Kázání
Skutky 17, 22–27:
(22) Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Areopagu a promluvil: „Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví.
(23) Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: ‚Neznámému bohu‘. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji:
(24) Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli,
(25) ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní.
(26) On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel.
(27) Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko.
Naše mnohonárodnostní společenství víry u Jákobova žebříku nabízí bohoslužby ve třech jazycích, což je milost z Boží vůle. Je pravda, že rozdíly mezi jednotlivými jazyky působí obtíže ve vzájemné komunikaci, ale přesto skutečnost, že můžeme tvořit jedno Kristovo tělo v jedné víře, je Kristova milost. Důvod, proč došlo k rozdělení jazyků, je popsán v příběhu o Babylonské věži v knize Genesis. Podle tohoto příběhu došlo k tomuto rozdělení kvůli lidské zpupnosti. Bůh zabránil lidem v jejich snaze postavit věž sahající do nebe, a to tak, že jim zmátl jazyky. V důsledku toho se lidé rozptýlili po celé zemi a začali mluvit různými jazyky. „Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.“ Příčinou vzniku různých etnických skupin žijících na zemi a jejich jazyků a kultur byla Boží vůle, která rozdrtila pýchu lidí, kteří se pokusili postavit babylonskou věž.
V Novém zákoně však apoštol Pavel hovoří o Boží vůli, která vytvořila rozdíly mezi jazyky a kulturami, z jiného úhlu pohledu. Dnešní text popisuje, co apoštol Pavel kázal v řeckých Aténách. Pavlova misie v tomto městě filosofů byla neúspěšná, ale v Pavlově promluvě k athénskému lidu můžeme najít vodítko pro porozumění Boží vůli v dnešním rozmanitém světě. Pavel říká: „Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví.“ Pavel to řekl proto, že v Aténách se uctívalo mnoho bohů. A viděl také, že na jednom místě byl oltář s nápisem „neznámému bohu“. Když tedy Pavel viděl, že Athéňané uctívají bezpočet bohů, připustil, že jsou velmi zbožní, ale řekl jim: Koho takto uctíváte a ještě neznáte, toho vám zvěstuji. Pavel se obrátil na všechny, kdo se hlásili k různým bohům, a řekl jim: pravý Bůh není žádná modla, je to Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm. To znamená, že Bůh je Stvořitel světa. Bůh je ten, kdo stvořil svět a je Pánem nebe i země, a proto nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý.
Pravého Boha v žádném případě nestvořil člověk. On přece existuje dříve než svět, on stvořil vše na nebi i na zemi a všem dává život, dech a vše ostatní. A nakonec Pavel hovoří o tom, že Bůh také stvořil různé národy světa: „On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, doslova všechny národy, aby přebývaly na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel.“ Jinými slovy, Bůh určil dějiny vzestupu a pádu všech národů tohoto světa. Dějiny lidí utkané z různých etnických skupin trvají nepřetržitě od dob Babylonské věže a apoštol hovoří o Boží vůli, která je v nich skryta. „Aby jej lidé hledali“, dodává Pavel, „zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt.“ Říká tedy, že na světě sice žijí různé národy a mluví mnoha jazyky, ale všechny mají hledat a nalézt pravého Boha. Bůh totiž není vzdálený od nikoho z nás. Je nám blízko a chce být námi nalezen. Podle příběhu o Babylonské věži jsou na světě různé jazyky proto, aby varovaly před lidskou zpupností, ale Pavel v tom spatřuje Boží vůli, která nás nabádá k nalezení pravého Boha. Různé národy na tomto světě nejsou od toho, aby mezi sebou bojovaly nebo soupeřily o nadřazenost. Bible nás učí, že mají nalézt pravého Boha, který je stvořitelem světa.
Proč ale můžeme najít Boha díky tomu, že existují různé národy? Jednou z možností je skutečnost, že my lidé máme při poznávání Boha svá omezení. To, co si myslíme a čemu rozumíme, závisí na našem jazyce. Ti, kdo mluví japonsky jako svým mateřským jazykem, myslí japonsky, a ti, kdo mluví česky jako svým mateřským jazykem, myslí česky. To znamená, že myslíme v rámci svého jazyka: japonsky, česky nebo korejsky. Naše myšlení a chápání je ovlivněno a omezeno jazykem, kterým mluvíme. Když se snažíte poznat Boha ze slov Bible, nemůžete říci, že při čtení Bible v japonštině máte úplně stejné porozumění jako někdo, kdo čte Bibli česky nebo korejsky. Snažíme se porozumět Božímu slovu v jazyce každého národa, ale k tomu už potřebujeme překlad. Když je ale Boží slovo přeloženo do lidských slov, pak nám ani různé výklady úplně nepomohou. Jinými slovy: neslyšíme Boží slovo přímo, ale slyšíme ho přeložené do našeho jazyka. To také znamená, že jazyk a kultura, které tvoří rámec našeho myšlení, nutně ovlivňují a omezují naše chápání Božího slova. Lze tedy říci, že Bibli rozumíme jinak kvůli odlišným rámcům myšlení Japonců, Čechů nebo Korejců.
Chápání věčného Boha konečnými lidmi má své meze. Boží slovo slyšené v japonštině je omezeno japonským rámcem a totéž platí i pro jiné jazyky. Dokonce i původní jazyky Bible, hebrejština a řečtina, mají své meze. Žádný lidský jazyk nestačí k vyjádření Božího slova. Je-li tomu tak, pak skutečnost, že existují různé jazyky a národy, může být pro pochopení a nalezení Boha větší pomocí, než kdyby existoval pouze jeden jazyk a jeden národ. Jsou případy, kdy jeden aspekt Boha, který nelze vyjádřit v japonštině, lze vyjádřit v jiném jazyce. Naopak jsou chvíle, kdy lze japonsky vyjádřit to, co v jiných jazycích vyjádřit nelze. Bůh v japonštině (Kami), v češtině (Bůh) a v korejštině (Hananim) proto vyvolává rozdílné obrazy, protože v každém z těchto slov jsou obsaženy rozdíly v historii a kultuře. Tyto odlišnosti však otevírají možnost lepšího nalezení Boha. Může se stát, že v korejštině nebo japonštině najdeme nějaký aspekt Boha, který by Češi v češtině nenašli, a naopak.
Bůh stvořil různé národy a jejich jazyky, abychom ho my lidé mohli hledat a najít. Je-li tomu tak, pak lze říci, že Božím přáním a Boží milostí je, aby různé národy s různými jazyky hledaly Boha společně. Na světě existují různé jazyky, etnika a kultury nikoli proto, aby se vytvářeli různí falešní bohové, ale aby byl nalezen jediný pravý Bůh. V jazykové a národnostní rozmanitosti tohoto světa spočívá Boží prozřetelnost, která nám umožňuje Boha najít. Na tuto Boží milost v rozmanitosti našeho světa nesmíme nikdy zapomínat. Není Boží vůlí vylučovat lidi, kteří mluví jinými jazyky a mají jinou kulturu. Boží vůlí je, aby byl Bůh nalezen společným hledáním lidí z různých jazyků a kultur. Pán totiž není daleko od žádného z nás a dal nám různé jazyky a národy, a tím také různá obdarování, abychom ho vždy mohli najít, pokud budeme hledat. Bůh soudí lidi, kteří se s pyšným srdcem v jednom jazyce pokoušejí postavit věž, která sahá do nebe. Bůh naopak chce, abychom budovali jedno Kristovo tělo každým naším obdarováním, různými jazyky a kulturami. V listě Korintským Pavel říká: Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. Všichni jsme byli pokřtěni v jedno tělo. Kéž naše mnohonárodnostní a mnohojazyčné společenství věřících tvoří jedno tělo z vůle Pána a sdílíme vzájemně různé dary.
Amen.
Sinil Son