0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
20. října (úterý)
19:00 sekání třicátníků přes Zoom
22. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
23. října (úterý)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
25. října (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra vikářka Anna Pokorná)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. neděle po Velikonocích (4. května 2014)
Skutky apoštolské 2; 22 - 24 + 36 - 39

Text kázání: Skutky apoštolské 2; 22 - 24 + 36 - 39
(22) Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte.
(23) Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili.
(24) Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.
(36) Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem.“
(37) Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratří?“
(38) Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.
(39) Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“


Milá sestro Mun Su Zin, milý bratře Kang Min Su, milé sestry a milí bratři,

slovo má být jasné, zřetelné a také podle situace dostatečně silné, úderné a pádné. Jen tak nezpůsobí dvojí výklad, jen tak nezpůsobí zmatek a nedorozumění. Jen tak osloví, přivede posluchače nejen k zamyšlení, ale mnohdy také k rozhodnutí. Člověk si musí být vědom toho, co chce říci, jak chce posluchače oslovit a kam ho chce přivést. Proč a s jakými úmysly, za jakým účelem říká to, co říká. Ten, kdo něco říká, ale také píše, ten si musí být vědom dopadu svých slov. Jinak je lépe, když mlčí. Jen těžko se nechtěné ostří slov otupí. Ať mluví ten, kdo má co říci a ať jsou jeho slova jasná.

Apoštol Petr má co říci a jeho slova jsou jasná a úderná až běda. Nejde mu o něho samého a jeho zájmy. Jde mu o mnohem víc, jde mu o pravdu evangelia, která je zachraňující. Vůbec posluchače nešetří. Ale situace je pro to otevřena. Jestliže má být posluchačům jasno, co se to před nedávnem v Jeruzalémě stalo, co tím Bůh sledoval a co to znamená pro člověka, jestli má začít misie, která otevře cestu víry v Ježíše Krista, víry zachraňující člověka od hříchu a zla, cestu, na kterou jsou všichni zváni, pak to musí být řečeno jasně a bez vytáček. Bez ohledů a servítek. Tak tady to máte milí posluchači: „Muži Izraelští, slyšte tato slova,“ hřímá Petr. „Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolesti smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci……Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem.“

To se přítomným jistě neposlouchalo dobře. Taková pravda je tvrdá, člověka rozhodí, naštve. To si dovolil až dost. Uvědomuje si to Petr? Ví vlastně, co a hlavně, komu to říká? Petr si to dobře uvědomuje, dobře ví, co říká a jaký dopad mohou mít jeho slova. Ale jde o mnoho. Jde o pozvání ke Kristu, o přijetí Krista, jeho oběti i vzkříšení. Nějaké nejasnosti, ohledy, obavy nejsou na místě. Snad taková tvrdá slova posluchače probudí, snad je přivedou k přemýšlení, a snad i také k rozhodnutí. Ano, to je moje cesta, to chci žít. Tomu chci věřit. Kristu chci věřit. Vždyť je to Boží Mesiáš.

Petrova slova dosáhla svého. Něco se stalo. Posluchači byli zasaženi v srdci. Ta slova je nenechala v klidu. Jejich tvrdá pravdivost zasáhla posluchače na tom nejcitlivějším místě. Pro některé a snad pro mnohé začíná něco nového, neznámého, nečekaného. A začíná to otázkou. „Co máme dělat bratři?“ Kdesi z hlubin lidského srdce vyvěrá ta otázka. Známe ji také, Nevíme si rady: „Co mám dělat?“ Nevíme jak a kudy dál: „Co mám dělat?“ Jsme na dně, zklamáni, neschopni činu: „Co mám dělat?“ A třeba ještě hlouběji na křižovatce života: „Bože můj, co mám dělat?“ Zásadní a důležitá otázka, začátek nové cesty, začátek pohybu, začátek cesty záchrany. Člověk se setkává sám se sebou, začíná mluvit se svým nejhlubším nitrem a začíná se probouzet, začíná mu svítat.

„Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a dostanete dar Ducha svatého.“ Už mírněji, přesto jasně hovoří Petr apoštol a odpovídá na otázku z hlubin posluchačů. Po otázce přichází obrat v lidském myšlení, změna směru. Nestačí již povinné dodržování zákona Božího, nestačí oko za oko, nestačí formální víra, dodržování předpisů, pravidelné chození do synagogy, do kostela, do modlitebny. Kdo je zasažen v srdci, ten víru žije, ten žije s Kristem, ten vědomě žije z jeho milosrdenství, ten přestává soudit a začíná milovat, přestává známkovat a začíná bezpodmínečně přijímat, přestává se hněvat a začíná odpouštět. To je síla, takové obrácení. Nic polovičatého, nic jen tak trochu. Naplno. Přijetí Krista a život s Kristem.

Výrazem takového rozhodnutí, přijetí Krista, obrácení, je křest. Ti lidé tehdy přijali křest ve jménu Ježíše Krista a spolu se křtem i dar Ducha svatého. Dar, který nese víru, dává jí sílu, který ukazuje křesťanovi cestu. Apoštol k tomu řekne ještě něco moc podstatného: „To zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“

Milé sestry, milí bratři, to zaslíbení prochází dějinami, prochází staletími. Jsme dnes svědky pravdivosti té Petrovy řeči. To zaslíbení se dostalo kdysi k našim předkům i k nám a to zaslíbení se nyní ukázalo jako platné i u sestry Mun Su- Zin a bratra Kang Min Su. Slyšeli již ve své dospělosti pozvání Kristovo a přijali ho. Stali se křesťany a znamením jim dnes bude křest. Ne proto, že jsme pokřtěni, nazýváme se křesťany, ale proto, že se hlásíme ke Kristu, proto, že patříme Kristu. Protože tam, kde je Kristus, tam jsme doma. Tam je láska, protože Kristus je dokonaná láska. Tak vás vítáme doma, v tomto kobyliském sboru, ve společenství křesťanů, milá sestro a milý bratře. A vůbec není z tohoto pohledu důležité, že máte korejská jména a my jména česká. Jedno jméno máme společné. To, do kterého jsme křtěni: Jméno Ježíš Kristus.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz