdninových skupinách a poskytl pro ně výtvarné a sportovní vybavení.
  • Jídlo pro letní prázdninové skupiny jsme odebírali také z Potravinové banky a spoustu ovoce dovezl pan Borkovec.
  • Členové kobyliského sboru přispěli (kromě své obětavé práce) také finanční sbírkou a donáškou potravin pro děti o prázdninách.

V červenci jsme také požádali Magistrát hl. m. Prahy o kompenzační příspěvek na ubytování ukrajinských uprchlíků. Na vyřízení žádosti stále ještě čekáme a asi ještě dlouho čekat budeme.

Poděkování Ukrajinských dětí
Poděkování dětí a učitelek ze srpnové prázdninové skupiny