0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. neděle po Vánocích (5. ledna 2014)
Žalm 73; 16 + 28

Text kázání: Žalm 73; 16 + 28
(16) Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo.
(28) Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.


Milé sestry, milí bratři,

„Mně v Boží blízkosti je dobře.“ Tato slova ze sedmdesátého třetího žalmu zvolili autoři Hesel Jednoty bratrské jako heslo tohoto právě začínajícího roku. Celý rok, den po dni, se můžeme nechat provázet těmito slovy. Co znamenají a co pro nás znamenají? Co nám sdělují ze žalmistovy víry? Z čeho pramení taková jednoznačná slova, velmi osobní, vyznavačská? „Mně v Boží blízkosti je dobře.“ Hotovo. Tečka. Žádná pochybnost, žádná diskuze. Jak je možné dostat se k takové pokojné a pokoj přinášející výpovědi víry?

S tím se člověk nerodí. Člověk musí vyzrát. A cesta zrání není jednoduchá. Zikmund Freud, velikán psychoterapie, kdysi řekl: „Byl jsem v životě šťastný. Nic mi v tom životě nešlo jednoduše.“ Ani u žalmisty nic nešlo jednoduše. Ať přemýšlí, jak přemýšlí, vidí se mu to pracno. Přes to „pracno“, přes tu námahu myšlenkovou, přes mnohá trápení a bolesti duše, přes dlouhodobé nechápání životních cest, událostí kolem, přes neporozumění Božímu dílu, Boží vůli s člověkem, po dlouhodobém zápasu o pochopení Božích cest, přichází poznání, přichází úleva. Přichází se zjištěním, že žalmista již ví, co chce. Ví, na čem mu záleží a ví, kde je pro něho naděje.

Jako v našich životech, milé sestry a milí bratři. Co jen otázek si klademe, kolikrát si spolu se žalmistou říkáme, jak to vlastně s tou Boží spravedlností je, když pyšní, namyšlení, bezohlední, nelidsky tvrdí prosperují, zatímco ti zbožní a my zbožní prožíváme tolik životního diskomfortu, tolikerými bolestmi a utrpením těla i duše procházíme, zatímco těm tak řečeno bezbožným nic nestojí v cestě. Čím vším se musíme probolet, kolika krizemi a konflikty vnějšími i vnitřními musíme projít, kolik všelijakých pádů, které nebolely jen nás, ale také ty druhé, je za námi. A co ti, kteří nevyléčitelně onemocní, trpí, prožívají nejistoty. Vzpomínám na smutný příběh jedné rodiny. Muž ve staršovstvu, přítomen u všeho, co se ve sboru dělo, u veškeré práce, žena vždy nápomocná ve sboru, tři děti jsem měl v náboženství, na konfirmaci. Muž v padesáti onemocněl progresivní rakovinou a po ročním velikém utrpení zemřel. A ta jeho žena mi povídá: „Tak mi to vysvětlete pane faráři. Jak to, že ty největší, řeknu mizerové, použila však jiné slovo (svině), tady v pohodě žijí, zatímco ten můj dobrák musel umřít?“ Nic jsem nevysvětloval. Jednoduše proto, že jsem nevěděl, co říci. A kdesi uvnitř ta otázka zůstala a hlodala a ozývá se občas v různých příbězích dosud.

„Svévolníci si žijí pokojně, jejich těla jenom kypí, nevědí, co jsou to lidské strasti…,“ říká žalmista na začátku žalmu a pokračuje: „Jejich náhrdelníkem je pýcha, násilnictví …říkají: Copak se to Bůh dozví?“ Divíme se žalmistovi a jeho otřesené víře, když pak řekne: „Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?“ Slova, kterými vyjadřuje významnou pochybnost o své víře? Jednoduše, nerozumí a neumí si to vysvětlit. Hle, naše otázka: „Jak to, že ti zlí a násilní a bezohlední zůstávají, zatímco ti dobráci musí umřít?“, vrací se stále v různých podobách ona otázka truchlící, zraněné vdovy. Jakoby nám žalmista nabízel doprovod na naší pravdivé cestě hledání. Vždyť podobnou cestou šel také. Ale očekávejme, že se pak ztotožníme, že se musíme ztotožnit, i s jinými jeho slovy: „Chtěl jsem to rozumem vystihnout, ale jevilo se mi to pracno.“ Zřejmě zde s rozumem nevystačíme. Ano, připravme se na intelektuální i duchovní námahu. Hledání odpovědí na takové otázky je námaha, je to nesnadné. Ale bez námahy nedojdeme k nalezení.

A tak se namáhá i žalmista, aby mohl pokojně říci: „Já však chci být ustavičně s tebou.“ Aby po všech svých bolavých životních peripetiích nalezl východisko a s ním pokoj a smíření.

„V tebe skládám svou naději, ty jsi mé útočiště.“ Poctivá, namáhavá cesta hledání a dotazování se a nejistot a pochybností je završena. Kdy? Jak? „Teprve když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem…“, můžeme číst v předchozím verši. Ve spojení s Bohem a až v tom spojení člověk nachází odpovědi. V dotazování se Hospodina. Odpovědi na naše mnohé otázky nejsou často někde mimo nás, ve druhých lidech a u nich. Ty odpovědi jsou v nás a právě v Boží blízkosti je nacházíme, protože tváří v tvář Bohu, kdy jsme před ním nazí, když víme, že zná celou pravdu o nás, nacházíme sebe. Nejen v tomto kostele s Bohem ve spojení. Nejen v kostelích a modlitebnách, ale také v přírodě, při pohledu na stromy a jezera, když si uděláme chvíli a jsme sami, v meditaci jen se svým Bohem, jen sami se sebou, jen tváří v tvář dárci života, tomu, který nás miluje, který našemu životu dává poslední smysl a určení, totiž spasení. Záchranu. A jednou nový život v Boží blízkosti, kde v plnosti budou všechny naše otázky zodpovězeny. Proto se nám narodil Spasitel, proto nám vyšla hvězda, proto již žádná temnota není tak temná, aby nebyla prosvětlena paprsky Boží lásky v Kristu.

A tak se i ty všechny pochybnosti a nejistoty, kterými procházíme, mohou stát našim posílením a utvrzením ve víře. Bez Boha to ovšem nejde. Nějaké naše lidské filozofování na to nestačí. „Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo se mi to pracno.“ Přes to „pracno“, přes nesnadnou cestu se dostává žalmista i my do Boží blízkosti a v kontaktu s Bohem, v modlitbách a meditacích se dostává k sobě samému a zjištění, že ať je kde je, v Boží blízkosti je mu dobře. Bůh je stále s ním.

Milé sestry a milí bratři Korejci, Japonci, Češi i jiných národností, bratři z Jednoty bratrské, kteří vybrali heslo na letošní rok, nás jím převedli k nabídce pokoje, smíření, spočinutí. „Mně však v blízkosti Boží je dobře, v panovníku Hospodinu mám své útočiště.“ Dobrá nabídka, co říkáte? Přeji vám i sobě, aby nám bylo v Boží blízkosti dobře.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz