0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Sexagesimae (27. února 2011)
Marek 1; 16 - 20

První čtení: Genesis 12; 1 - 4a

Text kázání: Marek 1; 16 - 20
(16) Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři.
(17) Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“
(18) Ihned opustili sítě a šli za ním.
(19) O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě.
(20) Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.


Milé sestry, milí bratři,

životní cesta zmíněných postav včetně Petra, jehož příběh nás bude po několik nedělí provázet, je dost jasně daná, určená, dá se říci, že dost jasně předpokládatelná. Životní příběh podle scénáře, daného místem, tradicí, možnostmi, náboženstvím, životními podmínkami, rodinnými vazbami, ekonomickou situací, osobnostními předpoklady a mnohým jiným. Evangelista Marek nás přivádí na pobřeží Galilejského moře nebo Genezaretského jezera, jak se té vodní ploše také říkalo. A tam rybáři. Tehdy běžné povolání, snad základní zdroj obživy. Někteří velmi chudí, jako Šimon zvaný Petr a jeho bratr Ondřej, kteří měli peněz sotva na rybářské sítě, natož na nějakou loďku. Jiní bohatší, zde bratři Jakub a Jan, kteří měli vlastní loď a nádeníky. Čteme i o jejich otci, tedy rybářská rodina. Dvě skupiny odlišně ekonomicky zajištěné, v jiném společenském postavení. Spojuje je jen zdroj obživy a jistě také židovské náboženství. A teď náhle nastalá situace, která jim všem absolutně a naprosto změní život. Zasáhne do jejich životního příběhu a dá mu zcela jiný než předpokládaný a očekávaný směr.

Takový Šimon Petr. Rybář z chudé rodiny. Mohl být třeba přeborníkem v rybolovu. Mohl si získat dobré postavení mezi svými vrstevníky. Časem autorita v problematice rybolovu se sítí. Třeba spolehlivý otec rodiny. Anebo naopak. Nepřehlédnutelná postavička z pobřeží Galilejského moře. Sehnutý muž, zapáchající tabákem, kořalkou nebo laciným vínem, rybinou a kdo ví čím ještě, umaštěný rybím tukem a olivovým olejem. Kolik jich tam takových muselo být. Mužů rezignovaných, bez invence, beze snahy něco měnit, někam se dopracovat, překročit vlastní stín, rodovou tradici, rodinné možnosti a předpokládané cesty, dané možnostmi a situací. Takových běžných postav běžného místa. Vůbec to nemá být kritika nebo snad dokonce pohrdání. Je to konstatování. Takový Šimon řečený Petr klidně mohl být. Klidně mohl zapadnout, neznámý, jeden z mnoha. A jeho bratr také a ti dva z bohatších vrstev jakbysmet. Jenomže se stalo něco nečekaného, něco zásadního, na čem ten milý Šimon Petr nemá nejmenší zásluhu a vlastně se tomu může již jen zbytek života divit. Nestane se něco, co by změnilo jeho osobnost, dalo mu zcela jiné lidské povahové rysy.

Celý jeho příběh, jak jej budeme sledovat, je poznamenám lidstvím, je plný emocí, selhávání, vrcholků a pádů, vítězství i proher, i na hořkost a lítost a také sebelítost a slzy dojde. Ta chvíle nepromění kouzelným proutkem Šimona Petra v jiného člověka. Ponechá ho v jeho lidství, v jakém se narodil a byl vychován. Ta chvíle však Šimonu Petrovi, i nám, řekne, že s ním Kristus Pán počítá s takovým, jaký je. Se všemi dostatky i nedostatky, dobrými vlastnostmi i těmi nedobrými. Nebude ho předělávat, i v jeho nedostatcích a pádech a s nimi ho potřebuje. A možná právě s nimi.

„Pojď za mnou,“ uslyší Šimon Petr. A slyší to i jeho bratr Ondřej. A vzápětí další dva rybáři. Povolání a k tomu úkol. „Učiním z vás rybáře lidí.“ Petr je vyrušen, zastaven na své připravené cestě. Stojí na křižovatce a je pozván ke změně směru. Snad je ta jeho dosavadní cesta, navzdory těžké a nebezpečné práci, jednoduchá, neproblematická. Cesta, na kterou je Kristem pozván, je přesně opačná, jde na druhou stranu. Šimonu Petrovi život zkomplikuje. Postaví ho do nečekaných situací, před neřešitelné problémy, před nezodpověditelné otázky. Postaví ho do odpovědnosti, kterou nést bude pro Šimona Petra oříškem tvrdým jako skála, když se již tak jmenuje (Petr = skála).

