0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
20. října (úterý)
19:00 sekání třicátníků přes Zoom
22. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
23. října (úterý)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
25. října (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra vikářka Anna Pokorná)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
3. neděle adventní (11. prosince 2011)
Matouš 11; 2 - 6

První čtení: Izajáš 49; 7 - 13

Text kázání: Matouš 11; 2 - 6
(2) Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých učednících:
(3) „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“
(4) Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte:
(5) Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
(6) A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“


„Mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel," tak zhodnotil jeho význam sám Ježíš. V dějinách církve se na mimořádnou velikost Křtitelovy postavy trochu pozapomnělo: mnohým postavám dějin spásy, leckdy pochybným (například nikdy neexistující svatý Jiří) byly zasvěceny katedrály a jiné významné stavby, ale například v Praze patří Janu Křtiteli jeden malinký kostelík a i ten už byl málem zrušen.

Advent nám pomáhá tento náš dluh trochu umenšit, neboť třetí a čtvrtou adventní neděli se podle starocírkevního rozvrhu čtou z evangelia oddíly o Janu Křtiteli, tomto jedinečném průkopníku cest Páně.

Jan byl poustevník. Na rozdíl od jiných poustevníků té doby vůbec nežil v ústraní. Celé zástupy z Jeruzaléma a z ostatního Judska za ním k Jordánu přicházely, aby vyslechly jeho strhující kázání. Přitom Jan je nijak nehladil a nelichotil jim. Jeho tvrdá slova, boření falešných jistot, vášnivé výzvy k pokání a narovnání křivých cest měly u posluchačů úspěch: snad proto, že byly neseny až horečnatým vyhlížením brzké a konečné nápravy všech věcí.

Království nebeské je blízko, proto čiňte pokání. Za dveřmi je den, kdy se všechno utřídí na zrno a plevy a neuhasitelný oheň stráví všechno povrchní a podvodné. Sekera už je naostřena a za chvíli se zasekne. Honem rychle napravte, co se dá, času je ho málo, tak volal a burcoval Jan Křtitel.

V Lukášově evangeliu je vylíčen Jan Křtitel při vší své ráznosti i jako pastýř svých oveček, přístupný rozhovoru: když se ho ptají vojáci, co mají dělat, nechce od nich Jan příliš, jen aby nikoho nešikanovali, nevydírali a spokojili se se svým žoldem. Obdobně celníkům uložil, aby nevybírali nad úředně stanovenou taxu. To nezní nijak revolučně, ale ony jsou někdy doby a okolnosti, kdy se nenechat ve veřejné funkci zkorumpovat je projevem veliké, až revoluční statečnosti a mocný skutek pravého pokání.

Ve všech evangeliích je Jan vylíčen jako muž velikého očekávání. Vyhlíží toho, který záhy přijde, aby třídil, soudil, očistil, zavrhl vše špatné a vyvýšil vše dobré a svaté. Součástí Janova očekávání byla i očistná lázeň v řece Jordánu. Však už velký prorok Izaiáš vyzývá k očistě lidu izraelského od vší špatnosti, zkaženosti a špíny. Přec když se chystá svátek, velká událost, velký příchod, uklízí se.

Do vod řeky Jordánu se od Jana nechal ponořit i Ježíš a tím začalo vlastně jeho veřejné působení. Ježíš a Jan si tedy byli blízko. Pro Jana je Ježíš ten, který má přijít a Jan věří, že po chvíli utajení, tak jak to dělával třeba král Ječmínek, to Ježíš spustí: předvede se v plné moci a síle a naplní všechna očekávání nejen Janova, ale i proroků a všech lidí, kteří prožívají, že takhle už to dál se světem nejde. Konečně se protrhnou nebesa, začnou dštít spravedlnost a soud potrestání zla a nápravu křivd.

Jan, jak víme, se dostal do sporu s tehdejším vladařem nad Judeou Herodem Antipou a jak to tak chodí, zavřeli ho. Ve vězení má člověk hodně času na přemýšlení. A Jan přemýšlí, trápí se a pochybuje. Už je v domě smutku tak dlouho a vysvobození nikde, žádná amnestie, žádné milostivé léto. Přece podle Izaiášova proroctví, kterému Jan věří, mesiáš vyhlásí zajatcům svobodu a vězňům propuštění a ono pořád nic. Zprávy, které se Janovi do žaláře donesou, nic neříkají o tom, že by Ježíš, jemuž Jan připravoval cestu, už provedl nějaký z těch zcela přesvědčivých, průkazných mesiášských činů.

