Kázání
Genesis 16, 1–16
(1) Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar.
(2) Jednou řekla Sáraj Abramovi: „Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní.“ Abram Sárajiny rady uposlechl.
(3) Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se Abram usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Abramovi za ženu.
(4) I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit.
(5) Tu řekla Sáraj Abramovi: „Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin.“
(6) Abram Sáraji odvětil: „Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré.“ Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla.
(7) Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem při cestě do Šúru,
(8) a otázal se jí: „Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?“ Odvětila: „Prchám od své paní Sáraje.“
(9) Hospodinův posel jí řekl: „Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.“
(10) Dále jí řekl: „Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat.“
(11) A dodal: „Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (to je Slyší Bůh) , neboť Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel.
(12) Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím.“
(13) I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, „Bůh vševidoucí“, neboť řekla: „Zda právě zde jsem nesměla pohlédnout za tím, který mě vidí?“
(14) Proto se ta studně nazývá ‚Studnicí Živého, který mě vidí‘; je mezi Kádešem a Beredem.
(15) Hagar porodila Abramovi syna. Abram nazval svého syna, kterého Hagar porodila, Izmael.
(16) Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela.
Jan 8, 2–11
(2) Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je.
(3) Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed
(4) a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.
(5) V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“
(6) Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.
(7) Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“
(8) A opět se sklonil a psal po zemi.
(9) Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.
(10) Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“
(11) Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“
Milí přátelé, sestry a bratři,
ty dva dnešní příběhy plné největších bolestí spojených se sexuálním životem manželů a jejich blízkého okolí čteme s různými životními zkušenostmi, s různě rozdanými kartami, v těch příbězích vidíme sami sebe a své rodiny a své přátele, dost pravděpodobně už během čtení to v leckterých z nás vřelo.
Možná jste si kladli otázku, co na to ta farářka řekne, za koho se postaví, koho vyplísní, jestli do toho vnese svůj životní příběh nebo jestli jen přeříká, co někde vyčetla. Abych pravdu řekla, tyto otázky jsem si kladu pokaždé, když mám tyto příběhy před očima…
A rozhodla jsem se, že je dnes nepoložím jen sobě, ale i vám… A tak si postavme před oči Abrama, Sáraj, Hagar a Božího posla z prvního příběhu a zákoníky s farizeji, cizoložnou ženu, její okolí a Ježíše z příběhu druhého…
Tak nejdřív adepti našich výtek: Kdo vás v dnešních příbězích nejvíc pohoršuje? Komu byste nejraději řekli něco od plic? Kdo nese zodpovědnost?
Abram, který si nechal z touhy po dětech strčit do postele otrokyni, který ženy ve svém nejbližším okolí používal hlavně podle toho, kde cítil nebezpečí?
Hagar, která po otěhotnění začala rozvracet domov?
Sáraj, která použije svoji otrokyni jako zdroj mateřství a když se to vymkne, hodí odpovědnost nejdřív na manžela, pak na Pána Boha, a nakonec se začne mstít?
Bůh, který to nechal dojít tak daleko, který nechal Sáraj s Abramem tak dlouho čekat?
Vadí Vám zákoníci a farizeové, co vážnou rodinnou krizi použijí jako past na nepohodlného učitele?
Nevěrná žena, která prokazatelně zanášela svému muži?
Její chybějící milenec, který měl být podle Zákona souzen s ní a jaksi se ho to netýká…
Ježíš, který se dlouho nezajímá a nabourává ochranu manželství?
S kým byste nejraději učinili krátký proces?
Otázka druhá: Koho máte největší potřebu se zastat? S kým cítíte nejsilnější solidaritu?
S Abramem, který je při snaze všem vyhovět za blbce?
S Hagar, kterou využili, trýznili, která je těhotná v poušti a neví, jak dál?
Se Sáraj, která roky marně touží po mateřství, která se zamotala do situace a nikdo si jí neváží?
