0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
20. října (úterý)
19:00 sekání třicátníků přes Zoom
22. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
23. října (úterý)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
25. října (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra vikářka Anna Pokorná)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Ekumenické bohoslužby (1. března 2009)
Matouš 4; 1 - 11

Text kázání (Matouš 4; 1 - 11):
(1) Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.
(2) Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.
(3)Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“
(4) On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“
(5) Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu
(6) a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“
(7) Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“
(8) Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu
(9) a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“
(10) Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“
(11) V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.


Milé sestry, milí bratři Korejci, Japonci, Češi, další národnosti, shromážděné u Božího slova, to, co Ježíš v situaci, kdy je slabý po čtyřiceti dnech půstu, zažívá na poušti, to není žádné pokušeníčko, které by nestálo za řeč. To je síla, to je pokušení, při kterém se tají dech.

To je silný kalibr, který byl vystřelen na naši srdeční komoru. To je silné zabušení na dveře naší víry. Proč? Ono totiž to pokušení Krista Pána, to není žádné vymyšlené pokušení, je to pokušení reálné, které je tak či onak v člověku, v každém z nás sice skrytě, leč stále přítomné. A to ten zlý, ten pouštní ďábel, dobře ví. Ví, kam zaklepat, ví, jak na člověka, jak na nás a kdy na nás. A domníval se, že ví jak na Krista. Ale to se přepočítal.

Ta situace je známá. Ježíš byl pokřtěn, nebesa promluvila Božím hlasem: „toto je milovaný Syn, toho jsem si vyvolil“. A Ježíš, jako kdysi dávno Mojžíš na Sinaji, když tam od Hospodina přijímal Desatero, odchází na poušť, aby se tam postil. Je tam čtyřicet dnů a můžeme říci, tak jako jsme to četli o Mojžíšovi, že „chleba nepojedl a vody se nenapil“. Rád bych řekl, že tam šel proto, aby byl blízko svému Otci. Jenomže on tam jde proto, aby byl pokoušen od ďábla. Ježíš prochází tím, čím procházíme my, a prochází tím snad také proto, aby nám ukázal, jak na to. Jak si s tím ďáblem mizerným poradit. Jak mu odolat, nenaletět mu. Jak je nám Ježíš v tom pokušení blízko. A jak je nám Ježíš v tom nenaletění daleko.

Když jsme o tomto příběhu přemýšleli v pátek ve skupině v psychiatrické léčebně, říkal jeden pacient, že ten ďábel je velmi chytrý, protože přišel za Ježíšem v době, kdy byl Ježíš slabý. Čtyřicetidenní půst udělá s člověkem své, udělal své i s Ježíšem. Ďábel je silný a přichází za Ježíšem, který je slabý, vyhladovělý. Jak ale vypadá ta Ježíšova slabost? Vypadá tak, že stačí na sílu ďáblovu. Ježíš je ve své slabosti silnější než ďábel v plné síle. Nemůžeme mu však upřít chytrost. Umí si počkat, umí tak říkajíc vyhmátnout tu slabou chvíli člověka, ví, kdy je člověk slabý, kdy je vyhladovělý a ta vyhladovělost může mít mnohé podoby. Člověk může být vyhladovělý z nedostatku lásky, může být vyhladovělý z nedostatku jídla a pití, může být vyhladovělý z nedostatku sebeúcty, důstojnosti, z nedostatku práce, která by pro něj měla smysl, vyhladovělý z nedostatku uplatnění, pochvaly, ocenění. Je mnoho možností, jak být vyhladovělý a každá taková vyhladovělost v sobě nese nebezpečí pokušení, nebezpečí, kdy ďábel čeká připravený, aby toho využil, protože každé vyhladovění člověka oslabuje, bere mu síly a soudnost a také ho zbavuje zdravého úsudku a rozhodování. A tak si ten ďábel, který přichází za Ježíšem, myslí, že to bude i případ Ježíše. Vyhladovělý, slabý,
skočím na něj. A dostanu ho.

Zázrak. Proměnit kameny v chleba. To se hodí i vyhladovělému Ježíši. Ale ovšem kdo víc než Ježíš, Syn Boží, ví o chlebu, který se za nás láme, který se stane nástrojem a cestou Boží milosti, odpuštění, pozvání k večeři Beránkově. Kdo víc ví než ten, který jednou nesestoupí z kříže, aby jeho oběť byla dokonána. On je Synem Božím právě proto, aby se stal Božím Beránkem, obětí za hřích. Ten své Boží synovství nemusí dokazovat něčím tak povrchním a pro oko lákavým, jako je proměna kamenů v chleba. „Vezměte, jezte. Toto je mé tělo za vás, pro vás.“ Lámané nebo vydané, především je to pro a za vás. A jestli jste někdy byli kameny nebo jsme měli kamenná srdce, pak toto tělo za vás je proměnilo, dalo jim duši, toto tělo na kříži. Ne nějaký mistrovský kousek, nějaký „majstrštyk“, kterým by měl Ježíš dokazovat, kdo je. Zázrak Krista Pána není proměna kamenů v chléb, ale proměna člověka, jdoucího pro svůj hřích na smrt, v člověka omilostněného, který vstává k novému životu. Skrze tělo a krev, chléb a víno. A na to je ďábel krátký.

Ale neotálí. Spěchá. Vrhni se dolů z vrcholku chrámu. Tak dokážeš, že jsi Syn Boží. A dobrá citace Starého zákona. Ano, zná bibli ten zlý. Umí z ní dobře citovat. To je pádný argument. Ten zlý je chytrý. Ano, nemáme co dělat s nějakým hlupákem, kterému to nemyslí.

Ďábel není hloupý, naopak, je velmi chytrý, je mazaný. Nastuduje si Písmo, aby mohl přesvědčivě citovat. Naučí se naši řeč, tváří se jako nejbližší přítel, zná naše prostředí, zná naše slabosti. Působí velmi věrohodně. I na Ježíše tak má působit. A přece jsou jeho vědomosti nedostatečné. Přivádí Ježíše na vrchol chrámu. Toho, který je schopen, a také to udělá, chrám zbořit a ve třech dnech jej vystavět. A ne ledajaký chrám. Daleko cennější než je ten v Jeruzalémě. Chrám života. „byl ukřižován, umřel, pohřben jest. Třetího dne vstal z mrtvých“, bude církev vyznávat až do těchto dnů. Žádná výšina, ani výšina jeruzalémského chrámu nepřevýší vysokost vzkříšení. Nebudeš pokoušet Boha, on své cesty záchrany má připravené a se skokem z vrcholu chrámu nemají nic společného. A to ďábel neví. Na to je krátký.

Je však neúnavný. Dostaneš všechno. Nebe i zemi, království i slávu světa. Jen se mi pokloň. Jen přede mnou padni na kolena. Jen řekni, že já jsem tady pánem. A také tvým pánem. To je silné, sestry a bratři, moc silné. Všechno mít. Tak říkajíc mít vlastnické právo. A má-li člověk k něčemu vlastnické právo, může si s tím dělat, co chce. Jen jednou padni k nohám ďábla a padne ti k nohám celý svět. Jenomže tomu ďáblovi něco nedochází. Rozdává z cizího. Nabízí to, co mu nepatří. „Tady je Trautenbergovo“, to patří do pohádky. V životě víry platí, že tady je Boží. Svět nepatří zlému, ten patří Stvořiteli a nic na tom nezmění existence zla. Ale můžeme udělat ještě jeden krok. Zůstaneme u toho Božího synovství. Do tohoto světa Bůh posílá svého Syna, aby ten svět vykoupil. Patří Kristu. Ďábel netuší, že Ježíši nabízí nejen to, co mu nepatří, ale co patří Kristu. Nabízí mu, co je jeho. Chce se říci: nenech se vysmát ďáble, jdi do svých horoucích pekel.

Tak nějak to řekne Ježíš. Jdi mi z cesty satane. Neobtěžuj tady. V té chvíli ho ďábel opustil. „Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás“, napíše Jakub ve své epištole. Ďábel to potřebuje slyšet jasně, aby pochopil. Žádná diplomacie, žádné kličkování. Odmítnutí zlého není možné jinak než radikálně. Pak pokušení končí. Pak trýzeň ustává, tlaky povolují, „Hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho“. Andělé, ti poslové, vyslanci Boží, ti, kteří přináší Boží lásku na zemi, k srdcím lidí, obsluhují zesláblého, avšak silného Ježíše.

Andělé přichází i mezi nás. Říci ďáblovi ne, odmítnout jeho nabídky, to je cesta, která není jednoduchá. To jsou tlaky, které bolí. Ale pak přichází andělé. Vyslanci nebe přináší pokoj, utišení bolestí, přináší osvěžení, nasycení.

Milé sestry, milí bratři Korejci., Japonci, Češi, procházíme pokušením, zkouškami, hledáme pomoc, modlíme se „...neuvoď nás v pokušení ale zbav nás od zlého...“. Ne, nejsme v tom sami. Složitou, bolavou cestou, na které doléhalo pokušení, šel i náš Mistr a Pán Ježíš Kristus. Jeho trojí jasné ne ďáblovi nám není jen inspirací. Je nám ujištěním, že on a jen on je Spasitel a Pán, který je schopen nést náš hřích, naše mnohá malá i velká ano k ďáblovým pokušením, na kříž, pro naši záchranu. Ten, který, jak napíše apoštol Pavel do sboru ve Filipis, „způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán“ (Filipským 2; 6 - 11). Amen

Miroslav Erdinger





zpět ...
© 2005 archa.cz