0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
12. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
16. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Zasvěcení kostela v Kobylisích v Praze
Překlad německého textu z roku 1971

Ptáme-li se, v čem tkví silný dojem slavnostního otevření tohoto kostela, nacházíme následující odpovědi: protože zde žije skutečný sbor. Každý člen prošel utrpením, které nebylo sto rozbořit víru, nýbrž dalo jí vyzráti. Nová církevní stavba je toho symbolem: jednoduchá, silná, opravdová.

Chrám v nové kobyliské čtvrti stojí blízko místa, kde byl před čtvrt stoletím byl zabit Reinhard Heydrich, kvůli němuž byla srovnána se zemí vesnice Lidice. Denně přicházely černě orámované listiny se jmény náhodně vybraných obětí. Nový chrám prý má být nazván chrámem smíření. Budova jak tu dnes stojí, byla vystavěna podle plánů architekta Gisela z Curychu. Náhodný rozhovor mezi ním a farářem dr. Eugenem Zeleným, sekretářem Synodní rady českobratrské církve evangelické – který byl před sedmi léty na přednáškovém zájezdu ve Švýcařích, pořádaném HEKSem – byl tím malým seménkem, z něhož vyrostla tato budova. Čeští bratři v Praze vlastnili sice pozemek, ale v té době bylo velmi těžké, aby sami stavěli chrám. Tak nastalo, spojení mezi Curychem a Prahou. Mnohá bouře a mnohá práce provázela toto předsevzetí, než bylo provedeno. Především musela být část stavebního nákladu zajištěna západními devisami. Proto byli při slavnostním otevření, jako zástupci Ústřední církevní péče v Curychu přítomni pánové Burkhard a Seiler, za HEKS Dr. Schäffer a ze Světové rady církví v Ženevě Dr. Puffert. Ale také delegáti ze Západního Německa, Holandka, Anglie – kde křesťané sbírali peníz k penízi, aby svým bratřím v Československu umožnili vystavět tento chrám – ti všichni přinášeli pozdravy. Bylo cítit, že Kobylisy se staly daleko známé a slyšeli jsme, že v den posvěcení byly vysílány modlitby za tento sbor v chrámech katolických i reformovaných v Holandsku.

A slavnost sama: v 9.30 hod. přišel slavnostní průvod ke chrámovému hlavnímu vchodu. Po krátkém proslovu byl místnímu faráři předán klíč, aby otevřel dveře členům a hostům. Okamžitě byly obsazeny všechny židle, lidé stáli podle zdí a venku přede dveřmi naslouchali další členové rozhlasovému přenosu plné dvě a půl hodiny. Kázání synodního seniora bylo plné radosti a naděje a pozdravy ze světa vytvořily silný pocit sounáležitosti. Architekt Gisel krátkými slovy projevil radost, že se chrám tak dobře vydařil, třebaže k vůli omezeným prostředkům bylo třeba soustředit se na nejdůležitější. Ale právě tím vznikla nálada, která je vzácná na Západě, kde je většinou příliš mnoho peněz. Jedinou výzdobou chrámu je krásně zpracovaný stůl Páně s ubrusy s ručním tiskem. Chrám bez věže a zvonů je vlastně mnoho účelovou budovou, ve které se může rozvinout celý život sboru: bohoslužebná místnost, sál a foyer, vedle čajová, kuchyně, kancelář, pracovna a kryté místo k sezení. V prvním patře je byt farářův a několik hostinských pokojů, které lze přeměnit v další farářský byt. Krajně účelně a zdrželivě provedení stálo 400 000 švýcarských franků.

Odpoledne shromáždil se sbor znovu. Hrál laický orchestr a přednesl také krásně skladu hudebníka, člena církve. Opravdovost s jakou se orchestr soustředil na psané partitury, zanícení s jakým se oddal hře na housle také farář, který se při stavbě zručně oháněl zednickou lžící, přeneslo se vděčně na posluchače. Opět byly vyřizovány další pozdravy. Pan Burkhard zastupoval střízlivého Švýcara, který ví, že k duchu patří také hmota a proto z Curychu přinesl peníze. Bohužel byla doba příliš krátká k navázání kontaktu s členy sboru. Praha je krásné město a je dobře vědět, že tam bydlí spolukřesťané, kteří mají nyní nový chrám.

U. Keller, 1971


zpět ...
© 2005 archa.cz