Ano, Ježíš už začal veřejně působit, dozvídá se Jan a někde je Ježíš přijímán vděčně. Jinde o něm říkají, že je ve spojení s nečistými démonskými silami. Občas sice zástupy Ježíše chválí jako jedinečného dobroděje, ale jindy se musí Ježíš nemesiášsky dohadovat se zákoníky, jestli to, co říká, je či není rouháním. Uzdravil sice slušný počet nemocných i jednu zdánlivě mrtvou dcerku resuscitoval. To je pěkné, jenomže vzhledem k tomu, co očekává Jan, to je málo.

Jan je člověk pravdy a ve jménu pravdy je ochoten rozloučit se s iluzemi. Nechá tedy vyřídit Ježíše zásadní otázku: Jsi- li ten, který přijíti má, nebo jiného čekati máme? Spletli jsme se oba, nebo jenom já? Jsi-li mesiáš, tak už konečně to dej najevo, rozptyl pochybnost, něco proveď, nebo se alespoň jednoznačně vyjádři, aby to bylo jasné, nevyvratitelné.

Ježíš Janovi odpověď poslal. Nevíme, jestli ho uspokojila nebo zklamala. Zato známe její znění: „Zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium." To je všechno.

Není to mnoho, zvláště když si všimneme, že ve velmi starých rukopisech Matoušova evangelia scházejí ti mrtví, co z mrtvých vstávají – zřejmě se ten výčet Ježíšových divů zdál některým opisovačům tak hubený, že tam na doplnění přidali jeden takový onačejší zázrak. Seznam mesiášských znamení, který do vězení dostal Jan, není oslnivý a hodně tam toho schází. Kdo očekává nastolení nového věku, ten přece také s Iziášem prorokem a vším lidem víry očekává nejen nápravu věcí lidských, ale také se těší, že na poušti vytryskne voda, suchá step se promění v žírnou pláň a dobytek se bude pást tam, kde se předtím houfovali šakali. K očekávání nového věku patří i vyhlížení velkého převratu, i příroda si uleví a vydechne, zaraduje se a zazelená, až ten, který přijíti má, přijde.

Nic takového není na seznamu znamení, která Ježíš Janovi posílá. Nemůže mu poslat nic nevývratného, co by zavřelo ústa skeptiků a odstranilo i vlastní pochybnost. Opravdu posílá jen znamení, nikoli důkaz. Znamení, která lze vykládat všelijak, ba i zlovolně. Znamení, která tu nejsou, aby nás zdrtila svou velkolepostí, ale aby naznačila a my abychom potom dořekli, co ona napovídají.

Vskutku, Jan Křtitel ani my nejsme svědky toho, že by to léto Páně už bylo tady. Vězňů, kteří se ocitli za mřížemi jen proto, že se držitelům moci jejich přesvědčení nelíbí, je stále dost, i když bohudík ne právě u nás. Ovšem ani u nás nevidíme, že by lidé spravedliví byli odměňováni a zlí důsledně trestání, že by se zrno čistilo od plev. Dokonce jako by špatností přibylo, jako by každá skulinka po nějakém zlu hned nabídla vyplnění zlu dalšímu. Nevidíme nikde, že by svatost či alespoň slušnost vymetla zlovůli a bezohledné sobectví. Nevidíme, že by život vítězil nad smrtí, vlk a beránek se spolu na zelené louce pásli. Nevidíme a žádný důkaz, že s Ježíšem už začal ten nový věk. Dostává se nám, stejně jako Janovi ve vězení, jen drobných, nedefinitivních znamení.

A na nás je, abychom se na nich nezhoršili, abychom jimi nepohrdli proto, že jsou skromná. Ona jsou Kristova, a proto stojí za to si je dovyložit přejně, přijmout je, vzít za svá. Zkrátka, i když svět kolem nás i v nás je plný všeličehos nečistého a smrtonosného, právě proto je nutné být tam, kde se uzdravuje či umenšuje slepota, kde se napravuje chůze, kde se malomocenství čistí, kde se hlásají dobré zprávy. Každý, kdo se se přičiňuje, aby bylo méně utrpení a nepřátelství, méně bolesti a vyloučení, více čistoty srdce, více vzájemnosti a více naděje v tomto světě, ten se vstupuje do tajemného dění Božího království. To tu ještě není, teprve přijde, ale už se ohlašuje.

Oproti Janu Křtiteli ve vězení máme nejen tu výhodu, že my ve vězení nejsme, ale že víme o Ježíši víc než on. Víme, že stejně jako Jan byl zlobou světa zlikvidován - ale třetího dne vstal z mrtvých. Tedy k těm znamením již jmenovaným přidal další, zvláště důležité a obsažné. A blaze tomu, kdo se nad tím neurazí.

Amen.

Miloš Rejchrt


zpět ...
© 2005 archa.cz