Kázání
Matouš 2, 1–12
(1) Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:
(2) „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
(3) Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém;
(4) svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.
(5) Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:
(6) ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘“
(7) Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl:
(8) „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“
(9) Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.
(10) Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.
(11) Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.
(12) Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.
Milé sestry, milí bratři,
dnešní první neděle nového roku je v církevním kalendáři druhou nedělí po Vánocích. Mnoho lidí má tendenci si myslet, že Vánoce po 25. prosinci skončily, a zaměřují se na začátek nového roku. V církevním kalendáři však Vánoce pokračují až do 5. ledna a 6. ledna následuje svátek Zjevení Páně, který uzavírá vánoční cyklus. Slovo epifanie znamená zjevení Páně. Ve východní církvi byl den Zjevení Páně dnem oslavy Ježíšova křtu, ale v západní církvi byl považován za den, kdy se připomíná památka mudrců, kteří se poklonili malému Ježíši a darovali mu zlato, kadidlo a myrhu. Proto se v České republice tento den nazývá také Zjevení Páně nebo Tři králové. Co tedy znamená příběh dnešního textu pro nás, kteří žijeme ve 20. století, a pro nás, kteří stojíme na začátku nového roku?
Epifanie oslavuje zjevení Boží slávy v Ježíši Kristu. Slovo epifanie znamená zjevení a v Bibli je toto slovo třikrát použito apoštolem Pavlem. Dvakrát se týká druhého Kristova příchodu a jednou se vztahuje k prvnímu Kristovu příchodu: Který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy a nyní zjevil příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista. On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu. Zjevení Ježíše zde znamená, že Kristus přišel na svět a jasně zjevil Boží vůli a milost, aby nás zachránil.
Boží Syn, který byl Bohu nejblíže, přišel na tuto zemi, aby skutečně zjevil Boha. V Janově evangeliu se píše: Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl. Jan říká, že je jako pravé světlo, které zazářilo v tomto světě, jenž byl ve tmě. Toto životodárné světlo svítí na každého člověka. Apoštol Pavel popisuje, co se stalo s těmi, kteří toto světlo přijali a vstoupili do něj, takto: Neboť Bůh, který řekl: ‚Ať ze tmy zazáří světlo‘, dal zazářit svému světlu v našich srdcích, aby nám dal světlo poznání Boží slávy, které se ukazuje v Kristově tváři. To znamená, že poznáváme a věříme, protože Bůh zazářil.
Dnešní text, který obsahuje příběh o mudrcích z Východu, kteří se přišli poklonit Ježíšovi poté, co spatřili hvězdu, ukazuje, jak se skrze Kristův příchod naplnilo zaslíbení, že světlo Boží slávy ozáří celý svět. Poté, co se Ježíš narodil v judském Betlémě, mudrci z Východu přišli do Jeruzaléma a ptali se: Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme jeho hvězdu na Východě a přišli jsme se mu poklonit. Tato scéna ukazuje, že Kristus přišel jako Spasitel a Pán nejen pro Židy, ale také pro všechny lidi na světě. Skutečnost, že nežidovští mudrci z Východu viděli z dálky jeho hvězdu a přišli se poklonit králi Židů, znamená, že Kristovo světlo, které vede lidi ke spáse, zazářilo i v cizích zemích mimo území Izraele.
Toto poselství, že Mesiáš přijde jako světlo, které osvítí nejen Izrael, ale celý svět, bylo skutečně prorokováno izraelskými proroky. Izajáš říká: Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Také Žalm 72 říká: Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. Kristovo světlo zářilo i v pohanských zemích a přitahovalo ty, kdo šli za světlem, k tomu, který přišel jako Spasitel a Pán celého světa. To také předznamenávalo, že Kristovo světlo, které přinese světu spásu, se rozšíří i mimo Izrael do celého světa.
Král Herodes a celý Jeruzalém byli znepokojeni, když slyšeli slova mudrců. Narodil se totiž král. Ale na trůně už seděl jiný král. V Judsku v té době vládl Herodes, který však nebyl Žid. V jistém smyslu byl tedy dalším pohanem, který se zprávu o Kristově narození dozvěděl poměrně brzy. Je však příkladem člověka, který evangelium slyšel, ale světlo evangelia nepřijal. Také on se ptal velekněží a zákoníků, kde se Kristus narodí. Když mu řekli, že v Betlémě v Judsku, tajně si zavolal mudrce a podrobně se jich vyptával, kdy se objevila hvězda. Poslal je do Betléma a řekl jim: Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit. Později se však ukázalo, že to neřekl proto, aby se Kristu poklonil, ale aby ho našel a zabil.
Když mudrci vyslechli králova slova a zamířili k Betlému, hvězda, kterou viděli na východě, je náhle vedla vpřed. Nebyla to slova Heroda, vládce té země se zlými úmysly, ale Kristovo světlo s dobrou mocí, které je začalo znovu vést. Hvězda, která je vedla, se nakonec zastavila nad místem, kde bylo dítě. Matouš zaznamenává reakci mudrců v té chvíli následovně: Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Matouš popisuje, jak velkou a plnou radost prožívali. Odkud se tato radost vzala? Byla to hvězda, kterou celou dobu sledovali, tak proč se tak radovali, když tu hvězdu uviděli? Ta hvězda byla jeho hvězda, Kristovo světlo. Bylo to světlo milosti, které Bůh zjevil, aby je povolal na místo, kde byl Kristus. Nebylo důvodem jejich velké radosti, že je Bůh prostřednictvím hvězdy povolal, a nakonec je tam přivedl? Stejně tak existuje radost, kterou člověk, jenž následoval Bohem zjevené světlo, nakonec zažije, když dorazí na místo, kam ho Bůh dovedl. Je to radost, která je nesrovnatelná s jakoukoli jinou radostí.
Ve své velké radosti mudrci vstoupili do domu, kde zářila hvězda, a spatřili dítě s jeho matkou Marií. Musel to být velmi malý a chatrný dům, nesrovnatelný s palácem, kde žil král Herodes. Když tam spatřili dítě, padli před ním na zem a poklonili se mu. Vzdali mu tu nejlepší poctu, jakou mohli. Pak mu dali dary – zlato, kadidlo a myrhu. Ochotně mu nabídli ty nejlepší dary. Jak je možné, že tak ochotně padli na kolena a klaněli se mu v cizí zemi, nikoli v královském paláci velkého města Jeruzaléma, ale v ošuntělém domě v malém městě Betlémě, dítěti, které se právě narodilo? Muselo to být proto, že v jejich srdcích zazářilo světlo. Muselo to být proto, že Bůh, který řekl: Ať světlo zazáří ze tmy, zazářil v jejich srdcích, aby jim dal světlo poznání Boží slávy v tváři Ježíše Krista.
Stejně jako světlo hvězd přivedlo mudrce k Ježíšovi, muselo být v životě každého z nás milostivé světlo, které nás přivedlo k Ježíši Kristu. Možná jsme to při sledování tohoto světla nevěděli, ale po setkání s Tím, na kterého světlo ukazuje, si to všichni uvědomíme: Vždyť já jsem celou tu dobu kráčel touto cestou, abych se s ním setkal! A Bůh na mě vrhl své světlo, aby mě přivedl právě na toto místo! Jak popisuje svatý Basil, zatímco hvězdy osvětlovaly noční oblohu, mudrci cestovali do cizích zemí a země přivítala svého pána v temném pokoji. Toto světlo, které vede všechny lidi na světě ke spáse, stále svítí na každého člověka, a i nyní někdo následuje toto světlo a vydává se na pouť ke Kristu. Boží Syn přišel na tuto zemi a skutečně zjevil světu Boha. Bůh skrze něj zjevil svou slávu a otevřel cestu ke spáse pro nás všechny. Bible říká, že těm, kteří toto světlo přijali a uvěřili v jeho jméno, dal právo stát se Božími dětmi.
Bůh, který se nám zjevil skrze Ježíše Krista, se nyní chce zjevit druhým skrze nás. Ježíš řekl, že stejně jako on přišel jako světlo světa, budou i jeho učedníci světlem světa. Apoštol Petr také řekl, že Bůh nás učinil svým lidem, abychom hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Ježíš se v nás chce zjevovat skrze Ducha svatého a skrze nás se chce zjevovat také druhým. V modlitbě se můžeme spojit s Ježíšem a dovolit mu, aby se v nás zjevil. Také když přijímáme lidi, které k nám Bůh přivádí, Ježíš se zjeví mezi nimi. Bože, který jsi vedl hvězdy, abys lidem na této zemi jasně ukázal svého jednorozeného Syna! Nyní nás všechny, kteří jej známe skrze víru, veď do své přítomnosti, abychom mohli vidět Tvou slávu tváří v tvář.
Amen.
Kwanghyun Ryu