0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
5. neděle po Trojici (4. července 2010)
Žalm 38; 19 + 22 - 23

První čtení: Lukáš 5; 1 - 11

Text kázání: Žalm 38; 19 + 22 - 23
(19) Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám.
(22) Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože,
(23) na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!


Mistr Jan Hus byl pilný kazatel a celá řada jeho kázání se zachovala. Také kázání o zázračném rybolovu. Husovi se Šimonovo zvolání „Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný" vůbec nelíbí. Cituji: „Jako by nemocný, k němuž přišel lékař, aby ho uzdravil, volal na lékaře: Odejdi ode mne, neboť jsem nemocen.“ Mistr Jan Hus je v něčem aktuální dodnes a také tento jeho výklad je trefný – držme se ho. Dejme na Husa, že Šimon, později zvaný Petr, to jest skála, se prostě uřekl – to se stává i velkým apoštolům, že občas kromě velké pravdy a příkladného vyznání vysloví i něco nepatřičného. Myslím, že každý z nás, co tu jsme, se dokážeme rozpomenout na nějaký nešťastný výrok, který z nás vypadl, a my toho pak litovali.

Přitom ale Šimon měl pravdu v druhé části svého výroku, když vyznal: „Jsem člověk hříšný.“ To je správné vyznání, velmi podobné jinému správnému vyznání, které zaznívá zde při bohoslužbách každou neděli a jehož autorem je pohanský vojenský velitel: „Pane, nejsem hoden, abys ke mně přišel.“ Ale po takovém vyznání přece musí následovat prosba: „Nenech to tak, řekni, co má být řečeno, udělej s tím něco, přijď, Pane Ježíši!“

„Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám,“ tak volá žalmista a podobně jako ten pohanský voják u toho nezůstává a pokračuje dál: “Neopouštěj mne, nevzdaluj se ode mne, můj Bože.“ Říci to, co nešťastně vypadlo Šimonu Petrovi z úst „odejdi ode mne, neboť jsem člověk hříšný“ – to sice může někomu znít pokorně až zbožně, ale pozor na takovou pokoru, která vlastně odmítá, aby s námi Bůh něco dělal, aby zasahoval, napravoval a léčil.

Taková odmítavá pokora je ve skutečnosti projevem jakési scestné soběstačnosti. Jako by říkala: „Já si vystačím sám se svou nemocí, se svou ubohostí, hříšností, já z ní vlastně ani nechci ven. Jsi, Kriste, příliš svatý, příliš jiný než já, běž se uplatnit někam jinam. Mám, Kriste, z tvé moci strach, je nezvyklá, činí divné, nové věci, se kterými nepočítám, přesahuje mne, a proto odejdi, nechci tě.“ To se Šimonu vskutku nepovedlo říci Pánu Ježíšovi: „Odejdi ode mne.“ Nikdy to neříkejme, naopak uvykněme si volat: „Nevzdaluj se ode mne, Bože můj, řekni své slovo, přijď, Pane Ježíši, buď se mnou – zůstaň s námi, neb se připozdívá a den se nachýlil…“

Ježíš Šimona naštěstí neposlechl a neodešel od něj. I to je veliká milost, že Bůh v Ježíši Kristu nás neposlechne, když něco nepatřičného po něm chceme. I nevyslyšení našich modliteb může být projevem veliké Boží milosti.

Tolik k Husovu postřehu, že Šimon nedobře v sobě zpracoval zážitek zázračně úspěšného rybolovu.

V té příhodě ze života galilejských rybářů je toho ovšem víc než jeden ne úplně povedený Šimonův výrok. Zdá se mi, že ta příhoda má i pěknou letní náladu a na začátek prázdnin se hodí. Slunce, voda, Ježíš káže pod modrou oblohou, pod širým nebem. Rozšířil pole působnosti. Už mu nestačí synagogy, kde vydatně působil, do nich se nevejde dost lidí. Evangelium se zvěstuje a lidé jsou ho lační, jak za Cyrila a Metoděje, přišla chvíle šíření, rozšiřování, misie.

Do dalších dějů vstupuje Šimon, o němž jsme v Lukášově evangeliu četli zatím jen to, že v Kafarnaum Ježíš uzdravil z horečnatého onemocnění jeho tchýni. Teď Šimon ochotně prokazuje protislužbu, zapůjčí Ježíši loďku, o kterou žádá, aby posloužila jako plovoucí kazatelna, a přidá k tomu svou práci, odrazí loďku od břehu. Nu a hoden jest dělník mzdy.

