0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
20. října (úterý)
19:00 sekání třicátníků přes Zoom
22. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
23. října (úterý)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
25. října (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra vikářka Anna Pokorná)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Záznam z bohoslužby 5. července 2020
Lukáš 14; 1–6

Milí přátelé, sestry a bratři,
jsme sice nyní od sebe fyzicky odděleni, ale pokoušíme se s vámi spojit prostřednictvím sdílených bohoslužeb formou videozáznamu.



Současně pobožnost naleznete i na na Facebooku, kde byla bohoslužba vysílána přímým přenosem.

Věřím, že možnost sdílení pro vás bude schůdná a umožní vám zprostředkovaným způsobem účast na nedělní bohoslužbě.

Přeji vám všem požehnanou neděli.
Ondřej Kolář, farář

Kázání
Biblický text (Lukáš 14; 1–6)
(1) Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor.
(2) Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností.
(3) Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“
(4) Oni však mlčeli. I dotkl se ho, uzdravil jej a propustil.
(5) Jim pak řekl: „Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned i v den sobotní?“
(6) Na to mu nedovedli dát odpověď.


Milé sestry, milí bratři! Je těžké vymyslet nadpis pro dnešní evangelijní oddíl. Jak jednoznačně a výstižně vyjádřit, co se vlastně stalo? Mluví se o uzdravení, o sobotě, o farizejích – co z toho vybrat? Kralická bible nadepisuje přímočaře: Pán uzdravil vodnatelného. Ekumenický překlad volí vysvětlující nadpisek Spor o uzdravování v sobotu. Opravdu spor? Vždyť jsme o žádné hádce nebo rozepři nečetli. Žádná vášnivá výměna názorů se nekoná, nikdo se s nikým nepře. Hovoří jen Pán Ježíš, farizeové tu neřeknou ani slovo. Jak se píše – farizeové Ježíše pozorovali, mlčeli a nedokázali dát odpověď. Ježíš jedná a oni přihlížejí. Nevydali ani hlásku, tak jakýpak spor?

Zkusme tento příběh nazvat Provokace v sobotu nebo ještě jednodušeji Sobotní provokace. Celá ta provokační akce začala úplně nenápadně. Je sobota dopoledne, lidé se rozcházejí ze synagogy, kde při bohoslužbě oslavili den odpočinku. Jedním z kazatelů byl také nazaretský Ježíš. Leccos se už o něm ví, krajem kolují hotové pověsti o jeho učení. Nyní ho tedy slyšeli na vlastní uši a jeho promluva mnohé zaujala. Mimo jiné též předního z farizejů. Ježíš neoslovuje jenom chudáky, ale také příslušníky místní honorace, lidi společensky dobře postavené. Farizejský předák zve Ježíše na oběd a Ježíš pozvání přijímá.

Všimněme si, jak mnoho evangelijních událostí se odehrává v domácnostech – kolem stolu, při návštěvách a všelijakých oslavách. A na druhou stranu, jak málo se toho v evangeliu odehrává v oficiálním náboženském prostředí, při bohoslužbách. Ježíšovo náboženství se neomezuje na chrám, ale vstupuje do lidského soukromí. Ježíšova víra se vztahuje na běžný, každodenní život, i na tak obyčejnou věc jako je jídlo a společenství kolem stolu. Křesťanství nespočívá jen v modlitbách a v nedělních shromážděních, ale i v tom, jak lidé spolu navzájem vycházejí. Zda si vůbec dokážou spolu sednout a trávit společně čas.

Skupinka farizejů si na Ježíše čas udělala. Možná se od něj chtějí něčemu přiučit o Božím království. Avšak více než učenlivost ovládá atmosféru napětí. Ve vzduchu visí otázka, farizeové čekají, co Ježíš udělá. Bude se chovat jaksepatří „sobotně“? Zachová sváteční klid? Nepřekročí meze správného chování a dodrží Boží přikázání? Zvědavost farizejů je oprávněná. Ježíš se mezi lidmi těší pověsti moudrého učitele. Učitele, který se vyzná v Božích věcech a který pomáhá slovem i skutkem. Avšak v očích těchto zbožných písmáků má Ježíš jeden závažný vroubek. Sobota. Bere ji na lehkou váhu. Nezachovává úctyhodné zvyklosti dané Božím řádem, protože si je přizpůsobuje podle svých potřeb. Jakpak se Ježíš zachová v tuhle sobotu, vyrukuje opět s nějakou výhradou vůči ní?

Nemáme zprávy o tom, jak se rozhovor u stolu vyvíjel. Farizeové Ježíše pozorně sledují a zatím mu nemohou nic vytknout. Až dosud nebylo po provokaci ani stopy. Ale pak se to rozjede naplno. Kde se vzal, tu se vzal, objevuje se v domě nemocný muž. Trpí vodnatelností. Vodnatelnost není žádná otevřená rána, u níž by hrozilo náhlé vykrvácení či pád do mdlob. Je to choroba, která může ještě nějaký ten den počkat. Vydržel to podnes, tak vydrží až do zítřka, uvažují farizeové. Je přeci sobota a nesluší se cokoliv dělat. Nic ať neruší Boží klid sedmého dne!

Ježíš však není v klidu. Hýbe jím soucit, neboť ten muž potřebuje pomoc. Trápí ho vlekoucí se choroba a pomoc mu přijde vhod již nyní. Ježíš stojí před rozhodnutím: dodržení předpisů, nebo okamžitá pomoc. Zachovat klid, nebo se z klidu nechat vyvést. Odpočívat, nebo jednat. A náš Pán volí možnost, která pohorší, která narazí. Ne u Boha, ale u lidí. Kristus porušuje předpis o svátečním klidu. Porušuje ho však ne z libovůle nebo k vlastnímu prospěchu, nýbrž ku prospěchu svého bližního. Zkrátka koná Boží vůli. Nebohému je pomoženo. Proč Pán Ježíš jeden den nepočkal? Vlastně by bylo stačilo jen pár hodin a sobota by byla pryč. Nemocný by se mohl tak jak tak uzdravit později a navíc by byli spokojeni i zbožní farizejové.

A tady jsme u Ježíšovy provokace. Farizejům a zákoníkům by se líbilo, kdyby vše běželo postaru a beze změny. Kristus Pán však svět mění. Překračuje hranice lidských zvyklostí i doslovného znění Božích ustanovení. Ukazuje, že milosrdenství a soucit nemá meze. Ani v sobotu, ani v neděli nelze zůstat lhostejný k bídě bližních. Proto se smí navzdory předpisům v sobotu uzdravovat, vytáhnout syna z jámy, proto se smí i dnes vykračovat z vyježděných kolejí a zaběhaných stop.

Snad se nám v této souvislosti stává srozumitelnější i Boží spravedlnost. Lidská spravedlnost, ta se zakládá na zachovávání zvyklostí a zákonů, naopak Boží spravedlnost spočívá v milosrdenství a ve slitování. Někdy je prostě zapotřebí vykročit ze zachovávání dosavadních postupů a zkusit věci dělat nově. Právě v tom spočívá hledání Boží vůle. Ježíš farizeje provokuje. Narušuje jejich řád světa. Ale ve své provokaci není agresivní. Postupuje mírně. Nenapadá zbožnou lidskou spravedlnost. Neslyšíme od něj posměch: Jen se podívejte, jak jste hloupí a zaostalí. Nic takového. Klade svým společníkům otázky a vyzývá je k pokání. Ke změně smýšlení, k novému pohledu na svět. Jen ať si sami přeberou a srovnají, co právě viděli. Zda je prospěšnější lpět bezduše na zaběhaných předpisech, anebo je vhodnější předpisy opustit a nechat se pohnout citem. Kdy se chováme více lidsky – když plníme úkoly jako mašina, nebo když jednáme v duchu Stvořitele a přetváříme svět podle milosrdenství? Na které z obou cest mezi námi vane obživující Boží Duch?

Ježíš je provokatér. Boží provokatér – chová se vyzývavě vůči farizejům, vůči celé své době, vůči dějinám. Chová se vyzývavě i vůči nám. Provokuje a vyzývá k obnově života, k přehodnocení dosavadních stanovisek. Provokuje nás k víře – a to k víře v Boha laskavějšího a lepšího, než jsme se dosud nadáli. Vyzývá nás k hledání Boží vůle, zve nás do Božího království.

Kolik významných změn se v dějinách odehrálo, když se lidé snažili pohnout věcmi k lepšímu. Jenom z naší historie: vzdělanci Cyril a Metoděj si klidně mohli chodit v Cařihradě do knihovny a studovat ostošest. Místo toho se nechali vyprovokovat, šli k nějakým barbarům na sever, aby je naučili číst a psát, poněvadž ti chudáci dosud neměli vlastní písmo. Anežka Přemyslovna se nechala vyprovokovat – od královské dcerky se čekalo, že bude důstojně žít u panovnického dvora. Ona však místo toho odešla starat se o nemocné a ze svého rodového důchodu financovala klášterní špitál. Mistr Jan Hus se nechal vyprovokovat. Zajisté, mohl být spořádaným knězem a splnit si svůj mladický sen: nosit pěkné rúcho a být lidem vážený. (To je jeho vlastní výpověď.) Nechal se však vyprovokovat k hledání a hlásání pravdy. Nejeden tehdejší předpis přestoupil. Bylo by pro nás lepší, kdyby ty předpisy nebyl přestoupil? Rozhodně ne! A tak dále, až do současnosti bychom mohli pokračovat v dlouhé řadě požehnaných Božích provokatérů. Je potěšující, že se v ní nachází i současný papež František, který se tak neotřele dovolává milosrdenství a soucitu, až z toho mnoha usedlým a zajištěným velebníčkům jde hlava kolem. Bůh mu žehnej.

Kéž by slova, která slyšíme z Písma, takto provokovala i nás. A provokovala tím správným způsobem. Aby ukazovala náš svět jako místo, kde dosud není vše rozhodnuto, kde s pomocí Boží probíhá v Kristu zápas o nalezení pravého lidství. Kéž by na všech místech, kde se schází Boží lid, zněla slova, která dosvědčují velikost našeho Boha a jeho přicházející království. Slova, která provokují k následování Krista na cestě tvořivého milosrdenství a práva.


Amen.

Autorem kázání je Jiří Tengler.


zpět ...
© 2005 archa.cz