0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
12. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
16. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Hod Boží velikonoční (4. dubna 2010)
Matouš 28; 1 - 7 + 16 - 20

Text kázání (Matouš 28; 1 - 7 + 16 - 20):
(1) Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu.
(2) A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm.
(3) Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh.
(4) Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví.
(5) Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován.
(6) Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel.
(7) Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“
(16) Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil.
(17) Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali.
(18) Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
(19) Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého
(20) a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“


Milé sestry a milí bratři,

Ježíš není. Ke hrobu přichází ženy, aby Ježíši prokázaly poslední úctu, jdou se podívat, jak to tam v tom skalním hrobu vypadá. Evangelista Marek nám řekne, že ty ženy byly tři, nakoupily vonné masti, aby mohly pomazat Ježíšovo tělo.

Přichází s dobrým úmyslem, asi tak, jako my chodíme ke hrobům pokládat květiny, prokázat vzpomínku, pokusit se alespoň virtuálně vrátit nepatrnou sekvenci filmu života zesnulého, zamést hrob. Cestou si se ztišeným hlasem povídáme, vzpomínáme, přemýšlíme, zdali jsme nezapomněli třeba hrabičky.

A Ježíš tam není. Za to je tam velký rámus, velké zemětřesení, které doprovází sestoupení anděla ke hrobu. Pro ty, kdo čekají, že v hrobě bude mrtvý, kdo naplňují tradici, kdo nedají dopustit na staré zvyky, kdo nepřipustí žádnou změnu plánu, nic proti očekávání, pro ně to musí být docela pěkný šok.

Asi jako když jdete navštívit do nemocnice svého nemocného blízkého člověka, otevřete dveře a postel je prázdná. Anebo když vám z nemocnice zavolají, že jim je to líto, ale váš otec zemřel. A vy tam jedete, setkáte se s tělem, ale onen milovaný člověk tam není. Je tam jen tělo. Jeho duše, jeho láska, jeho víra jsou někde jinde. Smutek a také trochu šok a stažené koutky úst. A to prosím v hrobě, kam pohřbili Krista Pána, není ani to tělo. Ježíš není.

Před hrobem je však veliký odvalený kámen. A na kameni sedí anděl. Vedle stojí strážci, jsou bledí strachem, jako mrtví. Je to šokující událost i pro silné nátury. Již toho viděli ti muži dost a dost. Ale co viděli, uměli si vysvětlit. Viděli zabíjení a viděli mrtvé, viděli
loupení a viděli zlobu. Viděli zlo. Nejspíš tomu všemu rozuměli. Měli zkušenost. Ale zde, co chtěli vidět, neviděli. A co slyšeli, slyšet nechtěli. Žádný předpoklad a žádná zkušenost. Přepadovka. Spolu se strážemi jsou strachy bez sebe i ženy. Strach a chvění. Kámen odvalen, hrob otevřen, na kameni anděl, v hrobě nikdo.

A do toho zazní hlas andělský. Jako když Kristus Pán přicházíval mezi lid se slovy Pokoj vám. „Vy se nebojte“. Ale to není laciná útěcha. Bereme se my lidé kolem ramen a říkáme si, neboj se, dodáváme, že o nic tak závažného nejde, že bude lépe, jenom žádný strach.

Zde andělské „vy se nebojte“ má docela jiný obsah, docela jinou emoci. Nebojte se proto, že Bůh v Kristu přemohl smrt. Jen se běžte do toho hrobu podívat, Kristus tam není. Jo kdyby tam byl, pak by byl na místě i strach. Pak se bojte, smrt je posledním slovem k vašemu životu. Pak se chvějte, protože až jednou zemřete, nezbude nic. Strach by byl na místě, kdyby šlo všechno podle tradice, zkušeností a předpokladů. Strach by byl na místě, kdyby Kristus byl v hrobě.

Ale vy se nebojte, protože všechno je jinak. Jen se tam běžte do toho hrobu podívat. Uvidíte, že tam nic neuvidíte, nikoho nevidíte, jenom prostěradla. Nebojte se otevřít ty dveře nemocničního pokoje. Budou tam ta prostěradla, bude tam třeba i to tělo, jen ten milovaný tam nebude. Náleží Kristu, je ve slíbené zemi.

V Třanovského písni v evangelickém zpěvníku zpíváme: „Kristu náležím, jemu živ jsem i umírám, z ciziny světa k domu se ubírám. On mne odsud vyvede jako otců plémě z Egypta, a přivede do slíbené země….Tu stírá slzy z očí svatých svých Pán Bůh náš, nepřítel tam nevkročí, smrt ani satanáš“.

„Jděte rychle povědět svým učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých,“ slyší ženy, zbaveny strachu. „Jde před nimi do Galileje, tam ho spatří.“ Ženy vyřídily a učedníci spatřili. A setkání se vzkříšeným Ježíšem mění nejen životy učedníků, mění životy zástupů lidí v generacích již po dvě tisíciletí. Změnilo a mění tvář světa, jak proměňuje životy lidí.

A změnilo i naše životy a jak setkání se vzkříšeným mění životy lidí, vidíme i v dnešních bohoslužbách. Tři dospělé sestry se rozhodnou přijmout křest a Krista následovat. Rodiče devíti dětí se rozhodnou žádat pro své děti o to nejlepší, o křest, aby se jejich děti staly součástí lidu víry, Božího lidu.

Mezi ty, kteří touží vírou vidět dál než jen k obzoru naší časnosti, přibývají další. Přibývají ti, kterým zkušenost, tradice, staré zvyky, myšlenkové šablony nestačí. Ty a ti, které a kteří budou chodit ke hrobům vzpomínat, ale nevyruší je myšlenka, že tam jejich drazí nejsou. Že je tam jen tělo nebo popel, ale ti, za nimiž přicházejí, jsou mimo rámec smrti. Jsou v novém životě. Jsou v novém domově. A že ten nový domov je připraven i pro ně.

Milé sestry a milí bratři, díky té skutečnosti, že Kristus Pán není v hrobě, není mezi mrtvými, byl vzkříšen, je ten nový domov připraven nejen pro ně, je připraven také pro nás. Pro naše spasení. Pro naši radost již nyní a zde. Pro chvíle, kdy otevřeme dveře a postel bude prázdná. Pro chvíle, kdy někdo nám drahý otevře dveře a naše postel bude prázdná.

Ženy vyřídí apoštolům vzkaz anděla a ti se se vzkříšeným setkají. Co slyší? „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. A učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až po skonání tohoto věku.“

Slyší pozvání živého k životu. Jakkoliv je zde a zůstane zde smrt, vzkříšený Ježíš zve k životu. Pozvání k víře, k přijetí Krista a vyznání Krista svým Pánem, pozvání ke křtu, k připojení ke Kristově církvi, je pozváním k životu.

Přijmout takové pozvání nikterak nezaručuje pohodlnou chůzi. Avšak je doprovázeno ujištěním, že Ježíš jde s člověkem. Jde s námi. Jde s vámi, které za chvíli přijmete křest, jde i s dětmi, které budou pokřtěny. Jde s námi. Člověk nezůstane sám. To nám nabízí víra, milé sestry a milí bratři.

Ježíš jde s člověkem i přes tu poslední bránu, za kterou již není návratu zpět. A přesto je to šťastná cesta. Radostná cesta. Můžeme si na ni zpívat. Třeba „Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal, smrt již nemá práva, vítěz tys a král.“

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz