Kázání
Jan 8, 31–38
(31) Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.
(32) Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“
(33) Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?“
(34) Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.
(35) Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.
(36) Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.
(37) Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa.
(38) Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce.“
Milé sestry, milí bratři,
jste svobodní? Obecně je svoboda chápána jako jednání podle vlastní vůle, aniž by byl člověk omezován ostatními nebo něčím svazován. Obvykle říkáme, že jsme svobodní, když veškeré naše jednání vychází z nás samých. Lidé, kteří byli o své právo jednat podle vlastní vůle připraveni vnější silou, například invazí jiné země nebo útlakem diktátorského režimu, dobře znají hodnotu této svobody. Jak Česko, tak Korea s tím mají své zkušenosti. Nejsou to však jen tyto vnější, viditelné faktory, které nás činí nesvobodnými. Jsou chvíle, kdy mě dostihnou neviditelné věci a já nemohu žít tak, jak bych chtěl, a stále dělám věci, které dělat nechci. Tento jev je jasně patrný u lidí, kteří jsou na něčem závislí, ale znají to i běžní lidé. Pavel popsal tento stav lidské existence takto: Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? V dnešním textu Ježíš mluví o způsobu, jak se z tohoto stavu osvobodit.
Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. Slovo-učedník-pravda-svoboda. Je to jako řetězová struktura, kde předchozí věc umožňuje další věc. Svoboda vychází z poznání pravdy, poznání pravdy vychází z učednictví a učednictví vychází ze setrvání v Ježíšových slovech. Abychom byli svobodní, musíme poznat pravdu. Když poznáte pravdu, stanete se svobodnými. Poznání zde neznamená pouhé hromadění vědomostí. Znamená to uvědomění. Znamená to poznání prostřednictvím osvícení. Stejně jako když v temném místě zazáří světlo a vy jasně uvidíte věci, které tam již byly, a konečně poznáte jejich pravou povahu, znamená to vidět věci nově a poznat je plněji na jiné a hlubší úrovni než dříve. Pokud skutečně nemáte poznání, nemůžete být osvobozeni. Pokud skutečně nevíte, v čem je problém, nemůžete očekávat, že se z něj dostanete. Nemůžete opustit místo, kde jste byli dosud, a vejít do nové země svobody, pokud nevíte, co je lepší. Pravda nás osvobozuje. Pouze pravda nás činí svobodnými. Teprve když si uvědomíme, co je pravda, staneme se svobodnými.
Pravda je odhalena. Když jste otevření, můžete vidět a poznat. Pravda se nezjevuje jen tak někomu. Pravda je zjevena Ježíšovým učedníkům. Ježíšův učedník je někdo, kdo setrvává v Ježíšových slovech. Nebo také označuje člověka, který setrvává v Ježíši, v Logu, ve slovu. Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. “Setrvávat“ (řecky menó) v Ježíšově slovu znamená držet se jeho slova a nadále v něm setrvávat. Učedník není ten, kdo se v Ježíšových slovech drží jen toho, co se mu líbí. Setrvává v něm nejen tehdy, když se mu zdá, že mu pomáhá, a opouští je, pokud mu nepomáhá. Učedník je člověk, který naslouchá slovům Ježíše a následuje ho, člověk, který stále žije a učí se s Ježíšem, člověk, který jde ještě o krok dál a klade Ježíši otázky, člověk, který jedná podle toho, co mu Ježíš zjevuje. První Ježíšovi učedníci přijali Ježíšovo pozvání pojďte a uvidíte: šli a viděli, kde se zdržuje, a strávili s ním ten den. I my dnes můžeme přijít k Ježíši prostřednictvím slov zaznamenaných v Bibli, vidět, kde přebývá, a žít život učedníků, kteří s ním přebývají. Těmto lidem je zjevena pravda. Výsledkem poznání této pravdy je svoboda.
Ježíš říká, že nepřišel na tento svět sám od sebe, ale že ho poslal Bůh Otec a že vše, co dělá, dělá z vůle toho, kdo ho poslal. Ježíš také říká, že ten, kdo ho poslal, je pravdivý a že vše, co říká, neříká sám od sebe, ale zjevuje, co viděl a slyšel od Boha Otce, který ho poslal. Proto je setrvávání v Ježíšových slovech cestou k poznání pravdy. Ačkoli nikdo z nás Boha na vlastní oči neviděl, ale jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, Syn Boží, který ho viděl nejblíže, zjevil světu pravého Boha. Pravda je pravý Bůh a jeho dobrá vůle. Ježíš Kristus, Boží Syn, je světlem, které tuto pravdu zjevuje na této zemi. Ježíš říká: Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude nikdy chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.
