0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
20. října (úterý)
19:00 sekání třicátníků přes Zoom
22. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
23. října (úterý)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
25. října (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra vikářka Anna Pokorná)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. neděle adventní (8. prosince 2013)
Ámos 5; 4 - 15

Text kázání: Ámos 5; 4 - 15
(4) Toto praví Hospodin domu izraelskému: Dotazujte se mne a budete žít!
(5) Nedotazujte se Bét-elu, nevcházejte do Gilgálu, neputujte do Beer-šeby, neboť Gilgál bude přesídlen, Bét-el se ukáže jako ničemný klam.
(6) Dotazujte se Hospodina a budete žít! Kéž nezachvátí dům Josefův jako oheň. Pozřel by jej a nikdo by neuhasil Bét-el,
(7) ty, kdo převracejí právo v pelyněk a spravedlnost srážejí k zemi.
(8) Ten, který učinil Plejády a Orióna, obrací šero smrti v jitro, ale i den zatmívá nocí, povolává mořské vody a vylévá je na tvář země. Jeho jméno je Hospodin.
(9) On mocného uvrhne do záhuby a zhouba pronikne do pevnosti.
(10) Oni však toho, kdo trestá v bráně, nenávidí, pravdomluvný se jim hnusí.
(11) Protože hanebně vydíráte nuzáka a vymáháte na něm obilnou daň, mohli jste si vybudovat domy z kvádrů, bydlet v nich však nebudete; vysadili jste si skvělé vinice, avšak víno z nich pít nebudete.
(12) Já znám vaše četné nevěrnosti, vaše nehorázné hříchy. Nevražíte na spravedlivého, berete úplatek, ubožáky v bráně odstrkujete.
(13) Proto v oné době prozíravý zmlkne, bude to zlý čas.
(14) Hledejte dobro a ne zlo a budete žít, a tak Hospodin, Bůh zástupů, bude s vámi, jak říkáte.
(15) Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo! Snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad pozůstatkem lidu Josefova.


Milé sestry, milí bratři,

také hledáte Boha? Hledám ho s vámi. A děláme dobře. Protože to totiž bereme vážně jeho slovo, jeho výzvu, jeho pozvání: „Hledejte mne a budete žít.“ Ne, Bůh si ovšem s námi nehraje na schovávanou. Neutíká před námi a neschovává se před námi, aby potom za nějakým stromem nebo zdí na nás vykoukl, zasmál se a opět zmizel. Ne, skutečně si s námi Bůh nehraje na schovávanou. Je s námi.A přesto ho nevidíme, mnohdy si myslíme, že mu na nás nezáleží, že je daleko nebo vysoko, zkrátka někde mimo nás. Svou výzvou k hledání Boha nás zve k životu, který má smysl a tomu životu dává dynamiku. Pohyb. Kdo hledá Boha, není žádný zakyslý statista, který je jen jako škarohlíd plný různé kritiky a nespokojenosti a zakyslosti a přenáší své nálady na okolí. „Hledejte mne a budete žít!“

Ale kde hledat a jak hledat Boha? Pro tehdejšího člověka to znamenalo putovat do svatyně, putovat tam, kde se koná bohoslužba. Člověk si nemohl jen tak říci, že se setká s Bohem, kde chce. Byla to taková dobrá zkušenost Izraelců, vyšlapaná cesta. Jakási dobrá praxe. Tak jako my dnes chodíme do svého kostela, sedíme na svém místě, posloucháme svého faráře a prožíváme radost z Boží přítomnosti. Taková zaběhnutá praxe. Asi jako ti Izraelci, kteří chodili do svých svatyň v Bételu, Gilgálu a Beeršebě. Chvályhodné. Chodit do svatyně bylo totéž jako postavit se přímo před Hospodina. A tak nás překvapí, že najednou je jim řečeno, že tam na ta stará známá osvědčená místa nemají chodit. Jediný známý osvědčený způsob, jak hledat Boha a jak si získat a zachovat jeho přízeň je jim prorokem zakazován. Rozumíme tomu? Představte si, že vám budu říkat, abyste nechodili do svých kostelů. Abyste nechodili do kostela sem a jiní v Jimramově nebo v Poličce a kdekoliv jinde, kde máme své vyšlapané cesty. To byste se plácali do hlavy a přemýšleli o mém zdravotním stavu. Možná že se tak plácali i ti, kteří slyšeli proroka Amose. Prorok, který zakazuje chodit do známých svatyní. Farář, který zakazuje chodit do známých kostelů. Podivnost.

Ale jen z povrchního pohledu. Amos přichází se zcela jiným pohledem na život víry a na cestu víry. A ten pohled staví hradby proti myšlení, které lze nazvat: něco za něco. Já budu, Bože, chodit do svatyně, a ty, Bože, mi dáš dobrou úrodu, mnoho synů, dáš mi tam své požehnání a já budu mít úrodná pole a plodný dobytek a sám také budu plodností jen hýřit.

Budu tě tam mít pro sebe k dispozici. Ne, řekne prorok. Bůh není automat, do kterého vhodíme desetikorunu a vypadne štěstí. To by bylo hledačů, kdyby tomu tak bylo. I dnes by byly plné kostely. Bůh je cílem našich životů, je cílem společenství víry, je smyslem lidského života. Všemu tomu našemu lidskému kolotání a mnohdy nesrozumitelnému pobíhání z místa na místo dává poslední smysl. Našim životním zápasům, prohrám, krizím, naší lidské nedostatečnosti i pochybením. Chce být a je kotvou lidského života a je i jeho cílem. Dává životu poslední určení a my již ze své víry víme a z adventu, Vánoc i Velikonoc přijímáme, že tím určením je záchrana. Nový život. Bůh uprostřed lidí. Hledejte Hospodina pro něho samého, protože toužíte po Boží blízkosti, po Boží přítomnosti ve svém životě, a budete žít. Nejen vegetovat. Bůh vás bude obdarovávat, bude vás napájet a bude vás sytit, bude hojit vaše rány a setře každou slzu z očí. Ne proto, že by musel, ale proto, že chce. Předběhněme dobu a připomeňme si slova z Janovy verze evangelia: „Nebo tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“ Jak Bůh chce? Jaký je prostředek Božího chtění? Jaký je Boží nástroj pro to, aby člověka přivedl k plnému životu zde a jednou do nové radosti? Slyšeli jsme to z Janových slov. Tím prostředkem je láska. Bůh miloval svět, miloval člověka, a stále ho miluje. Vás i mě. Hledejte Boha, který je láska a budete žít. Hledejte lásku, která vás přivede k Bohu a budete žít. Protože láska je dobro.

Hledat Hospodina Boha znamená hledat dobro. Hledat to, co dává sám Bůh. To je cesta. Hledat Boha znamená být připraven na to, že jím budeme nalezeni. Jít cestou neznámou a být na ní otevřený pro dobro. Pro jeho činění i přijímání. Jaroslav Šimsa, který zemřel na samém konci války v koncentračním táboře, o své víře v nedokončeném traktátu „Jak jsem se stal křesťanem“, napsal: „S jinými vydal jsem se na cestu hledání a uprostřed hledání sám jsem byl nalezen.“ „Hledejte mne…“, volá Bůh ústy proroka. To množné číslo je důležité. Člověk si ve svém hledání nevystačí sám. Potřebuje druhé, potřebuje společenství, kde se lidé vzájemně podporují, obohacují, motivují a povzbuzují. Bůh se dává nalézt hledajícím, a co víc, Bůh sám hledající nalézá. Hle, naděje je otevřena.

Kdo hledá Boha, hledá dobro. „Hledejte dobro a ne zlo, abyste žili, a tak Hospodin zástupů bude s vámi.“ Cesta hledání Boha je cestou záchrany. Hledat a milovat dobro, nenávidět zlo, prosazovat právo. Co však je to dobro? Copak je naše sebelepší jednání vždy dobrým? „Co to je, co dělá naše jednání dobrým?“, ptá se ve stejnojmenné knize profesor etiky na ženevské univerzitě Eric Fuchs. Mnohdy nestačí sebepoctivější snaha, aby naše jednání bylo dobré. Na samém začátku každého jednání musí člověk v bližním vidět bratra, spolučlověka, partnera. Jedinečnou bytost, dobré Boží stvoření. A tak musí vidět i sebe. A nejen tak vidět, ale přistupovat k němu v lásce. A to není nijak lehké. Vidět v člověku bratra. To je začátek. Je to člověk jako já. Se stejnou kvalitou, totiž ve svém bytí v lidství, které bude jednou až smrtí ukončeno. Dobré je takové jednání, které tuto kvalitu podporuje, pomáhá udržovat, posilovat. To, co pomáhá člověku plně lidsky žít, co zachraňuje lidský život, pomáhá ho zachovat, co ho respektuje, podepírá.

Včera večer zde na koncertě souboru VOCATUS bylo pět mužů z psychiatrické léčebny z oddělení ochranné léčby. Na oddělení jich je zhruba dvacet. Pracuji tam s nimi. Většina z nich má za sebou díky své sexuální deviaci několik těch nejtěžších zločinů. Dlouho jsem nedokázal s těmi lidmi rovnocenně komunikovat. Až jsem v nich začal vidět své bratry. Lidi jako jsem já nebo vy. Boží stvoření. Učil jsem se je přijímat, nesnažil jsem se jim rozumět. nepodařilo by se mi to. Bezpodmínečně přijímat, i když cesta k takovému přijetí byla vždy komplikovaná a dlouhá. Až mi někteří začali důvěřovat. A někteří z nich začali alespoň občas chodit do tohoto kostela. Na bohoslužby a včera také na koncert. V pátek jsem jim četl biblický příběh o panně Marii, která přitakala k Božímu rozhodnutí, že porodí Mesiáše. Přitakala k dobru. Vznikl zajímavý rozhovor, jestli mohla říci ne, když to bylo Boží rozhodnutí. Rozhovor končil právě tím, co to znamená přitakat k dobru. Je to přitakání k tomu, co lidský život zachraňuje, co ho léčí, podporuje jeho důstojnost. Když jsem to pak doma domýšlel, napadlo mě, že to nebylo přitakání k tomu, co…tedy k něčemu, ale bylo to přitakání k tomu, kdo.… tedy k někomu. Přitakání ke Kristu. Boží vůle s člověkem je záchrana. Marie řekla své ano k Božímu rozhodnutí o záchraně člověka. Stala se nositelkou dobra. Přivedla na svět Božího Syna, dobro a lásku. Odpuštění a milosrdenství. Spasení, záchranu. Přijetí. Bezpodmínečné přijetí člověka, bezpodmínečnou lásku. Bůh nalezl člověka.

Milé sestry a milí bratři, slavíme společně druhou adventní neděli. Procházíme adventem a zároveň advent prochází námi. Hledáme a jsme nalezeni. Bůh v Kristu se nám stal přítelem. Již se nemusíme obávat, že cesty do kostelů budou účelovými cestami, díky jimž bychom chtěli přesvědčit Hospodina, že jsme věrní a zbožní a že si zasloužíme, aby se nám za to nějak odměnil. Bůh udělal něco mnohem víc. Ne pro naše zásluhy, ale jednoduše proto, že chtěl. Že nás, své stvoření miluje. Poslal nám svého Syna, Pána Ježíše Krista, aby v něm trvale zůstal zde na zemi, v našich životech, s námi. V Kristu se nám dal nalézt, v Kristu nás nalezl. To je úleva, to je radost, to je potěšení. Díky mu za to. Máme krásný, pokojný, radostný advent.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz