0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Nezněly koledy, nesvítila barevná blikající světla
Mezinárodní bazar v sobotu 1. prosince.

a přece svítilo jedno světlo, to nejpotřebnější, světlo lásky a solidarity, světlo, přinášející naději a dobrou zprávu o tom, že „člověk je člověku člověkem“, i když kolem mohou výt vlci.

V sobotu před první adventní nedělí budovu sborového domu navštívili lidé, kteří ji běžně nenavštěvují. Ředitel psychiatrické léčebny v Bohnicích s rodinou, primář ochranné léčby s manželkou a vedoucí lékařka oddělení léčby sexuálních deviací stejné léčebny s dětmi. Místostarosta MČ Praha 8 s manželkou, známá televizní moderátorka s dcerou, čeští faráři evangelického sboru U Jákobova žebříku s manželkami (ti jediní nejenže vedle jiných míst v té budově pracují, oni zde i bydlí) a také korejští faráři a japonský farář s manželkami i dětmi, členové hudební skupiny Pětadvacet na holou, kteří setkání doprovázeli báječnou keltskou hudbou. A desítky dalších lidí, členů evangelického sboru, Češi, Korejci, Japonci, Slováci, Maďaři. Takový to byl lidský Babylon. Jenomže jestliže ten v Bibli známý Babylon byl charakteristický zmatením jazyků a lidským neporozuměním, ten Babylon, o kterém píši, ten na tom byl s porozuměním právě naopak. I když bylo slyšet mnoho jazyků, jeden byl nejzřetelnější. Jazyk lidské solidarity. Všichni ti lidé se zde totiž nesešli jen tak. Přišli podpořit akci, která se zde koná jistě již dvanáct let a je ovocem myšlenek a rozhovorů farářů Jiřího Štorka a Jongsila Lee. Ti kdysi hledali možnosti jak pomoci některým pacientům psychiatrické léčebny, jak jim přinést kus vánoční radosti a při tom prohlubovat ve sboru společenství Čechů a Korejců. A také jak rozšiřovat práci v psychiatrické léčebně. Myšlenka dostala konkrétní podobu, která se léty mění jen nepatrně. Češi a Korejci, a nyní již i Japonci připraví dobrá jídla. České ženy většinou napečou sladké dobroty (ale taková zelňačka nebo řízky od českých sester, to je panečku také dobrota), korejské a japonské ženy připraví tradiční korejská a japonská jídla. K tomu připraví bratr Kefurt bonsaje a sukulenty a adventní věnce a také děti pro své vrstevníky vyrobí dárky. A všechno se tu prodává a kupuje, zavítají i lidé z okolí, přátelé, a také nakupují. Výsledkem je pěkný výtěžek (letos to bylo více než třicet čtyři tisíc) a smyslem celé akce je nakoupit za takto získané peníze vánoční dárky pacientům z těch nejtěžších pavilonů psychiatrické léčebny podle jejich přání. Vlastně to je jen přechodný, pomocný výsledek. Tím finálním výsledkem je radost pacientů, které ve štědrovečerní dopoledne navštívíme (čeští faráři a korejský a japonský farář). To se to pak, panečku, zpívá u vánočních stromků na pavilonech „Narodil se Kristus Pán, veselme se“, to se to pak čte vánoční evangelium o narození Páně, když se díváte do rozzářených očí (pokud to diagnozy dovolí) a sdílíte pozvání andělů k radosti: „Hle, zvěstuji vám radost, která bude pro všechen lid: Dnes se nám narodil Spasitel Kristus Pán v městě Davidově“.

Je to stále znova a znova se opakující zázrak lidství, lidské blízkosti. Boží přítomnosti, Boží a odtud i lidské solidarity s člověkem. „Cokoliv jste učinili jednomu z bratří mých nejmenších, mě jste učinili“, říká Ježíš. Právě v psychiatrické léčebně je dobře viditelné, kdo také jsou ti Ježíšovi bratři nejmenší.

Milí přátelé, milí čtenáři Terasy, milé sestry a milí bratři, dovolím si prosbu. Až budeme zasedat ke štědrovečernímu stolu (ale můžeme to tak dělat i při každém usednutí ke stolu s plnými talíři, ve společnosti svých drahých), mysleme na Ježíšovy nejmenší bratry. Nejsou jen v psychiatrické léčebně. Jsou i v domovech pro seniory, v ústavech sociální péče, v hospicech, ve vězení, v nemocnicích, v rodinách a vztazích, kde je druhý ponižován, týrán, jsou na pražských lavičkách s igelitovými taškami pod hlavou, vlastně, jsou všude. Mysleme na ně. A nepřestaňme být vděčni za své životy, za lásku, za blízké lidi, za svobodu, za vše, co máme.

Přeji Vám pokojný advent a radost z Kristova narození. Radostné vánoce.

Miroslav Erdinger, v Praze v první neděli adventní 3. 12. 2012


zpět ...
© 2005 archa.cz