Když Kristus vyplácí mzdu, jeho tarify jsou neuvěřitelně vysoké, až nespravedlivě – ne podle našich zásluh nakládá s námi, ale podle své milosti. Dva plné čluny ryb z toho všeho Šimon získá, to věru je víc než úhrada půjčovného, to je dar, to je hojnost, to je výhra. Věřme tomu, bratři a sestry, když od nás Kristus něco chce, trochu našeho času, našich schopností, včetně práce našich rukou, on nás neochudí, nepřipraví o čas – on tu naši službičku trumfne svou štědrostí.

„Naviguj na hlubinu a rozhoďte tam sítě," dává pokyn Ježíš. Kdo navštívili Svatou zem, možná budou vědět přesněji, jak to je, jestli dodnes platí, že v genezaretském jezeře ryby z nějakého důvodu ve dne neberou. Já alespoň četl v komentáři, že ta hejna ryb genezaretských do sítí pospíchají jen za tmy. Pakliže tomu tak je, tak se v Šimonovi ozvala zkušenost profesionála, který už něco pamatuje a také něco umí, proto se poněkud zdráhá vynakládat námahu zbytečně. „Celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli,“ jak to hezky překládají Kraličtí.

A teď přichází moment důležitý, byť ještě ne klíčový. „Na tvé slovo dám,“ říká Šimon. „Půjdeme do toho, ty sítě rozhodíme.“ Šimon se spolu s ostatními na hlubinu vypraví. Co ho k činu poslušnosti přimělo, nevíme, možná to byla zkušenost – on už přece okusil v Kafarnaum, ve svém domě, jak dobrý je Pán. A tak nakonec při tom váhání, zda poslechnout svou profesionální zkušenost nebo Ježíšovo slovo, poslechne Ježíše. V tom je příkladem každému věřícímu - kdo věří Ježíši, kdo už okusil, že Pán je dobrý, ten i tam, kde posavadní námaha byla marná, třeba zopakuje své úsilí, pakliže zaslechne a porozumí, že sám Ježíš Kristus k tomu vybízí.

A když rybáři poslechli a zapádlovali na hlubinu, rybolov byl hojný, až se sítě ztrhaly, kolegové z druhé lodi museli přispěchat na pomoc a stejně pak se pod tím hojným nákladem lodi až potápěly – ta situace vlastně byla dost dramatická.

Lov byl úspěšný, Boží milost zapracovala a průvodním jevem toho zázraku je poněkud mimořádná situace, až hrozba ztroskotání, sítě se trochu potrhaly, vznikly i drobné škody. Tak bylo třeba mobilizovat síly, zapojit do toho i druhé lidi. Tak to chodí, když dá Pán rozvlažení, když evangelium promluví a zapůsobí, když církev žije a roste a dějí se v ní slavné Boží skutky, ony tím vznikají i nové situace, někdy až dost dramatické. Přicházejí noví lidé, jiní, než na jaké jsme byli zvyklí, s nimi přicházejí i nové problémy a poklidný sborový život ztrácí zaběhaný klid. Počítejme s tím, sestry a bratři, že dary Boží milosti právě pro tu svou hojnost nám tu a tam i něco potrhají a vždycky nás zaskočí a my se budeme muset sebrat a pořádně zabrat.

Šimon dostává nové pověření, bude rybářem lidí. Co to znamená a zda i my podobně jako Šimon a jeho druhové máme všechno nechat, opustit své sítě, třeba ty počítačové, a vydat se za Ježíšem, o tom zase někdy jindy. Dnes zůstaňme u toho nejdůležitějšího, bez čeho by celý ten příběh o zázračném rybolovu neměl žádný smysl. To nejdůležitější, to klíčové, je Boží milost, Kristova štědrost.

Kde nic není, ani smrt nebere – a co by bylo platné rozhazovat sítě a navigovat na hlubinu, kdyby tam ty ryby nebyly. A ony tam byly, ony tam pořád jsou a to je to pravé evangelium, to je ta skvělá zpráva určitě i pro nás. Ježíš dopřává svým budoucím učedníkům hojný úlovek. Stůl hojný strojí před naším obličejem Hospodin, také i nás Kristus sytí a hostí. Má nám co dát, nebojte se. A mějte nádherné léto!

Amen.

Miloš Rejchrt


zpět ...
© 2005 archa.cz