0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
20. října (úterý)
19:00 sekání třicátníků přes Zoom
22. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
23. října (úterý)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
25. října (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra vikářka Anna Pokorná)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. svátek vánoční (26. prosince 2015)
Jan 1; 1 - 18

Text kázání: Jan 1; 1 - 18
(1) Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.
(2) To bylo na počátku u Boha.
(3) Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
(4) V něm byl život a život byl světlo lidí.
(5) To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
(6) Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
(7) Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
(8) Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
(9) Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
(10) Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
(11) Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
(12) Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
(13) Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.
(14) A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
(15) Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“
(16) Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
(17) Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
(18) Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.


Milé sestry, milí bratři,

z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Stala se skrze Slovo, které se stalo Božím promluvením k člověku. „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ To je přece význam Vánoc, že Bůh přišel do světa, sestoupil za člověkem, našel si cestu mezi nás a k nám, stal se solidární s člověkem. Narodil se z Marie panny, jeho početí patří k tomu, co lze nazvat tajemstvím. Způsobem, vzbuzujícím u moderního člověka pochybnosti, přišel v osobě Ježíše Krista. Ve světě, plném duchovního zmatku, kdy si Ježíše lidé přizpůsobují podle svých představ, kdy se z vánoc staly dny rodiny, konzumu, kšeftů, reklam, kdy koledy znějí spolu s reklamou na spodní prádlo stejně tak v nákupních centrech Lutherova Wittenbergu jako katolického Norimberku, nebo v sekularizované Praze, je nutné znát Ježíše bible, Ježíše evangelia, Ježíše Krista, Mesiáše. Slova Božího, které vtělené přebývalo a vzkříšené přebývá mezi námi.

To vtělené slovo se jmenuje Ježíš Kristus. Má jméno. Není to nikdo abstraktní, je to člověk velice konkrétní. Podle pokynů anděla dává Josef narozenému děťátku jméno. Význam toho jména je zároveň posláním narozeného: Spasitel. Zachránce. A také pán. Ten, který vykupuje člověka z hříchu a smrti, ten je pánem světa. Jeho vládnutí vede k záchraně.

Slovo, které se stává, které bylo na počátku u Boha, je tajemstvím. Co může znamenat, že to Slovo bylo u Boha a také že to slovo byl Bůh? Není v tom rozpor? Bůh věděl, že člověku pošle spásu. Mnohá starozákonní zaslíbení oznamují Boží rozhodnutí o příchodu Mesiáše. Vyjde proutek z Ješajova kořene. „Nebo se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda, a bude mu dáno jméno Divuplný rádce, božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje,“ abych zmínil jedno místo z Izajášova proroctví. To Slovo, které bylo u Boha, bylo Božím rozhodnutím, až dozraje čas. Bůh to slovo nosil v sobě. Vždy věděl, že svět nezničí a člověka ve světě zachrání. Projeví své milosrdenství, svou milost. Proto může apoštol o století později, kdy se Slovo tělem stalo, říci, že „Odplata za hřích je smrt, ale milost Boží v Ježíši Kristu je věčný život.“ Milost za milostí. Milost a pravda skrze Ježíše Krista. Slovo bylo u Boha. Narozením Krista, ve kterém se Slovo stalo tělem, sestoupil na zem Bůh. Už Slovo nezůstalo u Boha, protože Bůh byl v Kristu uprostřed lidí. Proto může říci učedník Tomáš, jemuž jsme si zvykli neprávem říkat nevěřící, při setkání se vzkříšeným: „Můj Pán a můj Bůh.“ Vyznání víry ve zkratce. A ještě s osobním akcentem.

Zaujme nás také, že Jan používá slova Slovo. Neřekne třeba, že na počátku byl skutek nebo čin, neřekne, že na počátku bylo Boží rozhodnutí, byla událost. To vše by se dalo s úspěchem ve stejném smyslu použít. Zúžilo by to však to, co se skutečně odehrálo. Je to promluvení do lidské situace, do způsobu komunikace. Skutek, čin, rozhodnutí, to všechno má mnohdy nejasný význam. Lidský skutek je mnohoznačný. Jednoho léčí, jiného zabíjí. Jednoho potěšuje, jiného ponižuje. Lidská rozhodnutí jsou také mnohoznačná, s různým dosahem. Někdo se z nich raduje, jiný kvůli nim pláče. Žel i lidské slovo má podobné dopady. Ale zde jde o Boží promluvení, o Boží Slovo. A to je jednoznačné, to nedovolí rozdílné výklady. Slovo vyjadřuje skutečnost jednoznačnou. Slovo tělem učiněné je partnerem k dialogu s člověkem, člověk je partnerem k dialogu se Slovem, tedy k dialogu s Bohem.

Protože to Slovo je Bůh. Co všechno nás napadne, když slyšíme slovo Bůh? Především láska. Také Stvořitel, dárce života. Milosrdenství. Otec Ježíše Krista. Ano, to všechno je Bůh. To Slovo, které se stalo tělem, nebylo stvořeno, Bůh nebyl stvořen. Bůh tvořil a tvoří. Tvoří Slovem.

A tak všechen život má svůj původ ve Slovu. Ale proč byl ve Slovu život a ten život byl světlo lidí? Protože člověk bez Krista je duchovně mrtvý, člověk bez Krista je duchovně slepý. Cítím, jak se nezávislý posluchač bouří, jak ho to může urážet. Ne, to není ponížení člověka. To je nabídka k duchovnímu životu a duchovnímu prohlédnutí. V Ježíši je život, který potřebujeme, který přináší život našemu životu a Ježíš je světlo, které přináší světlo do naší mnohé tmy. Když se člověk narodí, začíná vidět. Když se člověk znovuzrodí, když přijme Krista, přestává být duchovně slepý a začíná vidět.

Připomínáme si dnes ukamenování diakona Štěpána. Oděvy mužů, kteří Štěpána kamenovali, hlídal jakýsi farizeus Saul. Je o něm řečeno, že schvaloval Štěpánovo kamenování. Slepý Saul. Cestou do Damašku, cestou dalšího pronásledování křesťanů, se jeho slepota projeví naprosto. Prohlédne ve chvíli, kdy přijme Slovo tělem učiněné, kdy přijme toho, který je světlem světa, kdy přijme Krista. Nové narození přináší Saulovi, který přijímá jméno Pavel, nové vidění.

To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Světlo v temnotách. Naděje nad propastí. Víra rozechvělá. Láska vysmívaná. Cesta plná překážek. Cesta, na jejímž konci je smrt. Tak žít a za každou cenu užít. Vždyť proto jsou zde všechny ty reklamy a ukřičené nabídky. A pak už aby bylo po Vánocích. Kdo to má vydržet. Tak ale ne. To přece není poselství Vánoc. To Slovo bylo u Boha, to slovo byl Bůh. V něm byl život a život byl světlo lidí. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Z jeho plnosti jsme byli my všichni obdarováni milostí za milostí. To je Ježíš evangelia, to je Ježíš Bible. To je poselství Vánoc. Významné, životodárné i pro nás. Platí, i když, nebo právě proto, že kamenujeme Štěpána nebo to jenom schvalujeme nebo tomu jenom mlčky přihlížíme.

Amen.

Miroslav Erdinger


© 2005 archa.cz