0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Neděle svaté Trojice (3. června 2012)
Marek 4; 35 - 5; 2

Text kázání: Marek 4; 35 - 5; 2
(4; 35) Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“
(36) Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.
(37) Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.
(38) On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“
(39) Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho.
(40) Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“
(41) Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“
(5; 1) Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.
(2) Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk posedlý nečistým duchem.


Obvykle raději zůstáváme na známém místě, než abychom šli na místo nám neznámé. Jestli se mi daří to, co právě dělám, a kromě toho, jestli jsem unaven už i z práce samotné, není víc co dodávat. Není důvod se přemáhat a přepínat své síly. To byl i případ Ježíše a jeho učedníků, jak to čteme v dnešní pasáži z evangelia. Když byl Ježíš na břehu, shromáždil se kolem něho veliký zástup. Ježíš je učil tajemství Království božího, sedíc přitom na lodi spuštěné na jezero. Čas ubíhal a nastal večer. Všichni byli unaveni. V tu chvíli Ježíš řekl svým učedníkům: „Pojďme (ČEP: přeplavme) se na druhou stranu!“

Ježíšovi učedníci zamířili na lodi nad druhou stranu jezera a Ježíše vzali sebou. Jenomže noční plavba neprobíhala hladce. Strhla se silná bouřka a vlny dorážely na loď, takže se téměř potopila. A Ježíš i v této situaci klidně spal. Byl tak unaven. Mohl si dobře odpočinout na pevnině a příštího dne mohl na tom samém místě znova vyučovat lidi. Avšak on to tak neudělal. Proč se rozhodl tak nerozumně?

Je zřejmé, že Ježíš měl dva jasné důvody.

První důvod, proč Ježíš řekl svým učedníkům „Pojďme na druhou stranu,“ bylo, že v té oblasti (tj. na „druhé straně“) byl někdo, kdo se potřeboval setkat s Ježíšem. Šlo o člověka posedlého zlým duchem. Ten bydlel ve hrobech. Dnem i nocí křičel a řezal se kamením. Když zdálky spatřil Ježíše, přiběhl k němu, padl před ním na kolena a volal: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“ Řekl to proto, že Ježíš už předtím řekl tomu nečistému duchu: „Vyjdi z toho člověka!“ (Mk 5,8) Co to znamená? Ježíš si ho všiml už předtím, než ho poprvé spatřil a pak se namáhal, aby ho vysvobodil.

Tak by i křesťané a církev měli jít za lidmi, kteří se potřebují setkat s Ježíšem. Náš Pán je dobrý pastýř, který jde, aby našel ztracenou ovci (Lk 15,4). Nevzdává se ostatních ovcí, které nejsou z toho ovčince (Jn 10,16). Pán nakonec i položil svůj život za své ovce a tou samou misií pověřil i nás, kteří se ho snažíme následovat. „Jděte do celého světa a kažte evangelium celému stvoření“ (Mk 16,15). „Jako mne poslal Otec, tak i já posílám vás“ (Jn 20,21). Křesťané a církev jsou povoláni sloužit světu evangeliem. Ježíš, který je Pánem a zároveň hlavou církvi, i nám dnes řekl: „Pojďme na druhou stranu“, to znamená, v ústrety světu, kde lidé bez zkušenosti autentické svobody darované evangeliem, zraňují sami sebe.

Druhým důvodem, proč Ježíš řekl svým učedníkům „Pojďme na druhou stranu“, byla jeho snaha obnovit jejich víru. Tváří v tvář velké bouřce byli ochromeni obrovských strachem. Někteří učedníci měli zkušenost s životem na moři a snad předvídali danou situaci. „Dneska jsme neměli vstupovat na tuhle loď! Už od začátku to bylo příliš pošetilé!“ S touhle lítostí a rozhořčením, jako i se strachem, probouzejí Ježíše a říkají mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“

Když se probudil, Ježíš přikázal větru i vlnám. Nato vítr ustal a vlny se úplně ztišily. Řekl svým učedníkům: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“ Jak máme rozumět těmto Ježíšovým slovům? Bylo to špatné, že učedníci probudili svého Pána? Měli v dané situaci jenom čekat a Ježíše nechat spát? Ne! Nemohli jinak, než ho probudit. Protože tak se dověděli v ještě větší míře, kým Ježíš je. Musíme si uvědomit, že Ježíš učedníky nekárá. Spíše jim dává praktickou lekci z oblasti víry.

Situaci z dnešní pasáže je v určitém smyslu možné vnímat jako takovou, kterou Ježíš jakoby záměrně plánoval. V oné situaci Ježíš chtěl, aby jeho učedníci reflektovali svou současnou víru upřímně a se vší vážností. Navíc očekával, že dosáhnou vyzrálejší víru. Učedníci si nakonec navzájem říkali: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“ Je v tom nepochybně velký rozdíl, když věříme, že Ježíš je Syn boží, který má veškerou autoritu v nebi i na zemi, a když ho známe jenom jako dobrého učitele. Loď plovoucí na druhou stranu jezera a vezoucí na své palubě Ježíše a jeho učedníky uvádí učedníky do světa hlubší víry, které by nikdy nedosáhli bez této extrémní situace.

Moji milovaní svatí! Nastoupili jste s Ježíšem na stejnou loď? Když jsme to udělali, měli bychom být připraveni na změnu. Dnes na nás čeká velmi vzácný čas. Budou pokřtěni čtyři lidé, kteří po svém setkání s Ježíšem zažili změnu. V této době, kdy mnoho lidí opouští církev a evangelium, jaké je to pro nás radostné, když přijímáme do Boží rodiny bratry a sestry! Skrze tuto svátost křtu budou spojeni s církví jako tělem Ježíšovým a s vážností započnou svou plavbu víry. My všichni, kdož hledíme na tuto scénu s radostí, budeme kromě toho mít možnost nanovo přemýšlet nad životem jako plavbou na jedné lodi s Ježíšem. Křesťané jsou lidé, kteří prožívají změnu, neustále se hýbou skrze víru, od momentu, kdy prvně uvěří až do posledního dne, kdy stanou před svým Pánem.

Česká protestantská církev stojí na velké tradici reformace. Církev má mnoho předků víry, kteří se ze všech sil snažili objasnit světlo pravdy v tomto světě, riskujíc přitom své životy. Jejich plavby víry nebyly pokojné, lež dědictví víry, kterou po sobě zanechali, neustále inspiruje jejich následovníky. Podívejme se na svět mimo církev! Najdeme tam mnoho lidí, kteří zraňují svá těla a duše, protože se zatím nesetkali s Ježíšem jako Evangeliem. Uvnitř církve nepochybně můžeme slyšet hlas říkající, že jsme velmi malí a příliš unavení. Avšak zároveň můžeme slyšet hlas Páně, který nás vyzývá: „Pojďme na druhou stranu!“

Jestli nenásledujeme Ježíšova slova a zůstáváme sedět na našem místě, snad budeme na chvíli žít pohodlně, ale naše víra brzy ztratí svoji sílu. Na druhou stranu, jestli jsme znovu začali novou plavbu s Ježíšem, tato cesta může být drsná, ale jednoho dne budeme schopni dosáhnout dostatečně vyspělou víru, která nám umožní sloužit světu a zachraňovat životy. Nejdříve je důležité odejít s důvěrou v Pána. Nedostatek naší víry pro Boží misii bude překonán před tím, než dosáhneme druhou stranu, a to uprostřed moře, na cestách Páně. Když si vybereme cestu na druhou stranu podle Ježíše, můžeme najít omezení naši současné víry a být následně vyzbrojeni vírou dostatečně silnou na to, aby změnila svět.

Na druhou stranu jsme na palubě společné lodi multietnického kobyliského sboru.

Už jsme začali plavbu víry. Opustili jsme místo, které známe a na kterém se cítíme pohodlně, a ubíráme se na místo, na kterém nás chce mít Bůh. V průběhu plavby jsme nepochybně zažili značné obtíže a nesnáze kvůli jazykovým a kulturním bariérám, odlišným tradicím atd. Všimněme si však, že své omezení si uvědomujeme konkrétněji od chvíle, co jsme začali plavbu víry. Co myslíme? Jaký má tato skutečnost význam – pozitivní nebo negativní?

Mám za to, že tato zkušenost je proces, který by všichni Pánovi následovníci měli nevyhnutelně absolvovat. Skrze tuto zkušenost můžeme poctivě a s vážností stát před Pánem. Nesnáze a omezení před námi pak nejsou důvodem, proč bychom neměli být spolu, ale spíše předmětem modlitby, ve které bychom společně měli prosit svého Pána o pomoc. Věřím, že v procesu jejich postupného překonávání za jeho pomoci bude síla víry neustále růst a bude dostatečná na to, aby sloužila této společnosti. Pán, který má všechnu moc v nebi a na zemi je neustále s námi a i dnes nám říká: „Pojďme na druhou stranu!“ „Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kde mně slouží, dojde cti od Otce“ (Jn 12,26).

Amen.

Rue Kwanghyn


zpět ...
© 2005 archa.cz