0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
2. prosince (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
3. prosince (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
4. prosince (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
5. prosince (sobota)
9:00 – 10:00 Snídaně s hostem přes Google Meet
6. prosince (neděle)
9:30 mezinárodní bohoslužba v kostele U Jákobova žebříku a na internetu
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Záznam z bohoslužby 15. listopadu 2020
Matouš 25; 31 – 46

Milí přátelé, sestry a bratři,
jsme sice nyní od sebe fyzicky odděleni, ale pokoušíme se s vámi spojit prostřednictvím sdílených bohoslužeb formou videozáznamu.




Věřím, že možnost sdílení pro vás bude schůdná a umožní vám zprostředkovaným způsobem účast na nedělní bohoslužbě.

Přeji vám všem požehnanou neděli.
Ondřej Kolář, farář

Kázání
Biblický text (Matouš 25; 31 – 46)
(31) Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;
(32) a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,
(33) ovce postaví po pravici a kozly po levici.
(34) Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.
(35) Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,
(36) byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘
(37) Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?
(38) Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?
(39) Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘
(40) Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘
(41) Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!
(42) Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,
(43) byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
(44) Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘
(45) On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘
(46) A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“


Milé sestry, milí bratři,

s koncem církevního roku se na nás valí připomínky konečnosti našeho světa, dočasnosti našich dějin. A dnešní neděli je na řadě právě Boží soud na jejich konci. Patří k dobré tradici církevního roku, že se nám rok co rok vrací důležité aspekty křesťanské víry. Je tak zaručeno, že se tomu opravdu důležitému zcela nevyhneme. Kdybych si vybírala text podle toho, jak dobře mu rozumím, nebo podle toho, jak mě oslovuje, asi bych si text o posledním soudu nevybrala. Spíš bych mluvila třeba o Ježíšových uzdraveních; o tom, jak Ježíš přijímal lidi na okraji - zkrátka o Ježíšově všeobjímající lásce. To je mi blízké. Ale právě proto jsem ráda, že máme tradici, a že v tom církevní rok dělá trochu pořádek. Díky Bohu za to, že mi tato tradice podobenství o posledním soudu hezky naservírovala.

Představa tak mimořádné závěrečné události, jako je poslední soud, je pevně spojená s biblickým poselstvím. Jako křesťané věříme, že dějiny směřují nevyhnutelně k cíli, v tom nejlepším slova smyslu. Věříme, že náš svět spěje od stvoření k závěrečnému převzetí Boží vlády nad světem - k jakési obnově stvoření. Nebo nápravě - chcete-li. Jsou to všechno obrazy překračující naši představivost, nic z toho si neumíme dost dobře zpřítomnit. Smysl dějin nalézáme v jejich konečnosti. V konečném setkání s Bohem. Podobně jako různé příběhy o lidské touze po nesmrtelnosti často končívají shledáním, že bezbřehý lidský osud nemá smysl - léty znavená duše touží po odpočinku, konečném spočinutí - tak při úvahách o dějinách zjišťujeme, že takový bezbřehý příběh dějin by byl jednoduše nesmyslný. I všichni lidé dohromady, všechny etapy lidských dějin, směřují k dobrému konci. Lidstvo se nepropadne do nicoty, ale nalezne smysl u Boha.

Mluvení o soudu je součástí biblické řeči. Ta nám i v jiných ohledech leckdy připomíná řeč práva. V Bibli se mluví o smlouvě - trestu - odpuštění - spravedlnosti - a i zastarale znějící slovo vykoupení má co dělat s uplatňováním spravedlnosti. Starý zákon, nový zákon - dvě části Bible - v jiných jazycích překládány i jako starý a nový odkaz nebo stará a nová smlouva. To všechno zavání právem. Zvlášť v dnešní době, kdy se říká, že je potřeba na všechno mít smlouvu a raději si vše právně pojistit, čtenáře asi nepřekvapí, že to celé jednou prostě musí skončit u soudu.

Matoušovo líčení soudu začíná monumentálně - znovu přijde Ježíš obklopen anděly a před ním budou seřazeny všechny národy. To je výjev, ze kterého se nám až točí hlava. Asi tušíme, že je to událost velkolepá, zásadního významu. Abychom snad nepropadli malomyslnosti z neschopnosti tento výjev zpracovat, Ježíš přechází do řeči podobenství. A nabízí až komicky kontrastní obraz. Z megalomanské scény posledního soudu plného andělů a trůnu slávy, se najednou ocitáme na obyčejné pastvě. Kdyby se tenhle text měl umělecky zpracovat, tak by na první verš bylo potřeba někoho, kdo točí filmy ve stylu Petera Jacksona, a na zbytek bychom si vystačily s nástěnným kalendářem od Josefa Lady. Jak to bude přesně vypadat, to nevíme, to je až moc velkolepé. Ale to, o co půjde, co je podstatné - to je řečeno jednoduše. To pochopí i ten největší prosťáček.
Možná vás taky upoutalo, že výčet toho, co je považováno za to dobré, je vyjmenován několikrát. Nelze to přeslechnout. Požehnaní jsou ti, kteří viděli hladového a dali mu najíst, ti, kteří viděli žíznivého a dali mu napít, ti, kteří viděli pocestného a ujali se ho, ti, kteří viděli nahého a oblékli ho, ti, kteří viděli nemocného a navštívili ho, nebo ti, kteří viděli vězněného a přišli za ním. Je to dlouhý seznam konkrétních úkolů, v textu jsme ho slyšeli hned čtyřikrát. To je důkladné potvrzení toho, na čem záleží.

Jak tedy jednat, abychom před Bohem obstáli. Při pokusech o aktualizaci našeho textu narážím na to, že svět se od dob Ježíše dost změnil. Konkrétně v tom, že nemáme až takový přístup ke konkrétní pomoci. Je mnoho profesí, které se o potřebné starají profesionálně. Morální odpovědnost za naše bližní z velké části převzaly instituce. Toho si všímají mnozí odborníci na lidskou společnost. Civilizovaný svět je bezpečnější místo k životu než Palestina v době Ježíšově. To je samozřejmě skvělé. Ale tím to pro nás není vyřešeno. Pokrok nikoho nevyvléká z odpovědnosti, kterou od Boha máme. Je jasné, že nemůžeme každý jako jednotlivec pomoct všem strádajícím ve světě, ale odpovědnost máme. Od dob Ježíšových se ta naše odpovědnost jakoby tříští mezi možnosti osobní a občanské. V tom prvním okruhu si můžeme každý sám rozmyslet, kde můžeme konkrétně pomoci. Kde třeba žádná instituce nepomáhá. A v tom druhém je na naší odpovědnosti zvážit, jaké uspořádání světa podporujeme, aby se pomoc těm nejmenším dostala. Tam kde je civilizace vyspělejší, tam odpovědnost občanská narůstá.

Někoho možná konkrétní provedení ani tak netrápí a hned ho napadne - díky Bohu za tak přesný seznam, teď to máme aspoň jednoduché. Teď se můžeme na soud snadno připravit. Jenže takový přístup má háček. Četli bychom totiž jenom půlku toho, co nám Matouš chtěl předat, kdybychom si mysleli, že máme vyhráno. Na textu je kromě dlouhého výčtu toho, co je záhodno dělat, přece jasné sdělení, že obě skupiny souzených byly překvapené. Jak požehnané ovce, tak zatracení kozlové. Pane, kdy jsme tě viděli a posloužili ti? Pane, kdy jsme tě viděli a neposloužili ti? A tak tuším, že to zkrátka není možné, abychom se nějak stoprocentně připravili, abychom měli dobrý posudek jistý. Překvapení je součást toho, co nás jednou čeká. A tak je dobré být stále ve střehu a brát pomoc bližním jako životní styl, ne jako položky, které si odškrtáváme, abychom nakonec obstáli.

Navíc si myslím, že tato nejistota, jak vlastně dopadneme, není nesmyslná. Je to dobrá pojistka proti předčasným soudům. Kdybychom měli jistotu, že budeme oceněni jako požehnané ovce, tak bychom snad mohli propadnout pokušení se vydělovat a rozsuzovat už dneska. Ale to právě asi není ono. Ježíš nás i na jiných místech v Bibli nabádá: nesuďte. Je jediný pravý Soudce, vy k tomu nemáte dostatečnou pravomoc. Nechme se překvapit, ještě není rozhodnuto.