Jenomže on se jmenuje také Šimon a to je hebrejské jméno, utvořené z kořene ša-ma-a, což znamená slyšet. Šimon Petr slyší, uslyší, nemůže neslyšet ono Kristovo povolání. Nemá mnoho na vybranou. Pokud by se chtěl někdy v budoucnu ptát, čím to je, že se mu mnohé daří, že má například ta dobrá slova, jimiž vyznává Krista, že má odvahu, sílu, jasnou mysl, jasné, strukturované slovo, když ohnivě a obdivuhodně káže shromážděným, pak jen jediná odpověď bude namístě: To ne on, to Kristus Pán, který ho pozval na tu úžasnou, nádhernou, dynamickou, bohatou, ale také bolavou a přesložitou cestu následování, skrze něj působí. Vždyť bez Kristova povolání by zůstal galilejským rybářem, jedním z mnoha. A o nějaké kristovské cestě by neměl ani tušení. Teď tedy slyší a ihned nechává sítě sítěmi a jde za Ježíšem. Je rozhodnuto. Vše další, co se od této chvíle odehraje, půjde napříč dosavadnímu životnímu stylu, představám a předpokladům dalšího života Šimona Petra. Každé nové ráno bude pro něj důvodem k údivu, vděčnosti, ale také obavám, co bude dál a jak bude dál, neboť již nemůže předpokládat stereotypní cestu. Naopak na cestu dynamickou, plnou nových situací, nových lidí a setkání s nimi, cestu pochopení a přijetí, ale i naprostého nepochopení a nepřijetí, na cestu v pohybu bez ustání se vydává za Kristem a s Kristem. Bude rybářem lidí, když právě sám v kristovské síti uvízl.

Co je to za zvláštní povolání být rybářem lidí? Kdyby již tehdy existovalo něco, co máme dnes a čemu se říká katalog prací, s největší pravděpodobností by se v něm povolání „lovec lidi“ nevyskytlo. Příliš zavádějící, příliš člověka dehonestující, ponižující, až strašidelné. Lovíme přece za účelem zabití. Lovíme ryby, abychom si je mohli upravit k obědu, lovíme zvěř, abychom na stole měli zvěřinové hody, lovíme ptáky pro jejich jemné, lahodné masíčko. Výraz lovit člověka, lovit lidi, to je ale nechutný a nepatřičný obrat. Pozor. Až do chvíle, než si ho vysvětlíme v kontextu, v jakém ho používá Ježíš.

Moře bylo v tehdejší době Židy chápáno jako sídlo mocností zla, jako nebezpečná oblast, hlubiny jako místo chaosu a hynutí a smrti. Ta symbolika má pro název pracovní náplně Petrovy a dalších povolaných velký význam. Jednak je on sám povoláván ze sítí mocností zla do svobody cesty s Kristem, jednak on má povolávat, pomáhat, doprovázet a vyprošťovat, zachraňovat mnohé z mocností zla, z pout zlého. A je-li Šimon Petr v tuto chvíli takto symbolicky povoláván ze sítí mocností zla do svobody cesty s Kristem, pak budou v jeho životě okamžiky, kdy toto povolávání nebude symbolické, kdy bude reálné, kdy Petr prohlédne k sobě samému, ke svému člověčenství, kdy nahlédne k pravdě o sobě a ta pravda ho zaskočí, vyvede z míry, rozhodí a rozpláče. Pozná sám sebe a přijme se. Uvědomí si sám sebe ve své dvojí podstatě. Petr plný statečnosti a víry, plný dobrých úmyslů a rozhodnutí, Petr jasného slova a upřímné lásky a víry, Petr oddaný Kristu a Krista vyznávající, ale také Petr zbabělý a Krista zapírající, ustrašený a koktající, spící a zaskočený, nestatečný a plačící. Petr, který nahlédne do sebe, ke své podstatě a je mu najednou jasné, že bez Krista a Kristova odpuštění a bez jeho milosti, bez bezpodmínečného přijetí Kristem se ta Skála rozdrobí, zvětrá a rozsype se a cesta zpět na pobřeží Galilejského moře již není, neboť není již možné jít zpět na pobřeží průměrnosti a tradice, stereotypu a zvykovosti.

Příliš mnoho lidí se na Petrovi bude orientovat, budou ho potřebovat a on jim bude rozumět, nebude je soudit, nebude je třídit na dobré a zlé, bude je přijímat tak, jako sám byl přijat Kristem. Přijat a povolán. Sám z moře vytažený, a on dobře ví, jakou moc ono moře má, stává se tím, kdo z moře vytahuje. Ne už však ryby, aby byly zabíjeny a staly se pro tento pozemský život zachraňujícím pokrmem, ale lidi, aby je zachraňoval z moci zla, podporoval v životě a k životu, ukazoval jim k tomu, který hranice této časnosti překročil, který zachraňuje k životu novému, věčnému, ke Kristu.

Milé sestry a milí bratři, všechno to u Šimona Petra začíná tím, že slyší Kristovo povolání. Ihned opustí svůj dosavadní způsob života, opustí rybářské sítě i rodičovský dům a jde. V tuto chvíli ještě neví kam a neví proč. Ví již ale s kým a ví také, co je smyslem jeho vyjití. Tak, jak to dávno a dávno před ním věděl Abram, nositel zaslíbení Boží věrnosti. Tak to nyní ví i Šimon Petr, nositel znamení Kristovy milosti. Dnes to znamení přinesl i k nám. Kam nás zavedlo a co nám přineslo teď a kam nás zavede a co nám přinese příště?

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz