0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
16. dubna (úterý)
19:00 setkání třicátníků v kostele U Jákobova žebříku
17. dubna (středa)
9:00 bohoslužba s Bratrskou školou v kostele U Jákobova žebříku

15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v Psychiatrické nemocnici Bohnice

17:00 setkání mateřského centra Benjamin v kostele U Jákobova žebříku
18. dubna (čtvrtek)
17:00 zkouška pěveckého sboru Conciola Jacobi v kostele U Jákobova žebříku

19:00 bohoslužba se čtením pašijí v kostele U Jákobova žebříku
19. dubna (pátek)
9:30 bohoslužba v kostele U Jákobova žebříku
21. dubna (neděle)
9:30 bohoslužba (v češtině) v kostele U Jákobova žebříku (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba (v korejštině) v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba (v japonštině) v kostele U Jákobova žebříku
zpět ...
Pohřeb faráře J. P. Štorka
Kostel U Jákobova žebříku, pátek 4. července 2003.

Ve jménu Otce, i Syna i Ducha svatého. Amen.

Pozdrav
Bratři a sestry, vážené smutečné shromáždění!
Sešli jsme se tu proto, abychom poděkovali Pánu Bohu za život služebníka Božího slova Jiřího Štorka. Českobrodským a kobyliským evangelickým křesťanům byl farářem, z jehož úst slýchali Boží slovo a z jehož rukou přijímali tělo a krev Páně, některé z nás křtil, konfirmoval či oddával, jiní si přáli, aby je jednou pohřbíval; své početné rodině byl synem, manželem, otcem, dědečkem, bratrem, strýcem, švagrem; dalším byl kolegou, spolupracovníkem nebo šéfem; někomu sousedem či kamarádem; nejednomu a nejedné z nás byl přítelem. Jakkoli v slzách a ve stínu smrti a jakkoli je dnes pátek, den Kristova ukřižování, chceme tuto bohoslužbu slavit ve světle neděle, ve světle Kristova zmrtvýchvstání.

Píseň: Ž 23
Hospodin ráčí sám pastýř můj býti

I. čtení: Jan 6; 35 + 37 - 40
(35) Ježíš jim řekl: Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.
(37) Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,
(38) neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal;
(39) a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.
(40) Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.


Modlitba
Bože, Tys nás stvořil a daroval jsi nám život. Když jsme proti Tobě zhřešili, poslal jsi na svět svého Krista, abychom nepropadli věčné smrti. Našemu životu jsi určil hranici let a dnů. Neskláníme se před majestátem smrti. Skláníme se před Tebou, Pánem života a smrti. Jsme smutní a nešťastní. Nechceme nyní být se svým žalem každý sám. Ale ani společenství Tvého lidu, ani sebevětší shromáždění lidí, které sem Jiřího smrt svolala, nás nedokáží potěšit. Chceme mluvit s Tebou, Bože. Chceme, abys k nám promluvil Ty. Ty jediný můžeš proměnit náš vzdorovitý zármutek ve vděčnou radost. Amen.

II. čtení: Genesis 47 - 48
(47; 8) Farao se Jákoba otázal: „Kolik je let tvého života?“
(9) Jákob mu odvětil: Dnů mého putování je sto třicet let. Léta mého života byla nečetná a zlá, nedosáhla let života mých otců za dnů jejich putování.“ –
(48; 1) Po těchto událostech pověděli Josefovi: „Tvůj otec je nemocen.“ Vzal tedy Josef s sebou oba své syny, Manasesa a Efrajima.
(2) I oznámili Jákobovi: „Přichází k tobě tvůj syn Josef.“ Tu se (Jákob/) Izrael vzchopil a posadil se na lůžku. –
(8) Izrael pohleděl na Josefovy syny a zeptal se: „Kdo to je?“
(9) Josef otci odpověděl: „To jsou moji synové, které mi zde Bůh dal.“ Otec řekl: „Nuže, přiveď je ke mně, abych jim požehnal.“
(10) Izrael měl totiž oči obtížené stářím a špatně viděl. Josef je k němu přivedl, on je políbil a objal. –
(15) Požehnal (jim) takto: „Bůh, před nímž ustavičně chodívali moji otcové, Abraham a Izák, Bůh, Pastýř, který mě vodí od počátku až dodnes,
(16) Anděl, Vykupitel, jenž před vším zlým mě chránil, ať požehná těm chlapcům. Ať se v nich hlásá mé jméno a jméno mých otců Abrahama a Izáka; ať se nesmírně rozmnoží uprostřed země.“ –
(21) Josefovi Izrael řekl: „Hle, já umírám, ale Bůh bude s vámi a přivede vás zpátky do země vašich otců.“


Kázání
1. Nelehké byly osudy praotce Jákoba, porovnáváme-li je s životními příběhy jeho otce a děda, Izáka a Abrahama. Jako mladý muž byl svou matkou vmanipulován do sporu se starším bratrem Ezauem se o otcovo požehnání. Své ženy si musel vysloužit 14letou prací. Milovaná Ráchel mu umřela při porodu. Nejmilejší syn Josef byl prodán svými bratry do Egypta a byl pro něho po desetiletí mrtev. Na sklonku jeho života nastalo 7 let hladu, kdy jemu i jeho 11 synům šlo o holé přežití. A někde uprostřed toho všeho svedl u potoka Jabok zápas se samotným Bohem. Když měl na faraónovu otázku shrnout svůj život, učinil tak odevzdanými, leč poněkud posmutnělými slovy: Léta mého života byla nečetná a zlá, nedosáhla let života mých otců za dnů jejich putování.“

Jiřímu Štorkovi se stal Jákob životní postavou. Když dal svému synovi jméno Jakub, myslel přitom na Jákoba. Když hledal vhodný název pro tento kostel, vybavila se mu epizoda z Jákobova snu v Bételu o žebříku jako nástroji komunikace mezi nebem a zemí.

Uprostřed své velké rodiny působil Jiří jako patriarcha. Zvolil si životní povolání lidského prostředníka mezi Bohem a lidmi. Svou povahou byl – podobně jako Jákob, který obdržel od Hospodina jméno „Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstál (srov. Gn 32, 29) - zápasník. Zápasil snad s každým, koho potkal. Na osobní rovině býval na počátku přátelství s ním zápas a zůstat jeho přítelem znamenalo nějak tento zápas vydržet. Na profesionální rovině byl jeho život životem plným bojů, bojů uvnitř církve i navenek. Nebylo lehké být jeho farníkem, nebylo lehké mít ho za kolegu, za podřízeného nebo za nadřízeného. Konfliktům ve sboru se nevyhýbal, spíše je provokoval. Se svou církví vedl životní spor o to, aby byla skutečně církví, křesťanskou církví, Kristovou církví, církví pro svět. Byl pravým opakem dobráckého, ale neškodného flanďáka, který je s každým zadobře, a nikomu skutečně nepomůže. Jiřího řeč byla často tvrdé "Ano ano, nikoli nikoli". Ale nezapomeňme, to vše proto, že ve středu jeho života byl jákobovský, jákobovsko-izraelský zápas s Bohem. S Bohem, který může náhle vstoupit člověku do cesty – a zejména pak faráři! - jako neznámý noční nepřítel, kterému nemůžeme utéci, jehož nesmíme pustit, dokud nám nepožehná.

Nečetná byla léta jeho života - měřeno léty života jeho otce, i dnešním věkovým průměrem. Během 61 let života toho ovšem prožil tolik, kolik toho většina z nás neprožije třeba za sto let. Byla to rovněž léta zlá? Bylo by možné vzpomenout například na persekuce, jímž byl v maloměstské obchodnické rodině vystaven jako chlapec. Nesnadná byla jeho cesta na studia, nelehko se protloukal jako mladý otec rodiny a začínající vikář. Bylo by možné připomenout úmorné souboje s většími či menšími malými komunistickými mocipány. A možná i řadu zbytečných konfliktů s lidmi kolem sebe. Nebyl mužem bez vlastností, naopak, byl mužem mnoha vlastností - mnoha dobrých, a několika méně dobrých vlastností. Bojem s těmi špatnými neztrácel čas; byl přesvědčen, že daleko produktivnější je dát je do služby dobré věci. Kdo by v tom chtěl vidět rys jakési jákobovské neserióznosti (Jákob, to je Úskočný – srov. Gn 32, 29), může. Jiří nebyl moralista a moc dobře věděl, že ty nejlepší starozákonní příběhy obsahují historky, které se nehodí do nedělní školy.

Neměli bychom ovšem zapomínat na jiný Jiřího charakteristický rys, na jeho pracovitost, obětavost, neústupnost, trpělivost. Některé její plody byly vidět: kostely a fary v Českém Brodě a v Kobylisích, areál v Herlíkovicích, domov důchodců v Českém Brodě. Nikdo ovšem nespočítá hodiny a hodiny pastorací; neměl bych je srovnat s těmi 2x 7 lety Jákobovy tiché služby u Lábana? A k tomu ještě čas, který věnoval necírkevníkům počínaje sousedy přes řemeslníky či prodavačky až k soudružkám či paním na úřadech, přes množství známých a přátel mezi kumštýři všeho druhu: architekty, výtvarníky, muzikanty, herci, až po profesionály jiných oborů, s nimž jako farář spolupracoval, jako např. s lékaři. Speciální pastorační péči posléze věnoval pacientům psychiatrické léčebny a křesťanským gayům a lesbičkám.

Vím, byli i ti nebo ty, jejichž veliká očekávání zklamal. K muži patriarchálního vzezření a ustrojení s láskou vzhlížela nejedna žena a náhradního otce v něm hledal nejeden mladý muž. Jiří mohl prostředkovat, nemohl nahrazovat. Pomáhal nám, aby každý sám hledal a nacházel právě tu svou, vlastní cestu k Bohu, cestu k ostatním lidem, cestu k sobě samému. Žít za nás ovšem nemohl. Farář sebecharismatičtější je taky jenom člověk. Právě jeho smrt nás na tuto skutečnost bolestně upozorňuje.

2. A tak se dostáváme zpátky k umírajícímu Jákobovi. Jákob-Izrael se ohlíží nazpět: na své otce, na otce a děda, a vyhlíží dopředu: na své syny, na syna a vnuky. Svěřuje jim odkaz, testament, dává jim požehnání. Kam je směruje, na čem je orientuje? Bůh, před nímž ustavičně chodívali moji otcové, Abraham a Izák, Bůh, Pastýř, který mě vodí od počátku až dodnes, 16 Anděl, Vykupitel, jenž před vším zlým mě chránil, ať požehná těm chlapcům. Jákobovské požehnání se nevrací k těžkostem života. Bůh tu není tajuplný neznámý, nýbrž Bůh mnoha jmen – ve Starém zákoně spíše překvapivých jmen -, která ho charakterizují: Pastýř, Anděl, Vykupitel. Tedy ne Bůh, který bojuje s námi a my s ním, který nám připravuje konfliktní život, nýbrž Bůh, který nás chrání, ochraňuje a zachraňuje. Kdo jiný zakusil ve svém, životě tolik Boží ochrany, jako zápasivé postavy typu Jákobova? Kdo ochránil Jákoba před oprávněným hněvem jeho bratra Ezaua? Kdo nad ním držel ochrannou ruku při útěku od Lábana? Kdo učinil snesitelným život jeho soupeřících žen? Kdo uchránil Josefa od smrti v jámě či v v egyptském žaláři? Kdo dal všem přežít hladová léta? Bůh-Pastýř, Bůh-Anděl, Bůh-Vykupitel; ten Bůh, před nímž chodívali, tj. žili Izák a Abraham. Témuž Bohu svěřuje své vnuky praotec Jákob. K témuž Bohu jsme voláni zejména my, Jiřího „církevní děti“, kobyliští farníci.

3. A pak je tu ještě slovo Josefovi; slovo, které čítáme jako biblický text na úmrtních oznámeních: „Hle, já umírám, ale Bůh bude s vámi.“

Hle, já umírám. Za malou chvíli tu už nebudu, vy zůstanete sami, beze mne. Už se na mne nebudete moci obrátit s prosbou o radu či pomoc. Budete si muset poradit sami. Budete si muset najít jiného faráře. Nevím, zda mám vztáhnout slova o tom, že Bůh přivede Jákobovy potomky zpátky do země jejich otců, na dobudování tohoto kostela, jak o něm Jiří snil, nebo dokonce na dobu šťastné a prosperující sjednocené Evropy, na níž Jiří myslel při setkávání jednotlivců a skupin z obou stran železné opony v kobyliském hospicu.

Ale Bůh bude s vámi. Každého z nás jednou odnesou v rakvi a uloží někam na hřbitov. Do soboty jsme v sobě živili malinkou naději, že snad přece Jiřího silná vůle žít jeho smrt alespoň oddálí. Opravdu vzdoroval déle, než tomu obvykle bývá. Ale v sobotu Jiří umřel, a my ho nyní pohřbíváme. I o Pánu Ježíši vyznáváme, že umřel. A my nemáme jinou naději, než tu, kterou otevírá to veliké ALE jákobovského požehnání: Ale Bůh bude s vámi.

Vážená sestro Štorková, milá Vlaďko, milí Ester, Evo a Jakube, Tomáši, Štěpáne a Marthe, Bůh bude s vámi. Kobyliský sbore, bratři a sestry, milí přátelé, Bůh bude s vámi. Jiří umřel, ale Bůh bude s námi. Bůh bude s námi. Amen.

Vyznání vin
Vyznáváme, Bože, že jsme vůči Jiřímu často neprojevovali dost lásky. Kolikrát jsme ho zklamali, naštvali, rozhořčili, rozhněvali. Kolikrát jsme si neudělali čas mu naslouchat nebo s ním mluvit. Kolikrát jsme zapomněli na to dobré, co jsme od něho přijali. Kolikrát jsme o něm smýšleli či mluvili nedobře. Zůstali jme mu mnoho dlužni. Prosíme Tě, odpusť nám to.

Vyznáváme, že máme malou víru a malou naději, nebo dokonce, že nemáme žádnou víru a žádnou naději. Jako by vposledu všechno stálo a padalo s tím, co si vybojujeme a kolik toho pracovně dokážeme. Prosíme Tě, daruj nám víru a naději. Amen.

Apostolikum
Spojeni s Kristovou církví všech generací před námi a národů okolo nás vyznejme nyní křesťanskou víru slovy, kterými jsme ji na tomto místě pod Jiřího vedením vyznávali, slovy Apoštolského vyznání víry:


Smuteční proslovy:
- farář korejské komunity Jong Sil Lee
- kurátor kobyliského sboru Ing. Jan Ratiborský
- Prof.Dr. Josef Smolík
- katolický kněz Dr. Michael Slavík

Milý Jiří,
v žalmu se praví: "Našich let bývá úhrnem sedmdesát, jsme-li při síle, osmdesát. Většina z nich je lopota a trýzeň, a my odlétáme." Je pouze jedno vysvětlení, proč jsi byl odvolán tak záhy. Panovníku Hospodinu - a on k tomu má právo - se zlíbilo, jednou zas konečně uvidět poctivou duši, člověka spravedlivého, a odebrat mu z ramenou břemeno jeho vlastní lopoty a trýzně i břemena druhých, která bral na sebe.

Společenství Logos se díky tvému pochopení a bratrství mohlo v kobyliském sboru rozvinout a zdomácnět. Vděčíme ti za mnohé: Na svých křídlech jsi nás pozvedal k Duchu a k pravdám Božího slova, pod tvými křídly jsme měli ochranu a útočiště. Díky tobě víme, co to je bratrská služba a vzájemnost a co to znamená mít v někom zastání. Byl jsi a jsi pro nás ztělesněním výroku jedné světice moderní doby: "Bližní není ten, koho mám rád; je to každý, kdo se ke mně přiblíží. Každý bez výjimky."

A ještě jednu významnou skutečnost jsme na tobě poznali: že pouze svobodný duch může být Božím služebníkem. Děkujeme ti za to všechno a - neloučíme se: Jak bychom se mohli loučit s někým, od koho nejsme odloučeni v srdci? Ty jsi neodlétl - jsi v našem srdci, živý, skutečně živý, a stále nás budeš provázet.
PhDr. V. J. Slezák

Přímluvné modlitby
Bože! Děkujeme Ti za život Tvého služebníka Jiřího, za všechny dary, jimiž jsi ho obdařil a z nichž jsme směli brát v hojné míře.

Prosíme Tě, potěš zarmoucenou rodinu, osiřelý kobyliský sbor, všechny, kdo v tuto chvíli mají strach, co bude dál, jak budou dál žít bez něho.

Prosíme Tě, buď s námi dnešního dne a dnešní noci, v neděli, v prázdninových dnech doma i na cestách.
Modlitba Páně
Pán Ježíš učil své učedníky se modlit takto:

III. čtení: Římanům 14; 7 - 9
(7) Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu,
(8) umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.
(9) Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.


Pohřbení
Všemohoucí Bože, odevzdáváme ti tělo Tvého zesnulého služebníka, našeho bratra Jiřího. Byl pokřtěn v Krista a nyní se mu podobá ve smrti. Učiň, co můžeš učinit jedině Ty: aby se mu podobal i ve vzkříšení.

Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.(Zjevení 14; 13)

Poděkování, oznámení
Vážení a milí smuteční hosté,
jménem zarmoucené rodiny i jménem kobyliského sboru bych vám rád poděkoval za Vaši hojnou účast. Vyjádřili jste tak svou lásku k zemřelému a účast jeho nejbližším, a mnozí z vás i svou křesťanskou víru ve vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Jako člen místního sboru vás zvu ke společnému stolu, kde bude příležitost k občerstvení, vzpomínkám a rozhovorům.

Požehnání: trojiční + pokoj vám!
Vynášení rakve / Píseň: 346
Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal


© 2005 archa.cz