Se zákoníky a farizeji, kterým Ježíš nabourával svět a dnes dokonce sebehodnocení?
S nevěrnou ženou, přistiženou při činu, veřejně zostuzenou, ohroženou na životě? S jejím milencem, který se bojí o sebe, snad i o ni? S jejím manželem, který je podvedený a brzy možná vdovec?
S Ježíšem, který se snaží lidem zprostředkovat Boží království a někdo pořád odvádí pozornost jinam, a přitom zneužívá Boží zákon pro své intriky?
Kdy byste nejraději udělili milost?
Otázka třetí: Týká se to i našeho životního příběhu?
Mého, tvého, vašeho!
A výjimečně nechám odpovídat poezii…
Poslední (Vladimír Holan)
Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.
Třesu se, Bože můj, neboť tuším,
že brzy umřu a pevný měl bych být.
Z každého stromu spadne i ten nejposlednější list,
neboť on není bez důvěry k zemi.
Z každého člověka spadne i ta poslední přetvářka,
neboť prkno v márnici je docela prosté.
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.
Ale já…
Píseň o nejbližší vině (Jan Skácel)
Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil
A potom mu to bylo líto
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál
A držel ale neudržel
tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil; kamenuj
A prosil ale neuprosil
a bál se ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál
Oba příběhy mají ve svých hlubinách několik podobných východisek, které přináší setkání s Boží perspektivou.
- Bůh si všímá si lidí, které druzí jen používají a stará se o jejich osud. Když Hagar v poušti potká Boží posel, na rozdíl od všech ostatních ji osloví jménem. I Ježíš jako jediný pranýřovanou oslovuje…
- Všímá si nás do hloubky a nepotřebuje k tomu mnoho slov. Boží posel z pouště se ptá, co máš za sebou, co před sebou?
Když Ježíš se ženou osaměli, Ježíš se víc ptá, než káže. I ten pokyn farizeům byl spíše otázkou do nitra… - K projevení milosrdenství není nutné relativizovat hřích. V obou příbězích je naprosto zjevné, co je špatně. Násilné početí, ponižování, slabošství, hrubé zacházení, pokrytectví, intriky, nevěra, bezcitnost…
- Ale také hříchu, vlastnímu či cizímu, je odebrána moc nad člověkem a nad našimi osudy. I s komplikovanými kořeny a bolavou minulostí je možné jít dál, je možné dělat věci jinak… A nezničí to budoucnost ani Božím plánům…
- Životy odsouzené k zániku dostávají novou perspektivu:
Hagar a její syn přijímají požehnání, Boží provázení je neopustí ani v komplikovaném soužití s původní rodinou.
Ježíš ženě otevírá možnost žít dál a také jinak – Jdi a už nehřeš. Tu možnost dává i zákoníkům a farizeům, kteří ji tentokrát bez námitek využijí.
Tyhle příběhy máme v Bibli, aby se nás dotkly. Aby se dotkly našeho přemýšlení, našich vztahů, našeho sebepojetí, naší víry.
Možná jste poslední dobou na pokraji svých sil, možná čelíte důsledkům svých vin, možná jste rozhořčeni, možná se stydíte, možná jste uvízli v rezignaci nebo lhostejnosti, možná stojíte na křižovatce…
Zkuste zaslechnout, jak vzácné je v Boží mysli vaše jméno.
Zkuste v modlitbě odpovědět na otázky: Odkud jsi přišla, odkud jsi přišel? Kam jdeš?
Zkuste na cestu dalšími dny přijmout Boží povzbuzení a požehnání…
Půjdeme dál jako Hagar, posílená Boží pozorností a požehnáním pro svého syna?
Půjdeme dál jako farizeové, kteří beze slova přijali Ježíšovo napomenutí?
Půjdeme jako ta omilostněná žena?
Půjdeme dál jako účastníci a svědci takovýchto příběhů?
Amen.
Alžběta Hanychová