Je tu požehnání, které se dostává pouze těm, kdo žijí zakořeněni v Ježíšových slovech a žijí jako strom zasazený u řeky, aniž je proudy světa odnášejí jako plevy ve větru. Existuje něco, co mohou zažít a nově vidět jen ti, kdo učinili krok víry podle Ježíšových slov, a ti, kdo na Ježíšova slova odpověděli a vydali se na místo, kam je povolal. Když v srdcích a životech těch, kdo setrvávají v Ježíšových slovech, zazáří světlo pravdy, odhalí se všechny temnoty. Tam, kde září světlo pravdy, si jasně uvědomujeme realitu věcí, které nás ovládaly a spoutávaly. Pravý Bůh a jeho dobrá vůle nám odhaluje, jak jsou zlé a falešné, a tak doufáme, že jim unikneme. A když pokračujeme v následování Ježíše, světla života, konečně stojíme v nové zemi svobody. Abychom mohli žít svobodný život, musíme přebývat v pravdivých slovech, která osvětlují temnotu jako světlo. Těmito slovy jsou Ježíšova slova.
Židé, kteří tato Ježíšova slova slyšeli, však odpověděli: Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými? Je to však pravda? Je pravda, že jsou Abrahamovými potomky. Nezdá se však správné tvrdit, že nikdy nebyli otroky jiných. Kdysi byli jejich předkové otroky v Egyptě a zažili také babylonské zajetí. Poté byli Židé nadále utlačováni pohanskými zeměmi, a dokonce i v době Ježíšově byli pod koloniální nadvládou Římské říše. Proč tedy říkají, že nikdy nebyli otroky? Možná si to tak sami mysleli. Považuješ nás za otroky, protože jsme nyní pod římským útlakem? Ať si říká kdo chce co chce, jsme Abrahamovi potomci a Bohem vyvolený národ. Řím nás možná může zotročit silou, ale nikdo nemůže zotročit našeho ducha! Možná i v našem okolí jsou lidé, kteří mají podobné myšlenky: Myslím, že jsem svobodný člověk, tak proč mě stále obtěžuješ řečmi o svobodě a spasení? Tvrdit, že jsem svobodný, a skutečně být svobodný je však něco zcela jiného. Ježíš viděl, že ve skutečnosti svobodní nejsou: Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. Co to znamená? To, že hřeší, ukazuje, že jsou v otroctví hříchu. A dokud takoví zůstávají, nemohou být svobodní.
Jak konkrétně se dopouštějí hříchu? Podle Ježíše byli připraveni ho zabít. Pokud je to pravda, jistě hřeší. Jdou proti Božímu přikázání nezabíjet a snaží se zabít Syna, kterého poslal. Jak naznačuje řecké slovo hamartia, tedy „hřích“, jejich myšlenky a činy „míjejí cíl“. Proč tedy chtějí Ježíše zabít? Je to proto, že mají pocit, že Ježíš ohrožuje jejich bezpečí a svobodu. Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a odejmou nám toto svaté místo i národ. Toho se obávali tehdejší židovští náboženští vůdci. Obávali se, že kvůli Ježíšovi vypuknou nepokoje a Řím židovský národ vyhladí. Obávali se, že ztratí minimální bezpečí a svobodu, kterou si pod římskou říší tak usilovně vydobyli, i když byla omezená, a Ježíš byl pro ně nebezpečnou osobou, která by takovou situaci mohla způsobit. Chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa. Rámec, který si vytvořili, je tak pevný, že v něm není místo pro to, aby k nim Ježíšova slova pronikla. Je již plný jiných věcí a nemůže pojmout nic nového od Ježíše. Proto jeho slova odmítají. Proto se chtějí zbavit toho, co nezapadá do jejich vlastního rámce. To je ironické. Ježíše, který je přišel zachránit a osvobodit, považují za hrozbu pro své bezpečí a svobodu, a tak se ho snaží zabít.
V některých ohledech mohli vidět situaci správně. Ježíš se je snaží vyhnat z „jejich domů“. Je zřejmé, že Ježíš chce jejich domov změnit. Cílem však není jim domovy jednoduše vzít, ale dovést je do lepších domovů, kde je zaručeno skutečné bezpečí a svoboda. Otrok nezůstává v dome navždy. Otrok vždy slouží svému pánovi s ohledem na odměnu nebo trest, který od něj dostane. I když otrok žije v domě svého pána, žije ve strachu, že může být kdykoli vyhozen. Proto mají otroci ve zvyku si zajišťovat minimální míru bezpečí a svobody. Na tomto základě však nelze očekávat skutečné bezpečí a svobodu. Syn je však jiný. Syn zůstává navždy. Když je syn v domě svého otce, nemá strach, že bude vyhoštěn. Nepochybuje o tom, že i když dům opustí, může se kdykoli vrátit. Syn vždy odpovídá otci láskou, nikoli strachem. Takto přišel Ježíš jako Boží Syn na zem pro naši spásu: Dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe.
V Ježíši vidíme skutečně svobodnou lidskou bytost. Je to Syn. Je Synem Božím. Syn je Synem navždy. A Syn přebývá v domě svého Otce navždy. Syn je tedy svobodný. Je svobodný, aby kráčel v jednom srdci a v jednom záměru s Bohem Otcem. Skutečně dobrou zprávou je, že toto synovství je zaslíbeno také všem, kdo přijmou Syna, který přišel jako světlo: Pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa … Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Právo svobodného syna, které požíval Ježíš, tedy právo jednat svobodně, nikoli pod násilím, podle srdce a vůle, která je v souladu s Bohem Otcem, je dáno nám, kdo v něj věříme a následujeme ho, abychom ho také mohli požívat.
Ježíš věděl, že se blíží čas, kdy opustí tento svět a vrátí se ke svému Otci, a proto řekl učedníkům, kteří tu zůstanou: Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. Ježíš říká, že v domě Boha Otce budou připraveny pokoje pro Boží děti, které setrvávají v jeho slovech a následují jeho cestu. Dokonce říká, že tento příbytek u Boha pro ně může být připraven i na zemi. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Základem stability pro Boží děti je tento věčný Boží dům zaslíbený skrze Ježíšova slova. Nebude bezpečnějšího domu, než je dům připravený samotným Bohem, dům, do kterého přichází sám Bůh a přebývá s námi. Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama. Boží děti, které stojí v této naději, mohou směle kráčet vpřed, když následují Ježíšova slova, stejně jako Abram uslyšel Boží slovo a odešel, aniž by věděl, kam jde. Upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh. Věříme totiž, že Ježíšova slova jednoduše nezbourají dům, v němž jsem žil, ale jsou to slova života, která nás vedou do lepšího příbytku vybudovaného Bohem, do domova, který zaručuje skutečnou svobodu a bezpečí.
Ve světě, kde se rozmáhá lež a násilí, lidé často staví proti sobě zdi a sami sebe uvězňují v rámci, který si vytvořili. V jistém smyslu je to gesto, jak ochránit sebe, skupinu, ke které patřím, a hodnoty, kterých si vážím, a zaručit svobodu, i když jen v omezené míře. Takto vytvořený rámec se však zároveň stává dalším absolutnem a nástrojem k páchání zla na těch, kdo se mu nepodřizují. Míru však nedosáhnu tím, že odmítnu nebo odstraním ty, kteří se mi nehodí do krámu. Totéž platí pro smíření. Může se zdát, že východiskem pro smíření je, aby pachatel nejprve uznal své provinění a požádal oběť o odpuštění, ale smíření se často nedosahuje tímto způsobem. Ježíš Kristus, Boží Syn, který přišel na tuto zemi v lidské podobě, opustil očekávání lidí a šel na kříž podle vůle svého Otce, který ho poslal. Na kříži nezemřel za své hříchy, ale za hříchy nás všech. Aby nás osvobodil z moci hříchu a smrti, sám na sebe vzal naše hříchy tím, že visel na kříži, a svým vzkříšením se stal živou nadějí pro všechny, kdo později uvěří a následují ho. Když visí na kříži a otevírá svou náruč, objímá nás všechny hříšníky ve svém srdci a připravuje nám všem domov v domě Boha Otce. To je cesta odpuštění a lásky, cesta života a svobody, cesta smíření a pokoje, po které kráčel Ježíš. Důvodem, proč se dnes v kostele U Jákobova žebříku v Kobylisích mohou scházet lidé z tak rozdílných prostředí, je to, že do srdcí každého člověka zde svítí světlo života Ježíše Krista. Ježíšova slova nás totiž osvobozují od hříchu, který nás svazoval, a vytvářejí v nás prostor pro Boha a pro druhé. Slyšte Pánovo pozvání na tuto cestu skutečné svobody: Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.
Amen.
Kwanghyun Ryu