I tak někteří křesťané soudem straší a vlastně tím druhé soudí. Kdo nechce skončit v pekle, ať začne chodit ještě dnes do kostela! A tito propagátoři soudu jsou snad trochu zaraženi tím, co slyší v Matoušově evangeliu. Nebo spíš, co v něm neslyší. Nezazní potěšující slova pro dobré křesťany jako třeba - požehnaní ti, kteří chodili pravidelně do kostela nebo požehnaní ti, kteří se pravidelně modlili. Požehnaní ti, kteří včas zachránili bratra před peklem, když mu řekli o Ježíši. Nic takového. Nechci, aby to snad vyznělo tak, že mi na každodenní zbožnosti nebo misii nezáleží. Naopak, bohoslužby i modlitba jsou oázou pro duši křesťana, jsou jedinečným darem, který nás proměňuje a provází životem, jen chci zdůraznit, a myslím, že to i z Matoušova podobenství jasně vyplývá, že pravidelná docházka do kostela nebo náboženská horlivost nebude nakonec tím, z čeho se jednou budeme před božím Soudem zpovídat. Jistě jsou i jiná místa v Bibli, kde je naopak kladen důraz na víru a jasné přihlášení ke Kristu - třeba v Janově evangeliu je soud spojen s vírou - ale to je právě na Bibli skvělé, že její výpovědi jsou v napětí, a tak nemůžeme jednoznačně říct, že to bude takhle a ne jinak. Jen to potvrzuje jednoduché a osvobozující sdělení našeho podobenství - budeme překvapeni!

Kromě Ježíšova podobenství jsme také slyšeli slova proroka Ezechiele. Ezechiel mluvil o ovcích a kozlech, Ježíš mluvil o ovcích a kozlech. A pravděpodobně měl přitom právě slova proroka Ezechiela na paměti. Nebo alespoň Matouš předpokládal, že je na mysli budou mít jeho čtenáři. To samozřejmě nevíme přesně, ale je to velmi pravděpodobné. A na mysli měli nejen slova o soudu, která jsme tedy dnes slyšeli my, ale i další slova útěchy v nelehké situaci exilu. Prorok Izraeli zvěstuje, že o ně bude postaráno - že sám David bude jejich pastýřem. Stane se nemožné - suché kosti obživnou, obalí se masem. Izraelci jsou ujišťováni, že Hospodin vše urovná; kdekoli se pastýři nechovali ke svým svěřeným ovcím dobře a místo svého stáda pásli sami sebe, tam všude Hospodin zjedná nápravu. Ezechiel zvěstuje dar nového ducha, mluví o novém srdci a nové smlouvě - o smlouvě pokoje, blahobytu. Hlásá, že Boží přebývání nebude ohraničeno hranicemi národa.

V jeho slovech a i v našem dnešním podobenství z Matoušova evangelia je příslib konečné spravedlnosti. Spravedlnost je prostě fakt. I když se nám jí často nedostává, jednou bude všemu zlému učiněno za dost. I to, co lidské soudy nevidí, Bůh poměřuje. I když mohou být lidské soudy závislé, nesvobodné, neznamená to, že je sama skutečnost pokroucená. Boží soud je garantem opravdovosti spravedlnosti ve světě. A tak když se pokusíme dívat na svět perspektivou Boží spravedlnosti - můžeme se dívat na svět střízlivě a s dobrou nadějí. Nemusíme propadat panice, že zlo zvítězí - to je vždycky jen dočasné zdání. Nespravedlnost čeká záhuba, věčná muka, kdežto to, co je spravedlivé, dojde věčného života. Z toho můžeme čerpat sílu pro skutky spravedlnosti - tedy pro pomoc žíznivým, hladovým, chudým, nemocným, vězněným. Z toho můžeme čerpat naději. Nenechme se soudem zastrašit, vězme, že Boží láska má věčnou platnost a vše, co v jejím duchu vykonáme, má smysl.

A tak prosím, Pane Bože, ať jsem jako ovce. I když to zní hrozně a v jiném smyslu bych nikdy ovcí být nechtěla. Chci být ovcí, když si představím Tvoji péči a Tvoji spravedlivou vládu. Chci být ovcí, když si představím pokoj a odpočinek, který je jen u Tebe.

Pane Bože, věříme, že tvůj soud je spravedlivý. Věříme, že tvé milosrdenství je věčné. Dopřej nám, prosím, odvahu k pomoci žíznivým, hladovým, chudým, nemocným a vězněným. Dej, prosím, ať nejednáme ze strachu z tvého soudu, ale z vědomí, že vše co máme je od tebe, že ty sám se o nás staráš jako dobrý pastýř a proto máme sílu jednat podle tvé vůle z radosti a vděčnosti.

Amen.

Anna Pokorná


zpět ...
© 2005 archa.cz